Strojový překlad v Bulharsku

Jarmila Panevová

[Chronicles]

(pdf)

Машинный перевод в Болгарии / Automatic translation in Bulgaria

Kniha E. Paskalevové Kompjutăr i prevod (Nauka i izkustvo, Sofia 1987, 122 s.) byla zařazena do vědecko-popularizační série „Umění překladu“. Pro bulharské čtenáře plní alespoň tři úlohy: seznamuje je se současným stavem automatického zpracování textů, s přihlédnutím k nejnovějším pracím ze strojové lingvistiky ve světě, porovnává překlad strojový (dále SP) a lidský, s podtržením zásahů člověka i do současných systémů SP, a konečně publikuje výsledky výzkumů i jejich algoritmického ztvárnění v oblasti analýzy a syntézy bulharštiny. Poslední z cílů je obohacením i pro čtenáře zabývající se automatickým zpracováním textů nebo bulharistikou, zejména proto, že po smrti zakladatele SP v Bulharsku (A. Ljudskanov, Osnovi na teorijata na mašinija prevod s ogled na rusko-bălgarskija MP. Sofia 1964; srov. rec. J. Panevové, Strojový překlad v Bulharsku. SaS, 27, 1966, s. 384–386) nastalo v této oblasti několikaleté publikační vakuum, i když práce na SP, jak je vidět z recenzované publikace, se úplně nezastavily.

Historický přehled SP probírá autorka důkladně: od historického Wieverova memoranda v r. 1949 přes tzv. „černou knihu“ komise ALPAC po současné přehledy a diskuse o SP v časopise Computational Linguistics (J. Slocuma, M. Nagao aj.). Přihlíží při tom k oblastem příbuzným (vytváření automatických slovníků, problémy umělé inteligence apod.).

Obsahem první části knihy je vedle podrobného chronologického přehledu vývoje oboru také důkladné zvážení možností a úlohy počítače v procesu překladu; dále autorka detailně analyzuje zásahy člověka do procesu SP, tj. úlohu předredakce, interredakce a postredakce.

Druhá a třetí část knihy popisují stav prací v automatickém zpracování textů, zejména pak SP, v Bulharsku. Autorka, žačka a pokračovatelka A. Ljudskanova, zde poprvé publikovala algoritmy vytvořené koncem 70. let ještě za jeho vedení. Metoda SP, popsaná Ljudskanovem, [314]byla ověřena jeho skupinou na materiálu ruských textů z oboru algebry. Podrobněji je zde však popsána (ve srovnání s předchozími publikacemi) syntaktická část překladových algoritmů. Autorka se soustředila na popis konstrukcí, kde se ruština a bulharština v syntaktické stavbě liší, včetně morfologické manifestace těchto rozdílů (zavádění pádových koncovek, překlad infinitivních konstrukcí atp.). V případě SP mezi blízkými jazyky autorka doporučuje kombinovat metodu automatické analýzy s dosažením syntaktické reprezentace věty s tzv. „doslovným“ překladem (tj. v našem pojetí překladem zachovávajícím strukturní homonymie výchozího jazyka v cílovém jazyce, protože jsou jim zpravidla společné).

V části 3 se rozlišují jednotlivé moduly (části) systému SP. Zde se největší pozornost věnuje části text → morfologie₁ (uskutečňovaný pochopitelně prostřednictvím modulu text → slovník) a inverzně pak modulu morfologie₂ → text (tj. fakticky morfologické analýze a syntéze bulharštiny). U prvého z uvedených modulů je popsáno i užití dalších forem strojových slovníků (abecedního, frekvenčního i retrográdního), které se ukazují jako užitečné při vypracování algoritmů morfologické analýzy a syntézy. Kromě empirických údajů z bulharské morfologie je srozumitelně popsán i matematický aparát, jímž se algoritmus realizuje. V tomto případě jde o konečně stavové automaty. Algoritmus zahrnuje sice velmi jednoduchou bulharskou deklinaci, ale v úplnosti také velmi složitou bulharskou konjugaci. U deklinace se vytvářejí (generují) tvary s krátkou i plnou formou členu. Zčásti je zachycena algoritmem i „derivační morfologie“, autorka tak pojímá tvoření příčestí a adjektiv slovesných. Vzhledem k tomu, že jsme měli příležitost ověřit si implementaci bulharské morfologie (analýzy i syntézy) na počítači PC IBM v jazyce PROLOG, je popis teoretického zázemí pro fungující systém zvlášť vhodný.

Poslední část knihy stručně zachycuje strukturu slovníku a slovníkové informace.

Kniha E. Paskalevové nepřináší sice žádný převratný objev pro strojovou lingvistiku, ale je to velmi solidní a podrobná příručka pro první seznámení se SP, je zdrojem nových poznatků pro ty, kdo se zabývají automatickým zpracováním slovanských jazyků, a je konkrétním dokladem udržování dobré tradice SP v Bulharsku.

Slovo a slovesnost, volume 52 (1991), number 4, pp. 313-314

Previous Petr Piťha: Americká kniha o novém přístupu k jazykovědě a kognitivní vědě

Next Radoslava Brabcová: Bulharská škola sociolingvistiky