Příspěvek k poznání Adelungova díla

Jan Petr

[Chronicles]

(pdf)

Работа о познании творчества Аделунга / A contribution to the knowledge of Adelung’s work

Péčí Saské akademie věd v NDR se konala ve dnech 25.—28. října 1982 v Lipsku vědecká konference o životě a díle významného germanisty Johanna Christopha Adelunga (1732—1806) u příležitosti 250. výročí jeho narození. Přepracované referáty (popř. sdělení) nyní vyšly za redakce W. Bahnera v knižní podobě pod názvem Sprache und Kulturentwicklung im Blickfeld der deutschen Spätaufklärung. Der Beitrag Johann Christoph Adelungs (Akademie-Verlag, Berlin 1984, 267 s.). Ve všech příspěvcích se promítá úsilí jejich autorů osvětlit jednotlivé stránky Adelungovy rozsáhlé odborné a kulturně osvětové činnosti a přispět tak k hlubšímu pochopení kulturního života jeho doby a k poznání pokrokového vědecko-kulturního dědictví německého lidu. Dlužno především poukázat na to, že J. Chr. Adelung jako představitel něm. osvícenství v 2. pol. 18. stol. zdůrazňoval význam jednotného spisovného jazyka jako nástroje k duchovnímu sjednocení národa a povznesení jeho kulturní úrovně. Tomuto svému úsilí, které odráželo politický program něm. buržoazie, dal mj. výraz ve [76]svém slovníku horní němčiny z l. 1774—1786 (2. vyd. 1793—1801), který se plným právem považuje za první moderněji pojaté lexikografické dílo věnované německému jazyku. V souladu s osvícenskými záměry Adelungovými má jeho slovník poslání normativní. Se stejným záměrem J. Chr. Adelung také zpracoval řadu mluvnic a jazykových příruček němčiny a v neposlední řadě se přičinil o sjednocení a zdokonalení něm. pravopisu.

Sborník vyšel v řadě pojednání Saské akademie věd, v edici filologicko-historické třídy (jako svazek 70., sešit 4.). Obsahuje 28 statí zaměřených převážně germanisticky. Ukázkově zde uvádím rozsáhlé pojednání o Adelungově místu v dějinách jazykovědné germanistiky, o jeho jazyce, o jeho koncepci jazyka vůbec a spisovného zvláště, o Adelungově pojetí lingvistiky a antropologie, o jeho vztahu ke Klopstockovi, o jeho péči o povznesení jazykové kultury němčiny, o zpracování jeho slovníku a o etymologiích v něm obsažených apod. Slavistickou tematiku obsahují dvě stati: Jedna z nich analyzuje vztah Fr. K. Fuldy, J. Chr. Adelunga a J. Dobrovského a druhá je zaměřena na zhodnocení kapitoly věnované slovanským jazykům v Adelungově (a Vaterově) encyklopedii jazyků světa, zvané Mithridates oder allgemeine Sprachenkunde (s. 1806n.). Tento příspěvek, který je zpracován s nevšední filologickou důkladností, názorně ukazuje míru vědomostí neslovanských filologů o slovanských jazycích a jejich nositelích v období před vydáním hlavních prací J. Dobrovského a jeho spolupracovníků, tvůrců moderní slovanské jazykovědy (a filologie). Víme, že J. Chr. Adelung měl styky s J. Dobrovským, že jej žádal o revizi zmíněné kapitoly o slovanských jazycích, což ovšem nikterak nezměnilo celkovou koncepci výkladu o slovanských jazycích, která odpovídala zpracování ostatních jazykových skupin v Mithridatu. Od J. Dobrovského přejal J. Chr. Adelung dělení slovanských jazyků a podle nich řadil ukázky (modlitbu Otčenáš) z jednotlivých jazyků, avšak ne vždy si jasně uvědomoval rozdíly mezi národními jazyky a jejich regionálními variantami.

Z negermanistických příspěvků ještě uvádíme pojednání, v němž se analyzuje kapitola v Mithridatu věnovaná španělštině, a studie o recepci Adelungova díla v Uhrách na přelomu 18. a 19. století.

Do sborníku přispěli autoři z vysokých škol i akademických ústavů v NDR. Mezi nimi jsou např. W. Bahner, W. Neumann, R. Baudusch, W. Fleischer, E. Isingová, J. Schildt, E. Eichler aj., vedle nich také jazykovědci z SSSR, ČSSR, Maďarska, Polska, NSR a Francie.

Sborník o životě a díle J. Chr. Adelunga, věnovaný zejména vymezení jeho místa v soudobé společnosti a v dějinách spisovného německého jazyka, přináší řadu nových postřehů a poznatků, které nabývají na své hodnotě také tím, že jsou začleněny do širšího tematického a dobového kontextu. S ohledem na dosavadní odbornou literaturu předmětu sborník znamená skutečně přínosnou položku v poznávání kulturního dědictví německého národa a v dějinách německé filologie.

Slovo a slovesnost, volume 47 (1986), number 1, pp. 75-76

Previous Iva Nebeská: Asociační normy bulharštiny

Next Marie Čechová, Karel Hausenblas: Konference o spisovném jazyce, jeho stylech a kultuře ve Vilniuse