Příručky úřední němčiny

Leopold Zatočil

[Kronika]

(pdf)

-

Dnešní zájem o němčinu a potřeba německých gramatických a konversačních příruček svádí mnohé autory k rychlému sepisování knih bez odborné a všestranné průpravy. Vyskýtají se proto mezi nimi i pomůcky mírně řečeno, málo hodnotné; na jednu takovou chci zde upozorniti.

Širšímu zájmu se dnes těší knihy psané pro úředníky různých odborů a poučující o němčině odborné a úřední. Takovou příručku vydali A. Štangler a Dr. W. Urbánek: Odborná úřední němčina.[1] Kniha ta, vydaná ze soukromého popudu a asi také vlastním nákladem, obsahuje několik částí (podrobný obsah chybí).

Prvá část — opakovací A. — obsahuje přehled mluvnice (str. 1—44). K němu připomínám, že v abecedě měli autoři vysvětlit — aspoň pod čarou — zkratky pro Pfund a Pfennig; vím, že mnozí úředníci, i němečtí, si s těmito zkratkami nevědí rady. Dále autor knihy o úřední němčině má přece předpokládat, že její čtenáři znají běžnou výslovnost: proto kapitolu „Výslovnost“ (str. 9) si mohli opravdu odpustit, tím spíše, že se jejich poučení hodí pro obecnou školu! Stručný přehled mluvnice je zběžně sestavený a podává příliš, ba nebezpečně málo, a pro úředníka znajícího jen prostředně německy je v této formě naprosto zbytečný. Nepravidelná a silná slovesa sestavili autoři podle F. Pulce. Erschrak a erschräke se píše bez c; vedle silných tvarů měly být zaznamenány hojněji užívané tvary slabé jako gärte, pflegte atd.; erlischest a ne erlieschest, vedle schwärt je také schwiert, 2. os. také liesest vedle liest, imperf. od mahlen, salzen, spalten zní mahlte, salzte, spaltete. Místo vžitého a dnes výhradně užívaného názvu ‚zájmeno‘ si libují autoři v názvu náměstka. 3½ se čte drei und ein halb (také dohromady) nebo vierthalb, nikoli drei und halb. Co si má čtenář myslit o chaotickém přehledu užívaných spojek? Čteme tam: „als když, než (als ich – když jsem, als du – než ty)“, nebo „während, indes, indessen zatím co (während der Vorstellung během představení).“ Než takový „přehled“ bez náležitých a jasných příkladů, pak opravdu raději nic!

Pak následuje část prvá — opakovací B. Praktická cvičení v běžné konversaci (str. 47—58); je to pestrá všehochuť, ne bez chyb! Místo ich fahre übermorgen ab lépe … weg. Také ve rčení: Bitte, ist Ihnen gefällig, mit mir eine anständige Tanzunterhaltung zu besuchen? by Němec prostě řekl: Möchten Sie atd. Vedle letos - heuer mělo býti připsáno také dieses Jahr, neboť většina říšských Němců heuer, slovo rakousko-bav. původu, nezná. Škaredá středa (jen to se uvádí), t. j. Popelec není Karmittwoch, nýbrž Aschermittwoch (Karmittwoch je pouhým výmyslem autorů; je jen Karwoche, Karfreitag, Karsamstag). Úterý není Diensttag (jako by souviselo s Dienst, srov. str. 48), nýbrž Dienstag (z původního Dingstag podle příjmení boha Týr, Ziu, t. j. Thinxus = ochránce thingu, shromáždění lidu. Ostatní názvy pro úterý a jejich původ pomíjím). Po etwas se píší adjektiva s velkým písmenem: etwas Angenehmes. ‚Pozdrav Pánbůh‘ není Grüß dich Gott (užívají osoby navzájem si velmi blízké); komicky přímo zní překlad otázky ‚Kam jdete slečno?‘ Wohin des Weges, Fräulein? Proč ne jednoduše Wohin? Obložený chlebíček je belegtes Brötchen, krabička zápalek eine Schachtel Zündhölzer, Zündhölzel, Zündhölzchen, nebo Streichhölzer (to častěji) a ne ein Päckchen Zündhölzcher (!).

Lepší než tyto konversační náměty, sestavené samostatně, ale primitivně a bez ladu a skladu narychlo snesené, jsou ostatní části, t. j. Část druhá — odborná A. — složená z částí: A. Náměty k rozhovorům v úřadě (str. 63—68), B. Služba poštovní (71—79), C. Služba železniční (83—90), D. Služba účetní a hospodářská (93—100), E. Služba berní (103—107), atd. Některé z těchto oddílů se omezují arciť jen na výčet příslušných termínů: jde o slovníčky různých oborů, jež by bylo lze ovšem rozmnožit a doplnit velkou řadou nutných pojmů a rčení. Nějaký pořádek co do pořadí výběru a účelu se nedá zjistit. Nutno však uznat píli a svědomitost autorů, s jakou vyhledávali příslušné termíny z pomůcek psaných německy anebo dvojjazyčně.

[52]Za nejcennější pokládám slovníky připojené na konci v třetí části: A. Odborný slovník německo-český (str. 151—193), B. Odborný slovník česko-německý (str. 197—239). Mám zato, že by autoři byli učinili dobře, kdyby svou knížku byli označili jako úvod do úřední němčiny.

Jiného rázu je knížečka Německá úřední terminologie k praktické potřebě veřejných úředníků, I. díl: část obecná, kterou vydali společně Dr. E. Paul, Dr. R. Kubeš a JUC. A. Šňupárek (Publikace ústavu moderních řečí, Praha-Brno 1904—41, str. 87, cena 16 K). Autoři čerpali — a to měli zvlášť vytknout — z úředních spisů, což je patrno na první pohled: jsou to upravené výpisky z různých dvojjazyčných výnosů, předpisů, protokolů, formulářů atd. Uvádějí se tu na jedné stránce česky a na druhé německy rčení, věty a obraty, kterých se užívá úředně ve styku se stranami v kanceláři, v podatelně, při vyhotovení nějakého spisu, při podání žádosti, při obsílce, doručení, výslechu, řízení atd. Podle toho jsou seskupeny jednotlivé kapitolky (nejdelší z nich je 11. Řízení, důkaz, str. 44—65). Poznámka v předmluvě, že snahou autorů bylo „podat pojmy v takové formě, jak se jich v úřadě skutečně užívá, i když, jak by filolog zjistil, jde snad někdy o odchylku“, je zbytečná, neboť filolog a každý v obou jazycích jen trochu zběhlý člověk ví, že právě v úřední odborné terminologii a frazeologii, k jejichž ustálení postupovaly oba jazyka cestami rozličnými, musí se rozdíly jevit v míře nápadné. A pak jazyky úřední podléhají změnám; stačí upozornit na fakt, že úřední jazyk za starého Rakouska byl v jistém směru jiný než dnešní usus říšskoněmecký. Autoři si toho byli vědomi: úředník, resp. čtenář jejich spisku si může doplnit a zapsat na širokém okraji u obojího znění podle zkušeností případné odchylky v terminologii. Nikde nepodávají také nějaké vysvětlení nebo radu pro překladatele — a jím je každý úředník, i když se snaží vyjádřit své myšlenky jen ústně — a nikde neupozorňují na zásadní rozdíly mezi úřední němčinou a češtinou; tak je na str. 54—56 uvedeno třicet účelových vět v češtině proti předložkovému výrazu v němčině, na př.: aby poznačilo (oddělení) - zur Vermerkung, aby sdělilo - zur Bekanntgabe atd. Na tento typ krácení měli býti čeští úředníci zvlášť upozorněni. Takových zásadních rozdílů je mnoho. Již v září 1940 slíbili autoři, že v nejbližších dnech vyjdou další díly: II. díl pro úředníky správní, III. díl pro úředníky finanční a odborný slovník česko-německý s rejstříkem; doufejme, že slíbené části brzo vyjdou. Vyšlou část první mohu každému úředníku, který si chce osvojit všeobecné pojmy, doporučiti; lze litovati, že k ní není připojen aspoň stručný rejstřík pojmů, jako Beweis, Frist, Kundmachung atd. s odkazem na příslušné kapitoly nebo stránky.

Slovo a slovesnost, ročník 7 (1941), číslo 1, s. 51-52

Předchozí J. H-k (= Josef Hrabák): Poučení o Štítném

Následující Stanislav Lyer: Praktické příručky a mluvnice románských jazyků