Jiřina van Leeuwen-Turnovcová: Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen

Jiří Pešička

[Book reviews]

(pdf)

Jiřina van Leeuwen-Turnovcová: Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen

Jiřina van Leeuwen-Turnovcová: Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen. Teil I. Wörterbuch. Osteuropa-Institut an der Freien Universität Berlin, Berlin 1993. 362 s.

 

Tato práce vznikla ve Východoevropském institutu západoberlínské Svobodné univerzity. Je 77. svazkem v řadě „Slawistische Veröffentlichungen“. Autorka zde shromáždila rozsáhlý lexikální materiál zahrnující slovní zásobu českého tzv. „historického argotu“ a „nového vězeňského (užívaný český termín – kriminálního) slangu“. Dílo není založené na přímém výzkumu, ale na zpracování a vyhodnocení již existujících písemně zachycených pramenů.

Turnovcová si je výslovně vědoma, že předkládaný materiál netvoří „konzistentní a jasně vymezitelnou jazykovou varietu“. Schází totiž na jedné straně jednotná definice pojmů „argot“ a „slang“ i jednotná terminologie (viz např. výrazy hantýrka, žargon, profesní mluva, sociální nářečí) a na straně druhé nelze daný lexikální materiál jako celek uvést do jednoznačné korelace s určitou a jen touto společenskou skupinou. Musí se tedy stále počítat s velkou mírou aproximativnosti.

Autorka svou prací odvážně vstoupila do oblasti, která byla po dlouhá desetiletí vytěsněna na okraj lingvistického bádání u nás a teprve zhruba v posledních deseti letech existence totalitního režimu jí byla věnována určitá pozornost (4 konference o slangu a argotu v Plzni – příspěvky shrnuty do 4 sborníků zprvu jen pro interní potřebu, díky práci J. Hubáčka). Tato situace ostře kontrastuje se stavem v lexikologii německé, ale i jiné. Turnovcová jde v hledání příčin nedostatečného zájmu o tuto přirozenou součást českého non-standardu až na počátek minulého století a vidí je již v ideologii a psychologii představitelů obrozeneckého hnutí, kdy důraz na „kulturnost“ jazykového úzu byl nutným průvodním znakem politických a kulturních aspirací české, zejména městské populace.

[313]Přes menší míru zpracovanosti této svérázné oblasti české lingvistiky, která přetrvává i přes pozdější historická údobí a díky níž vlastně např. dodnes chybí slovník obecné češtiny, se dochovala od počátků 19. stol. (a ojediněle už od konce 16. stol. – viz záznamy soudních procesů) celá řada pramenů, které zachycují argotické výrazy z živého podání, a ne z krásné literatury. Většina z nich byla publikována knižně nebo alespoň časopisecky. Významným zdrojem zachycujícím první, historickou vrstvu materiálu se pro Turnovcovou stal slovník lektora češtiny na německé univerzitě v Praze S. Rippla „Zum Wortschatz des tschechischen Rotwelsch“ (Liberec 1926), který inkorporoval a vyhodnotil asi 40 autentických pramenů svých předchůdců a zahrnuje asi 2940 hesel. Do práce Turnovcové bylo odtud převzato 2820 položek, vyřazeno bylo asi 120 čistě nářečních výrazů. K tomuto celku starší vrstvy materiálu autorka přičlenila několik set dalších dokladů shromážděných Fr. Oberpfalzerem, autorem důležitého pojednání „Argot a slangy“, zařazeného do svazku „Jazyk“ předválečné československé vlastivědy, a německým slavistou K. Treimerem v publikaci „Das tschechische Rotwelsch“ (Heidelberg 1937).

Zdrojem pro zpracování novější vrstvy autentického výraziva kriminálního slangu se pro autorku mohly stát pouze takové materiály, jež vznikaly jakožto součást neoficiální sféry jazykového bádání, která po dlouhou dobu měla možnost šířit výsledky své práce pouze v samizdatu. Tak Turnovcová především zapracovala do slovníku rukopisný materiál J. Suka a J. Frolíka „Současný český kriminální slang a světský argot“ (1979 – 1081 hesel), který byl získáván v letech 1969–1979 v českých věznicích (mezitím již vyšel oficiálně jako součást publikace „Několik slangových slovníků“. Inverze. Praha 1993). Menší položku nového materiálu tvoří sbírka asi 140 výrazů, které shromáždil J. Kořán v letech 1983–1984 pod titulem „Slovník mladých delikventů“. Souhrnný počet hesel slovníku Turnovcové se tedy blíží číslu 4500.

To nové, čím autorka obohatila naše poznání, spočívá zejména v tom, že v této práci jde vlastně poprvé o skutečný výkladový slovník tohoto druhu zaměřený na sémantickou analýzu hesel, který zároveň zahrnuje údaje o původu a etymologii i o morfologii. Tyto zřetele totiž nebyly předešlými sběrateli a zpracovateli materiálu většinou vůbec brány v úvahu. Zdá se, že např. údajům o etymologii výrazů lze vcelku přičíst přijatelnou míru spolehlivosti, autorka pracovala s etymologickými slovníky několika jazyků (vedle češtiny a němčiny též např. s maďarštinou, ruštinou a litevštinou). Poněkud zdrženlivější je Turnovcová v hodnocení sociokulturního kontextu, protože zde zůstává míra neurčitosti jednotlivých faktorů stále vysoká. Naopak se v určité míře přihlíží k sémantickým paralelám v jiných slovanských jazycích i v substandardní němčině.

Jednotlivá hesla mají obvyklou graficky přehlednou stavbu. Lemma je vždy vytištěno tučně, pokud byl daný výraz nalezen v pramenech a tamtéž i přiřazen ke specifickému prostředí kriminálního slangu či historického argotu. Argotismy pouze potencionální, které nebyly v pramenných materiálech takto určeny, jsou vyznačeny kurzivou. Variantní tvary jsou uvedeny jako zvláštní lemmata pouze tehdy, obsahují-li dodatečné sémantické, popř. morfologické konotace. Pokud jde o expresivitu, je zvlášť vyznačena jen tehdy, odlišuje-li se její míra výrazně od obecněčeského pozadí.

[314]Pro charakteristiku celkové stavby díla je třeba ještě upozornit na skutečnost, že k abecednímu slovníku je připojen rejstřík, který umožňuje uživatelům orientovat se v materiálu po stránce věcné. Výrazy jsou zde utříděny např. podle toho, zda označují mužské, či ženské osoby, nástroje, potraviny atd. Speciální oddíl tvoří výrazy expresivní a frazémy.

V závěru dodávám, že práce je vlastně prvním pokusem integrovat dosavadní historické i novější prameny zahrnující dané výrazivo a v tom je nepopiratelným způsobem průkopnická. To, že je zpracovaná na úrovni velmi solidní, bylo myslím demonstrováno dostatečně. Pokud by se měla formulovat určitá výhrada, týkala by se faktu, že při výkladu jednotlivých hesel není vždy od sebe výrazně a zřetelně odděleno hledisko diachronní a synchronní. Pro badatele, příp. překladatele, jimž není čeština mateřským jazykem, touto prací však nepochybně vzniklo široké a zajímavé pole vícestranné užitečné mezijazykové konfrontace.

Slovo a slovesnost, volume 55 (1994), number 4, pp. 312-314

Previous Jaroslav Peregrin: Kenneth B. I. Holmqvist: Implementing Cognitive Semantics

Next Edvard Lotko: Dariusz Galasiński: Chwalenie się jako perswazyjny akt mowy