Nový časopis o kvantitativní lingvistice

Ludmila Uhlířová

[Kronika]

(pdf)

New journal on quantitative linguistics

Časopis s názvem Journal of Quantitative Linguistics (ed. R. Köhler, Trier, SRN, nakl. Swets & Zeitlinger, Lisse, Holandsko) vychází od roku 1994 třikrát ročně, v angličtině, v rozsahu 112 stran a v dokonalé grafické úpravě jako nové publikační fórum pro původní články z kvantitativní lingvistiky: vedle toho v něm budou uveřejňovány i anglické překlady jinojazyčných statí otištěných v jazykově a geograficky méně přístupných publikacích, zprávy (typu „rozhledů“) o výzkumných projektech a recenze knih, vše z oblasti kvantitativní. Vzhledem k tomu, že kvantitativní lingvistika není dílčí jazykovědná disciplína s vlastním předmětem a cíli výzkumu, nýbrž jedna z možných metodologií zkoumání jazyků a textů, založená na širokém spektru kvantitativních matematických pojmů a technik, hodí se pro časopis atribut integrující (spíše než specializovaný): Společným jmenovatelem statí v časopise publikovaných jsou kvantitativní metody a modely využívané ke studiu jazykových jevů, struktur, funkcí a procesů [157]všude tam, kde deterministické prostředky, kategorie a algoritmy nemohou v úplnosti popsat pozorované vlastnosti, tj. všude tam, kde je proměnnost (i vágnost) přirozeného jazyka adekvátněji vyjádřitelná (modelovatelná, explikovatelná) v termínech tendencí, preferencí, měr funkčního zatížení různého druhu apod.

Vznik nového vědeckého časopisu bývá symptomem toho, že daná vědní oblast (v tomto případě oblast vymezená metodologicky) je na vzestupu. Vždyť už sama základní vlastnost každého časopisu, periodicita, je velkým závazkem (pro editory) a zároveň příslibem (pro čtenáře), že oblast, kterou hodlá pokrývat, se jeví dlouhodobě perspektivní. Všimněme si, v jakém vědním kontextu je časopis zakládán.

Především je nutno zdůraznit, že světová kvantitativní lingvistika prošla v minulých desetiletích obdobím intenzivní matematizace. Takzvané „statistické“ modely založené na elementárním čítání absolutních a relativních četností dílčích jazykových jevů, populární v raných obdobích vývoje „matematické“ lingvistiky, jsou dnes opuštěny. Důraz se klade na hledání strategií a na konstruování modelů a teorií na vysokém stupni abstrakce, s použitím mnohdy velmi náročného matematického aparátu, které by byly schopny odhalit mechanismy a zákony fungování jazyka. Rozhodneme-li se například počítat, jak jsou dlouhá slova v nějakém jazyce a jakým typem statistického rozdělení se dají popsat (pro češtinu je to, zdá se, binomické rozdělení), neučiníme to pouze proto, abychom se dobrali podrobných empirických poznatků (tj. abychom zjistili distribuční vlastnosti slov o různé délce) a abychom zjištěné empirické poznatky formulovali, zhodnotili a zobecnili pomocí aparátů, které nám poskytuje matematická statistika. Hlavním cílem bude na daném dílčím případě dokázat, že zjištěná distribuce vyplývá z pravděpodobnostní (nedeterministické) povahy přirozeného jazyka jakožto sémiotického systému a že pro jazyk platí stejné pravděpodobnostní zákony jako pro jiné systémy s nedeterministickým chováním. Jinak řečeno ukázat, že i přirozený jazyk lze považovat za dynamický systém se samoregulačními a samoorganizujícími mechanismy, jejichž působením se vyvíjí.

Kvantitativní lingvistika se v současné době pěstuje v řadě zemí světa. Několik významných výzkumných center pracuje například v sousedním Německu na univerzitách v Bochumi (G. Altmann), v Trieru (R. Köhler) a v Göttingen (K.-H. Best). Proto nepřekvapuje, že hlavními iniciátory a organizátory vydávání Journal of Quantitative Linguistics jsou (i přes početnou mezinárodní redakční radu) právě lingvisté v Německu. Německo je patrně také zemí s největší produkcí literatury z kvantitativní lingvistiky. V sérii svazků Quantitative Linguistics, která po léta poskytovala publikační platformu (a všestrannou, zcela mimořádnou podporu) i kvantitativním lingvistům ze střední a východní Evropy, vyšel již 54. svazek (Tuldava, J.: Methods in Quantitative Linguistics, preface by G. Altmann. Quantitative Lingustics, vol. 54. Wissenschaftlicher Verlag, Trier 1995). V Německu byl vydán v poslední době nejen úctyhodný počet knižních titulů prvořadého významu pro kvantitativní lingvistiku (na univerzitě v Trieru se v současné době připravuje bibliografie německé i světové kvantitativní lingvistiky), ale i publikace poskytující pro kvantitativní lingvistiku základní software (Altmann, G.: Iterative Anpassung diskreter Wahrscheinlichkeitsverteilungen. RAM-Verlag, Lüdenscheid 1993). V Trieru se v roce 1992 konal první mezinárodní kongres kvantitativní lingvistiky (sborník referátů vydali Köhler, R. a Rieger, B. B.: Contributions to Quantitative Linguistics. Kluwer, Dordrecht – Boston – London 1993). Na něj navázal v roce 1994 druhý kongres v Moskvě. Téhož roku byla založena Mezinárodní asociace pro kvantitativní lingvistiku, v jejímž čele stojí R. Köhler; časopis Journal of Quantitative Linguistics se nyní stal orgánem této asociace. Významné je zajisté i to, že například na trierské univerzitě lze kvantitativní lingvistiku studovat jako samostatnou specializaci v řádném i doktorandském studiu (obhajoba první doktorské práce se očekává v nejbližší době).

[158]Všechny tyto i mnohé další aktivity vytvářejí pro nový Journal of Quantitative Linguistics spolehlivé, kvalitní zázemí potenciálních autorů. První číslo časopisu, které má autorka této zprávy k dispozici, obsahuje deset statí od autorů z různých částí světa – jsou mezi nimi jak lingvisté, tak matematici – s rozmanitou tematikou a využitím různých matematických postupů. Číslo zahajuje přehled o hlavních směrech kvantitativní lingvistiky ve Finsku v osmdesátých a na počátku devadesátých let od P. Saukkonena, doplněný bohatou bibliografií; svědčí o tom, že kvantitativní lingvistika ve Finsku dosáhla pozoruhodných výsledků, publikovaných však z velké části finsky. – R. H. Baayen navrhuje matematický model produktivnosti anglických derivačních afixů, testuje ho na textech z různých stylů a dovozuje, že morfologická produktivita musí brát v úvahu též stylistické faktory. – J. B. M. Guy se zabývá korespondencemi fonologické a grafické roviny jazyka v příbuzných jazycích; účelem jeho výzkumu je algoritmické využití pro strojový překlad. – Filozoficky a metodologicky je orientován příspěvek J. R. Hurforda o tom, co to vlastně znamená „studovat jazyk“. – L. Kubáček podává matematické odvození intervalů spolehlivosti u multinomického typu rozdělení jazykových jednotek. – Kolektivní článek R. Basiliho, A. Morzialiho a M. T. Pazienzové řeší statistickou metodou odstraňování syntaktické homonymie při automatickém syntaktickém rozboru. – L. Hřebíček se úspěšně pokusil odvodit známý Menzerathův – Altmannův zákon (čím delší je jazykový konstrukt, tím kratší jsou jednotky, z nichž se skládá) z postulátů Mandelbrotovy teorie fraktálů; jde o první aplikaci této teorie v lingvistice. – M. G. Boroda studuje shody a rozdíly mezi principy opakování a kontrastu mezi sousedními jednotkami, z nichž jsou konstituovány hudební „texty“ (těmito jednotkami jsou hudební motivy) a texty verbální (zde se pracuje na rovině slov). – Teorie slovní délky je prezentována ve stati G. Wimmera, R. Köhlera, R. Grotjahna a G. Altmanna. – Časopis uzavírá stať E. Nemcové v dvou aplikacích Menzerathova zákona na slovenštinu.

Reprezentativní průřez kvantitativní lingvistikou, jak ji podává první číslo časopisu, je pro lingvistu četbou stejně náročnou jako inspirativní. Přesvědčuje, že je to obor, kterému stojí za to se věnovat.

Slovo a slovesnost, ročník 57 (1996), číslo 2, s. 156-158

Předchozí Vladimír Petkevič: Profesor Petr Sgall sedmdesátiletý

Následující Vážení čtenáři, vážení předplatitelé,