Bulharský sborník o cyrilometodějské problematice

Jan Petr

[Chronicles]

(pdf)

Болгарский сборник в кирило-мeфодиевской проблематике / The Bulgarian collection of studies concerning the Byzantine brethren

Pracovníci katedry cyrilometodějské problematiky (cyrilometodistiky) na fakultě slovanské filologie sofijské univerzity Klimenta Ochridského v souladu se zaměřením pracoviště a velkým zájmem o tyto otázky v bulharské veřejnosti připravili faktologicky bohatý sborník, v němž souhrnným způsobem pojednali o rozsáhlém komplexu poznatků souvisejících s působením bratří Konstantina a Metoděje mezi Slovany, o jejich přínosu k rozvoji slovanské vzdělanosti a upevnění jejich politic[168]kého postavení v tehdejší středověké Evropě. V řadě statí se pojednává se znalostí tematiky o ohlasu díla Cyrila a Metoděje, zprostředkovaném jejich žáky a pokračovateli na bulharském území po r. 886.

V kolektivním sborníku nazvaném Izsledvanija po kirilometodievistika (Sofija, Nauka i izkustvo 1985, 271 s.) se v řadě tematicky na sebe navazujících statí charakterizují nejen nesporné stránky cyrilometodějského díla a jeho organického pokračování, ale také ty, které dosud nebyly spolehlivě vědecky osvětleny nebo na něž měli a stále ještě mají slavisté různých národností nejednotné názory. Ve všech těchto případech autoři statí objektivně uvádějí stav bádání, nesnaží se podat jednotný výklad, jen někdy navrhují řešení vlastní. Takový přístup k problematice zvyšuje jeho nespornou hodnotu, je jeho kladem a umožňuje, aby byl nejen rozsáhlým přehledem cyrilometodějské problematiky, ale také vhodným východiskem pro její další studium a v nemalé míře spolehlivou učebnicí paleoslovenistiky pro mladé a začínající slavisty. Není třeba přitom poukazovat na společenský, politický, vědecký a kulturní význam těchto otázek, zvláště poté, kdy si v r. 1985 připomenul celý kulturní svět (a především země socialistického společenství) 1100. výročí Metodějovy smrti a současně s tím opětně význam díla, které vytvořil Metoděj a jeho mladší bratr Konstantin. Této události také vzpomněl náš čas. statí uveřejněnou v 47. roč. (1986, s. 81—95). Vždyť se jmény obou bilingvních, řecko-slovanských byzantských vzdělanců jsou spojeny počátky a základy slovanské vzdělanosti a programově pojaté úsilí o upevnění postavení Slovanů v soudobém politickém a kulturním životě Evropy.

V recenzovaném sborníku se ve čtrnácti statích pojednává o vzniku, rozvoji a současném stavu vědeckého zájmu o dílo Konstantinovo a Metodějovo (T. Lalevová), o pramenech k dílu obou bratří (D. Petkanovová), o vztahu Konstantinovy hlahol. abecedy a byz. písma (P. Ilčev), o podmíněnosti podoby hlaholských liter (P. Ilčev), o Konstantinově literárním díle (D. Petkanovová), o zásadách Konstantinovy překladatelské techniky (A. Minčevová), o činnosti žáků Konstantinových a Metodějových v prvních letech (886—893) po jejich příchodu do Bulharska (I. Dobrev), o preslavské redakci starobulharských bohoslužebných knih (T. Slavovová), o utváření norem starobulharského spisovného jazyka (A. Minčevová) a o jeho redakcích (A. Totomanovová), o středověké symbolice čísel uváděných v Životě Konstantinově (D. Petkanovová), o Konstantinově misi k Chazarům (S. Elevterov), o hórách k poctě bratří Cyrila a Metoděje zařazených do charvátských hlaholských breviářů (K. Stančev) a o cyrilometodějské tradici v české literatuře a kultuře (I. Pavlov).

Autoři statí při zpracování tematiky přihlížejí ve velkém rozsahu k dosavadní odborné paleoslovenistické literatuře, především bulharské, ale také české (z nepochopitelných důvodů se tu pomíjí F. Pastrnek), ruské a západoevropské. Podle ní také uvádějí některé rozdílné názory na jednotlivé problémy. K nim patří otázka vzniku (času, místa a autorství) Životů Konstantina a Metoděje, autorství veršovaných modliteb v ŽK a vztah ŽM a Italské legendy, osoba Černorizce Chrabra a písmo, které měl v traktátu na mysli (byl spisovatelem ze Simeonova okruhu, těsně spojen s preslavskou literární školou a nejspíše měl na mysli hlaholici), otázka území kolem řeky Bregalnice, někdy označovaného jako původního místa christianizace a spisovatelské činnosti Konstantinovy v době před jeho moravskou misí; dále jde o národnostní původ bratří Konstantina a Metoděje, autorství Proglasu, určování evangelní předlohy pro jejich překladatelskou činnost (snad antiochijská, Lukianova redakce), otázka moravského nebo bulharského původu právního dokumentu Zakon sudnyj ljudem atd. Zvláště zde neupozorňujeme na další paleoslovenistické sporné otázky, které jsou předmětem vědeckého výzkumu slavistů již od konce 18. stol. (J. Dobrovského a jeho vrstevníků) a na nesporný význam archeologických vykopávek na jižní Moravě a v Nitře.

Nezdá se nám přesvědčivé, že by otázka cyrilometodějské velkomoravské liturgie nebyla již uspokojivě vyřešena, alespoň ve svých základních filologických rysech a společenských souvislostech, vztah slovanského byzantského a latinského římského obřadu na Velké Moravě. Obdobně soudíme, že byl českými slavisty přesvědčivě určen původ, společenská úloha a autorství nejstarších stsl. právních památek. [169]S ohledem na Panonské legendy a na jejich obsahové zaměření Zakon sudnyj ljudem je prokazatelně velkomoravského původu a také to, že vznikl na přání knížete Rostislava. Vztahují se na něj Rostislavova slova v ŽM (5. kap.), aby mu Michael III. poslal „takového muže, který nám pořídí ‚všecku spravedlnost‘“, nebo slova ŽK (14. kap.), že z Byzance „se vždy dobrý zákon šíří do všech krajů“. Základ Zakonu tvořila byzantská isaurská Ekloga z r. 726, uzpůsobená ovšem pro velkomoravské společenské poměry. Na Velké Moravě také vznikla Metodějovou péčí rozsáhlejší sbírka církevních předpisů zv. nomokánon, výbor z kodexu církevního práva.

Sborník přináší některé nové poznatky k paleoslovenistické problematice, především k dalšímu zkoumání původu hlaholice a Konstantinovy mise k Chazarům r. 860. Poučná je také stať o působení Metodějových žáků v bulharském carství po r. 886; přinesli sem velkomoravskou slovanskou vzdělanost a rozvinuli ji v nových politických a kulturních podmínkách. Je třeba si uvědomit, že tito Metodějovi žáci pocházeli ze západoslovanské moravské oblasti a že dokázali velkomoravskou slovansko-latinskou vzdělanost dále pěstovat, přetvořit ji pro místní poměry a dále ji rozvinout v bulharském kulturním prostředí. Na tento nebývalý rozkvět bulharské kultury v době Simeonovy vlády poprvé Evropu upozornil J. P. Šafařík. V této souvislosti připomínám práci P. Dinekova Delo Kirilla i Mefodija i bolgarskaja kuľtura (Sofie 1981) a jeho přednášku přednesenou (a poté vydanou tiskem) v rámci druhého mezinárodního kongresu o bulharistice r. 1986 na slavnostním večeru věnovaném 1100. výročí příchodu Konstantinových a Metodějových žáků z Velké Moravy do Bulharska (srov. ref. SaS, 45, 1987, s. 51—56).

Z novější cyrilometodějské problematiky zastoupené v sborníku zasluhuje pozornost příspěvek o cyrilometodějské tradici v české literatuře a kultuře. Na základě konkrétních údajů se v něm ukazuje na kontinuitu této tradice (a jejího povědomí) od nejstarších dob až do současnosti a na rozdílné společenské funkce, jaké plnila v dějinách českého národa. Bylo jí využíváno k záměrům jak pokrokovým, tak i reakčním.

Sborník považujeme za přínosnou publikaci kolektivu sofijských slavistů. Nepochybuji o tom, že bude příznivě přijat v odborné i širší veřejnosti, i když v jednotlivostech může vyvolat rozdílné postoje čtenářů, především zahraničních. To však nikterak nesnižuje jeho celkovou hodnotu, ale spíše ji zvyšuje, protože podněcuje k dalšímu přemýšlení.

Slovo a slovesnost, volume 49 (1988), number 2, pp. 167-169

Previous Helena Confortiová: Práce o sekundárních předložkách v češtině

Next Marie Nováková: Druhá československá onomastická konference