K 40. výročí Vítězného února

Jan Petr

[Articles]

(pdf)

К 40ой годовщине Победоносного февраля / The 40th anniversary of the Victorious February

Únorové vítězství pracujícího lidu v r. 1948 zmařilo záměry reakce obnovit buržoazní republiku, navrátit průmysl do rukou politicky a hospodářsky socialismu nepřátelským zbytkům kapitalistů, nastolit pluralitní systém politických stran a posílit vliv antisocialistických ideologií. S konečnou platností potvrdilo naši cestu k vybudování socialistické společnosti a vedoucí úlohu KSČ v tomto zákonitém společenském procesu. Otevřelo cestu k všestrannému rozvoji tvůrčích sil našich pracujících a k využívání jejich výsledků ve prospěch všeho lidu. Vytvořilo všechny podmínky pro naši trvalou spolupráci se Sovětským svazem a zeměmi, které nastoupily cestu budování socialistické společnosti. Byly zajištěny podmínky pro nebývalý rozvoj jednotné školské soustavy a pro vytvoření základů k plánovitému řízení vědeckovýzkumné činnosti na vysokých školách, v resortech i v Akademii věd, která v r. 1952 byla přebudována jako vrcholná vědecká instituce a v jejímž rámci byla zřízena rozsáhlá soustava vědeckých ústavů. K nim patří také Ústav pro jazyk český, který byl v následujících letech dotvářen do dnešní podoby.

Odkaz Vítězného února je i dnes živý a inspirující pro budování vyspělé socialistické společnosti. Bez něho by se neuvolnily nesmírné tvůrčí síly vědy ve prospěch našeho lidu, nemohla by se podílet na procesu, který charakterizujeme jako stálé zvyšování sociálně ekonomické úrovně naší společnosti. Věda se v podmínkách socialistického společenského řádu stává významnou výrobní silou a podílí se na uskutečňování přestavby společnosti. Přední místo v tomto úsilí má Československá akademie věd, v níž v současné době včetně SAV pracuje téměř 17 tisíc pracovníků ve 115 vědeckých ústavech a laboratořích a 22 společných pracovištích vytvořených ve spolupráci s vysokými školami či ministerstvy. Podle dostupných údajů pracuje v základním výzkumu v poměru k ostatní výzkumné základně ve státě zhruba 12 % počtu pracovníků (RP 24. 2. 1987, s. 1). Tohoto velkého potenciálu se stále více využívá k řešení společensky závažných otázek. Platí to jak pro přírodní a technické vědy, tak i pro vědy společenské, k nimž patří také jazykověda, která má jisté návaznosti na vědy přírodní a technické. Významné místo tu zaujímá i řada odborných časopisů, mezi něž v rámci ÚJČ ČSAV na přední místo patří časopisy Slovo a slovesnost, Naše řeč a Československá rusistika.

Únorové vítězství 1948 posílilo ideologickou orientaci jazykovědy na marxismus-leninismus a pěstování teorie a filozofie jazyka na základech marxistické metodologie. V nových podmínkách se přistoupilo k diachronnímu a synchronnímu zkoumání jazyků, zdůraznila se jeho vazba na vývoj společnosti. Do popředí se dostala slovanská jazykověda a zájem o zkoumání východoslovanských jazyků (zvláště ruštiny), lingvodidaktika a teorie jazykové kultury v socialistické společnosti. Výzkumné zaměření jazykovědy se přiblížilo potřebám společenské praxe. Pozorně se studuje sovětská věda a hledají se v ní podněty pro naši jazykovědu, navazují se nové formy spolupráce se sovětskými odborníky a vědeckými institucemi. Mocným podnětem k orientaci na sovětskou vědu byla známá diskuse o marxismu v jazykovědě na začátku 50. let. Umožnila promyslet materialistickou koncepci jazyka a dialektický přístup k pojímání jazykového vývoje. Do středu zájmu se dostává historická a srovnávací jazykověda, typologické porovnávání jazyků také v jejich vývoji, dialektologie stále více koncipovaná sociolingvisticky a historická lexikografie. Nové podněty dostala také teorie spisovného jazyka a její uplatňování ve společenské praxi. V té době se také rozvíjí marxistická filozofie jazyka, matematická a strojová lingvistika, teorie překladu, stylistika a především sociální lingvistika, postupně nazývaná sociolingvistikou. Třídně podmíněné změny v rozvoji oboru se promítly do obsahu jazykovědných filologických časopisů, Slova a slovesnosti, Naší řeči, Československé rusistiky a Slavie. Zásluhu o to má především B. Havránek a jeho spolupracovníci, z nichž někteří také přistoupili k hodnocení jednotlivých období a směrů naší [2]jazykovědy v minulosti a ke kritice buržoazních škol a směrů uplatňovaných ve světové lingvistice. Svědectví o tom podávají uveřejněné materiály z konferencí a sympozií věnovaných této tematice.

Je naší občanskou povinností pokračovat v současné etapě výstavby rozvinuté socialistické společnosti v revolučním odkazu Února, posilovat společenskou aktuálnost jazykovědného výzkumu, prosazovat jeho výsledky do společenské praxe a soustavně se snažit o vysokou ideovou a odbornou úroveň našeho vědního oboru. S tím je bezprostředně spojena i nutnost stále prohlubovat jeho marxisticko-leninskou metodologii, rozpracovávat ji v souladu s dosazeným stupněm lidského poznání a chránit obor před jakoukoli ideologickou infiltrací. Jen takto mu můžeme zajistit přínos k rozvíjení společenského vědomí a odpovídající uznání socialistické společnosti.

Slovo a slovesnost, volume 49 (1988), number 1, pp. 1-2

Previous Anna Jirsová: Polská práce o prefixaci sloves

Next Jan Petr: Ke Gebauerovu pojetí jazyka