Bibliografie leningradské slavistiky

Jan Petr

[Kronika]

(pdf)

Библиография ленинградской славистики / Bibliographical index of Slavonic studies published by the university of Leningrad

Samarkandská státní univerzita Ališera Navojiho v Uzbecké SSR vydává od r. 1978 péčí Anatolije Michajloviče Bušuje sérii personálních bibliografií věnovaných významným sovětským jazykovědcům a tematické soupisy prací zaměřených na určité obory. Dosud vyšly personální bibliografie věnované N. I. Tolstému (1983), G. I. Safronovi (1984), F. M. Jankovskému (1984) a M. F. Filippovičovi (1985), z tematických bibliografií jsou to svazky o paremiologii Uzbekistánu (1978—83) a Ukrajiny (1982—83), o pohádkách Uzbekistánu (1981—83) a o lingvistice dialogu a monologu (1984). K těmto svazkům nověji přibyla bibliografie prací členů katedry slovanské filologie Leningradské státní univerzity A. A. Ždanova za léta 1944—1984 (Bibliografičeskij ukazateľ kafedry slavjanskoj filologii leningradskogo … universiteta …. Samarkand 1985, 152 s.). Zpracoval ji kolektiv pod vedením A. M. Bušuje a vydal u příložitosti 150. výročí založení kateder slovanské filologie („dějin a literatury slovanských nářečí“) na ruských univerzitách v Moskvě, Kazani, Petrohradě a Charkově (1835). Takto byl položen institucionální základ k rozvoji ruské slavistiky, ke [253]studiu jazyků a literatur západních a jižních Slovanů na univerzitní půdě.

V úvodu A. M. Bušuj uvádí, že leningradská katedra slovan. filologie obnovila svou poválečnou činnost v r. 1944 poté, co se přestěhovala zpět ze Saratova, kam byla za 2. svět. války evakuována. Tehdy v jejím čele stál akad. N. S. Deržavin (1877—1953), její oddělení slovan. literatur a jazyků vedla E. Ja. Jakubinskaja (1895—1961), která se stala v r. 1955 vedoucí celé katedry. Po ní do této funkce nastoupil B. A. Larin (1893—1964) a od r. 1964 až dodnes katedru vede P. A. Dmitrijev, který má velkou zásluhu o její rozkvět.

Bibliografie uspořádaná podle jednotlivých jazykovědců se ovšem neomezuje jen na současné žijící slavisty, ale podává přehled o tištěných pracích všech jejích 33 členů z let 1944—1984. Za zmíněné časové období bylo uveřejněno celkem 1532 prací, samostatných publikací, časopiseckých článků, recenzí a referátů. K tomu přistupuje ještě jejich redakční činnost v kolektivních sbornících, autoreferáty, posudky a redakce slovníků. Bibliografické položky jsou tematicky zaměřeny na srovnávací slovan. jazykovědu, literární komparatistiku, dějiny slavistiky a jednotlivých slovanských filologií, obecnou jazykovědu, ugrofinistiku (zvl. na finský a estonský jazyk), baltskou filologii (zvl. na litevský jazyk), dějiny slovan. národů a jejich národopis, na ruskou, ukrajinskou, běloruskou, bulharskou, makedonskou, srbocharvátskou, slovinskou, slovenskou, českou a polskou jazykovědu a literární vědu (včetně literární historie). Ve velmi omezeném rozsahu je v bibliografických položkách celého kolektivu katedry zastoupena paleoslovenistika (včetně církevní slovanštiny) a zcela chybějí práce o polabském jazyce a lužsrb. jazyce a literatuře.

Je pro nás potěšitelné, že mezi uváděnými pracemi je silně zastoupena jazykovědná a literárněvědná bohemistika (o leningradské bohemistice referoval V. M. Mokijenko v Materiálech ze sympozia o bohemistice v zahraničí, Praha, UK 1979). Odborně ji pěstují T. Je. Bucharkinová, N. K. Žakovová, Z. Leonovičová, G. A. Liličová, V. M. Mokijenko, I. M. Poročkinová a R. Ch. Tuguševová. Z jejich pera pocházejí u nás dobře známé práce o čes. frazeologii, o jazyce současných čes. spisovatelů, o účasti rus. jazyka při vytváření novodobé spis. češtiny v době našeho národního obrození, stati o četných čes. spisovatelích a vědeckých pracovnících. Leningradští bohemisté jsou také autory několika vysokoškolských učebnic češtiny.

Bibliografie je číslována průběžně, nikoli u každého slavisty zvlášť. To trochu znesnadňuje první orientaci v rozsahu publikační činnosti u jednotlivců. Uvádějí se také recenze zaznamenaných prací, které vyšly v SSSR i v zahraničí. Graficky se neodlišují publikace samostatné od článků uveřejněných v časopisech a sbornících. Bylo by dobré jejich pořadové číslo např. podtrhávat; je to vhodný způsob k označení s využitím omezených technických možností (zmíněná bibliografická řada vychází jako malotirážní ofsetové tisky ofotografované z předlohy psané obvyklým azbukovým a latinkovým psacím strojem). Pro přehlednost by bylo vhodné, aby se pod jménem slavisty uvedla ještě jeho současná vědecká hodnost a vědeckopedagogický titul, u zesnulých autorů jejich poslední služební a vědecké zařazení a datum úmrtí (uvádí se jen letopočet). Dodáváme ještě, že ve srovnání s prvním svazkem bibliografie se velmi výrazně zdokonalila její technická reprodukční podoba.

Samarkandská biograficko-bibliografická řada (v každém svazku je zařazena rozsáhlá hodnotící stať o životě a díle jazykovědce, jemuž je věnován) získala si již místo a uznání ve vědeckém světě, našla své uživatele mezi jazykovědci, literárními historiky a národopisci. Ani českému čtenáři není neznámá. O jejím prvním svazku věnovaném N. I. Tolstému jsem informoval v čas. Slavia (53, 1984, s. 109—110) a o bibliografii prací věnovaných lingvistice dialogu a monologu referovala J. Hoffmannová v čas. SaS (46, 1985, s. 321—325). Samarkandská bibliografie se řadí mezi ty práce, které šíří výsledky sovětské vědy doma i za hranicemi.

Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 3, s. 252-253

Předchozí Josef Štěpán: Utváření a hierarchizace struktury větného znaku

Následující Stanislav Kavka: Pohledy holandské a belgické sociolingvistiky