Životní jubileum Zdeňka Hlavsy

Jiří Kraus

[Chronicles]

(pdf)

The anniversary of Zdeněk Hlavsa

V červnu letošního roku se dožil vedoucí vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český AV ČR PhDr. Zdeněk Hlavsa, CSc., sedmdesáti let. Rádi konstatujeme, že toto výročí zastihuje jubilanta v plné práci. Od roku 1990 zastává funkci vedoucího oddělení gramatiky a jazykové kultury ústavu a zároveň vedoucího redaktora Slova a slovesnosti, od r. 1992 pracuje jako předseda vědecké rady ústavu, je členem Grantové agentury Akademie věd, pracuje v komisi pro popularizaci vědy Akademie a je členem redakční rady časopisu Naše řeč. Chceme-li získat ještě úplnější snímek jubilantova pracovního dne, připočtěme k vyjmenovaným funkcím i společenskou aktivitu v obecním zastupitelství Prahy 5 a v neposlední řadě časově náročnou přípravu jeho pravidelných jazykových koutků v Českém rozhlase.

Připomeňme při této vzácné příležitosti (s odvoláním na stati, které vyšly k jubilantovým šedesátinám, srov. O. Šoltys, K šedesátinám Zdeňka Hlavsy. SaS, 48, 1986, s. 248–250; J. Kraus, Zdeněk Hlavsa šedesátiletý. ČJL, 37, 1986, s. 38–39) alespoň hlavní údaje o životní dráze Zdeňka Hlavsy. Narodil se 6. června 1926 v Horní Bříze u Plzně, dětství a svá první školní léta však strávil na Slovensku. Po absolvování gymnázia studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a angličtinu. Nejdříve působil jako profesor na gymnáziu, pak krátce jako asistent na Fakultě 17. listopadu, do svého nynějšího místa působení přišel v říjnu 1963. Šedesátá léta se v Ústavu pro jazyk český vyznačovala nebývalou pracovní aktivitou zejména v oblasti teorie jazykového popisu. V oddělení současné češtiny, kam byl Zdeněk Hlavsa v souladu se svou dosavadní orientací zařazen, tehdy pracovali vynikající lingvisté jako František Daneš, Miloš Dokulil, Josef Vachek a další, vyrůstali tam noví příslušníci nejmladší vědecké generace. Byla to doba obnovených pražských Travaux, jichž se Hlavsa od počátku stal výkonným redaktorem, ústavních seminářů, početně navštěvovaných předními domácími i zahraničními lingvisty, i rodících se koncepcí rozsáhlejších týmových prací. Jubilantova úloha v kolektivu oddělení i ústavu byla podmíněna jeho schopností jasně a srozumitelně formulovat i náročnější lingvistické problémy (tu si nepochybně osvojil za léta předchozí pedagogické praxe, která tehdy byla pro většinu jeho vrstevníků zahajujících jako on vědeckou kariéru takřka pravidlem). Další předností Hlavsovy osobnosti je důsledné spojení materiálové a teoretické stránky jazykovědného výzkumu a cit pro uchopení jemných distinkcí z pomezí sémantiky a syntaxe – ukázkou toho je monografie Denotace objektu a její prostředky v současné češtině, která vyšla v edici nakladatelství Academia Studie a práce lingvistické r. 1975.

Rád bych v této souvislosti upozornil na jednu vzácnou jubilantovu vlastnost. Dokáže stmelit kolektiv, ve kterém pracuje, vyniká uměním dotahovat jeho výsledky do konečné podoby. Jméno Zdeňka Hlavsy tak nacházíme mezi redaktory 3. svazku akademické Mluvnice češtiny (Praha 1987), spolu s F. Danešem a J. Kořenským je autorem souboru studií nazvaného Práce o sémantické struktuře věty (Praha 1973), práce Daneš – Hlavsa a kolektiv Větné vzorce v češtině (Praha 1981) se stala doma i za hranicemi oceňovaným příspěvkem k metodologii syntaktického výzkumu.

Existuje však ještě další jubilantovo téma, které je pevně spojeno s jeho výsledky vědeckopopularizačními. Právě jemu také věnuje největší pracovní úsilí v posledních letech. Jsou to školní učebnice češtiny, na jejichž autorství se podílí se svými spolupracovníky. Na Český jazyk pro studijní obory SOU a SOŠ, který v r. 1982 vydal spolu s A. Tejnorem, M. Sedláčkem [322]a J. Uhlířem (vydalo SPN Praha) a jehož nová verze nedávno vyšla, navázala učebnice SPN z r. 1995 – Z. Hlavsa a kolektiv: Český jazyk pro střední školy (na spoluautorství se tu podíleli M. Čechová, F. Daneš, K. Hausenblas, J. Hoffmannová, V. Styblík a K. Svoboda). Syntetizující poučení o mateřském jazyce přináší Přehledná mluvnice češtiny pro základní školy (Mluvnice se nebojíme) vydaná v r. 1992 v nakladatelství Fortuna. Nejnovější učebnicí tohoto souboru je Čeština – řeč a jazyk M. Čechové, M. Dokulila, Z. Hlavsy, J. Hrbáčka a Z. Hruškové. Jubilantovi v této učebnici patří autorství kapitoly nazvané Zvuková a grafická stránka jazyka. Odrážejí se v ní poznatky a zkušenosti ze zpracování akademické i školní verze Pravidel českého pravopisu, pro něž Z. Hlavsa připravil zejména kapitolu o psaní velkých písmen.

Na závěr této stručné připomínky významného životního výročí se chci ještě zmínit o jazykových koutcích Českého rozhlasu, které můžeme pod názvem Rozmlouvání o češtině slyšet každé pondělí v pořadu Dobré jitro nebo se s jejich písemnou podobou seznámit v týdeníku Český rozhlas. Také díky jim je jméno dr. Zdeňka Hlavsy – a jeho prostřednictvím i popularizační činnost akademického Ústavu pro jazyk český – dobře známé na veřejnosti. Také zde, stejně jako v jeho učebnicích, se Hlavsovi daří zpřístupňovat závěry svých teoretických poznatků veřejnosti.

Rád bych za všechny spolupracovníky a také za čtenáře Slova a slovesnosti jubilantovi, vedoucímu redaktorovi našeho časopisu, popřál při této příležitosti do budoucích let hodně zdraví a neutuchající pracovní elán.

Slovo a slovesnost, volume 57 (1996), number 4, pp. 321-322

Previous Mirek Čejka: Norbert Nübler: Untersuchungen zu Aktionsart und Aspekt im Russischen und Tschechischen

Next Zdena Palková: Jubileum profesora Přemysla Janoty