K prefixaci sloves se zřetelem k syntaktickým funkcím

Anna Jirsová

[Articles]

(pdf)

К префиксации глаголов с учетом их синтаксических функций / On the prefixation of verbs with regard to their syntactic function

Slovesná prefixace bývá v pracích o slovotvorbě zkoumána především v souvislosti s perfektivizací a s tím, jak prefix modifikuje sémantiku základového slovesa. Vzhledem k centrálnímu postavení slovesa ve větě jsou však podstatné i syntaktické změny, které prefixaci provázejí. V závislosti na svých významech a významech základových sloves mají předpony vliv na syntaktické vlastnosti některých slovesných derivátů, mění jejich konstrukční vlastnosti ve větě. Sémantické rysy předpon se u části předponových sloves promítají jako jejich vlastnosti sémanticko-syntaktické. (Při popisu těchto vlastností sloves navazujeme na syntaktickou koncepci vypracovanou v ÚJČ ČSAV, srov. Daneš - Hlavsa a kol., 1981; Kořenský, 1984; přejímáme i symboliku tam užívanou. K ilustraci užíváme materiálu českého, který konfrontujeme s doklady ze slovenštiny a ruštiny.)

Při analýze syntaktických změn provázejících prefixaci vycházíme na rovině formálně gramatické z pojmu valence, tj. schopnosti slovesa vázat na sebe (určovat) tvary svých doplnění, a na rovině větněsémantické z odpovídajícího pojmu intence, definovaného jako schopnost slovesa přidělovat těmto svým doplněním (participantům) jisté (větněsémantické) role, např. roli agentu, patientu, kvality, prostředku ap. Jednotlivá slovesa (predikáty) lze klasifikovat podle počtu a typů valenčních pozic, které realizují (soubor valenčních možností každého slovesa, tj. soubor všech slovních forem, které ve větě na sebe váže, je jeho valenční potenciál — VP; v tomto VP se liší pozice levovalenční (subjektové) a pravovalenční (ostatní)), a podle (sémantického) charakteru participantských rolí (soubor participantských rolí, tj. predikátem implikovaných sémantických míst, je jeho intenční pole — IP). Prefixace způsobuje změnu jedněch predikátů (sloves základových) v jiné, sémanticky složitější, mající často jinou participantskou strukturu a jiná syntaktická schémata. — Dále můžeme slovesné predikáty klasifikovat jako dynamické (označující proces) a statické (neprocesuální, stavové) (srov. Kořenský, 1979). Při vyjadřování statických významů se uplatňují slovesa, která většinou netvoří vidové dvojice, prefixace je tedy u nich jen okrajová.

Z hlediska prefixálního tvoření sloves je důležité dělení dynamických predikátů (a) na mutační procesy (k nim patří slovesné významy, jež mají charakter změny, přechodu ze situace výchozí do závěrečné (obecně to lze zapsat v T z, kde T je relátor přechodu, tranzice, v označuje situaci výchozí a z závěrečnou); to je především oblast sloves předponových a (b) na prosté procesy (označují dění v nejširším smyslu, nejde u nich o přechod ze situace výchozí do závěrečné); především sem patří slovesa základová, neprefigovaná. Prefixace se takto projevuje jako jeden z prostředků převádění predikátů z jedné uvedené třídy do druhé, jako prostředek sémantické derivace predikátů.

Prefixace sloves má v zásadě dvojí charakter, pokud jde o VP a IP (srov. Jirsová, 1979): (1.) prefigované sloveso realizuje některou z valenčních pozic slovesa základového; to většinou signalizuje, že prefixací nedošlo k většímu sémantickému posunu, že význam prefigovaného slovesa navazuje na ten významový rys, pro který je daná pozice charakteristická (srov. např. v češtině smát se/ smát se na dítě/smát se Evě → vysmát se Evě/posmívat se pověrám, podobně ve slovenštině smiať sa Eve → vysmiať sa Eve / posmievať sa poverám — participant v pozici S_dat označuje podnět činnosti (zlehčování), v ruštině smejat'sja nad pobeždennymi → nasmejat'sja/nasmechat'sja nad pobeždennymi (ve významu ‚izdevat’sja nad pobeždennymi‘), také zde participant S_instr označuje podnět); (2.) prefigované sloveso otevírá novou valenční pozici, která není ve VP slovesa základového, předpona přináší [285]spolu s novými rysy sémantickými i nové vlastnosti valenční, prefigované sloveso se výrazněji sémanticky osamostatňuje, popř. se přibližuje svým významem slovesu jinému, ev. skupině sloves, jejichž valenční typ přejímá[1] (např. v češtině propadnout alkoholu jako podlehnout pokušení, poddat se bolesti, podřídit se vůli rodičů, podvolit se nátlaku, ustoupit hrozbám, ve slovenštině prepadnúť alkoholu jako podl'ahnút pokušeniu, poddať sa bolesti …, v ruštině u téhož významového okruhu predat'sja spirtu — poddat'sja očarovaniju, podčinit'sja vlijaniju druzej, pokorit'sja pobeditelju, ustupit' sile apod. — participant S_dat u těchto sloves označuje agens činnosti, roli patientu má subjekt).

Změny syntaktických vlastností sloves při prefixaci se týkají A) počtu valenčních pozic, B) charakteru valenčních pozic (zároveň i povahy participantských rolí), C) tvaru valenčních pozic. Jednotlivé typy změn se ovšem složitě prolínají, a proto i náš popis nutně zjednodušuje komplikované vztahy ve valenční (a participantské) struktuře základových a prefigovaných sloves. Na složitost struktury těchto vztahů ukážeme v závěru stati.

A) Změny v počtu valenčních (intenčních) pozic

U sloves základových, jejichž VP tvoří jen levá valence,[2] se VP rozšiřuje o pozici další, pravovalenční, nejčastěji obsazenou substantivem v akuzativu, popř. i jiném pádu (označujeme ji S_i)

(S_nom) — VF → (S_nom) — prVF — S_i

Platí to např. pro některá slovesa pohybu, přemísťování (jít, běžet, letět ap.), kde předpona obvykle vyjadřuje směřování děje a novou valenční pozici obsazuje směrový (lokální) participant. U těchto predikátů se často mění také jejich procesuální charakter: u sloves základových jde o proces prostý (prostý pohyb v určitém směru, participant S_nom je procesorem děje, vykonává pohyb sám se sebou), u sloves předponových o proces mutační (změna lokalizace, přechod od východiska pohybu k jeho cíli, participant S_i označuje východisko, cíl, dráhu pohybu ap.). Tento typ můžeme ilustrovat na slovese letět (‚pohybovat se ve vzduchu‘) a jeho některých předponových derivátech. Většina těchto derivátů mění procesuální charakter, obecně to lze zachytit dějovou formulí d T d̅ (‚nacházet se někde‘ T ‚už se tam nenacházet‘), ev. opačně d̅ T d (‚nenacházet se někde‘ T ‚už se tam nacházet‘). Tato slovesa vyjadřují pohyb (let) různě lokálně specifikovaný, druh této specifikace je vyjádřen participantem v pozici S_i:

a) participant S_i označuje východisko pohybu (na otázku odkud)

sletět ‚letem se dostat dolů‘: Holub sletěl ze střechy/Holub zletel zo strechy/Golub' sletel s kryši

(S_nom) — prVF — zeS_gen

proces mutační (d T d̅); zeS_gen ~ východisko

[286]b) participant S_i označuje cíl pohybu (na otázku kam)

vletět ‚letem se dostat dovnitř‘: Moucha vletěla do pokoje/Mucha vletela do izby/Mucha vletela v komnatu

(S_nom) — prVF — doS_gen

proces mutační (d̅ T d); doS_gen ~ cíl

c) participant S_i označuje dráhu pohybu (na otázku kudy)

proletět ‚vykonat let ve vzduchu něj. prostorem‘: Kulka proletěla zdí/Gul'ka preletela stenou/Pulja proletela skvoz' stenu

(S_nom) — prVF — S_instr

proces mutační (d̅ T d); S_instr ~ dráha

Také slovesa označující některé životní projevy (růst, žít, spát, plakat aj.) jsou ve své neprefigované podobě levě monovalenční (levovalenční participant je nositelem spontánního procesu). Ve spojení s některými předponami pak obsazují pravovalenční pozici; participanty v této pozici představují obsahovou specifikaci významu slovesa základového (temporální, lokální, prostředkovou ap.). Při prefixaci se rovněž většinou mění prostý proces vyjadřovaný slovesem základovým v proces mutační. Srov. např.:

obrůst ‚vyrůst kolem n. podél něčeho‘: Kmen obrostl mechem/Kmeň obrástol machom/Stvol obros mchom

(S_nom) — prVF — S_instr

proces mutační (d̅ T d); S_nom ~ patiens, S_instr ~ agens

vrůst ‚růstem vniknout‘: Kořeny vrostly do země/Korene vrástli do zeme/Korni vrosli v zemlju

(S_nom) — prVF — doS_gen

proces mutační (d̅ T d); doS_gen ~ lokalizace

vyrůst ‚růstem se zvětšit vzhledem k něčemu‘: Chlapec vyrostl ze šatů/Chlapec vyrástol z šiat/Mal'čik vyros iz plat'ja

(S_nom) — prVF — zS_gen

proces mutační (d̅ T d); zeS_gen ~ východisko

dožít se ‚dočkat se naživu‘: Rodiče se dožili lepších časů/Rodičia sa dožili lepších časov/Roditeli dožili do lučšich dnej

(S_nom) — prVF_ref — S_gen

proces mutační (d̅ T d); S_gen ~ cíl

Předpona do- (spolu s reflexivizací základového slovesa) je v češtině (i slovenštině a ruštině) výrazným formálním prostředkem vyjádření významového rysu ‚dosažení cíle‘. Cílový participant má tvar genitivní bez ohledu na tvar valenčního doplnění slovesa základového (srov. např. v češtině dopátrat se příčiny, dopídit se smyslu, dobrat se jistoty, dočkat se spokojeného stáří, dopracovat se uznání, dovolat se pomoci, domoci se dobrého postavení ap., ve slovenštině dopátrať sa príčiny, jistoty, dočkať sa spokojenej staroby, dopracovať sa uznania, dovolať sa pomoci, domôcť sa práva, v ruštině doždaťsja pobedy, doiskaťsja/dobraťsja pričiny, dobiťsja priznanija zaslug, doprosiťsja pomošči ap.).

přežít ‚zůstat naživu déle než jiný‘: Rodiče přežili své děti/Rodičia prežili svoje deti/Roditeli perežili svoich detej

(S_nom) — prVF — S_acc

proces prostý; S_acc ~ patiens

zažít ‚prožít jako účastník‘: Obyvatelé zažili dvě války/Obyvatelia zažili dve vojny/Žiteli perežili dve vojny

(S_nom) — prVF — S_acc

proces prostý; S_acc ~ obsahová specifikace

[287]prospat ‚strávit čas spaním‘: Ivan prospal celé odpoledne/Ivan prespal celé popoludnie/Vanja prospal posleobedennoje vremja

(S_nom) — prVF — S_acc

proces prostý; S_acc ~ časová specifikace

přespat ‚strávit (noc) spaním‘: I. přespal u známých/I. prespal u známych/I. perenočeval u znakomych

(S_nom) — prVF — uS_gen

proces prostý; uS_gen ~ lokalizace

uspat ‚uvést do spánku‘: Matka uspala dítě/Matka uspala dieťa/Mať ubajukala rebenka

(S_nom) — prVF — S_acc

proces mutační (d̅ T d); S_nom ~ agens, S_acc ~ patiens

Slovesa s významem ‚uvést do nějakého stavu nebo činnosti‘ (kauzativa) mají v češtině (i slovenštině) shodnou valenční i intenční strukturu. Je to struktura (S_nom) — prVF — S_acc, kde participant S_acc je patiens, S_nom agens. Většinou jsou tvořena předponou roz-, např. rozplakat/rozesmát diváky, rozzlobit učitele, rozsvítit lampu, roztavit kov, rozhoupat loďku, rozkmitat strunu, rozkývat kyvadlo, rozproudit krev (rozplakať/rozosmiať divákov, rozzlobiť učiteľa …). V ruštině se tento význam vyjadřuje jednak rovněž prefixem ras- (rasserdiť učitelja, rasplaviť metaľ, raskačať lodku), jednak různými lexikálními prostředky (dovesti do slez, privesti v kolebanije ap.).

B) Změny v charakteru valenčních pozic

Prefixace se účastní na hierarchizaci sémantické struktury věty,[3] na rozmisťování participantů do různých syntaktických pozic, a na zdůrazňování (upřednostňování) participantů, popř. jejich odsouvání do pozadí (srov. Grepl - Karlík, 1983, s. 29).

1. Změny nastávají v hierarchii mezi participanty pravovalenčními a levovalenčními. Nositel děje (procesu) vyjádřený u základového slovesa nominativem, tedy v pozici levovalenční, hierarchicky nejvyšší, je u předponového slovesa „upozaděn“ (vyjádřen jiným pádem než nominativem) a přechází do pozice pravovalenční, hierarchicky nižší. (V souvislosti se změnami v hierarchii na rovině valenční jsou změny relací na rovině intenční.)

S¹_nom — VF — S²_a → S²_nom — prVF — S¹_b

Srov. např. sloveso smát se a jeho předponový (kauzativní) derivát rozesmát:

Diváci se smějí vtipu/Diváci sa smejú vtipu/Zriteli smejutsja šutke

S¹_nom — VF_ref — S²_dat

proces prostý; S¹_nom ~ nositel, S²_dat ~ podnět

Vtip rozesmál diváky/Vtip rozosmial divákov/Šutka rassmešila zritelej

S²_nom — prVF — S¹_acc

proces mutační (d̅ T d): S²_nom ~ agens, S¹_acc ~ patiens

Podobně i u dvojice sloves růst — zarůst:

Plevel roste na poli/Burina rastie na poli/Sornjak rastet na pole

S¹_nom — VF — S²_loc

proces prostý; S_nom ~ nositel (spontánního) procesu, na S_loc ~ lokalizace

Pole zarostlo plevelem/Pole zarástlo burinou/Pole zaraslo (poraslo) sornjakom

S²_nom — prVF — S¹_instr

proces mutační (d̅ T d); S²_nom ~ lokalizace, S¹_instr ~ nositel (spontánního) procesu

2. Změny v hierarchii nastávají mezi participanty pravovalenčními. Diference v obsahové závažnosti participantů, které jsou podstatou hierarchizace větného [288]významu (srov. Kořenský, 1984, s. 51), jsou vyjádřeny prostřednictvím funkční soustavy pádu substantiva. Tato soustava pádových tvarů má charakter pořádajícího principu (Uličný, 1973) a lze ji charakterizovat následujícím způsobem (srov. Mluvnice češtiny, v tisku):

Funkční oblast sémantiky českých pádů tvoří sémantické pole založené na dvojici funkčně-sémantických rysů: (1.) integrace (tj. sepětí v celek) a (2.) hierarchizace (tj. soustava způsobů vzájemného významového uspořádání integrovaných prvků). Soustava hierarchického významového uspořádání je založena na následujících strukturačně-orientačních rysech: (a) posloupnost relačních rysů geneze — zásah (s důsledky pro kvalitu) — inertní zásah, (b) zaměřenost, (c) zahrnutost, (d) katalýza.

Rys (a) zahrnuje škálu od rezultování předmětu ze (slovesného) děje přes různé stupně zasažení předmětu jiným předmětem s různými důsledky pro jeho kvalitu až po inertní zásah, který nemá žádné důsledky pro vlastnosti/kvalitu zasaženého předmětu. Právě v tomto bodě se stýká rys (a) s rysem (b), tj. zaměřeností, která znamená orientaci předmětu vzhledem k jinému předmětu. Rys (c), zahrnutost, představuje zahrnutí dominované sémantiky sémantikou dominující (dominovaný předmět je obsažen ve významu dominujícím); má nejblíže k modifikacím vymezeným v rámci rysu (a). Rys (d), katalýza, znamená účast předmětu na vztahu dvou jiných předmětů.

Schéma funkčně-sémantických rysů pádové soustavy lze chápat jako sémantické pole, v němž jsou jednotlivé formy definovány vždy některým z uvedených rysů (lze mluvit o centru jejich funkčních vlastností) a na principu vztahů centrum — periférie plynule funkčně směřují k charakteristikám jiných pádů. Procesy tohoto směřování lze vyložit především pomocí pojmu modifikace, což je schopnost předložky signalizovat posun sémantiky pádu směrem k sémantice, která je charakteristická pro jiný pád. (Vícesměrnou strukturu modifikací by nejlépe dovolilo postihnout zobrazení na kulové ploše.)

Z této funkčně-sémantické charakteristiky pádových forem vyplývá způsob, jakým pádové formy ve vzájemných vztazích pořádají participanty z hlediska jejich obsahové závažnosti.

Srov. např. sloveso prosit a jeho předponový derivát vyprosit si:

Prosil přítele o radu/Prosil priateľa o radu/On prosil u druga soveta

(S_nom) — VF — S¹_acc — oS²_acc

proces prostý; S¹_acc ~ adresát, oS²_acc ~ informace

Vyprosil si radu u přítele/Vyprosil si radu u priateľa/On vyprosil sovet u svojego druga

(S_nom) — prVF_ref — S²_acc — uS¹_gen

proces mutační (d̅ T d); S²_acc ~ informace, uS¹_gen ~ adresát

V případě slovesa prosit (‚pokorně žádat‘ - někoho) je hierarchicky vyšší původce potenciální informace, má tedy formu prostého akuzativu (přítele) s charakteristikou inertního zásahu a participant informace má formu předložkového akuzativu (o radu) s charakteristikou zásahu. V případě slovesa vyprosit si (‚prošením získat‘ - něco) je hierarchicky vyšší participant informace, je vyjádřen prostým akuzativem (radu) s charakteristikou geneze, původce potenciální informace má formu předložkového genitivu (u přítele) s charakteristikou katalýzy.

U sloves prosit a vyprosit si jsou hierarchizační diference méně výrazné — souvisí to s účastí dvou typů akuzativu (prostého a předložkového s charakteristikou inertního zásahu a zásahu prostého) u slovesa základového a akuzativu a genitivu (s charakteristikou geneze a katalýzy) u slovesa předponového.

K hierarchickým změnám mezi pravovalenčními participanty dochází také u sloves, jejichž jeden participant označuje místo (locus), druhý umísťovaný objekt (locatum), srov.:

Dělník sypal písek do jámy/Robotník sypal piesok do jamy/Rabočij sypal pesok v jamu

(S_nom) — VF — S¹_acc — doS²_gen

[289]proces prostý; S¹_acc ~ locatum, doS²_gen ~ locus

Dělník zasypal jámu pískem/Robotník zasypal jamu pieskom/Rabočij zasypal jamu peskom

(S_nom) — prVF — S²_acc — S¹_instr

proces mutační (d̅ T d); S²_acc ~ locus, S¹_instr ~ locatum

U slovesa sypat je hierarchicky výše objekt (locatum), má tedy formu prostého akuzativu (písek) s charakteristikou mezi zásahem a inertním zásahem, zatímco locus má formu předložkového genitivu (do jámy) s charakteristikou zaměřenosti. U slovesa zasypat je hierarchicky výše locus, má tedy formu prostého akuzativu (jámu) s charakteristikou zásahu a locatum je vyjádřeno instrumentálem (pískem) s charakteristikou zahrnutosti.

3. Změny nastávají v lexikálním obsazení valenčních pozic (v souvislosti s modifikací významu u předponového derivátu): jde o případy, kdy prefixací nemusí dojít ke změně ve VP, ale u prefigovaného slovesa nebývá v pozici pravovalenčního (i levovalenčního) participantu libovolná sémantická jednotka, ale jednotka určitého typu, rozdílná od jednotek užívaných v této pozici u základového slovesa (srov. termín selekční sémantické tendence v práci Daneš - Hlavsa a kol., 1981, s. 59), např. krást/ukrást peníze, psa (kradnúť/ukranúť peniaze, psa; vorovať den'gi, sobaku u sosedej) — participant ve tvaru S_acc může být jméno životné i neživotné, ale okrást zákazníka (okradnúť zákazníka; obvorovať pokupatelja) — ve tvaru S_acc bývá jméno životné (označení osoby); pít vodu (piť vodu) — ve tvaru S_acc je jméno neživotné (označení tekutiny), ale opít hosty (opiť hostí; opoiť gostej) — ve tvaru S_acc je jméno životné (označení osoby). Tato sémantická omezení ovšem neplatí např. pro jazyk básnický.

C) Změny ve tvaru (formě) valenčních pozic

Změny syntaktických vlastností u předponových sloves se projevují také změnami tvaru pravovalenčního doplnění (srov. i v B):

(S_nom) — VF — S_a → (S_nom) — prVF — S_b

Tyto změny jsou dány obsahově-funkčními vlastnostmi pádu podstatného jména v češtině jako vyjadřovacího prostředku intenčních a valenčních vlastností slovesa, které určují sémantické vlastnosti základových větných struktur. Hierarchicky vyšší pádové formy u sloves prefigovaných zůstávají nezměněny, v souladu se změnami hierarchických poměrů se však mění jejich sémantická hodnota. Z těchto důvodů má nejstabilnější postavení akuzativ. Pro všechny tři srovnávané jazyky platí: je-li participant S_acc ve VP slovesa základového, ve většině případů zůstává i u slovesa předponového (srov. psát zprávu → dopsat/napsat/opsat/přepsat … zprávu; písať správu → dopísať/napísať/opísať/prepísať správu; pisať soobščenije → dopisať/napisať/spisať/perepisať soobščenije).

Většina tvarových změn ve valenční struktuře je právě ve prospěch tvarů akuzativních, srov. např. dvojici sloves pracovat — přepracovat:

Pavel pracuje na disertaci/Pavol pracuje na dizertácii/Pavel rabotajet nad dissertacijej

(S_nom) — VF — naS_loc

proces prostý; S_nom ~ agens, naS_loc ~ obsahová specifikace

Pavel přepracoval disertaci/Pavol prepracoval dizertáciu/Pavel pererabotal dissertaciju

(S_nom) — prVF — S_acc

proces mutační (d̅ T d); S_nom ~ agens, S_acc ~ patiens

Participant S_acc mívá nejčastěji roli patientu děje, svým významem (zásahovost) nejvíce vyhovuje specifikovaným významovým odstínům, které předponová slovesa (na rozdíl od sloves základových) mají.

[290]Výjimkou jsou slovesa reflexívní, kde je akuzativní pozice blokována reflexívem se, srov. např. slovesa číst — začíst se:

Chlapec četl knihu/Chlapec čítal knihu/Mal'čik čital knigu

(S_nom) — VF — S_acc

proces prostý; S_nom ~ příjemce informace, S_acc ~ informace

Chlapec se začetl do knihy/Chlapec sa začítal do knihy/Mal'čik začitalsja knigoj

(S_nom) — prVF_ref — doS_gen

proces mutační (d̅ T d); S_nom ~ příjemce informace, do S_gen ~ informace

 

Shrnutí. V příspěvku jsme ukázali některé sémanticko-syntaktické aspekty slovotvorných procesů prefixace:

A) změny v počtu valenčních (intenčních) pozic (případy, kdy se při prefixaci rozšiřuje valenční potenciál slovesa základového o další, pravovalenční pozici, popř. kdy se doplnění potenciální mění na obligatorní),

B) změny v charakteru valenčních pozic (tj. hierarchické přesuny mezi participanty pravovalenčními a levovalenčními i v rámci participantů pravovalenčních, vyjadřující diference v obsahové závažnosti participantů, a dále jistá sémantická omezení při lexikálním obsazování participantů),

C) změny v tvaru valenčních pozic (dané obsahově-funkčními vlastnostmi pádu substantiva jako vyjadřovacího prostředku intenčních a valenčních vlastností slovesa).

Při analýze syntaktických změn provázejících prefixaci jsme věnovali pozornost i změnám procesuálního charakteru u předponových sloves (proces prostý → proces mutační).

Všechny tyto změny je třeba chápat jako prostředky k zjišťování identity, popř. neidentity sémanticko-funkčních vlastností základových a prefigovaných sloves. Mají tedy význam nejen pro poznání vztahů mezi slovotvornými procesy a syntaktickými funkcemi sloves, ale i pro lexikologickou charakteristiku slovesných významů.

 

LITERATURA

 

DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. a kol.: Větné vzorce v češtině. Praha 1981.

GREPL, M. - KARLÍK, P.: Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty. Brno 1983; srov. SaS, 46, 1985, s. 343—346.

JIRSOVÁ, A.: Prefixace sloves a slovesná vazba. NŘ, 62, 1979, s. 1—8.

KOŘENSKÝ, J.: Teorie tzv. statických významů české věty. SaS, 39, 1979, s. 271—285.

KOŘENSKÝ, J.: Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha 1984; srov. SaS, 46, 1985, s. 45—49.

MLUVNICE ČEŠTINY IV. Funkční tvarosloví (v tisku).

NEKVAPIL, J.: Poznámky k některým aspektům slangových sloves. In: Sborník přednášek z II. konference o slangu a argotu v Plzni 23.—26. září 1980. Plzeň 1982, s. 51—60.

ULIČNÝ, O.: K pádovému systému v češtině. Slavia, 42, 1973, s. 347—361.

 

R É S U M É

К вопросу префиксации глаголов с учетом их синтаксических функций

В статье анализируются некоторые семантико-синтаксические аспекты префиксации глаголов:

А) изменения количества валентностных позиций (приводятся случаи, когда префиксация расширяет валентностный потенциал мотивирующего глагола, включая другую, [291]правовалентностную позицию, или когда префиксация меняет характер правовалентностного партиципанта с точки зрения обязательности его выражения),

Б) изменения в характере валентностных позиций (т. е. иерархические сдвиги между партиципантами правовалентностными и левовалентностными и среди партиципантов правовалентностных а также некоторые семантические ограничения лексической реализации партиципантов),

В) изменения в форме валентностных позиций (определенные семантико-функциональными свойствами падежа существительного как средства выражения интенциональных и валентностных качеств глагола).

При анализе синтаксических изменений, сопровождающих префиксацию, обращается также внимание на изменения процессуального характера у приставочных глаголов (процесс простой → процесс мутационный).

Все эти изменения надо понимать как средства установления тождественности или нетождественности семантико-функциональных качеств мотивирующих и приставочных глаголов. Следовательно они имеют значение не только для познания отношений между словообразовательными процессами и синтаксическими функциями глаголов, но и для лексикологической характеристики глагольных значений.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 4, pp. 284-291

Previous Karel Svoboda: Důvod a příčina

Next Josef Vachek: Poznámky o osobních zájmenech v oslovovací funkci