17. mezinárodní kongres onomastických věd v Helsinkách

Miloslava Knappová

[Kronika]

(pdf)

17th international congress of onomastic disciplines in Helsinki

Ve dnech 13.–18. srpna 1990 se konal v Helsinkách v pořadí již sedmnáctý mezinárodní kongres onomastických věd. Jeho pořadateli byli Univerzita v Helsinkách v čele s prezidentem kongresu prof. Eerem Kiviniemim a Finské výzkumné centrum pro domácí jazyky Finské akademie věd. Kongres se odbýval v univerzitní hale Porthania a zaznělo na něm 208 referátů (z toho pět plenárních), jejichž přednášející byli z 32 států a pěti kontinentů. Z některých států byl plánovaný počet účastníků silně zredukován (SSSR), popř. nebyly zastoupeny vůbec (Bulharsko). Československo reprezentovali 4 účastníci.

Ústřední téma kongresu znělo Name systems a mělo šest subtémat, a to (1) Description and analysis of toponymic systems; typology of toponyms; toponymic theory, (2) Place name systems from geographical and cultural points of view; minor names (microtoponyms), particulary field names, (3) The documentary value of place names in linguistic history and in the social sciences, (4) Description and analysis of anthroponymic systems: typological and terminological systems; criteria and categories; variation with respect to time, social groups, location and sex, (5) Description and analysis of other onomastic systems: names in literature as systems, names of firms and companies, product names of animals, names in outer space, etc., (6) Treatment and maintenance of names; names on maps, official names in bi– or multilingual areas, official naming procedures (geographical and personal names), compatibility and structure of onomastic data files, names and the lexicon, name atlases.

Třebaže sekcí bylo (shodně se subtématy) šest, průběh kongresu byl zorganizován tak, že paralelně se konaly v blízkých sálech maximálně 4 přednášky podle přesně dodržovaného časového harmonogramu, v němž bylo počítáno i s diskusí a s přesuny do jiných sekcí. Výběr přednášek usnadňoval sborník tezí (Abstracts) všech přednášek, který každý účastník dostal při registraci. Pořadatelé se postarali i o vydání sborníku kongresových přednášek (vyšel 1991).

Obecně lze říci, že z referátů zaujaly zejména ty, které v obecnější, nadnárodní poloze rozvíjely teoretická a metodologická východiska onomastiky, představovaly velké onomastické projekty, často mezinárodního charakteru, poukazovaly na možnosti dalšího rozšíření mezioborové spolupráce i na její vědecké a společenské výsledky a upozornily na aktuálnost některých zpracovatelských témat, a to též v mezinárodním měřítku, často i ve spojitosti s probíhajícími společenskými změnami.

Představíme zde výběrově především ty příspěvky, které se nám z hlediska uvedených aspektů zdály nejtypičtější a nejpřínosnější. K přednáškám, které po stránce teoretické a metodologické bezprostředně rozpracovávaly ústřední téma kongresu, bezesporu patřil refrát E. Eichlera (SRN), nazvaný Über Namensysteme, poukazující na systémové změny toponym jako důsledek mezijazykových kontaktů, z nichž vyplývá systémovost ohraničená areálově i modelově, a na centralizaci systémových elementů do určitých modelů v rovině fonologické i morfologické. W. F. H. Nicolaisen (USA) v referátu The growth of toponymic systems poukázal na synchronní i diachronní dimenze toponymického systému a dynamiku jeho vývoje a nomenklatury podmíněné regionálně, resp. lokálně. R. Šrámek (ČSFR) ve svém příspěvku Das Namensystem in seinem Abbild auf onymischen Karte mj. analyzoval systémotvorné prvky jmen, jejich komunikativní a funkční aspekty, vztahy pojmů místo – frekvence a upozornil na potřebu rozpracování obecné teorie jmen ve vztahu k přípravě onymických map. Das anthroponymische System und seine Funktionierung byl název přednášky, v níž V. Blanár (ČSFR) seznámil se svou koncepcí modelové analýzy antroponymického systému, v němž liší modely obsahový, motivační a slovotvorný. Obecnější pohledy zpracovávaly i prolínání gramatických a onymických systémů (např. [78]E.–D. Tomescová na materiále rumunštiny).

Metodicky návodnou ukázku deskripce a analýzy onymických systémů v podobě slovníkového zpracování prezentovaly dva (plenární) referáty, a to na materiále toponym příspěvek Franka R. Hamelina (Kanada) Place name surveys and dictionaries and their making a na materiále rodných jmen přednáška W. Seibickeho (SRN) Vornamenlexikographie – Geschichte, Funktionen, Perspektiven. Z návrhů na velké mezinárodní onomastické projekty byly na kongresu představeny dva: první z nich uvedl H. Löffler (Švýcarsko) v referátu Zur Konzeption eines internationalen Handbuchs zur allgemeinen und europäischen Onomastik. Toto dílo, projektované do dvou částí a 23 kapitol, bude za široké mezinárodní účasti (včetně ČSFR) zpracovávat v 1. díle různorodé aspekty teorie a metodiky výzkumu vlastních jmen, jejich gramatiky a sémantiky, pragmatiky i stylistiky, jakož i jejich vývoje, v 2. díle budou zpracovány jednotlivé druhy vlastních jmen, jejich vztah k historii, společnosti, politice, náboženství apod. Zpracovatelské těžkosti vyplývají z napojení jednotlivých druhů vlastních jmen v různých jazycích na jednotný, ucelený teoretický systém. Dílo má být hotovo do r. 1994. – Další evropský projekt PATROM (Dictionnaire historique des noms de famille romans) představil D. Kremer (SRN); zároveň ukázal na konkrétní těžkosti spojené s lexikografickým zpracováním makro– a mikrostruktur románských příjmení. Zámořský toponomastický projekt, shromažďující místní jména z USA a zpracovávající je pomocí výpočetní techniky za spolupráce vysokých škol, byl vzpomenut v referátu G. Smithe (USA) The placename survey of the United States. Představeno bylo i zpracování vlastních jmen v Dictionary of early middle Dutch (T. H. Schoonheim z Holandska). Brilantní ukázkou využití výpočetní techniky v onomastice byl i (plenární) referát E. Kiviniemiho (Finsko) Die lexikalischen Grundzüge des toponymischen Systems in Finland, prezentující všestrannou analýzu finského toponymického systému, jakož i příspěvek H. Saariho (Finsko), předvádějící statistický model volby rodných jmen, či referát R. Miikkulainenové Topographische Namenbank Finnlands.

Řada přednášek byla věnována mezioborovému významu výzkumu vlastních jmen. Byl to především (plenární) referát J. Kousgarda Sørensena (Dánsko) The documentary value of place–names in linguistic history and in the social sciences a další příspěvky rozpracovávající na materiále konkrétních jazykových území význam místních a pomístních jmen pro výzkum historie, archeologie, jazykovědy, kultury, geografie i přírodních aj. poměrů (byly to např. referáty představující toponymický materiál z Norska, Švédska, charvátských oblastí Jugoslávie, Indie, Afriky, Nairobi a řady dalších území). – Na úzkou vázanost spolupráce jazykovědců s právníky poukázal referát M. Knappové (ČSFR) Zur der offiziellen Regulierung der europäischen anthroponymischen Benennungsprozessen, z jazykového hlediska analyzující oficiální, právně zakotvené regulativy volby jmen, vycházející z evropských kulturních tradic a platné ve většině evropských států. Ukazuje se potřeba korigovat je, a to v souhlase s vývojem jazykových aspektů fungování osobních jmen v soudobých evropských jazycích a státních společenstvích (pohledem na konkrétní podmínky v Norsku referát doplnil příspěvek A. Avanevikové).

Soudobý společenský vývoj má vliv i na další subsystémy vlastních jmen. Jedním z nich jsou i chrématonyma a v nich zvláště názvy výrobků, jak na to poukázal L. Kuba (ČSFR) v příspěvku Zu einigen Aspekten der Benennung von Serienerzeugnissen. Z hlediska historického a společenského je též aktuální problém přejmenovávání měst a v nich ulic i dalších veřejných prostranství, vyplývající z politických změn ve střední a východní Evropě. Upozornil na to zejména příspěvek V. Neroznaka (SSSR) Ekologija imeni sobstvennogo, zdůrazňující návrat k původním místním jménům jako historicky cenným kulturním památkám, dále i referát E. Lakatosové (Maďarsko) Characteristics of the present Hungarian official naming of streets aj. Na orientační, administrativní i společenskou důležitost urbanonym ukázala i řada dalších referátů, zdůrazňujících nutnost maximálně racionálního přístupu k volbě takovýchto pojmenování (H. Steger – SRN) a potřebu jednotného, systémového pohledu (M. Grimaud – USA: The street naming systems of the United States).

[79]Kongres představil i řadu dalších významných výsledků z oblasti bádání v rámci jednotlivých onymických subsystémů. Z obecněji zaměřených antroponymických referátů to byla např. (plenární) předáška Z. Kaletové (Polsko) o stabilizaci slovanských příjmení, referát W. van Langendoncka (Belgie) The status and order of the combination of Christian name and surname (na materiálu vlámských dialektů) či příspěvek D. Fourniera (Francie) o otázkách typologie a terminologie ženských jmen. Řada příspěvků byla zaměřena na problematiku jednotlivých států, jazyků a druhů osobních jmen (např. A. V. Superanskaja referovala o osobních jménech národů SSSR, S. Benson o systému švédských rodných jmen, M. Hornungová o systému rakouských příjmení), jejich volby i vývojových změn (např. motivace změn finských příjmení v 19.–20. stol. – P. Mikkonen), fungování osobních jmen v prostředí vymezeném sociálně (venkovská komunikace – E.–M. Christoph – SRN) či jazykově a regionálně (např. dagarská antroponymie v Ghaně – S. K. Bemile) apod. Objevily se i tradiční příspěvky zaměřené na původ jmen (např. germánských ženských jmen řeckého původu, rumunská antroponyma tureckého původu, slovotvorné zvláštnosti a obměny antroponymického systému v různých oblastech (Alsaska, Francie, Belgie atd.)), jakož i příspěvky zcela speciální, zabývající se např. užíváním titulů v obchodním styku v Kanadě, pojmenováním švédských vojáků v Sacramentu nebo změnami židovských jmen v Maďarsku.

Tradičně velká pozornost byla soustředěna na prohloubený výzkum místních jmen, a to jak jejich komplexní zpracování (např. estonských toponym – P. Päll) a způsoby jejich tvoření (např. v severských jazycích či severoněmeckých oblastech), tak i vývoj jejich systému, probíhající často pod vlivem různých mezijazykových kontaktů a bilingvního prostředí (šlo o témata jako muslimský vliv na vývoj místních jmen v Indii – S. Mastan, americké a skandinávské vlivy v severní Kanadě – M. N. Herfootová, finské a laponské v Norsku, zuluská toponyma v jižní Africe, pobřežní jména ve Švédsku, jména na maďarsko–ukrajinském pomezí, vliv židovské mobility na utváření toponym ap.). Poukázáno bylo i na problémy mapování, včetně chyb, které při tom vznikají (I. Daeleman – Belgie).

Lze zaznamenat zvýšený zájem o problematiku výzkumu pomístních jmen, nejčastěji z území jednoho národního jazyka, ať již šlo o jejich typologii a systematizaci (estonská a karelská PJ), jejich komplexní zpracování z menších oblastí, způsoby jejich tvoření (např. v Itálii – S. Lazard) a motivaci vzniku (ve Francii), distribuci cizích elementů v nich (např. v Japonsku – A. Kagami), nebo analýzu některých jejich druhů, např. hydronym (systém polských hydronym – E. Rzetelská–Feleszková), oronym (sociologické a psychologické aspekty pojmenování horstev byly tématem příspěvku W.–A. Frhr. von Reitzensteina) aj.

Bez pozornosti nezůstala ani další odvětví onomastiky, ať již šlo o zoonyma (zazněly příspěvky věnované jménům psů, koní a krav, ale i novým tendencím v systemizaci zoonym – S. Warchoł, Polsko) či kosmonyma (jména na Měsíci a Marsu – H. Diamenz z Izraele) a zejména literární onomastiku; zde zaujal zvláště referát W. Debuse ze SRN, zabývající se vlastními jmény ve středověké německé literatuře s perspektivou jejich zpracování v tezauru; o šíři zájmů z této oblasti onomastiky mohou podat informaci např. témata jako onomastické hrátky ve frazeologii, toponyma jako literární a politický symbol, z příspěvků věnovaných jednotlivým autorům kupř. vlastní jména v Shakespearových dramatech.

V průběhu kongresu se uskutečnilo i zasedání International Committee of Onomastic Sciences, které rozhodlo, že příští kongres se uskuteční v r. 1993 v Trieru a jeho ústřední téma bude Personennamen. Proběhla i tradiční výstavka prací z nejnovější světové onomastické produkce. Na závěrečném zasedání kongresu byla vyzdvižena jeho vysoká vědecká úroveň i všestranně vynikající organizační zajištění. – Je možno shrnout, že helsinský kongres výrazně přispěl k propracování jeho ústředního tématu, ukázal na mnohostranný badatelský přístup, obohatil teoretická východiska, metodické postupy i konkrétní výsledky v jednotlivých oblastech výzkumu vlastních jmen a zdůraznil nástup nových aktuálních témat daných vývojem a potřebami soudobé společnosti. Ukázal, že další rozvoj onomastiky je nemyslitelný bez využití moderních metod počítačového zpracování onomastického materiálu a jeho využití pomocí adekvátních programů.

[80]Srovnáme-li stav a výsledky současného československého onomastického výzkumu v celosvětovém měřítku, můžeme s uspokojením konstatovat, že co do teoretické úrovně a východisek, metodických postupů i badatelských výsledků, chápajících vlastní jména jako systémově vázané prvky pojmenovacích soustav, jsme na světové úrovni, a to i v aktuálnosti zpracovávaných témat (např. v pomístních jménech máme v podstatě prvenství v dokončení sběru materiálu z území jednoho národního jazyka, na který plynule navazuje zpracovatelská etapa). Co do vybavenosti moderními zařízeními a možností využívat nejnovější výpočetní techniku se ovšem naše onomastika s průměrnou evropskou vybaveností zatím rovnat nemůže. Předností naší onomastiky je také dlouholetá, tradiční spolupráce s interdisciplinárními obory, prezentovaná i na kongresu, jakož i průběžné zpracovávání úkolů vyplývajících z aktuálních společenských potřeb.

Slovo a slovesnost, ročník 53 (1992), číslo 1, s. 77-80

Předchozí Jiří Nekvapil: Ruth Wodak (ed.): Language, Power and Ideology. Studies in Political Discourse

Následující Eugenius M. Uhlenbeck: Pražské inspirace v mém jazykovědném myšlení