Ella Sekaninová: Dvojjazyčná lexikografia v teórii a praxi

Vlasta Straková

[Book reviews]

(pdf)

Ella Sekaninová: Dvojjazyčná lexikografia v teórii a praxi

Ella Sekaninová: Dvojjazyčná lexikografia v teórii a praxi. Veda, Bratislava 1993. 251 s.

 

Dvojjazyčná lexikografie má v lingvistice místo svým způsobem základní: i ten, kdo se nezajímá blíže o jazykovědnou problematiku či jazykovědnou teorii, sáhne občas po dvojjazyčném slovníku, ať už proto, aby s jeho pomocí pochopil cizojazyčný text (dopis, návod, reklamu), či aby sám cizojazyčný text formuloval (dopis, žádost, urgenci). Není třeba zdůrazňovat, že v současné době nabývá otázka slovníků stále [232]většího významu, a tak nároky na dvojjazyčné slovníky, jejich počet, specializaci i způsob zpracování stále vzrůstají. Není žádným tajemstvím, že situace začasté neodpovídá požadavkům, které současná doba klade.

Proto lze uvítat publikaci Dvojjazyčná lexikografia v teórii a praxi. E. Sekaninová je českým rusistům známa především jako autorka řady publikací, především o slovesné prefixaci, které syntetizovala ve své monografii (1980), i jako redaktorka slovníků.

Požadavek, aby lexikolog zakládal své analýzy nejen na materiále slovníků zpracovaných jinými autory, nýbrž aby sám průběžně konfrontoval své lexikologické hypotézy s lexikografickým materiálem, který mu dovolí jednotlivé názory potvrdit, precizovat, či korigovat, splňuje tato práce (i tato autorka) v plné míře.

Jako úkol si E. Sekaninová vytyčuje požadavek podat teorii dvojjazyčné lexikografie, vycházející z dlouhodobé praxe a skýtající možnost praktického využití dalšího. Je tedy pozornost soustředěna na konfrontační lexikologii a ekvivalenční (dvojjazyčnou) lexikografii.

Materiál publikace je rozvržen do sedmi kapitol a závěrečného shrnutí: 1. Lexikon jako předmět jazykovědného zkoumání. – 2. Lexikon jako předmět zkoumání konfrontační jazykovědy. – 3. Dvojjazyčná lexikografie v teorii. – 4. Vztah konfrontační lexikologie a dvojjazyčné lexikografie. – 5. Aplikovaná konfrontace a ekvivalentace (na vybraných systémech lexika dvou jazyků). Zde uveďme, že ekvivalentací rozumí autorka postup určování ekvivalentů jednotek lexika jednoho jazyka v druhém jazyce, tj. východiskového jazyka v jazyce cílovém. Vychází se z předpokladu symetrie a asymetrie obsahu porovnávaných lexémů jako realizace jednotlivých sémů. Lexémy různých jazyků mají různé hodnoty v lexikálněsémantických polích těchto jazyků, a tak se utváří struktura výrazového plánu, specifická pro každý jednotlivý jazyk. Zde chceme upozornit na jednu okolnost: Jak stále zřetelněji ukazuje pedagogická praxe, je nejtěžší vysvětlit studujícím cizí jazyk, že se tento jazyk přesně nekryje s jazykem mateřským, nýbrž že jde často o síť přesahů na obou stranách, a že tedy korespondence ekvivalentů (tj. vztah mezijazykového paralelismu) je jen dílčím v celkovém souboru mezijazykových vztahů dané jednotky. – 6. Dvojjazyčná lexikografie v praxi. – 7. Aplikace určených parametrů na hesla v dvojjazyčném slovníku. – Impozantní je počet résumé: ruské, německé, anglické, slovenské.

Ojediněle se ovšem vyskytnou i drobné chyby: v citaci autorů (Barnet, Seliverstova – s. 17, 216), v německých příkladech: s. 57 – erörtern (chybí druhé -r-), das Urteil (chybně der), aufheben (chybně abgeben), s. 63 – ein grosses Grundstück (chybně grosser), s. 99 – um Gottes Willen (malé w-), s. 101 geprügelter Hund (chybí -t-), s. 105 – der beste Koch (chybně the); z francouzských citací uveďme Société, méthode (chyby v diakrit. znaménkách).

Závěrem lze říci, že se autorce především podařilo podat přehled slovenské lexikografie, a tím určit její místo ve slovenské lingvistice jako celku. Sympatické je to, že se autorka neomezuje na příklady z hlavního zkoumaného jazyka – ruštiny, nýbrž že – podle potřeby – uvádí i strukturu hesel ve slovníku německém, anglickém. Rozšíření konfrontačního spektra je i pro lexikografa vždy užitečné (zároveň však lze říci, že v praxi nepříliš časté). Svou kontinuitou zájmu o lexikologicko-lexikografickou problematiku (sled konferencí, sborníků, monografií), jakož i tvůrčím spojováním lexikografické teorie s praxí je slovenská lingvistika známa. – Přehled teoretických [233]možných řešení ve světové i domácí lingvistice posloužil autorce jako základ pro výběr (event. i precizaci) vlastních přístupů; ověření těchto přístupů na konkrétním jazykovém materiále pak dovolilo formulovat konkrétní metodické postupy, podat jejich názorný grafický obraz, a tak se stát určitým východiskem pro konkrétní lexikografickou práci (u lexikografů začínajících), jakož i pro plodnou lexikografickou diskusi další (u lexikografů již zkušených).

 

LITERATURA

 

Sekaninová, E.: Sémantická analýza předponového slovesa v ruštine a slovenčine. Bratislava 1980.

Veľký slovensko-ruský slovník I.–V. (Red. II.–V. E. Sekaninová). Bratislava 1979–1990.

Slovo a slovesnost, volume 55 (1994), number 3, pp. 231-233

Previous Josef Filipec: Vincent Blanár: Porovnávanie lexiky slovanských jazykov z diachrónneho hľadiska

Next František Čermák: Helgunde Henschel: Die Phraseologie der tschechischen Sprache