Mezinárodní psycholingvistický kongres

Iva Nebeská

[Chronicles]

(pdf)

International congress of psycholinguistics

Společnost International Society of Applied Psycholinguistics (ISA PL) ve spolupráci s Univerzitou v Bologni a za podpory několika dalších institucí uspořádala ve dnech 23.–27. 6. 1994 v Bologni a v Ceseně svůj 4. mezinárodní kongres.

Odborníci z 20 zemí zde přednesli více než 90 referátů, další informovali o výsledcích své práce ve formě posterů; vzhledem k tomu, že řada z nich představila projekty týmové, podílelo se na odborném programu [319]kongresu více než 150 badatelů. Z České republiky se jednání kongresu zúčastnili: J. Průcha (viceprezident ISAPL), J. Šlédrová a I. Nebeská (obě z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy).

Téma kongresu Psycholinguistics as a multidisciplinarily connected science nemohlo být zvoleno vhodněji. Byl tak explicitně pojmenován jeden ze základních rysů současného psycholingvistického paradigmatu, který se na konferenci zřetelně projevil, i současné postavení psycholingvistiky ve vztahu k blízkým vědním oborům. T. Slama-Cazacu ve své úvodní přednášce charakterizovala multidisciplinaritu jako současný a budoucí trend nahrazující dřívější interdisciplinaritu, který bude mít důsledky i v systematizaci věd. Stejně jako byla psycholingvistika typickým oborem interdisciplinárním, představuje dnes první konkrétní příklad orientace multidisciplinární. – Přestože se v dalším jednání konference o multidisciplinaritě explicitně příliš nehovořilo, tematická šíře přednesených referátů, rozmanitost přístupů a v neposlední řadě propojenost tematických okruhů byly více než výmluvným dokladem tohoto trendu.

Zásadní příspěvky byly předneseny v plenárních zasedáních. Z nich připomeňme alespoň již zmíněné pojetí psycholingvistiky jako multidisciplinárního oboru T. Slamy-Cazacu, přehled vývojových trendů v aplikované psycholingvistice R. Titoneho (University of Rome), specifiku dialogu osob s poruchami řeči (a praktické využití výsledků výzkumu) I. Markové (University of Stirling) a v neposlední řadě i originální pojetí gramotnosti L. Scilar-Cabralové (University of Santa Catarina, Florianópolis). V plénu se konalo i nedělní sympozium na téma Dynamic contexts of language use, v němž nejvýznamnější badatelé oboru vyzvedli odborné a organizační zásluhy T. Slamy-Cazacu a slavnostně jí předali sborník se stejným názvem, vydaný při příležitosti jejího životního jubilea.

Převážná většina pracovních jednání probíhala v sekcích, kterých bylo celkem 11: Teoretické modely a metodologie; Dětská řeč; Učení cizím jazykům; Čtení a psaní; Multikulturní komunikace v multikulturní společnosti; Poruchy řeči; Psycholingvistika a vzdělání; Psycholingvistika a masová média; Psycholingvistika a překlad; Analýza dialogu; Technologie řeči. Pro organizátory kongresu muselo být velmi nesnadné přihlášené referáty rozdělit do sekcí, protože některé „patřily“ tematicky do dvou i více sekcí (např. dětská řeč v multikulturní společnosti nebo ve vzdělávacím procesu). Největší počet příspěvků se zabýval multikulturní komunikací, silně byla zastoupena i další klasická témata aplikované psycholingvistiky: dětská řeč, učení cizím jazykům a psycholingvistika a vzdělání.

K některým sekcím a některým příspěvkům podrobněji: V sekci Učení cizím jazykům Ulrike A. Kaunznerová (University of Bologna) referovala o rozsáhlém projektu výzkumu zvukové stránky jazyka, v němž dominantní roli hraje specifické frekvenční spektrum hlásek každého jazyka. Toto spektrum je důležitým faktorem při osvojování jazyka cizího, resp. jeho zvukové stránky (slyšíme jen to, co jsme zvyklí slyšet). - C. Cangia (Laboratorio teatrale, Roma) představila nevšední koncepci vyučování cizímu jazyku na bázi divadelního představení. Důraz se v ní klade na motivaci a dialog mezi žáky (why instead of how). Učitel má funkci dramaturga a režiséra, žáci jsou herci, scénografy, kostyméry i inspicienty, seznamují se s kulturním pozadím nacvičované divadelní hry apod.

Sekce Multikulturní komunikace byla tematicky velmi pestá. Příspěvky se týkaly širokého okruhu aktuálních otázek spojených se soužitím jazykově a kulturně odlišných komunit. Otázkou národního a evropského jazykového povědomí ruských, litevských a gruzínských mluvčích se zabývala N. V. Ufimceva (Jazykovědný ústav, Moskva). Některé příspěvky byly zaměřeny spíše na pragmatické aspekty komunikace: na společenský statut užívaných jazyků (S. Bonaldi, University of Bologna), na témata a prostředky zdvořilosti v angličtině a rumunštině (H. Parlog, University of Timisoara), na jazykové chování v bilingvní [320]rodině (M. S. Soler, University of Barcelona). – O výzkumu psychosociálních aspektů výslovnosti v bilingvním prostředí Belgie referovala K. van Leeuwenová (University of Gent). - Řada referátů (nejen této sekce) se věnovala různým aspektům jazyka dětí žijících ve vícejazyčném prostředí.

V sekci Dětská řeč zaujala lingvisticky orientovaná přednáška C. Cacciariové (University of Bologna) a M. Levoratové (University of Padova) o tom, jak děti rozumějí idiomatickým výrazům. Výsledky empirického výzkumu ukázaly, že porozumění je podstatným způsobem ovlivněno sémantickou strukturou idiomu. – H. W. Dechert (University of Kassel) zkoumal vymezení prostoru v rozhovorech dětí jako jeden ze způsobů postupné socializace dítěte. – G. R. Dobrova (Pedagogical University, St. Petersburg) se zabývala otázkou, proč předškolní děti zaměňují vlastní jména blízkých osob s pojmenováními, která označují příbuzenské vztahy. – V této souvislosti je třeba poznamenat, že u nás dětské řeči stále ještě není věnována adekvátní pozornost; proto také čeština jako téměř jediný evropský jazyk není zastoupena v dlouhodobém mezinárodním projektu studia dětské řeči, který je koordinován Jagellonskou univerzitou v Krakově.

V sekci Psycholingvistika a vzdělání přednesl zásadní metodologický referát J. Průcha (Pedagogická fakulta UK); v něm charakterizoval postkognitivní paradigma v aplikované psycholingvistice následujícími rysy: ústup od kvantitativně orientovaného empirickému výzkumu a přechod k metodám kvalitativním, rozšíření tematického spektra, důraz na prostředí jako důležitý faktor (nejen) vzdělávacího procesu. – Další z českých účastníků J. Šlédrová (Filozofická fakulta UK) představila metodu a výsledky svého empirického výzkumu, který se zabývá podmínkami úspěšné realizace záměru mluvčího ve školní praxi. – O zcela odlišně zaměřeném empirickém výzkumu referovaly M. Kielar-Turska a M. Bialecka-Pikul (Jagellonská univerzita, Krakov): ukázaly, nakolik komunikace dítěte s matkou na straně jedné a s učitelem na straně druhé ovlivňuje rozvoj jeho komunikačních dovedností. – E. Scweidson Kramerová (Rio de Janeiro) studovala schopnost dětí brazilských bezdomovců vyprávět příběhy; ověřovala metody, jak využívat této schopnosti jednak pro další mentální rozvoj dětí, jednak z hlediska jejich socializace.

V sekci Teoretické modely a metodologie vzbudil zájem referát A. Petrovičové (Institut pro výzkum vzdělávání, Bělehrad) o vzájemných vztazích mezi pojmy verbální schopnost, jazyková inteligence, jazykové chování, jazyková kompetence, komunikační kompetence a další. – G. Secco a L. Scilar-Cabralová (University of Santa Catarina, Florianópolis) představili metodologii a výsledky výzkumu jazykové kreativity brazilských dětí. – K. Loftipour-Saedi (University of Tabriz) se zabýval organizací diskurzu z hlediska kognitivních aktivit produktora a recipienta. – I. Nebeská (Filozofická fakulta UK) se zaměřila na návaznost mezi relevantními komunikačními aktivitami jedince: tento metodologický přístup demonstrovala na dvou příkladech: produkci odborného textu v každodenní komunikaci.

Pokud bychom měli 4. mezinárodní kongres ISAPL souhrnně charakterizovat, jeho výrazným rysem byla nevšední tematická šíře a inspirující pestrost přednesených referátů, doplněná nepředpojatými, tolerantními postoji diskutujících. Tato pestrost byla jistě dána i tím, že se do Bologni a Ceseny sjeli účastníci ze zemí nejen s odlišnou vědeckou a kulturní tradicí, ale i s odlišnými problémy současnými: ze zemí západní Evropy, USA a Kanady, z většiny postkomunistických zemí, přijela řada badatelů z Japonska a v neposlední řadě početná skupina odborníků z Brazílie, kde se kolem L. Scilar-Cabralové formuje významné centrum psycholingvistického výzkumu. Je nepochybnou zásluhou organizátorů, zejména S. Stame, že na kongresu vládla příjemná, kolegiální atmosféra, skutečná pracovní pohoda.

Slovo a slovesnost, volume 55 (1994), number 4, pp. 318-320

Previous Milan Jelínek: Alexandr Stich šedesátníkem

Next red. (= Redakce): Slovu a slovesnosti úvodem