Bohumil Palek šedesátníkem

Pavel Novák

[Chronicles]

(pdf)

Bohumil Palek is 60 years old

V únoru letošního roku se B. Palek stal šedesátníkem. Jeho profesionální život je spjat s pražskou filozofickou fakultou. V l. 1954–1959 na ní (vlastně na tehdejší fakultě filologické) studovat arménštinu a ruštinu se specializací obecná jazykověda (dále OL). Po roční stáži v tehdejším Leningradě [324]a Moskvě byl přijat jako asistent na Havránkovu katedru českého jazyka, obecného jazykozpytu a fonetiky (odd. pro teorii strojového překladu; u počátku oddělení byl jeho starší podnět). Brzy poté byl zařazen do svazku MFF UK, ale r. 1968 se na FF vrátil a působí na ní dodnes, zprvu jako věd. pracovník, od listopadu 1992 jako docent a od letoška jako profesor OL.

Palek je žákem Vl. Skaličky, P. Trosta, B. Trnky a O. Zicha. Jeho vědecké počátky se týkaly strojového překlady a jiných problémů automatického zpracovávání textu. Od r. 1962 se jeho zájem přesunul k jedné, tehdy málo studované oblasti lingvistické analýzy textu, k odkazování a jevům příbuzným (dostal se k ní už ve své diplomové práci Člen v staroarménské versi evengelií, jejíž téma mu navrhl slavista prof. J. Kurz).

V souvislých textech mluvíme o entitách, např. jednotlivinách, pro něž jedinečná, jen pro každou z nich vlastní jména neexistují nebo je neznáme. Běžně pak mluvíme o více takových různých entitách s pomocí téhož substantiva (substantivních frází – SF – zahrnujících totéž substantivum) a naopak o téže entitě s pomocí různých substantiv (SF s různými dominujícími substantivy). Přitom jasnost o tom, že se výskyt výrazu týká entity už zmíněné či jiné, je jednou ze základních podmínek srozumitelnosti souvislého textu. Závažnou úlohu v signalizaci takové identity nebo různosti mají zájmena (a některé výrazy další, i členy některých gramatických kategorií) a takovou úlohu nelze postihnout traktováním zájmen a dalších výrazů na způsob jiných slovních druhů.

Ve své první monografii Cross-Reference. A Study from Hyper-Syntax, AUC. Monogr. XXI, 1968 (dále C-R; přepracovaná verze kand. disertace z r. 1967) zapojil Palek tuto problematiku do kontextu soudobých lingvistických teorií, pojmově ji podstatně propracoval a v souvislosti s tím načrtl původní pojetí nadvětné syntaxe. Rozhodujícím krokem bylo pojímání anafory nikoli jako druhu (kategorizace) zájmena („anaforického“) nebo zájmena nadaného funkcí „anaforickou“, nýbrž jako vztahu mezi „antecedentním“ výrazem a výrazem „postcedentním“ (mezi jejich výskyty); v souvislosti s tím začal rozlišovat mezi (event. „skutečným“) objektem a jeho pro dané zkoumání uvažovaným „stínem“ (v jeho terminologii: denotátem).

V r. 1972 poprvé zavedl pojem instaurace a ve své druhé monografii (a doktorské dis.) Referenční výstavba textu (Praha 1988; dále RST) jej učinil pojmem ústředním (= proces umožňující posluchači či čtenáři vytvoření, „vy-jevení“ denotátu). Zatímco se v C-R soustřeďoval na konceptuální zmapování odkazování a příbuzných jevů a na výklad na vybraných příkladech, opírá RST o podrobnou analýzu delších souvislých textů, zatímco v C-R abstrahoval od syntaktické struktury vět, v RST v kontaktu s pracemi N. Chomského (G&B teorie) k struktuře vět a souvětí podstatně přihlíží, zatímco v C-R v zásadě přijal hledisko analýzy hotového textu, v RST rovnocenně traktuje i produkování textu.

V dalších více než dvaceti letech Palek pokračuje v bádání v této oblasti, své výsledky průběžně publikuje, přednáší o nich na mezinárodních kongresech lingvistických (XI – 1972, XII – 1977 a XIV – 1987) i jiných (mezinár. kongr. logiky, filozofie a metodologie vědy 1972: jeho referát byl publikován ve sb. Logic, Language and Probability. Dordrecht 1973) a je zván k spoluúčasti na zahraničních sbornících (např. Grammars and Descriptions. W. de Gruyter 1977; Text vs Sentence. Papiere zur Textlinguistik 20, 1979).

Dlouhodobá, velmi soustředěná práce v uvedené oblasti mu je a byla východiskem a mostem k jiným tématům OL a k některým tématům sémiotickým (v návaznosti na jeho stálou analýzu útvarů nelineárních).

Palek si je ovšem vědom i jiných oblastí lingvistiky textu i souvislostí těchto oblastí. V C–R překročil „magickou hranici“ lingvistické analýzy, větu; pod pojem textové vzorce tam (s. 145) zahrnul i aktuální členění výpovědi (dále AČV; kritickou analýzu učení o něm podal se Z. Palkovou ve sb. Current Trends in Textlinguistics. Gruyter [325]1978); jiné takové oblasti, struktury textu jako případu literárního žánru, se týká RST, s. 202. (Je pak i další oblast, tzv. synergetický směr kvantitativní lingvistiky založený na zobecnění Menzerathova zákona, viz L. Hřebíček, Text Levels. Quantitative Linguistics, vol. 56. Wiss. Verlag, Trier 1995.)

V r. 1976 začal na tehd. kat. lingvistiky a fonetiky – z podnětu kartografa M. Martínka – výzkum orientovaný ke kartografické sémiotice, na němž pracovali B. Palek a L. Nebeský. V tomto výzkumu jsou kořeny několika Palkových statí z této oblasti, z nichž uveďme aspoň Semiotics and cartography. In: The Semiotic Web (ed. T. Sebeok, 1991), sborníku, v němž se přehlíží a hodnotí jednotlivé oblasti a způsoby aplikace sémiotiky.

V posledních letech, po zásadní iniciátorské stati o slovosledu (AUC. Linguistica Generalia IV, 1985, společně s L. Nebeským) téma slovosledu zobecňuje a spoluvytváří tak předpoklady k zkoumání takových vlastností slovosledu, které jsou téměř zcela mimo dosah slovosledného studia převládajícího u nás (zaměřeného na AČV).

Palkovi se vždy dařilo uvádět své vědecké zájmy do soudobých organizačních forem, ať to v 70. a 80. letech byly badatelské/výzkumné plány různých úrovní, nebo nyní grantové projekty (je řešitelem grant. projektu UK „Sled jazykových jednotek a jejich postavení v jazykovém systému a v jazykové typologii“ a spoluřešitelem grant. projektu GA ČR „Prostor v jazyce a jazyk v prostoru“).

Palek inicioval a organizoval tři mezinárodní konference L(inguistics) & P(honetics): LP’90 a LP’94, letos proběhla třetí, LP’96 (tematika LP’94 a LP’96 souvisí s tematikou zmíněného už grant. projektu UK). Je také zkušeným editorem (Lingustica Generalia I (1974), III (1981) a IV (1985), Proceedings LP).

B. Palek vyvíjí souvislou pedagogickou činnost na FF UK od šk. r. 1965/66. Protože jeho přednášky a semináře bývají těsněji spojeny s vlastní vědeckou činností, uveďme jen ty, jejichž zaměření nelze předem odhadnout: po (znovu)zavedení stud. oboru lingvistika-fonetika (1990/91) má v něm pravidelně kmenovou přednášku „Dějiny lingvistiky“ a z přednášek a/nebo seminářů pro studenty jiných oborů: „Filozofie jazyka a sémiotika”. Nyní byl otevřen studijní obor arménština.

Byl konzultantem zahraničních stážistů, školitelem domácích i zahraničních aspirantů (nyní PGS) na oboru OL. Před mnoha lety byl Palkovým spolupracovníkem londýnský bohemista, pozdější profesor, D. Short.

Palek věnoval vždy systematickou pozornost zajišťování kvalitních studijních pomůcek: editor řady Lingvistické čítanky, FF UK, autor vysokoškolské učebnice Základy obecné jazykovědy, 1989, již podal v r. 1992 jako práci habilitační (OL). Jeho edice byly závažné i pro širší obec filologickou.

Bohumil Palek je náš přední badatel v obecné lingvistice. Centrum jeho vědecké práce má charakter základního výzkumu, vždy však měla jeho práce i výrazné souvislosti s aplikacemi lingvistiky. V jádru svých vědeckých zájmů patří k iniciátorům a tvůrcům jedné oblasti současné lingvistiky textu, a to ve světovém měřítku. Mnoga ljeta.

Slovo a slovesnost, volume 57 (1996), number 4, pp. 323-325

Previous Zdena Palková: Jubileum profesora Přemysla Janoty

Next Jiří Zeman: Nad stránkami nového romistického časopisu