Lingvistické kolokvium v Brémách

Jiří Nekvapil

[Chronicles]

(pdf)

Лингвистический коллоквиум в Бремене / A linguistic colloquy in Bremen

Setkání lingvistů může mít různý charakter. Nejběžnější je uspořádání konference nebo pracovního zasedání k určitému tématu, k určitému problémovému okruhu. Lingvistická kolokvia, která se zrodila v SRN v 60. letech, mají charakter jiný. Jde o svérázný neformální druh organizace v opozici k příliš „oficiálním“ lingvistickým konferencím. Byla a jsou určena hlavně pro mladší lingvisty, kteří mají chuť prodiskutovat výsledky své odborné práce (třeba ještě nedokončené). Hlavní organizační specifikum těchto kolokvií spočívá v tom, že je možné přihlásit na ně příspěvek s jakoukoli tematikou. Ohlášené příspěvky pak pořadatelé rozdělí do tematicky relativně homogenních sekcí. Každý přihlášený lingvista se tak vlastně podílí na vzniku určité sekce a z toho plyne, že tematická profilace kolokvia může být i určitým signálem vývojových tendencí v jazykovědě. Kolokvium se pořádá každý rok na jiné univerzitě; v r. 1988 se konalo v Západním Berlíně, v r. 1987 v Paříži, v r. 1986 ve Wolfenbüttelu atd.; kolokvia bývají nejčastěji v SRN a němečtí lingvisté na nich také převládají.

Na 24. kolokviu, pořádaném 4.–6. září 1989 v Brémách, jehož jsem se zúčastnil, bylo předneseno asi 60 příspěvků lingvisty z SRN, Holandska, Belgie, ojediněle i z jiných západoevropských a východoasijských zemí, ale také z Polska, ČSFR, SSSR, Bulharska a NDR. Hlavními pořadateli a organizátory kolokvia byli E. Klein, F. Pouradier Duteil a K. H. Wagner z brémské univerzity. Nejvíce zastoupeny byly tyto sekce: a) teorie jazyka a b) syntax, dále c) sémantika a d) analýza diskursu, početná byla i sekce e) sociolingvistika a f) analýza lexika; ustavila se i nepříliš obsazená sekce g) fonologie.

Na kolokviu tedy výrazně nedominovala nějaká specifická problematika, ani nějaký nový [77]metodologický trend. Přesto tu však byla přednesena řada originálních příspěvků, jako např. návrh projektu „ekologické lingvistiky“ (W. Trampe) nebo rozbor výsledků empirického výzkumu jazykové kompetence Němců žijících v SSSR (tento výzkum provádějí západoberlínští lingvisté, mj. H. Weydt, dosud známý hlavně svými četnými studiemi o německých partikulích, a P. Rosenberg). Vedle práce v sekcích bylo zorganizováno i plenární zasedání, na němž byly předneseny tři příspěvky věnované aplikačním problémům lingvistiky v oblasti průmyslu a administrativy (tzv. Betriebslinguistik); následovala beseda k tomuto tématu se zástupci průmyslových podniků. V rámci tohoto zasedání došlo ke kontroverzi mezi „akademickými“ a „aplikačními“ lingvisty, což je vcelku pochopitelné. Jeden z protagonistů tzv. Betriebslinguistik R. Pogarell (z univerzity v Paderbornu) je autorem i obsáhlé anotované bibliografie týkající se tohoto tématu.

Ekonomickou výhodnost kontaktů lingvistiky s průmyslem dokládá zřejmě i to, že další lingvistické kolokvium v r. 1990 se konalo právě na univerzitě v Paderbornu.

Slovo a slovesnost, volume 52 (1991), number 1, pp. 76-77

Previous Iva Nebeská: Relevance jako hlavní princip komunikace

Next Vlasta Straková: Konference o konfrontační lingvistice