XI. mezinárodní kongres fonetických věd v Tallinu

Jiřina Hůrková

[Chronicles]

(pdf)

11-ая международная конференция фонетических паук в Таллине / The 11th international conference of phonetic sciences held in Tallin

Ve dnech 1.—7. srpna 1987 se konal v Tallinu již XI. mezinárodní kongres fonetických věd. Předsedou kongresu byl akad. Tamar Gangrelidze z Tbilisi, tajemníkem estonský fonetik Mart Remmel. Sovětským organizátorům kongresu se podařilo zajistit vydání šesti svazků kongresového sborníku již před zahájením kongresu (v rozsahu 2387 s.; Proceedings of XIth international congr. of phonetic sciences. Vol. 1—6, Tallin 1987). Referáty tu byly otištěny v plném znění.

Vědecký program kongresu se realizoval v několika typech zasedání. Kromě dopoledních plenárních zasedání s referáty, v nichž významní představitelé světové fonetiky a příbuzných oborů přednesli výsledky výzkumů z posledních let, uskutečnilo se během kongresu také několik sympozií věnovaných problematice výzkumu v tematických okruzích, jako jsou např. intonace, vztah fonetiky a fonologie, produkce řeči, modely vnímání řeči sluchem, vztah rytmu a metriky. Jako již na IX. kongresu fonetických věd v Kodani (M. Romportl a kol., IX. mezinárodní kongres fonetických věd v Kodani. SaS, 40, 1980, s. 443n.) byla i v Tallinu zařazena zvláštní forma individuálních diskusí, v nichž autor referátu, jehož text byl k dispozici, diskutoval 100 min. se zájemci. Tato forma diskuse byla výhodná pro některé referáty z oblasti akustické analýzy a syntézy řeči, popř. automatického rozpoznávání řečového signálu; autoři měli totiž k dispozici i prostorný panel, na němž bylo možno umístit např. blokové schéma zařízení, popř. schéma rozkladu akustického signálu apod. Další jednání kongresu probíhala v jednotlivých sekcích; nevýhodou byl tu poměrně velký počet těchto sekcí — šest: produkce řeči, [345]akustika řeči, percepce řeči, syntéza a rozpoznávání řeči (speech technology), lingvistické aspekty výzkumů, defektologie a vyučování řeči. Uvedené sekce byly dále rozděleny do dalších podsekcí. Jednání v sekcích a podsekcích se přitom realizovala současně ve 14 sálech umístěných ve třech budovách.

Během kongresu se konala obvyklá výstava knih a publikací s problematikou z oblasti zvukové stránky jazyka a výstava různých aparatur, demonstrace moderních metod výzkumu řečového signálu a jejich aplikací. V rámci kongresu se sešlo i generální shromáždění Mezinárodní společnosti fonetických věd při UNESCO (ISPhS) a konala se schůzka členů Mezinárodní fonetické asociace (API); jejím hlavním úkolem byla redakce nového návrhu mezinárodní fonetické transkripce, který předložil P. Ladefoged (USA).

Pro všechna kongresová jednání byl příznačný nástup mladé technické generace, zejména odborníků z oblasti fyzikální a fyziologické akustiky a počítačové techniky. Zastoupení inženýrské složky bylo citelně patrné na všech typech jednání, v referátech individuálních i kolektivních. Všude se projevoval důraz na experimentální ověřování všech hypotéz a objektivizaci výsledků výzkumu. Největší pozornost byla tu věnována zejména otázkám modelování produkce a percepce řeči, automatickému rozpoznávání řeči, akustické analýze a různým druhům syntézy řeči, a to jak na úrovni jednotek segmentálních, tak i jevů suprasegmentálních. Ve srovnání s posledními kongresy vzrostl počet referátů kolektivních, prezentujících výsledky výzkumu mezioborových týmů, v nichž byli vedle fonetiků a elektroakustiků často zastoupeni i matematici, popř. lékaři, zejména foniatři, fyziologové a neurofyziologové.

Konstatování, že současný výzkum řeči nutně předpokládá mezioborovou spolupráci, se objevovala také ve všech referátech a diskusních příspěvcích na dopoledních plenárních zasedáních. Pro úzkou spolupráci inženýrů akustiků a fonetiků byl poučný zvláště úvodní referát L. V. Bondarkové (SSSR) Phonetic aspects of studying phonemic systems and speech activity; podal důkladný přehled o současných směrech ve výzkumu zvukové stránky jazyka zároveň s upozorněním na pozitivní i negativní stránky příliš technokratického přístupu k výzkumu řeči.

H. Fujisaki (Japonsko) se ve svém referátu (Variability of speech processes and standardization in speech technology) věnoval novým modelům rozpoznávání řeči s upozorněním na úskalí, které s sebou přináší matematické modelování percepce řeči na úrovni suprasegmentální. — Rozpoznávání řeči se věnoval v plenárním referátu (Auditory models in speech processing) také M. Karjalaimen (Finsko), percepcí řeči se zabýval B. H. Repp (USA) v ref. Integration and segregation in speech perception.

Problematice akustiky řeči byly věnovány dva plenární referáty: O. Fujimura (USA) v ref. Fundamentals and applications in speech research podal přehled současných metod výzkumu akustiky řeči a jejích aplikací; zdůraznil při tom komplexnost problematiky a její propojení s výzkumy z oblasti psychologie a fyziologie řeči. V. N. Sorokin (SSSR) se v referátu Wave mechanics of the speech signal zaměřil na experimentální ověřování některých parametrů řečového signálu a na možnosti jejich objektivizace z hlediska modelování hláskovacího traktu.

Na všech kongresových jednáních byla značná pozornost věnována problematice prozodických faktorů. Tematika souvislé řeči a jejího intonačního členění byla také předmětem jednání na samostatném sympoziu. Jeho moderátorkou byla T. M. Nikolajevová (SSSR), která v úvodu vymezila základní pojmy z oblasti intonologie, a to z hlediska jak současné fonetiky, tak i fonologie. — O funkci zvukových prostředků členění promluvy v komunikačním procesu promluvil P. Ivič (Jugoslávie), o expresívní funkci prozodických prostředků D. Gibbon (NSR). — Na emfatickou funkci prozodických jevů v závislosti na přístupu mluvčího k tématu a rématu výpovědi upozornila O. F. Krivnovová (SSSR). — O vymezení prozodických prostředků z hlediska centra a periférie fonologických systémů v slovanských jazycích se pokusil O. Sappok (NSR). — Jak připravené příspěvky členů panelové diskuse, tak i vlastní diskuse se týkaly pouze jazyků s tzv. přízvukem dynamickým. Na problematiku výzkumu intonačního členění promluvy jazyků tónových se soustřeďovaly hlavně některé referáty v sekcích a podsekcích.

S pojmy z oblasti intonologie se operovalo také na sympoziu o rytmu a metrice. Jeho [346]moderátorkou byla A. M. Antipovová (SSSR). V úvodu se pokusila o vymezení takových základních rytmických jednotek, jako jsou slabika, rytmická skupina slabik (v našem pojetí přízvukový takt), slovo, z nadslovních jednotek sémanticky sdružené skupiny slov (tj. promluvové úseky). Rytmické jednotky vymezovala na základě dvou, zdánlivě kontradiktorických definic rytmu: (1.) rytmus je střídání kontrastivních řečových prvků, (2.) rytmus je periodické opakování podobných a izochronních prvků. Na její příspěvek navázala G. N. Lukjanovová (SSSR), která se zabývala často diskutovaným problémem — do jaké míry autor svým psaným textem, tj. jeho gramatickou stavbou, interpunkcí apod., předznamenává, popř. určuje rytmickou strukturu promluvy. Ve svých zjištěních se opírala o ruskou uměleckou prózu. Stranou ponechala mluvní rytmus, daný místem slovního přízvuku, a sledovala rytmus na úrovni intonačního členění věty, předznamenaný její gramatickou stavbou, délkou věty a slovním pořádkem. — R. Dauerová (Norsko) se zamýšlela nad tím, zda je možno vytvořit nějakou obecně platnou koncepci rytmu, která by byla aplikovatelná na všechny jazyky. Terminologicky rozlišovala „akcent“ jako fonologický rys a „stress“ jako fonetickou realizaci různých druhů fonetických přízvuků. — M. Loots (Norsko) se soustředil na studium rytmu ve vztahu k metrice, přičemž vycházel z předpokladu, že vnímání rytmu je spontánní, zatímco metrum poznáváme spíše na bázi kognitivní než smyslové. — Metodickým přístupem i rozsahem zpracovávaného materiálu byl pozoruhodný příspěvek L. V. Zlatoustovové (SSSR). Byly v něm předloženy výsledky výzkumu týmu pracovníků moskevské univerzity, kteří se pokusili o stanovení kritérií pro rytmickou organizaci ruské umělecké prózy, verše sylabotónického i volného. K prozodickým charakteristikám různých stylových žánrů dospěli autoři na základě podrobné akustické analýzy, konfrontované s výsledky statisticky reprezentativních auditivních testů.

Jak už bývá na fonetických kongresech tradicí, všechna jednání v plénu i v sekcích prostupovala problematika fonologická. Moderátorem jednoho ze sympozií, které bylo věnováno vztahu fonetiky a tzv. přirozené fonologie (natural phonology), byl W. U. Dressler (Rakousko). V úvodním projevu podal podrobný přehled vývoje přirozené fonologie (za zakladatele se považuje D. Stampe, k otištěnému referátu je připojena rozsáhlá bibliografie, vesměs z posledních deseti let). Autor naznačil, v čem se liší metodologické postupy této fonologické teorie od jiných, např. od fonologie generativní, popř. i lexikální. Není náhodné, že k přirozené fonologii se připojil i H. Basbøll (Dánsko); ve svém příspěvku se na základě řady fonetických experimentů pokusil o fonologickou interpretaci slabičné hranice v dánštině a ve francouzštině. Na jeho příspěvek navázal G. Dogil (NSR), který se zabýval percepcí slabik, monosylab i polysylabických slov; ukázal, do jaké míry je fonologická interpretace závislá na výsledcích výzkumu z fyziologie a akustiky řeči. — Vztahu fonetiky a fonologie věnoval svůj příspěvek P. M. Bertinetto (Itálie). Postupů přirozené fonologie využívaly také některé práce prezentované v jednotlivých sekcích.

V sekcích fonostylistiky a sociofonetiky byly předneseny také referáty zabývající se výzkumem výslovnostní normy, principy její kodifikace, problémem stability a variability spisovné výslovnosti i otázkami prestiže výslovnostní normy ve školní výuce i v povědomí uživatelů jednotlivých národních jazyků. Mimořádnou pozornost vzbudil referát E. M. Krechové (NDR) Zur Frage von stilistischen Varianten in der deutschen Standardaussprache und ihrer Berücksichtigung bei der Normkodifizierung. Autorka v něm představila výsledky systematicky pojatého výzkumu stylisticky podmíněných výslovnostních variant v současné spisovné němčině s aplikací některých sociolingvistických metod. — Referát M. V. Rajevského (SSSR) — Grundbegriffe einer Theorie der Aussprachenorm — se týkal obecných otázek vztahu výslovnostní normy a kodifikace a sociální diferenciace normy. — L. A. Verbickaja (SSSR) v příspěvku Urban speech as a product of standard, colloquial and dialectal speech pojednala o změnách v současné spisovné ruštině podmíněných sociálními proměnami v složení obyvatelstva velkých ruských měst. — Za zmínku ještě stojí materiálově bohatě podložený referát S. M. Ramsarana (V. Británie) Trends in English pronunciation. Společným jmenovatelem příspěvků z oblasti fonostylistiky a sociofonetiky bylo počítačové zpracování zkoumaného výslovnostního materiálu.

[347]Československá fonetika byla na XI. mezinárodním kongresu fonetických věd v Tallinu zastoupena pouze čtyřmi příspěvky: společným referátem A. Bučka a J. Timofejeva (Text-to-speech Russian synthesis by rule) v sekci syntézy řeči, příspěvkem S. Hlaváče (Perzeptive Bewertung der tschechischen Explosivlaute) v sekci akustiky řeči, J. Hůrkové (Intonationsgliederung der Rede) v podsekci větné prozódie a J. Pačesové (Phonetic and phonological properties of child language) v podsekci dětské řeči. Počet československých účastníků na fonetickém kongresu v Tallinu byl tedy neobvykle nízký.

Srovnáme-li stav současného československého výzkumu v oblasti zvukové stránky jazyka se stavem výzkumu a rozpracovanosti jednotlivých tematických okruhů ve světovém měřítku, musíme s politováním konstatovat, že co do vybavenosti moderními zařízeními, možností využívat nejnovější výpočetní techniku nesnese současná československá fonetika srovnání mnohdy ani s fonetickými středisky v socialistických státech, která v nejednom případě pomáhala v 50. a 60. letech zakládat. Jistou předností současné české a slovenské fonetiky je podle našeho názoru její dlouholetá, dnes již tradiční spolupráce s interdisciplinárními obory, její orientace v problematice spojené s řešením otázek akustické analýzy a syntézy řeči, automatického rozpoznávání řečového signálu, fyziologie a psychologie řeči.

Slovo a slovesnost, volume 50 (1989), number 4, pp. 344-347

Previous Jan Petr: X. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii

Next Jana Hoffmannová: Sémiotika a mezioborová integrace ve slovenském sborníku