Příspěvek k analýze multiverbálních spojení typu provádět rekonstrukci
Věra Vlková
[Articles]
Работа по анализу мультивербальных сочетаний типа «проводить реконструкцию» / A contribution to the analysis of multiverbal structures like “carry out a reconstruction”
V rámci ustálených a automatizovaných pojmenovacích celků v současné češtině zaujímají stále významnější postavení multiverbální spojení. Řadí se mezi prostředky, které jsou z hlediska pojmenovací typologie pro současnou jazykovou situaci charakteristické, a to zejména pro sféru odbornou a publicistickou (Vlková, 1978, 1987).
Proces multiverbizace i jeho výsledek, vznik a existenci multiverbálních spojení, lze chápat jako výsledek celé řady vývojových tendencí. Nejšíře a nejobecněji bychom mohli mluvit o intelektualizaci jazyka, která je úzce spojena s rostoucím vlivem a dnešním prestižním postavením především stylové vrstvy odborné. Se zaměřením jazyka odborného i publicistického na přesnost a jednoznačnost vyjadřování pak souvisí tendence ke specializaci jazykových prostředků, tendence diferenciační i tendence k vyjadřování explicitnímu. Vznik a expanzi multiverbálních spojení bychom mohli spojovat i s tendencí nominalizační, která je vlastní především funkčnímu stylu odbornému, proniká však i do všech ostatních funkčních stylů a je charakteristická, ostatně jako všechny předchozí vývojové tendence, i pro celou řadu současných evropských jazyků. Rozčleněnost pojmenování poukazujícího k jednomu denotátu na několik samostatných komponentů, významová a formální stránka těchto komponentů, to vše může ukazovat i na působení tendence k analytičnosti vyjadřování. Proces multiverbizace je tedy důsledkem složitého působení celé řady vývojových tendencí probíhajících v jazyce, a to nejen tendencí výše uvedených, ale i tendencí dialekticky s nimi spjatých. Je důsledkem vzrůstajících nároků současné společenské komunikace, důsledkem potřeby zachycovat ve stále větší složitosti, mnohostrannosti a diferencovanosti jak objektivní realitu, tak i myšlenkové procesy.
Složitost problematiky multiverbizace spočívá mimo jiné v tom, že představuje určitý hraniční jev, zasahující do oblasti lexikální zásoby, frazeologie a syntaxe. Tím je také dána celá řada různých přístupů k tomuto jevu, možnost akcentovat rozdílné aspekty multiverbálních spojení a charakterizovat je z různých hledisek. S tím pak úzce souvisí i terminologie, která se v této souvislosti uplatňuje.
K multiverbizaci se přistupuje z různých hledisek. Hledisko syntaktické, popř. syntakticko-sémantické se uplatňuje např. v pracích Čermákových (1974), Macháčkové (1983), Daneše, Hlavsy a kol. (1981), Wierzbické (1962), Lewického (1974) aj.; převažující kritérium představuje i v práci Anusiewiczově (1978). Pozornost se přitom zaměřuje nejčastěji na zkoumání struktur verbum — substantivum uplatňujících se ve funkci predikátu. Lexikálně sémantické, popř. stylistické hledisko se uplatňuje jak v komplexně pojatých pracích Jedličkových (1965, 1969, 1974 aj.) a Manových (1969, 1974), tak v pracích zaměřujících se na některé ze strukturních typů multiverbálních spojení, nejčastěji na spojení sloveso s oslabeným lexikálním významem + substantivum (srov. např. Vácha, 1976; Pisárčiková, 1977; Kačala, 1978; Kučerová, 1974; Rozanovová, 1966; aj.). V rámci výzkumů frazeologických věnují pozornost některým typům multiverbálních spojení O. Man (1953), V. Lapárová (1953), M. Hančilová (1963), F. Čermák (1982), J. Filipec, F. Čermák (1985) a další. V rámci zkoumání procesů neologických sledují některé typy multiverbálních spojení např. A. Jedlička (1976) a O. Martincová (1983).
Náš přístup ke zkoumané problematice vychází z Jedličkova pojetí multiverbálních spojení. Základním východiskem zpracování je funkčně komunikační přístup [2]propojený se zřetelem k vývojovým tendencím. Opíráme se přitom o materiál současného jazyka, především o zkoumání textů odborných, zpravodajských a publicistických, v menší míře pak i administrativních.
Multiverbální spojení chápeme jako víceslovná pojmenování utvořená z prvků v jazyce již existujících. Tato pojmenování jsou významově a funkčně ekvivalentní s pojmenováními jednoslovnými, jimiž jsou motivována, srov. např. provádět analýzu — analyzovat, dát podnět — podnítit, podat vysvětlení — vysvětlit. Vedle toho mezi multiverbální spojení řadíme i taková víceslovná pojmenování, která konkurenční jednoslovný protějšek sice nemají, vznikají však analogicky na základě multiverbizačních modelů, např. dát přednost. Jak se totiž ukazuje, v průběhu vývoje a stabilizace multiverbálních spojení a jejich strukturních typů dochází k vytváření určitého souboru modelů a ten významným způsobem ovlivňuje proces multiverbizace. Oprávněnost tohoto širšího pojetí multiverbálních spojení spatřujeme mimo jiné v tom, že se v průběhu vývoje k řadě spojení vzniklých na základě multiverbizačních modelů dotvářejí konkurenční jednoslovné protějšky, srov. mít/vzít ohled — zohlednit, dát přednost — upřednostnit, uvést v soulad — zesouladit, provést/provádět interrupci — interrupovat apod. Toto pojetí vede k tomu, že v rámci multiverbálních spojení vystupují na jedné straně spojení stabilizovaná, vyhraněná, představující jejich centrum, na druhé straně pak spojení perifernější; jejich hodnocení je do značné míry závislé jak na lexikálním významu jednotlivých komponentů, tak na využití těchto spojení v kontextu.
Toto širší vymezení multiverbálních spojení se promítá i do terminologie, s níž pracujeme. Z hlediska vznikového, procesuálního mluvíme o multiverbizaci, pokud jde o hledisko funkčně strukturní, používáme termín multiverbální spojení (multiverbální jednotka).
Po stránce formální i sémantické je soubor multiverbálních spojení značně diferencovaný; uplatňují se zde typy jak slovesné (řídícím členem spojení je sloveso), tak jmenné (ve funkci řídícího členu spojení vystupuje jméno); srov. Vlková, 1978, 1988. Soubor spojení slovesných se přitom v současném jazyce jeví jako vyhraněnější, stabilizovaný, tvořící jádro celého souboru multiverbálních spojení. To souvisí se slovnědruhovou, sémantickou i syntaktickou stránkou řídícího členu těchto spojení.
Chceme-li proto dospět k obecnější charakteristice multiverbálních spojení jako celku, považujeme za nejvhodnější vyjít při tom z analýzy slovesných multiverbálních spojení typu provádět rekonstrukci, a to jak vzhledem k jejich frekvenci a počtu strukturních typů, tak i vzhledem k tomu, že právě na tomto typu lze nejsnáze ilustrovat většinu jevů charakteristických pro multiverbální spojení (srov. Vlková, 1987).
Multiverbální spojení uvedeného typu jsou tvořena spojením řídícího slovesa se závislým substantivem. Společným jmenovatelem všech řídících členů v těchto spojeních je to, že jde o slovesa vysoce polysémní, až desémantizovaná (srov. provádět, dělat, docházet). Stupeň desémantizace se ovšem u jednotlivých sloves liší. Na jedné straně se zde uplatňují slovesa s velmi všeobecným, širokým lexikálním významem, která se svou funkcí blíží sponě, jsou především nositelem gramatického významu, slouží k vyjadřování kategorie času, způsobu, osoby a vidu. Na druhé straně se součástí multiverbálních spojení stávají i slovesa, která mají spíše charakter sloves plnovýznamových a jejich lexikální význam je určitější, přesnější, užší. Mezi těmito dvěma skupinami řídících sloves existují plynulé přechody. Významovým jádrem spojení je závislé substantivum. Multiverbální spojení této skupiny vystupují jako konkurenční pojmenovací prostředky vedle jednoslovných pojmenování slovesných, s nimiž mají společný formální i významový komponent, srov. např.:
[3]provádět rekonstrukci, analýzu, kontrolu, testování, měření — rekonstruovat, analyzovat, kontrolovat, testovat, měřit; podat důkaz, informaci, výklad, vymezení, zhodnocení — dokázat, informovat, vyložit, vymezit, vysvětlit; uskutečnit odběr, rekonstrukci — odebrat, rekonstruovat; dát záruku — zaručit.
Vedle toho se sem řadí i spojení vytvořená na základě určitých modelů multiverbálních spojení, která se postupně konstituují. Tato spojení jednoslovný slovesný protějšek buď nemají vůbec, nebo existuje dosud mimo rámec spisovného jazyka, popř. pouze potenciálně, srov. např.: podat výčet, podat přehled, dát přednost, dát impuls aj. Některá z těchto spojení vystupují jako konkurenční prostředky vedle takových jednoslovných pojmenování slovesných, u nichž již nelze hovořit o plné shodě formálního komponentu, např. nacházet původ — pocházet, dělat rozdíl — rozlišovat, uvádět v souvislost, do souvislosti — usouvztažňovat apod. U většiny těchto případů multiverbálních spojení se projevuje vyšší míra frazeologizace.
Tvoření multiverbálních spojení na základě existujících modelů vede k postupnému zapojování do multiverbálních spojení jak dalších sloves, tak i dalších závislých substantiv. Repertoár multiverbálních spojení je tedy ve všech funkčních stylech současného českého jazyka záležitostí značně dynamickou. Nejzřetelněji se to projevuje ve stylu publicistickém.
Jako řídící člen multiverbálních spojení se uplatňují jak slovesa dokonavá, tak i slovesa nedokonavá; většinou fungují vedle sebe oba členy vidové dvojice:
dát/dávat informace, možnost, podnět, přednost; projevit/projevovat souhlas, nesouhlas, zájem; provést/provádět měření, zkoušku, opravu, výpočet, izolaci, kontrolu, hodnocení atd.
Většina těchto sloves figuruje na předních místech pořadí podle klesající frekvence, a to jak z hlediska lexikální zásoby jako celku (srov. Jelínek - Bečka - Těšitelová, 1961), tak i z hlediska lexikální zásoby tzv. stylu věcného, tj. stylu odborného, publicistického a administrativního. Mezi první stovku nejfrekventovanějších sloves věcného stylu (srov. Těšitelová a kol., 1984) se řadí řídící slovesa multiverbálních spojení (podle klesající frekvence) takto:
dát (pořadí 8), dělat (20), dojít (22), provádět (25), provést (27), zajistit (29), docházet (42), najít (52), udělat (58), dávat (61), uvádět (63), vyjádřit (97).
Využití jednotlivých sloves v multiverbálních spojeních lze hodnotit jednak z hlediska počtu různých spojení, v nichž toto sloveso jako řídící člen vystupuje (tj. z hlediska počtu strukturních typů), jednak z hlediska celkové frekvence spojení s tímto slovesem (tj. z hlediska počtu výskytů). Vzájemný vztah těchto dvou údajů je přitom charakteristický pro postavení souboru spojení s tímto slovesem v rámci dané skupiny multiverbálních spojení.
Vydělují se tak jednak slovesa s relativně omezenou spojitelností, tvořící malý počet strukturních typů; tyto typy se však zpravidla vyznačují vysokým počtem výskytů, srov. např.:
dát (důkaz, impuls, informace, možnost, podnět, přednost, příkaz, směr, záruky …);
vzít (v úvahu, v pochybnost, na vědomí …);
nabývat (převahy, uplatnění …);
nacházet (modifikaci, původ, uplatnění …).
Soubor multiverbálních spojení s těmito řídícími slovesy je široce využíván ve všech funkčních stylech spisovné češtiny, patří tedy v rámci zkoumaného typu multiverbálních spojení k jeho centru.
Na opačném pólu stojí slovesa s velmi širokou spojitelností, avšak se značně nízkou frekvencí jednotlivých strukturních typů. K nim patří zejména dojít/docházet k, [4]konat/vykonat/vykonávat, provést/provádět, realizovat, uskutečnit/uskutečňovat, zajistit, zajišťovat. Všechna tato slovesa jsou obsahově velmi široká a neurčitá, v nejširším smyslu bychom mohli mluvit o vyjadřování obecného významu činnosti, děje nebo stavu. V závislosti na tématu se proto mohou spojovat se širokým repertoárem substantiv, a to nejen s pojmenováními běžné lexikální zásoby, ale i s pojmenováními terminologickými. Dalším důležitým rysem těchto řídících sloves je tedy jejich ambivalentní povaha, jejich spojitelnost jak se substantivy neodborné povahy na straně jedné, tak i se substantivy v platnosti termínu na straně druhé. Srov. např.:
provádět kontrolu, měření, opravu, průzkum, přípravy, šetření, zhodnocení, zkoušku — provádět betonáž, demolici, destilaci, dozdívání, frézování, interpolaci, instalaci, izolaci, montáž, pájení, spárování, synchronizaci aj.
Vedle toho se pak vyděluje soubor sloves s poměrně nízkým počtem strukturních typů multiverbálních spojení i jejich výskytů, např. pořídit/pořizovat, poskytnout/poskytovat, vyjádřit/vyjadřovat, vyslovit/vyslovovat. Tento soubor zahrnuje řídící slovesa s lexikálním významem méně obecným, specializovanějším, jejichž možnosti spojitelnosti jsou omezenější. Uplatnění multiverbálních spojení s těmito řídícími slovesy i postupné zapojování sloves dalších podle daného modelu je charakteristické především pro styl publicistický.
S faktem, že řídící slovesa multiverbálních spojení tohoto typu jsou obsahově značně široká a neurčitá, souvisí i poměrně rozsáhlé vztahy synonymické, popř. i existence celých synonymických řad mezi těmito spojeními (pokud mluvíme o synonymii v souvislosti s multiverbizací, máme vždy na mysli pouze synonymii částečnou, a to ať jde o vztahy multiverbálních spojení a jejich jednoslovných ekvivalentů, anebo o vztahy mezi multiverbálními spojeními navzájem). Přitom je zde často zřetelný postupný přechod od sloves s lexikálním významem silně oslabeným a všeobecným ke slovesům, jejichž význam je přesnější, specifikovanější:
najít/nacházet — nalézt/nalézat odraz, převahu, uplatnění;
vyjádřit/vyjadřovat — vyslovit/vyslovovat díky, souhlas, nesouhlas, mínění, obavy;
dát — předložit — uvést — vyslovit návrh;
dát/dávat — podat/podávat — poskytnout/poskytovat informaci, svědectví;
udělat/dělat — vykonat/vykonávat/konat — provést/provádět — realizovat — uskutečnit/uskutečňovat — pořídit/pořizovat — zajistit/zajišťovat analýzu, výpočet, zkoušku atd.
Jako synonymní vystupují v multiverbálních spojeních i taková slovesa, která sama o sobě (mimo multiverbální spojení) lexikálními synonymy nejsou; to je zde umožňováno jejich desémantizací. Synonymické vztahy mezi řídícími slovesy můžeme sledovat nejen v rámci daného typu multiverbálních spojení, ale i mezi jednotlivými typy v rámci celého souboru multiverbálních spojení slovesných.
Multiverbální spojení tak významnou měrou rozšiřují synonymické možnosti jazyka existencí vztahů mezi členy jak řídícími, tak závislými a jejich vzájemnou kombinací, srov. např.: podat — dát — předložit — uvést zprávu, informaci, sdělení, oznámení. K tomu se připojuje i vztah ke konkurenčním pojmenováním jednoslovným (zpravit, informovat, sdělit, oznámit). Dochází tak ke vzniku širokých synonymických řad, které lze využívat stylisticky.
Do souboru řídících sloves multiverbálních spojení vstupují především slovesa široce polysémní, která se však v těchto spojeních uplatňují většinou pouze v jediném významu, a to nikoliv ve významu základním, nýbrž ve významu odvozeném, abstraktním. Tak např. sloveso provést se neuplatňuje ve významech ‚vedením někomu umožnit průchod, přechod něčeho, vedením dostat‘, ani ‚doprovázet při prohlídce něčeho‘, ani ‚vzít k tanci‘, ale až ve významu abstraktním: ‚uskutečnit, vykonat, udělat, učinit‘ (provést impregnaci, naprogramování, stanovení, úpravu). Po[5]dobně sloveso podat nenacházíme v multiverbálních spojeních ve významech ‚z malé vzdálenosti dopravit, obyčejně rukou‘, ‚předložit‘, ani ‚vztáhnout ruku k pomoci nebo k pozdravu‘, ale až ve významech ‚sdělit nebo předložit nějaké instituci‘ (podat informaci, zprávu) a ‚vytvořit, znázornit‘ (podat důkaz, charakteristiku, popis, přehled, rozbor, vymezení).
O širokém uplatnění těchto sloves ve významech abstraktních, a tedy i v multiverbálních spojeních svědčí i statistický výzkum lexikální zásoby současné češtiny. Vyplývá z něj, že např. u slovesa dojít připadá 85 % všech výskytů na význam ‚nastat‘ (dojít k ochlazení, ozáření, přetížení, srážce, zkreslení). Ze zbývajících 15 % pak naprostou většinu tvoří významy ‚dospět k něčemu‘ (dojít k poznání, k přesvědčení) a ‚být dopraven‘ (zpráva došla včas). Základní význam ‚dokončit chůzi, chůzí se dostat k nějakému cíli‘ se vyskytuje jen velmi řídce. U slovesa docházet připadá na abstraktní význam ‚nastávat‘ dokonce 95 % výskytů (srov. materiály bývalého úseku matematické lingvistiky ÚJČ ČSAV).
Tato skupina vysoce polysémních sloves spolu se slovesy vyjadřujícími pouze velmi široký a všeobecný význam (jako dělat, konat — tj. obecný význam činnosti) představuje stabilní jádro tvoření multiverbálních spojení a základ pro vytvoření modelu, který je vzorem pro tvoření multiverbálních spojení dalších, v nichž se uplatňují slovesa s lexikálním významem užším, více specifikovaným. Přitom čím má řídící sloveso lexikální význam užší a přesnější, tím více se projevuje i jeho vliv na význam celého multiverbálního spojení, přidává mu nové významové odstíny. Srov. např. udělat — provést — realizovat — vykonat — uskutečnit — pořídit — zajistit rozbor, podrobit rozboru. Spolu se zpřesňováním lexikálního významu řídícího slovesa se multiverbální spojení a jeho jednoslovný slovesný ekvivalent od sebe významově vzdalují.
U multiverbálních spojení slovesných se projevuje snaha využívat sémantické opozice, např.:
nacházet uplatnění — nenacházet uplatnění — pozbývat uplatnění, docházet ke vzniku — nedocházet ke vzniku, provádět kontrolu — neprovádět kontrolu, klást důraz — neklást důraz, projevovat souhlas — neprojevovat souhlas — projevovat nesouhlas.
Až na řídké výjimky slouží k vyjádření sémantické opozice sloveso.
Substantiva, která jsou z hlediska formálního v multiverbálních spojeních tohoto typu členem závislým, tvoří významové jádro těchto spojení. Soubor substantiv, která se mohou stát členy multiverbálních spojení, je otevřený. Závislé substantivum bývá nejčastěji v pádě prostém, většinou v akuzativu (provést analýzu, uskutečnit odběr), dále pak i v genitivu (doznat nápravy, nabývat převahy) a dativu (podrobit analýze), v některých případech i v pádě předložkovém (brát v úvahu, vzít na vědomí, dojít ke zlepšení). Vedle určitých omezení daných sémantikou a spojitelností řídícího slovesa je rozsah i obsah tohoto souboru vymezen především tématem jazykového projevu. Na rozdíl od relativně stálého repertoáru sloves, který se alespoň ve svém jádru opakuje ve všech funkčních stylech, jsou z hlediska modelu tvoření multiverbálních spojení substantiva složkou variabilní. Srov. např.:
v projevech odborných: realizovat digitální zpracování, dostavbu, instalaci, montáž, napojení, nastavení, odběr, podepření, přerušení, přifázování, rekonstrukci, volbu, výběr, vyztužení …;
v projevech publicistických: realizovat bojkot, cestu, cvičení, dokončení, hospodaření, inscenaci, manifestaci, modernizaci, nácvik, nápravu, odjezd, platbu, poslech, provoz, přepravu, přestavbu, přesun, přijetí, přípravu, racionalizaci, řešení, sledování, setkání, styk, upevnění, úpravy, urychlení, výchovu, vítězství, výrobu, výstavbu, výstavu, využití, zajištění, zkoušku, zlepšení, zpracování …
Z hlediska konkrétního jazykového projevu jsou naopak konstantní složkou substantiva a variabilní složku představují slovesa. To se nejvýrazněji ukazuje v tex[6]ech odborných, kde v úloze závislých substantiv multiverbálních spojení vystupují poměrně často termíny, jejichž charakteristickou vlastností je přesnost a jednoznačnost. Z toho vyplývá, že jejich index opakování je značně vysoký, protože zde — až na řídké výjimky — neexistuje možnost, aby se využilo synonym. Stylistickému a v řadě případů i jemnějšímu sémantickému rozlišení tedy slouží pouze repertoár sloves, která s těmito termíny mohou vstupovat do multiverbálních spojení, srov.:
dělat/udělat — konat/vykonat/vykonávat — provádět/provést — pořizovat/pořídit — realizovat — uskutečňovat/uskutečnit — zajišťovat/zajistit např. rekonstrukci.
Široký a otevřený soubor závislých substantiv není dost dobře možné sémanticky blíže vymezit. Z hlediska tvoření slov sem spadají především substantiva slovesná (uplatnění, vysvětlení, omezení, buzení, odlišení, přerušení, přetěžování, rušení, srážení, ochlazení, oteplení, ozáření, usmyknutí, zdokonalení, zeslabení, zpřesnění, zkreslení, zlepšení atd.) a dějová substantiva v užším smyslu (úprava, obnova, srážka, abstrakce, konstrukce, rekonstrukce, kultivace, oxidace, důkaz, příkaz, přechod, popis, rozklad, rozbor, zápis, dozor, dohled atd.). Ukazuje se přitom, že závislé substantivum má u tohoto typu multiverbálních spojení v převážné většině více či méně zřetelný slovesný náboj, že zde tedy dochází ke vzniku určitého rozporu mezi sémantickým obsahem a formou těchto spojení. Po stránce formální jde sice o spojení složky slovesné a složky jmenné, z hlediska sémantického však o spojení dvou významů slovesných. Nominalizační tendence tedy v těchto případech souvisí především se stránkou formální. Substantiva utvořená ze sloves si do značné míry zachovávají svůj slovesný náboj, mohou proto vnášet do jazykového projevu dějovost, dynamičnost.
Synonymické vztahy v rámci substantivní složky multiverbálních spojení tohoto typu se neuplatňují v takovém rozsahu jako u složky slovesné. Do synonymických vztahů v tomto případě vstupují pouze výrazy, které jsou lexikálními synonymy i mimo multiverbální spojení (podat informaci, zprávu, sdělení, oznámení).
Povědomí symetrie vztahů u výrazů jednoslovných a multiverbálních spojení způsobuje, že na základě dvouslovného pojmenování stále častěji zpětně vznikají i pojmenování jednoslovná, která se však ve většině případů zatím pohybují mimo rámec spisovného jazyka, např.:
dát přednost — upřednostnit; vzít/brát/ zřetel — zřetelovat; mít, vzít ohled — zohlednit; uvést/uvádět v rozpor — rozporovat; uvést v soulad, do souladu — zesouladit; uvést do provozu — zprovoznit; provést generální opravu — zgenerálkovat; provést, vysadit kurzívou — kurzívovat; provádět dozor — dozorovat; provést/provádět reedici — reeditovat; provést/provádět rozpočet — rozpočtovat; provést/provádět rozbor — rozborovat; zajišťovat, provádět odbyt — odbytovat; provést/provádět interrupci — interrupovat atd.
V této souvislosti bychom tedy mohli mluvit o tendenci k univerbizaci a o dialektickém sepětí procesů multiverbizace a univerbizace.
Snaha o vyjadřovací ekonomii vede v současné době ve všech složkách věcného stylu k vytváření celé řady jednoslovných slovesných pojmenování, která slouží především k označení pracovních činností a procesů (srov. též Klabal, Müllerová, 1986; Martincová, 1988). Výrazná je tato tendence především ve stylu administrativním. Tato slovesa stále častěji pronikají i do projevů spisovných, a to nejen mluvených, ale i psaných. Současně s tím se projevuje značný tlak na to, aby tato slovesa nebyla vyřazována mimo rámec spisovného jazyka. Jak z pohledu slovotvorného, tak i z hlediska komunikačních potřeb se v celé řadě případů ukazuje jejich vyřazování ze souboru prostředků spisovného jazyka poněkud diskutabilní (k tomu srov. např. O. Martincová, 1988).
[7]Závislé substantivum v multiverbálních spojeních bývá někdy ještě rozvito adjektivem (shodným přívlastkem):
Při této operaci pracovník podstupuje značné riziko. — Před započetím montáže je nutno provést důkladné odmaštění součástí.
Při transformaci na konkurenční pojmenování jednoslovné bývá na místě rozvíjejícího adjektiva adverbium:
Při této operaci pracovník značně riskuje. — Před započetím montáže je nutno součásti důkladně odmastit.
V některých případech však takováto transformace možná není, nebo by vedla k velkému posunutí významu, např.:
V průběhu zkoušky provádíme běžná měření. — Přetvárné vlastnosti betonových konstrukcí nám při dimenzování ukládají určitá omezení.
Na tuto skutečnost upozornil J. V. Bečka již v r. 1934. U některých rozvitých pojmenování se tedy vedle multiverbálního spojení konkurenční pojmenování slovesné neuplatňuje. Kdybychom např. chtěli v posledním příkladě slovesné multiverbální spojení odstranit, museli bychom při transformaci použít multiverbální spojení jmenné místo slovesného: Přetvárné vlastnosti betonových konstrukcí nás při dimenzování určitým způsobem omezují.
Bez možnosti využít konkurenčního prostředku jednoslovného vystupují multiverbální spojení i tam, kde je substantivum rozvíjeno široce rozvitým přívlastkem a kde je přitom snaha zachovávat kondenzované vyjadřování, např.:
Projektant má možnost udělat při vážných nedostatcích změny projektu vedoucí ke zvýšení spolehlivosti. — Mohlo by nás to přivést do těžkých komplikací při snaze provádět abstrakci shrnující charakteristické rysy děl vzniklých v různých dobách.
Pro některé typy multiverbálních spojení bychom mohli položit otázku, zda nedochází při transformaci na synonymní pojmenování jednoslovné ke změně v pojetí slovesného děje. Podrobnou analýzu tohoto jevu podává E. Macháčková (1983).
Ve stylu odborném podstatnou část multiverbálních spojení tohoto typu tvoří spojení slovesa s odborným názvem jednoslovným, popř. i víceslovným, a představují zde z hlediska konkurence multiverbálního spojení a jeho jednoslovného ekvivalentu specifickou problematiku. Spojení slovesa s víceslovnými termíny bez ztráty významové přesnosti a jednoznačnosti transformovat nelze. Spojení jako dojít k pružné srážce, konat statický průzkum, provádět větvení programu, provádět náhradní regulaci buzení apod. nelze mechanicky převádět na *pružně (se) srazit, *staticky zkoumat, *rozvětvovat (větvit) program, *náhradně regulovat buzení, protože by tak došlo ke ztrátě terminologického charakteru pojmenování (s tímto typem transformace se setkáme spíše ve sféře profesní). Sloveso zde pouze obecně označuje činnost, proces nebo stav a teprve pojmenování substantivní blíže specifikuje typ, druh činnosti. Z hlediska pojmenovací přesnosti i jednoznačnosti odborného vyjadřování jsou tedy spojení slovesa s oslabeným lexikálním významem se substantivním pojmenováním terminologického charakteru prostředkem potřebným, a proto v současném jazyce i značně expanzívním.
To se týká spojení nejen s termíny víceslovnými, ale i s terminologickými pojmenováními jednoslovnými, a to pro poněkud problematické postavení slovesa v systému terminologie (srov. Man, 1964; Bečka, 1973, s. 31n.). Soubor sloves jednoznačně přijímaných jako termíny je poměrně úzký, často se omezuje pouze na případy, kdy má sloveso jako termín svou vlastní formu (fluoreskovat, umocňovat) nebo [8]kdy je odvozeno od substantivního termínu (infikovat, odpařovat); avšak i v těchto případech se projevuje tendence pracovat spíše s termíny internacionálními, termíny domácí bývají nahrazovány multiverbálními spojeními, protože tu mohou vznikat nežádoucí asociace.
Tato tendence je posilována i dvěma dalšími faktory: Jednak tím, že se při přejímání slov z internacionální lexikální zásoby dostávají do jednotlivých jazyků většinou nejdříve substantiva a teprve později (a ne ve všech případech) se k nim dotvářejí slovesa, tj. dochází k postupnému funkčnímu doplňování slovotvorného paradigmatu. Na tento proces upozornil N. Savický (1983) a dokládá ho na materiálu ruského jazyka dvojicemi, z nichž substantivum je už dlouho zachyceno ve slovníku, zatímco sloveso se objevilo teprve nedávno jako neologismus (dissocijacija — dissociirovať, korreljacija — korrelirovaťsja). K takovýmto dvojicím v češtině patří např. metabolismus — metabolizovat, kde je sloveso již ustáleno a zařazeno do systému, dále pak případy, kdy z důvodů slovotvorných a genetických existuje několik sloves vedle sebe, aniž by byla v potřebné míře stabilizována, např.: detekce — detekovat, detektovat, detegovat; algoritmus — algoritmovat, algoritmizovat aj. Naproti tomu u terminologických substantiv jako např. difúze, difluence, difrakce apod. se zatím se slovesnými protějšky v terminologické praxi vůbec nesetkáváme, jejich existence je záležitostí potenciální.
S tím úzce souvisí i faktor druhý — vliv normalizace terminologie, a to jak v měřítku domácím, tak i mezinárodním. Až na řídké výjimky se normalizují pojmenování substantivní, ať už substantiva sama, anebo pojmenování, jejichž základem je substantivum. Nejen názvoslovné normy, ale i odborné výkladové slovníky a encyklopedie dávají přednost uvádění pojmenování substantivních před slovesnými, což je z hlediska lexikografické praxe při výkladu hesla výhodnější. Autoři odborného textu pak raději volí spojení slovesa významově oslabeného s normalizovaným terminologickým pojmenováním jmenným než samo sloveso, o jehož terminologické platnosti často pochybují.
Všechny tyto důvody vedou k tomu, že multiverbální spojení, jejichž závislým členem je jednoslovné nebo i víceslovné terminologické pojmenování, nacházejí ve stylu odborném a odvozeně i ve stylu administrativním a publicistickém uplatnění velmi široké. Z hlediska stylu odborného je tato skupina spojení bezesporu centrální, z hlediska vymezení multiverbálních spojení a jejich modelu v jazyce vůbec má však postavení spíše okrajové.
Multiverbální spojení a konkurenční pojmenování slovesné nejsou významově totožné, existuje mezi nimi pouze vztah významové podobnosti. To je velmi důležité z hlediska jejich stylistického využití. Na některé rozdíly a jejich funkční využití upozorňuje J. V. Bečka (1934). Bečkovo celkové hodnocení multiverbálních prostředků (v jeho terminologii rozložené vazby slovesné, slovesná sousloví, vazby slovesně jmenné) spadá ovšem do období, kdy tyto prostředky byly odmítány s poukazem na cizí, především německé vlivy. Jistým paradoxem přitom je, že tento typ pojmenování byl kritizován i v němčině (srov. např. Krejčí, 1936, s. 244n.; Jedlička, 1969, s. 99). Spojení tohoto typu se objevují i v mnoha dalších evropských jazycích a nejsou v nich ničím novým, např.: rus. dať obeščanije, dať razrešenije, dať soglasije, soveršiť pojezdku, brať pod zaščitu; pol. prowadzić sprzedaż, wyrazić zdziwienie, brać udział; něm. in Verbindung setzen (bringen), in Bezug stehen, Vormerkung nehmen; fr. remporter une victoire, prendre une decision, prendre une engagement; angl. to make a return, to give a jump, to produce a jump. Multiverbální prostředky jako pojmenovací typ bychom tedy mohli řadit do souboru tzv. evropeismů. Přitom ovšem je třeba mít na vědomí, že tato spojení jsou srovnatelná především z hlediska strukturního, z hlediska sémantického i funkčního se mezi nimi mnohdy projevují značné rozdíly.
[9]Multiverbální spojení se na rozdíl od jednoslovných pojmenování slovesných často využívají především tam, kde jde o označení komplexněji pojatých dějů nebo činností, např.: provádět rekonstrukci, synchronizaci, testování, vyztužení. Často se s nimi setkáváme i tam, kde jde o označení organizovaných a oficiálních akcí, např.:
Bude provedena uzavírka těchto ulic. — Jsme jedinou organizací, která provádí odtah nepojízdných vozidel ze zahraničí. — Odvoz materiálu zatím provádíme jednou týdně. — Provedli jsme kontrolní konzumaci ve všech prodejnách.
Ukazuje se však, že se v této souvislosti multiverbální spojení často užívají nadbytečně a nefunkčně, ve snaze přidat sdělení na oficiálnosti a závažnosti. S takovým užitím se nezřídka setkáváme ve stylu jak publicistickém, tak i administrativním, srov. např.:
V této věci byl naším předsedou proveden dohovor s MNV. — Oba tyto zemědělské podniky provádějí chov činčily pravé. — Na všech celnicích dochází k průběžnému provádění provozu. — Byla provedena realizace rajonizace ve zdravotnictví. — Provedení rekonstrukce bude realizováno za přítomnosti znalců z oboru balistiky. — Budeme provádět vzájemnou spolupráci.
Z hlediska konkurence pojmenování multiverbálního a jednoslovného pojmenování slovesného je třeba věnovat pozornost především tomu, že multiverbální spojení dávají možnost vidového rozlišení i tam, kde to jejich jednoslovné protějšky neumožňují, srov.:
konat — vykonat cestu proti cestovat; provést — provádět redistribuci, unifikaci, stíhání proti redistribuovat, unifikovat, stíhat; vyjádřit — vyjadřovat obdiv, protest proti obdivovat, protestovat; zajistit — zajišťovat péči proti pečovat; podrobit — podrobovat kritice proti kritizovat apod.
Výjimku tvoří pouze spojení s obouvidovým řídícím slovesem realizovat. Ve stylu odborném se to týká především spojení se substantivními pojmenováními (termíny) cizího původu, jejichž jednoslovný ekvivalent představuje sloveso obouvidové. Ve stylové oblasti publicistické je využití multiverbálních spojení z důvodů stylistických mnohem širší, neboť se týká i slov původu domácího.
Potřeba vidové diferenciace sloves vede ke dvěma různým způsobům řešení. Na jedné straně je to široký proces perfektivizace původně obouvidových sloves cizího původu pomocí předpon (např. zkonstruovat, zbilancovat, zaevidovat, vyprojektovat, naprogramovat, okomentovat), na druhé straně je to pak využívání multiverbálních spojení, jejichž řídící slovesa vid rozlišují (např. provést — provádět bilanci, experiment, demontáž, eliminaci, izolaci, konzervaci, redistribuci, rekognoskaci, selekci). Vzhledem k tomu, že v celé řadě případů činí předponové tvoření dokonavých sloves značné potíže, i vzhledem k tomu, že ne všechny takto utvořené podoby můžeme hodnotit kladně a považovat je ve spisovném projevu za přijatelné (srov. např. zabsolvovat, odaklimatizovat, odanalyzovat, odrealizovat apod.), představují multiverbální spojení velmi důležitý prostředek vidové diferenciace, a to především ve stylu odborném, kde výskyt a frekvence pojmenování cizího původu jsou značně vysoké.
Zatímco jednoslovná pojmenování slovesná většinou vyžadují explicitní vyjádření objektu (srov. opravovat budovu, zkoušet materiál, utěsnit spáry, chránit před povětrnostními vlivy), spojení multiverbální podobnou specifikaci nevyžadují, není tedy nutno vymezovat závislé substantivum přívlastkem (provádět opravu, zkoušku, provést těsnění, poskytovat ochranu). Multiverbální spojení tak poskytuje možnost obecnějšího vyjádření s širší platností, srov.: Skříň pračky se tepelně izoluje. x Tepelná izolace se provádí proto, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry na vnějším povrchu. I zde však nevhodné užití multiverbálního spojení může vést k vyjadřování málo konkrétnímu, významově prázdnému, bezobsažnému. Srov. např.: V tomto případě není třeba provádět nadbytečnou péči.
[10]Z hlediska výstavby textu hraje důležitou úlohu i využívání slovesných forem, které poskytují možnost nevyjadřovat původce děje. Tento způsob vede na jedné straně k vyjadřování značně neurčitému, na druhé straně však může sloužit i potřebám zobecnění. Pro tyto vlastnosti nacházejí ve všech funkčních stylech současné češtiny široké uplatnění multiverbální spojení se slovesy dojít k/docházet k. Srov. např.:
I při automatizované výrobě může docházet ke vzniku zmetků. — K dalšímu zdokonalení soustruhu došlo v r. 1712. — Cena minipočítače není tak příznivá, aby docházelo k obecnému přechodu od systému s neměnnou logickou funkcí k počítači.
Stejně jako v případě předchozím však takto vznikají předpoklady nejen k funkčnímu využití těchto spojení, ale i k užívání neadekvátnímu, mechanickému. Srov. např.:
Od května bude docházet k pravidelnému provádění dohlídek. — Na všech celnicích dochází k pravidelnému provádění provozu.
Multiverbální spojení se často užívají z důvodů stylistických i tam, kde by se jinak sloveso opakovalo. Srov. např.:
Vzorky se suší v elektrické peci. Sušení se provádí po dobu 16 hodin. — V případě poruchy regulátoru 1 se uskuteční přechod z regulátoru 1 na regulátor 2. Po odstranění poruchy se opět přejde na regulátor 1.
Užívání multiverbálních spojení dále souvisí s kompaktní větnou stavbou především ve stylu odborném a publicistickém, se snahou o kondenzované vyjadřování. Kondenzační možnosti jsou podporovány všude tam, kde je závislé substantivum určováno bohatěji rozvitým přívlastkem, např.: Statistika podává pravidla, podle nichž lze provést výběr dostatečně spolehlivě reprezentující celou populaci.
Využitím multiverbálních spojení ve větách obsahujících rozsáhlejší výčty apod. dochází k vytvoření přehledných paralelních konstrukcí, zatímco při vyjádření čistě slovesném by bylo třeba užít konstrukcí syntakticky mnohem složitějších:
Odčítání souřadnic bodů, jejich vyjádření v celistvém násobku jednotky rastru, kódování a zápis do souboru dat provádí zařízení automaticky. — Postupně je třeba provést očištění povrchu, pasivaci, konzervaci a balení výrobku.
Multiverbální spojení mají své uplatnění i z hlediska aktuálního členění výpovědi. Umožňují rozložení větného přízvuku (důrazu) na obě složky multiverbálního spojení, což přispívá ke zvýšení sdělné závažnosti (srov. též Macháčková, 1983).
Dvojčlenná struktura multiverbálního spojení umožňuje, aby se alespoň v jisté omezené míře vedle významu závislého substantiva uplatnily ve významové struktuře celého pojmenování i významové rysy slovesa. Tím se multiverbální spojení stává složitějším, komplexnějším než jeho jednoslovný protějšek. Vytváří tak možnost rozsáhlé a detailní významové diferenciace a rozšiřuje i možnosti diferenciace stylistické. Zejména pro stylovou oblast odbornou představují tedy multiverbální spojení uvedeného typu prostředek funkční, plně vyhovující jejím komunikačním potřebám.
Také ve stylu publicistickém je tento typ multiverbálních spojení značně rozšířen. Využívá široký repertoár řídících sloves. Ve srovnání se stylem odborným se zde častěji setkáváme se slovesy významově specifikovanějšími, která mají spíše charakter sloves plnovýznamových, a která se tedy v pořadí podle frekvence vyskytují až na místech nižších. Ve výběru sloves se odráží snaha publicistického stylu o větší stylistickou pestrost, o vytváření pojmenování aktualizovaných (vzdát díky, [11]vést diskusi, utrpět ztrátu, vznést námitky, vydat prohlášení, vykazovat zhoršení, vyslovit protest, vykonat návštěvu). Vedle toho se však objevují i pojmenování silně automatizovaná, jejichž užívání často pozbývá adekvátnosti; někdy bychom mohli mluvit spíše o mechanickém naplňování určitého formálního modelu bez ohledu na stránku významovou, popř. o jistém manýrismu (srov. výše). Častěji se zde také užívá multiverbálních spojení ve snaze získat čas (prostor) při rozvažování, hledání vhodného výrazu apod.
Styl administrativní využívá poměrně omezený repertoár řídících sloves, která se však vyznačují značně širokou spojitelností. Jednotlivá spojení jsou přitom značně frekventovaná. Na styl administrativní jsou ovšem kladeny poněkud jiné požadavky než na styly předchozí. Mezi nejdůležitější požadavky, vyplývající z jeho funkce řídící a organizační, patří jasnost, stručnost, přesnost a výstižnost, možnost rychle se orientovat v textu a možnost rychle a jednoznačně zpracovat poskytnuté údaje. Jedním z charakteristických rysů administrativního vyjadřování je proto značná ustálenost, až stereotypnost. Ustálená pojmenování multiverbální by mu tedy měla dobře vyhovovat. Také zde však často dochází k přílišné automatizaci i k neadekvátnímu užití multiverbálních spojení. Zčásti to bývá způsobeno úsilím o zesílení dojmu obecnosti, oficiálnosti, popř. i odbornosti, zčásti pak i stylistickou neobratností, srov.:
Projektant provede prověření stavu pilíře. — V případě této normy jsme dělali korespondenci s ÚNM. — Byl proveden soulad normy s platnými právními předpisy. — Podpis dohody uskuteční předseda ZV ROH.
Závěry: Multiverbální spojení typu provádět rekonstrukci jsou tvořena spojením řídícího slovesa, které je formální, polysémní, popř. desémantizované, s řídícím substantivem, které tvoří významové jádro tohoto spojení. Tato pojmenování jsou významově a funkčně ekvivalentní s pojmenováními jednoslovnými, jimiž jsou motivována (provádět rekonstrukci — rekonstruovat, provádět analýzu — analyzovat). Vedle toho se sem však řadí i taková spojení, která vznikla na základě multiverbizačních modelů a konkurenční jednoslovný protějšek nemají (dát přednost). Multiverbální spojení a konkurenční pojmenování jednoslovné nejsou významově totožné, existuje mezi nimi jen vztah významové podobnosti. Spojení multiverbální mají schopnost vyjadřovat danou skutečnost diferencovaněji, přesněji a jednoznačněji. Představují vrstvu prostředků především jazyka psaného, ve své většině jsou stylově příznaková. Nejširší oblastí jejich využití je styl odborný a publicistický, v omezenějším rozsahu jich využívá i styl administrativní. Ve stylu uměleckém jde především o záležitost charakterizační, ve srovnání se styly předchozími bychom využití těchto prostředků mohli označit za sekundární. V našem výzkumu jsme jej proto nechali stranou.
Využití multiverbálních spojení v jednotlivých funkčních stylech je obecně podmíněno funkcemi, které tyto styly plní, i podmínkami, v nichž se realizují; konkrétněji je pak dáno obsahem, zaměřením a cílem jednotlivých jazykových projevů. Multiverbální spojení přispívají k zesílení rysů intelektuálnosti, objektivnosti, oficiálnosti, jasnosti a přesnosti jazykového projevu, jeho neosobnosti a neemocionálnosti. Tato vícekomponentová pojmenování umožňují vyjadřování kompaktnější, sevřenější, na druhé straně však přispívají ke zpomalení tempa výpovědi. Tyto rysy se v jednotlivých funkčních stylech uplatňují v různé míře a jsou v nich i různě hierarchizovány.
Multiverbální spojení se užívají k označování komplexněji pojatých dějů a činností, organizovaných a oficiálních akcí apod. K jejich výrazným rysům patří schopnost vidového rozlišování i tam, kde to jejich jednoslovný protějšek neumožňuje (srov. konat — vykonat cestu × cestovat). Z hlediska výstavby textu je důležité [12]i to, že zatímco pojmenování slovesné většinou vyžaduje explicitní vyjádření objektu, spojení multiverbální podobnou specifikaci nevyžaduje (srov. opravovat budovu × provádět opravu). Multiverbální spojení s řídícím slovesem především dojít k, docházet k poskytují možnost nevyjadřovat původce děje. Multiverbální spojení se výrazně uplatňují i z hlediska aktuálního členění výpovědi.
Multiverbální spojení se dále často využívají z důvodů stylistických i tam, kde by se jinak sloveso opakovalo. Ve větách obsahujících rozsáhlejší výčty apod. umožňují vytváření paralelních konstrukcí, přispívají ke kompaktnosti větné stavby a dávají možnost kondenzovanějšího, ekonomičtějšího vyjádření. S obsahovou neurčitostí a šíří významu řídícího slovesa souvisejí i značně rozsáhlé vztahy synonymické (jde přitom vždy o synonymii částečnou), v menší míře se synonymie uplatňuje i u závislých substantiv. K tomu se připojují i synonymické vztahy ke konkurenčním pojmenováním jednoslovným. Tím vznikají široké synonymické řady, které lze stylisticky využívat. Multiverbální spojení tak nejen slouží k obohacení lexikální zásoby jazyka, ale výraznou měrou přispívají i k rozšíření synonymických možností jazyka.
Vlastnosti multiverbálních spojení typu provádět rekonstrukci zakládají — jak zřejmo — možnost funkčního využití těchto prostředků ve všech funkčních stylech spisovné češtiny. Využití této možnosti, a tedy i hodnocení multiverbálních spojení v konkrétních textech a v jednotlivých funkčních stylech z hlediska stylistického a jazykověkulturního je již otázkou další, které bude zapotřebí se ještě dále podrobněji věnovat.
Vzhledem k tomu, že multiverbizační procesy dnes představují jev značně dynamický, lze vznikající zákonitosti jak tvoření multiverbálních spojení, tak i jejich fungování prozatím charakterizovat jako tendence směřující ke stabilizaci modelů multiverbálních spojení a k jejich diferenciaci.
LITERATURA
ANALITIČESKIJE KONSTRUKCII V JAZYKACH RAZLIČNYCH TIPOV. Moskva - Leningrad 1965.
ANUSIEWICZ, J.: Konstrukcje analityczne we współczesnym języku polskim. Wrocław 1978.
BEČKA, J. V.: Kapitoly o českém slovese. NŘ, 17, 1933, s. 97—102, 225—233, 257—264.
BEČKA, J. V.: Slovesná rčení a sousloví. NŘ, 18, 1934, s. 8—17, 38—44.
BEČKA, J. V.: Lexikální složení českých odborných textů technického zaměření I, II. Praha 1973, 1975.
BOJARKINA, V. D.: O nekotorych osobennostjach novoj glagoĺnoj leksiki. In: Novyje slova i slovari novych slov. Leningrad 1983, s. 93—102.
BUTTLER, D.: Ekspansja konstrukcji analitycznych. Poradnik Językowy, 1967, č. 1, s. 6—18.
BUTTLER, D.: Połączenia typu ulec zniszczeniu w języku polskim. Poradnik Językowy, 1968, č. 7, s. 349—359.
BUTTLER, D.: Innowacje składniowe współczesnej polszczyzny. Warszawa 1976.
BUTTLER, D. - KURKOWSKA, H. - SATKIEWICZ, H.: Kultura języka polskiego. Warszawa 1982.
CUŘÍN, F. - NOVOTNÝ, J.: Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka. Praha 1982.
ČERMÁK, F.: Víceslovná pojmenování typu verbum — substantivum v češtině (Příspěvek k syntagmatice tzv. abstrakt). SaS, 35, 1974, s. 287—306.
ČERMÁK, F.: Idiomatika a frazeologie češtiny. Praha 1982.
DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. a kol.: Větné vzorce v češtině. Praha 1981.
DOKULIL, M.: Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha 1962.
DROZD, L. - SEIBICKE, W.: Deutsche Fach- und Wissenschaftssprache. Bestandsaufnahme - Theorie - Geschichte. Wiesbaden 1973.
[13]FILIPEC, J.: Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Praha 1961.
FILIPEC, J. - ČERMÁK, F.: Česká lexikologie, Praha 1985.
GUCHMANN, M. N.: Analitičeskije konstrukcii v jazykach različnych tipov. Leningrad 1963.
HANČILOVÁ, M.: Příspěvek k analýze víceslovných pojmenování, zvláště frazeologických (Na materiále pro rusko-český a česko-ruský frazeologický slovník). ČsRus, 8, 1963, s. 71—74.
HELCL, M.: Univerbizace a její podíl při růstu dnešní slovní zásoby. SaS, 24, 1963, s. 29—37.
HRBÁČEK, J.: Tvoření pojmenování a (slovotvorná) úprava pojmenování. In: Přednášky z 28. běhu LŠSS v roce 1984. Praha 1986, s. 34—42.
JEDLIČKA, A.: K charakteristice slovní zásoby současné spisovné češtiny. SlavPrag, 7, 1965, s. 12—27.
JEDLIČKA, A.: Univerbizace a multiverbizace v pojmenovacích strukturách. SlavPrag, 11, 1969, s. 93—101.
JEDLIČKA, A.: Dynamika současného spisovného jazyka a jeho stylová diferenciace. In: Čs. přednášky pro VII. mezinár. sjezd slavistů ve Varšavě. Praha 1973, s. 211—221.
JEDLIČKA, A.: Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha 1974.
JEDLIČKA, A.: Innowacyjne procesy i tendencje we współczesnym języku literackim. In: Z problemów współczesnych języków i literatur słowiańskich. Warszawa 1976, s. 11—22.
JELÍNEK, J. - BEČKA, J. V. - TĚŠITELOVÁ, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha 1961.
KAČALA, J.: Slovesá v spojeniach so substantívom pozornosť. SlR, 43, 1978, s. 139—146.
KLABAL, R. - MÜLLEROVÁ, O.: Názvy podnikových činností a jejich úloha v řídícím procesu. NŘ, 69, 1986, s. 57—64.
KNIAGININOWA, M.: Struktury opisowe — znamienna cecha stylu dziennikarskiego. Język Polski, 43, 1963, s. 148—157.
KOŹMENKO, V. A.: Glagol’no-imennyje opisatel’nyje vyraženija v sovremennom russkom jazyke (Oboroty s glagolom dělať). Charkov 1955.
KREJČÍ, K.: K syntaktickému plánu německého hospodářského jazyka. SaS, 2, 1936, s. 243—246.
KUČEROVÁ, E.: Z problematiky slovných spojení (lexikalizované spojenie ako pomenovacia jednotka). In: Štúdie z porovnávacej gramatiky a lexikológie. Bratislava 1974, s. 7—40.
KUCHAŘ, J.: Základní rysy struktur pojmenování. SaS, 24, 1963, s. 105—114.
LAPÁROVÁ, V.: Ustálené spojenia a frazeologické jednotky, ich podstata a hranice. In: Lexikografický sborník. Bratislava 1953, s. 111—115.
LARIOCHINA, N. M.: Upotreblenije ustojčivych glagol’no-imennych slovosočetanij s glagolom dělať, soveršať, proizvodiť. Russkij jazyk za rubežom, 1967, s. 35—38.
LEWICKI, A.: Składnik neciągly w funkcji orzeczenia. In: O predykacji. Wrocław - Warszawa - Kraków - Gdańsk 1974, s. 89—94.
MACHÁČKOVÁ, E.: Analytické predikáty. JA, 20, 1983, s. 123—176.
MAN, O.: Ustálená spojení a frazeologické jednotky, jejich podstata a hranice. In: Lexikografický sborník. Bratislava 1953, s. 101—110.
MAN, O.: Postavení slovesa v systému terminologie. SlavPrag, 6, 1964, s. 129—137.
MAN, O.: Jazykové šablony v odborném stylu. SlavPrag 11, 1969, s. 103—111.
MAN, O.: Základy lexikologie ruského jazyka. Praha 1974.
MARTINCOVÁ, O.: Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha 1983.
MARTINCOVÁ, O.: Odbytovat žárovky. NŘ, 71, 1988, s. 102—104.
MATHESIUS, V.: Řeč a sloh. Praha 1966.
MISTRÍK, J.: Štylistika. Bratislava 1985.
MORDVILKO, A. P.: Glagol’no-imennyje opisatel’nyje vyraženija v sovremennom russkom jazyke. Moskva 1956.
MORDVILKO, A. P.: Očerki po russkoj frazeologii (Imennyje i glagol’nyje frazeologičeskije oboroty). Moskva 1964.
PISÁRČIKOVÁ, M.: Synonymické vzťahy pri ustálených spojeniach typu dať súhlas. SlR, 42, 1977, s. 144—153.
[14]ROZANOVA, V. V.: Sinonimija ustojčivych glagol’no-imennych slovosočetanij v sovremennom russkom jazyke. In: Očerki po sinonimike sovremennogo russkogo jazyka. Moskva - Leningrad 1966, s. 47—68.
SAVICKÝ, N.: O nekotorych osobennostjach sootnošenija glagola i imeni v naučnom tekste. ČsRus, 28, 1983, s. 24—26.
TEJNOR, A.: Normalizace terminologie jako součást péče o kulturu spisovného jazyka. SaS, 29, 1968, s. 303—312.
TEJNOR, A.: Současný stav a vývojové tendence českého odborného názvosloví. In: Přednášky z 26. běhu LŠSS v roce 1982. Praha 1983, s. 38—48.
TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Frekvenční slovník češtiny věcného stylu. Praha 1983. Interní tisk ÚJČ ČSAV.
TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky gramatických jevů v češtině věcného stylu. Tabulky a přehledy. Praha 1984. Interní tisk ÚJČ ČSAV.
TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985.
VÁCHA, M.: Analytická verbonominální spojení a jejich frekvence v odborném stylu. ČsRus, 21, 1976, s. 62—68.
VLKOVÁ, V.: K problematice tzv. multiverbizačních jednotek, zvláště v odborném stylu. SaS, 39, 1978, s. 106—115.
VLKOVÁ, V.: Dynamika lexikální zásoby odborného projevu. Praha 1987. Kandidátská disertační práce.
VLKOVÁ, V.: Multiverbální spojení (Příspěvek k dynamice lexikální zásoby odborného projevu). In: Funkční lingvistika a dialektika. Linguistica XVII. Praha 1988, s. 421—430.
WIERZBICKA, A.: Hipotaxa i konstrukcje nominalne w rozwoju polszczyzny. In: Pamiętnik literacki, 1962, č. 1, s. 195—216.
R É S U M É
К анализу мультивербальных сочетаний типа проводить реконструкцию
Мультивербальные сочетания (мультивeрбы) занимают в современном чешском языке все более видное место. Они принадлежат к средствам, которые являются с точки зрения типологии номинации характерными для чешской языковой ситуации, именно для сферы научной и публицистической коммуникации. С точки зрения частоты употребления и количества структурных типов ведущее положение занимают глагольные мультивербы типа проводить реконструкцию. Более того, этот тип позволяет демонстрировать большинство явлений характерных для мультивербизации в целом. Это также показали качественные и количественные данные, анализируемые в кандидатской диссертации автоpа настоящей статьи Динамика словарного состава научных текстов. Диссертация возникла на материале современного чешского языка, преимущественно текстов научного и публицистического (част. также административного) стилей.
Мультивербами автор считает многословные наименования созданные на основе элементов в языке уже существующих, которые с точки зрения значения и функции эквивалентны однословным наименованиям, которые их обусловливают (проводить реконструкцию — реконструировать, дать толчок — наталкивать). Наряду с этим к мультивербам принадлежат также такие многословные наименования, у которых однословного конкуррента нет, но которые возникли по мультивербизационным словообразующим моделям — оказать предпочтение. Оказывается, что в течение развития и стабилизации мультивербов и их структурных типов формируется известное множество моделей определяющих процесс мультивeрбизации.
Мультивербы типа проводить реконструкцию являются сочетанием управляющего глагола, характеризованного формальностью, полисемностью или даже десеманти[15]зацией, с управляющим существительным, которое является семантическим ядром данного сочетания.
Автор дает подробную характеристику глагольного и именного компонента мультиверба, описывает преимущества и границы мультивербов в отдельных стилевых сферах современного чешского языка.
Мультивербы и их однословные конкурренты с точки зрения значения не тождественны, но очень близки. Мультивербы способны отражать действительность более дифференцировано, точно и однозначно, поэтому они особенно характерны для письменного языка. Их собственной чертой является нейтральность значения, объективность, официальность, интеллектуальность. Ими пользуются при обозначении комплексно понимаемых действий и видов деятельности.
Отличительной чертой мультивербов является их способность различать глагольный вид также в тех случаях, где этого их однословный конкуррент не допускает (совершать/совершить путь — путешествовать). С точки зрения строения текста имеет значение также то, что мультиверб — в отличие от однословного конкуррента — не требует специфического выражения объекта (ремонтировать здание — проводить ремонт). Мультивербы также не должны выражать агента действия, особенно в сочетании с глаголом дойти к ч.-н./доходить к ч.-н. Мультивербизация также играет важную роль в использовании возможностей актуального членения в рамках предложения.
Мультивербы часто используются в стилистической синонимике. В предложениях содержащих длинные перечисления мультивербы помогают создавать наглядные параллельные конструкции, повышая таким образом компактность предложения, его конденсированность. С семантической вагностью управляющего глагола связана богатая синонимика, которая имеет менее значительное место в подборе зависимых существительных. Синонимические возможности обогащаются также благодаря отношениям мультивербов к однословным конкуррентам. Это оказывает стилистике богатые возможности при подборе соответствующих наименований.
Мультивербы типа проводить реконструкцию являются средством функционально вполне оправданным, их употребление в конкретных случаях обусловлено функциями, которые для данного текста характерны. Из этого также вытекает оценка мультивербов с точки зрения стилиcтики и языковой культуры; разработка критериев зтой оценки принадлежит к важным задачам лингвистики.
Slovo a slovesnost, volume 51 (1990), number 1, pp. 1-15
Previous Jiří Nekvapil: Západoněmecká kniha o stylistice na základě teorie jednání
Next Josef Štěpán: K některým transformacím podřadného složitého souvětí
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1