Sémantické a gramatické parametry konverzívních lexémů (na příkladu substantiv VÍTĚZSTVÍ, PORÁŽKA)

Kateřina Marková

[Articles]

(pdf)

Semantic and grammatical parameters of conversive lexems (illustrated on Czech nouns VÍTĚZSTVÍ and PORÁŽKA)

Konverzívnost substantiv VÍTĚZSTVÍ (dále VÍT) a PORÁŽKA (dále POR) má pro jejich sémantiku klíčový význam, a to jak na rovině lexikální, tak na rovině slovního spojení. Ukázala to analýza jejich sémantiky i sémantiky jejich bezprostředního syntaktického okolí (srov. Marková, 1998). V tomto článku bych ráda shrnula projevy konverzívnosti v sémantice a v gramatické podobě substantiv VÍT, POR a zároveň bych chtěla upozornit na některé příznaky, které pravděpodobně provázejí konverzívnost obecně, mám na mysli především hledisko mluvčího (empatii) a příznaky blízké příznakům slovesného rodu.

Sémantická analýza daných substantiv se opírala o rozsáhlý kontextový materiál z textů 18.–20. století. Starší kontexty byly získány z lexikálního archívu ÚJČ AV ČR (jsou označeny odkazem k autorovi, letopočtem, nebo písmenem D), kontexty z českého tisku za rok 1992 poskytl Ústav českého národního korpusu (všechny jsou označeny písmenem S). Všechna slovní spojení lexémů VÍT a POR, kterými ilustruji teoretické závěry, pocházejí z doložených kontextů, u starších kontextů zachovávám původní pravopis a interpunkci. V původní práci byly vedle českých lexémů sémantické analýze podrobeny také ruské lexémy ПОБЕДА a ПОРАЖЕНИЕ, protože se však ukázalo, že konverzívnost ovlivňuje sémantiku daných substantiv českých a ruských obdobným způsobem, soustřeďuji se v tomto článku na lexémy české a k jejich ruským protějškům přihlížím jen ve výjimečných případech.

 

1. Konverzívní významová opozice

Lexémy VÍT, POR jsou substantiva s dvojí valencí. V případě, že valenční pozice zůstávají nezaplněny, nebo je zaplněna jen první valenční pozice, projevují se jako antonyma: naše vítězství X naše porážka; vítězství Athéňanů X porážka Athéňanů. Náležitým obsazením obou valenčních pozic těchto substantiv získáme výrazy, které prostřednictvím významově protikladných jazykových prostředků označují tutéž situaci: vítězství Athéňanů nad Peršany, porážka Peršanů Athéňany. Tyto výrazy jsou v konverzívním významovém vztahu.

Za konverzívní obecně považujeme takové dva výrazy, které prostřednictvím odlišného jazykového významu pojmenovávají stejnou situaci a mají opačně uspořádány aktanty ve valenčních pozicích. Konverzívní výrazy mají stejný obsah, ale liší se způsobem, jímž je tento obsah představován – mluvčí danou situaci může „chápat“ dvojím způsobem. Takové dvojí „chápání“ určité situace souvisí s tím, že konverzívní výrazy mluvčímu umožňují danou situaci různým způsobem hierarchizovat – každé konverzívum pojmenovává danou situaci z hlediska jiného účastníka situace. Konverzíva tedy nepředstavují jen dvojí pojmenování, ale především dvojí způsob nazírání určité situace, a právě rozdíl v nazírání způsobuje, že o této situaci vznikají dva odlišné pojmy, reprezentované konverzívními výrazy. Ze sémantického [103]hlediska je pro konverzíva příznačné, že pojmenovávají situace tvořené minimálně dvěma účastníky; gramaticky se tento sémantický příznak projevuje v minimálně dvojí valenci konverzívních výrazů. Změní-li se hledisko, z něhož je situace nazírána, změní se pojmenování situace a změní se rovněž syntaktické funkce aktantů – aktanty jsou ve valenčních pozicích konverzívních výrazů opačně uspořádány.

U přechodných sloves souvisí změna strukturalizace aktantů se změnou v diatezi (Athéňané porazili Peršany – Peršané byli poraženi Athéňany), a slovesný rod je tudíž pro tato slovesa produktivním zdrojem konverzívnosti. J. D. Apresjan však upozorňuje na skutečnost, že rozdíly analogické rozdílům v rámci kategorie slovesného rodu provázejí konverzívnost v daleko širším měřítku, než je skupina přechodných sloves (srov. rozdíly mezi výrazy: Život na Zemi není možný bez slunce – Slunce je nezbytné pro život na Zemi; MUDr. Novák je mým doktorem – Jsem pacientem MUDr. Nováka). V takových souvislostech se slovesný rod jeví jako zvláštní případ obecnější sémanticko-syntaktické kategorie, která má pro konverzívnost zásadní význam (Apresjan, 1974, s. 264). Analýza substantiv VÍT, POR souvislost konverzívnosti s diatezí potvrdila.

Jazyk disponuje jednak hotovými konverzívy a jednak gramatickými mechanismy, které konverzíva pravidelně vytvářejí. Hotová konverzíva:

– slovesa (těžiště lexikální konverzívnosti): např. prodávat – kupovat;

– substantiva: např. vítězství – porážka;

– spojky: např. proto – protože, i když – přesto;

– frazeologismy: např. Doplatí na to – Jen tak mu to neprojde.

Způsoby pravidelného tvoření konverzívních výrazů:

– slovesný rod (u přechodných sloves): Knihu vydalo nakladatelství Academia – Kniha byla vydána nakladatelstvím Academia;

– komparativ přídavných jmen: Vlak je pomalejší než letadlo – Letadlo je rychlejší než vlak;

– předložky místní a časové: Karel přišel přede mnou – Přišel jsem po Karlovi.

Dále se budu věnovat především analýze konverzívního významového vztahu substantiv VÍT, POR a jeho vlivu na sémantiku těchto substantiv.

 

2. Empatická perspektiva mluvčího a kategorie slovesného rodu

Situaci označovanou konverzívy VÍT, POR popíšeme jako „situaci, která je výsledkem zápasu dvou subjektů, v němž jeden subjekt přemohl druhý“ a nazveme ji situací S₀. Mluvčí označí situaci S₀ jako „vítězství“ nebo jako „porážku“ podle toho, z jakého hlediska na situaci pohlíží, zda z hlediska vítěze nebo z hlediska poraženého. Podobně jako kameraman může filmovou scénu natočit jen z určitého úhlu, i mluvčí vypovídá o dané situaci vždy pod určitým úhlem, a ten rozhoduje o volbě jednoho z konverzívních výrazů. Úhel pohledu, z něhož mluvčí nazírá danou situaci, nazvěme empatickou perspektivou mluvčího.[1] Nyní na [104]dvou základních typech situací prověříme, jak spolu souvisí empatická perspektiva mluvčího (která určuje pojmenování situace) a způsob uspořádání aktantů ve valenčních pozicích výrazu (souvislost s diatezí a s kategorií slovesného rodu).

1. Oba účastníci pojmenovávané situace jsou v zásadě stejně aktivní (oba se aktivně podílejí na vzniku dané situace). Mluvčí vybírá jednoho z účastníků do funkce podmětu, a tím jej představuje jako iniciátora dané situace. Takový typ situací pojmenovávají např.:

a) reciproční slovesa (mluvčí vyjadřuje svou empatii prostřednictvím obsazení syntaktických pozic subjektu a objektu; samotné sloveso, ani jeho rod se nemění):

(1a) Jana potkala Petra. E(J) > E(P)[2]

(1b) Petr potkal Janu. E(P) > E(J)

b) některá konverzívní slovesa (i v tomto případě mluvčí vyjadřuje svou empatii s určitým účastníkem situace tím, že jej dosazuje do role syntaktického subjektu; změna subjekto-objektových rolí je však provázena užitím jiného slovesa pro pojmenování situace):

(2a) Jana prodala Petrovi křečka. E(J) > E(P)

(2b) Petr koupil od Jany křečka. E(P) > E(J)

2. Pojmenovávaná situace je tvořena agentem (aktivním účastníkem, iniciátorem situace) a patientem, příp. recipientem (pasívním účastníkem situace). Pokud je do syntaktické role podmětu (v první valenční pozici výrazu) obsazen agens pojmenovávané situace, mluvíme o bezpříznakové empatii mluvčího (mluvčí nahlíží situaci z primárního stanoviska; tj. ze stanoviska, které mohl zaujmout jak záměrně, tak mimovolně). Pokud je v roli podmětu (v první valenční pozici) obsazen patiens dané situace, je empatická perspektiva mluvčího příznaková (záměrná).[3] Bezpříznakovost jedněch a příznakovost druhých vyjádření souvisí s tím, že v jednom případě je agens totožný se syntaktickým subjektem, kdežto ve druhém nikoli. Nejnápadnější je tato asymetrie u přechodných sloves, kde je střídání agenta a patienta ve funkci podmětu provázeno změnou slovesného rodu (aktivní tvary jsou bezpříznakové, pasívní jsou příznakové). Na základě kritéria korespondence agenta a syntaktického subjektu budu mluvit o aktivním a pasívním charakteru lexému i u slovesných a substantivních konverzív.

a) Přechodná slovesa: střídání agenta a patienta ve funkci podmětu je spojeno se změnou slovesného rodu.

(3a) Jana políbila Petra. E(J) > E(P)

(3b) Petr byl políben od Jany/Janou. E(P) > E(J)

b) Některá konverzívní slovesa: střídání agenta a patienta ve funkci podmětu je spojeno s volbou jiného slovesa, přičemž jedno sloveso má aktivní a druhé pasívní charakter.

[105](4a) Jana dala Petrovi facku. E(J) > E(P)

(4b) Petr dostal od Jany facku. E(P) > E(J)

Obě věty popisují situaci, jejímž agentem je Jana, zatímco však při slovesu dát Janě přísluší funkce podmětu (agens odpovídá syntaktickému subjektu), sloveso dostat ji odsouvá do vedlejší syntaktické pozice. Analogicky k přechodným slovesům můžeme tedy říci, že sloveso dát má aktivní charakter a sloveso dostat charakter pasívní (agenta sloves. děje staví do vedlejší syntaktické pozice). Oprávněnost takové analogie podporuje rovněž skutečnost, že (4a) vytváří pasívní transformaci, kdežto (4b) nikoli:

(4aa) Petrovi byla dána facka od Jany.

Ostatní gramatické parametry však charakterizují slovesný tvar dostal jako aktivní formu přechodného slovesa: morfologická struktura odpovídá aktivní formě, sloveso se pojí s předmětem v akuzativu.

c) Některá substantivní konverzíva (např. lexémy VÍT, POR): změna empatie mluvčího je spojena se změnou pojmenování situace, přičemž jedno pojmenování má příznak aktiva a druhé pasíva (vzhledem k syntaktické realizaci agenta a patienta).[4]

(5a) vítězství polských vojsk nad křižáky

(5b) porážka křižáků polskými vojsky

Lexém VÍT (ПОБ) obsazuje do první valenční pozice agenta situace S₀ (vítěze, toho, který byl silnější a nabyl převahy), a má tudíž primárně aktivní charakter. Lexém POR (ПОР) dosazuje do první valenční pozice patienta situace S₀ (poraženého, čili toho, který byl slabší a byl v boji přemožen), a jeho primární charakter je tudíž pasívní. Ve stejném smyslu lze lexém VÍT považovat za bezpříznakový a lexém POR za příznakový název situace S₀. Tuto úvahu potvrzuje analýza kontextů lexémů VÍT, POR získaných z Ústavu Českého národního korpusu, neboť pro lexém VÍT bylo získáno výrazně větší množství kontextů ze stejného textového objemu (vybraná česká periodika za rok 1992). Celkový poměr byl přibližně 2:1 ve prospěch VÍT. Výrazně vyšší frekvence lexému VÍT však také může souviset s tím, že lexém VÍT představuje situaci S₀ jako kladnou, žádoucí hodnotu.

V případě substantivních konverzív však takto chápaný příznak aktiva – pasíva charakterizuje nejen samotná substantiva, ale rovněž některá slovesná slovní spojení, jež tyto lexémy tvoří. Jedná se konkrétně o frazémy synonymní ke slovesným tvarům zvítězit nad kým a být poražen od koho/kým a o některá další slovesná spojení, která vyjadřují modifikace těchto základních významů. Je příznačné, že „aktivní“ frazémy lexému VÍT odpovídají aktivním tvarům slovesa zvítězit (příp. porazit), zatímco „pasívní“ frazémy lexému POR mají paralelu v pasívních tvarech být poražen.

(6a) Vojska polského krále dobyla nad křižáky slavné vítězství.

(6b) Křižáci utrpěli od polských vojsk krutou porážku.

Při negaci (x nezvítězil) a v některých slovních spojeních významově blízkých frazémům vystupuje v syntaktické roli podmětu jiný účastník situace než ve frazému daného lexému:

[106](7a) x ztratil v-í – toto slovní spojení vyjadřuje, že x se nestal vítězem, a přesto (v rozporu s primárním příznakem „aktivity“ lexému VÍT) je obsazen v syntaktické roli podmětu;

(7b) x způsobil p-u y_dat – v tomto případě je agentem situace subjekt x a je obsazen do syntaktické role podmětu (v rozporu s primární „pasivitou“ lexému POR).

„Aktivita“ – „pasivita“ není tudíž příznakem samotných lexémů, ale celých sémantických okruhů VÍT, POR. Sémantický okruh VÍT je charakterizován příznakem „aktivity“ a zahrnuje všechny jazykové výrazy, které se vztahují k S₀ a jejichž význam má pozitivní hodnotu (je žádoucí) z hlediska aktanta obsazeného v první valenční pozici. Sémantickému okruhu POR je vlastní příznak pasivity a jsou v něm zahrnuty všechny jazykové výrazy, které se vztahují k situaci S₀ a jejichž význam má zápornou hodnotu (je nežádoucí) z hlediska aktanta v první valenční pozici. Výraz (7a) náleží do sémantického okruhu POR, neboť „ztratit v-í“ není pro x žádoucí; „pasívní“ charakter spojení odpovídá tomuto sémantickému okruhu. Podobně výraz (7b) náleží do sémantického okruhu VÍT, protože pro x je tento význam žádoucí; tomuto sémantickému okruhu odpovídá i „aktivní“ charakter spojení.

Mluvíme-li proto oprávněně o primárním rozložení příznaku „aktivity“ – „pasivity“ mezi konverzívy VÍT, POR (na základě valenčních vlastností samotných lexémů), musíme si být vědomi toho, že na rovině slovního spojení se tyto vztahy mohou komplikovat. Slovesná spojení daných lexémů, která jsou významově blízká slovesům zvítězit, být poražen, mohou způsob syntaktické realizace agenta a patienta u příslušného lexému buď kopírovat (frazémy), nebo obracet (příklady 7a,b). Pokud jsou agens a patiens ve slovním spojení syntakticky realizovány opačně, náleží dané slovní spojení do opačného sémantického okruhu než příslušný lexém. Příznak „aktiva“ – „pasíva“, a tudíž i příslušnost k určitému sémantickému okruhu, je vlastní rovněž slovotvorným derivátům lexému VÍT, POR: deriváty s aktivním charakterem náleží do sémantického okruhu VÍT, zatímco deriváty pasívního charakteru do sémantického okruhu POR, a to nezávisle na tom, zda jsou utvořeny od kořene -vítěz- nebo -raz-.[5]

Sém. okruh VÍT – např. vítězit, vítěz, vítězící, vítězný, vítězství, porážet, porážející, poražeč;

Sém. okruh POR – např. být poražen, poražený, poraženecký, poraženec, porážka, porážkový.

Následuje přehled frazémů lexémů VÍT, POR a slovesných spojení významově blízkých frazémům, který ilustruje souvislost příznaků „aktivity“ – „pasivity“ slovních spojení daných lexémů se sémantikou těchto spojení. Zdůraznila bych především tyto skutečnosti:

[107]1) obě konverzíva mohou tvořit slovesná slovní spojení, která patří do obou sém. okruhů, tj. některá se svým významem blíží aktivním tvarům slovesa zvítězit (porazit), jiná pasívním tvarům slovesa být poražen.

2) Po sémantické a gramatické stránce lze říci, že ve slovních spojeních náležejících do sém. okruhu VÍT figurují slovesa aktivní činnosti a jako konatel této činnosti je představen agens situace S₀. Naopak slovní spojení náležející do sém. okruhu POR jsou tvořena slovesy vyjadřujícími pasívní recepci (nebo jiný pasívní děj), jejímž subjektem je patiens situace S₀.

Příznak „aktivity“ – „pasivity“ ve slovesných spojeních lexémů VÍT, POR

 

1. Synonymická záměna aktivních tvarů sloves zvítězit, porazit (sémantický okruh VÍT):

VÍT:	dobýt v-í: Vojsko dobylo nad Poláky skvělého v-í (D)
	dosáhnout v-í: největší v-í našeho věku dosažené bez krve (Neruda)
	nabýt v-í: … v-í doma nabytá sebehojnější nepostačovala skloniti Říma ku koncesím jakýmkoli (Palacký)
	dojít v-í: Úklady vaší [Straky], milostpaní, nesmějí dojíti v-í (Šmilovský)
	odnést v-í: Náčelníci obou vojsk, z nichž žádné neodneslo v-í, se odebrali pro odměny (D)
	slavit v-í: Myšlenka Nerudova slaví tu v-í nad necelostí výrazu (Karásek)
	dobojovat se v-í: … setník, dobojovav se pracně v-í v zápasu s paní Kamilkou …, požíval v panském domě všech lahod (Šmilovský)
POR:	učinit p-u: … vzývali jméno Hospodinovo, jenž opět p-u učinil protivníkům pravdy boží (Jirásek)
	Velikau v nich p-u učinil (z Jungmannova Slovníku)
	způsobit p-u: [politikové] chtějí jí [velmoci] způsobit zničující p-u a pomoci si na její útraty (1949)

 

2. Synonymická záměna pasívních tvarů slovesa být poražen (sémantický okruh POR):

VÍT:	ztratit v-í
POR:	utrpět p-u: utrpěl rozhodnou p-u [v partii šachů] (Čech)
	obdržet p-u: První p-u letošní byli bychom tedy již obdrželi, při prvním hlasování byli bychom ne sice šťastně, ale velmi pěkně propadli (Neruda)
	vzít p-u: [jeseň] celou a dokonalou vzala p-u a zima v celé síle a slávě své se ujala vlády (Kosina)

 

3. Empatická hodnota situace S₀

Řekli jsme, že mluvčí, který chce vypovídat o situaci S₀, se musí rozhodnout pro určitou perspektivu, z níž bude na S₀ pohlížet. Vybraná perspektiva určuje, jakou hodnotu bude pro mluvčího situace S₀ představovat. Hodnotu, kterou situace nabývá pod určitou empatickou perspektivou mluvčího, nazývám empatickou hodnotou (Eh) situace. Situace S₀ může být pojmenována ze dvou vzájemně opačných hledisek (z hlediska x a z hlediska y) a může tudíž představovat dvě různé, rovněž opačné hodnoty: kladnou (S₀ je žádoucí) a zápornou (S₀ je nežádoucí). Empatická hodnota situace S₀ se projektuje i do lexémů VÍT, POR, pomocí nichž je situace pojmenována. Budu proto mluvit i o empatické hodnotě lexémů VÍT, POR. Prověřme, jak spolu souvisí empatická perspektiva mluvčího, empatická hodnota situace a způsob, jakým je situace pojmenována:

S₀: x porazil y_ak, y byl poražen od x_gen

empatická perspektiva	empatická hodnota S0	pojmenování S0
subjekt x	+	vítězství xgen nad yinst
subjekt y	–	porážka ygen od xgen

[108]1. Primární pojmenování S₀ a primární empatická hodnota lexémů

Z tabulky je zřejmé, že každé empatické perspektivě odpovídá jeden typ pojmenování S₀. Mluvčí, kterého více zajímá subjekt x, tíhne k takovému pojmenování situace, v němž by subjekt x byl syntakticky realizován v první valenční pozici výrazu, proto nejčastěji volí empatickou perspektivu subjektu x a v uvedeném příkladě tudíž pojmenování vítězství x_gen nad y_inst. Z obdobných důvodů mluvčí, který chce v uvedeném případě informovat o subjektu y, inklinuje k pojmenování porážka y_gen od x_gen. Empatická hodnota situace S₀, která se do lexému VÍT, POR promítá, pokud lexém slouží k popsání situace S₀ z hlediska aktanta, který obsazuje jeho první valenční pozici (tj. pokud vzhledem k perspektivě mluvčího funguje jako primární pojmenování S₀), představuje primární empatickou hodnotu lexému. Jak vyplývá z tabulky, mezi konverzívy VÍT, POR je empatická hodnota primárně rozložena takto:

Eh (VÍT) = +

Eh (POR) = -

Takové primární rozložení empatické hodnoty je v souladu s intuitivní zkušeností. Izolovaná identická slovní spojení daných lexémů pociťujeme jako hodnotově „nabitá“, ačkoli neznáme ani zápasící subjekty, ani hledisko mluvčího. Automaticky totiž předpokládáme, že tyto výrazy by byly použity ve výpovědi, která by situaci S₀ popisovala z hlediska aktanta, jenž je obsazen v první valenci lexému VÍT, POR:

vést k v-í, úplné v-í +

vést k p-ce, úplná p-a -

Skutečnost, že lexémy VÍT, POR nesou i vně jakéhokoli kontextu náboj své primární Eh, je důsledkem toho, že člověk očekává, že budou určitým způsobem zasazeny do kontextu. Chybějící kontext si asociujeme, a proto můžeme dané lexémy hodnotově charakterizovat.

Příklady:

V-ím u Domažlic ocitly se Čechy na vrcholu světodějné moci své (D)

Jásaly [dívky] nad v-ím, jež jejich bojovnost rozpálilo ještě víc a jež jim přivedlo sílu nových družek (Jirásek)

Uhři na Moravě řece náramnou utrpěli p-u (1831)

2. Příznakové pojmenování S₀ a příznaková empatická hodnota lexémů

Někdy mluvčí pro označení situace S₀ používá pojmenování, jehož perspektiva je opačná vzhledem ke stanovisku, které zaujímá.[6] Takové pojmenování situace S₀ je [109]příznakové, což potvrzuje jeho podstatně nižší četnost v analyzovaných kontextech. Příznakové pojmenování S₀ mluvčí používá, pokud chce zdůraznit, jakou podobu měla S₀ pro protivníka subjektu, jehož stanovisko zaujímá. Příznaková empatická hodnota lexémů VÍT, POR je opačná vzhledem k jejich primární Eh:

Eh (VÍT) = -

Eh (POR) = +

  

Příklady:

… když v-í ohně bylo dokonáno a zbývalo zničit to, co bylo uvnitř domů, zmocnila se nás únava (Durych)

Tak rádi si hráli lidé na kastu, že pláčou ještě teď, kdy v-ím doby byla jim vzata jejich hračka (Vrba)

[postava času] vyslovuje i posupnou radost i zahořklou útrpnost, oplzlý smích i suverenní, pohrdlivé, nade všechno povýšené v-í (V. Mrštík)

… hlásil radostně do zástupu, aby se všichni veselili a vzývali jméno Hospodinovo, jenž opět p-u učinil proti protivníkům pravdy Boží a Kalicha skrze Žižku (Jirásek)

Hodnotové příznaky lexémů VÍT, POR, které nesouvisí s empatickou perspektivou:

1. Pozitivní hodnota vítězství není pro subjekt, který se stal vítězem, zcela automatická. Je závislá na kritériu, „za jakou cenu“ subjekt vítězství získal, tj. kolik ho to stálo úsilí, sil, vojáků (v případě válečného konfliktu) atd. Pokud je tato cena příliš vysoká, např. spojená s rizikem brzké porážky, vítězství ztrácí svou pozitivní hodnotu – nevyplácí se. V souvislosti s tímto významem se rozvinula představa o „koupi v-í“, frazeologizoval se výraz Pyrrhovo v-í („v-í dobyté za příliš velkou cenu“). 

Příklady:

draze zaplacené v-í

Pyrrhovým v-ím P. Weisse je rozbití komunistické strany na Slovensku (S)

Národové Hesperští! já prosím bohy, aby vám nikdy tak smutného v-í neudělili (1814)

… poslední velmistr [templářů] syrsko-francouzský – Jakub Molay – opustil po krvavých p-ách a v-ích i s pozůstalými mu bratřími Syrii na začátku 13. století (1843)

2. Vítězství ztrácí pro subjekt, který se stal vítězem, kladnou hodnotu rovněž v případě, kdy výsledky vítězství neuspokojují očekávání subjektu. VÍT má pozitivní hodnotu především díky užitku a blahům, která přináší vítězi. VÍT, které takové hodnoty nepřináší, není žádoucí a je nazýváno jalové. 

Sedláci nebyvše mezi sebou sjednoceni a neměvše ani společného vůdce ani válečného umění, po nemnohých a jalových v-ích podléhali napořád lépe ustrojené moci knížat a pánův (1867)

3. Porážka může mít pro subjekt, který ji utrpěl, pozitivní hodnotu, pokud ji tento subjekt považuje pro sebe za přínosnou (nejčastěji ve smyslu poučení se, obohacení zkušeností apod.). Takto chápaná porážka se může stát impulsem k dalšímu boji, k úsilí o dosažení vítězství, nebo počátkem nového života subjektu. 

[Majer si zamiloval Emílii, jak Karel předpověděl, což Majer dříve pokládal za nemožné] Úsměvy Karlovy dráždily poněkud Majera, který chtěl raději slovy slyšet svou p-u, jež ho vlastně uváděla k životu (1885)

P-a nás naučí zvítězit! (1948)

Šokující je, že hledáme vizi budoucnosti u Němců, kteří ze své p-y ve válce vytěžili novou filozofii života [výrok sovětského důstojníka] (S)

[110]4. Hodnotové příznaky daných lexémů ve speciálních významech:

VÍT: Ve významu „okouzlení osoby druhého pohlaví vlastní osobou, příp. vzbuzení erotické touhy u této osoby“ má lexém VÍT často negativní hodnotovou konotaci (pokud takové působení na druhou osobu není vedeno snahou o navázání hlubšího citového vztahu, ale pouze touhou po zábavě nebo nemorálními pohnutkami). 

Zvykla [záletná žena] na rychlá v-í (Jirásek)

… zvláště o salónních švihácích vyjadřují se velmi nepříznivě, jakoby se na ně horšili pro jejich bální v-í (1846)

POR: Lexém POR může konotovat kladnou hodnotu ve významu „podlehnutí milostnému citu k osobě druhého pohlaví“; doložen pouze nepřímý kontext (bez lexému POR). 

Já věděl, že se opět láska do mého srdce krade, i bránil jsem se; – když se ale srdce tak vroucně za ni přimlouvalo, vypadla mi zbraň a já se poddal na milost a nemilost – Padnouti v boji s láskou je také v-í (1841)

 

Vliv empatické hodnoty situace S₀ na slovní spojení daných lexémů[7]

Dalším průvodním příznakem konverzívnosti je rozdílná kompatibilita a kolokabilita konverzív. Tento příznak souvisí se skutečností, že konverzíva představují dva rozdílné lexikální významy. Kompatibilita a kolokabilita lexémů VÍT, POR je ovlivněna jejich empatickou hodnotou.

 

1. Rozdílná kompatibilita: empatická hodnota ovlivňuje významy, které jsou v souvislosti s S₀ pomocí daných lexémů vyjadřovány. K některým významům vyjadřovaným v rámci jednoho ze sémantických okruhů lze nalézt analogie v opačném sémantickém okruhu a vytvořit tak páry významů ve větší či menší míře antonymických. Někdy v opačném sémantickém okruhu není protikladný význam doložen, ale můžeme si jej domyslet. Jindy však významový protiklad nenacházíme ani hypoteticky – taková spojení vyjadřují významy, které jsou i ve velmi obecném smyslu myslitelné pouze při jedné empatické hodnotě S₀.

(x) usilovat o v-í – (x) vyhýbat se p-ce (VÍT je žádoucí, proto se ho x snaží dosáhnout, POR je nežádoucí, proto se x snaží, aby ji neutrpěl);

(x) být přesvědčen o v-í – (x) nepřipouštět si p-u (do zápasu x vstupuje spíše s očekáváním, že se stane vítězem, než že bude poražen; bojuje se přece „o vítězství“);

(x) honosit se v-ím – (x) tajit p-u (VÍT může být pro x důvodem k hrdosti, POR je často chápána jako jev ostudný, srov. hanba p-y);

(x) vychutnávat v-í – (x) nést tíhu p-y (VÍT přináší x_dat blaho a užitek, POR pro něj znamená nepříjemnost);

v-í umožňuje x_dat co – p-a znemožňuje x_dat co (VÍT je pro x_ak přínosné, POR nikoli);

v-í povzbuzuje x_ak – p-a zemdlévá x_ak (rozdílný vliv VÍT a POR na psychiku x_gen);

(z) blahopřát x_dat k v-í – (z) litovat x_ak v souvislosti s p-ou[8] (VÍT je důvodem pro oslavu a vyjádření obdivu, POR může být důvodem k politování);

[111](x) využitkovat v-í – NENÍ;

NENÍ – (x) pomstít se za p-u.

 

2. Rozdílná kolokabilita: empatická hodnota S₀ ovlivňuje rovněž výběr výrazů, pomocí nichž se určitý význam vyjadřuje. Jazyková vyjádření významů kompatibilních s oběma lexémy lze rozdělit na tři typy:

a) daný význam se vyjadřuje stejným způsobem (pomocí stejných lexikálních prostředků) pro obě empatické hodnoty S₀: 

(boj) končit v-ím – (boj) končit p-ou

(boj) přinášet xdat v-í – (boj) přinášet xdat p-u

(x) spět k v-í – (x) spět k p-ce

(z) líčit v-í – (z) líčit p-u

(obraz) představovat v-í – (obraz) představovat p-u

b) daný význam se vyjadřuje jinak (jinými lexikálními prostředky) pro každou z empatických hodnot S₀: 

(x) dobýt v-í – (x) utrpět p-u

(r) připravit xak o v-í – (r) zachránit xak od p-y

(r) překážet v-í – (r) zabránit p-ce (lze i (r) zabránit v-í)

slavné, skvělé v-í – těžká, krutá p-a

c) daný význam se pro každou z empatických hodnot S₀ může vyjádřit jak stejným, tak specifickým způsobem: 

(r) způsobit v-í/ p-u: (r) pomoci k v-í – (r) zavinit p-u

(x) mluvit o v-í/ o p-ce: (x) přičítat si v-í – (x) uznávat p-u

 

4. Komlementárnost a vzájemná asociativnost konverzív

Pojmy označované konverzívy jsou vzájemně neodmyslitelně spojeny – jeden pojem asociuje druhý (mluvíme-li o vítězství Petra nad Pavlem, připouštíme tím zároveň i porážku Pavla Petrem), jejich existence je vzájemně podmíněná (pokud není vítěze, není ani poraženého).

Komplementárnost a vzájemnou asociativnost konverzívních lexémů mluvčí využívá různým způsobem. Upozorním zde pouze na dva způsoby: mluvčí aktualizuje buď antonymický vztah mezi lexémy (skutečnost, že situaci S₀ představují v dvojí hodnotové podobě), nebo jejich schopnost označovat tutéž situaci. Lexémy přitom v obou případech fungují jako primární pojmenování S₀ a nesou svou primární Eh (tím se tyto výpovědi liší od případů, kdy lexémy plní funkci příznakového pojmenování, a rovněž od spojení typu Pyrrhovo v-í, draze zaplacené v-í).

Lexémy VÍT, POR mohou být použity i při pojmenování situace, která není situací S₀, totiž pro pojmenování nerozhodného výsledku zápasu, kdy není ani vítěze, ani poraženého.

1. Aktualizace antonymického vztahu lexémů

Oba lexémy se v textu vyskytují v bezprostřední blízkosti a vztahují k téže situaci S₀.

[112]Užití:

1) Mluvčí chce S₀ popsat úplněji; kontrastní asociace konverzív bývá zdůrazněna budováním celých antonymických řad: 

Převaha počtu bojovníkův Jednoty panské dovršila v-í její a p-u bratrstva (1851)

Karlisté p-ami ničeho netratí a vojsko císařské ničeho nezíská v-ím (1834)

Tisíce obětí padá nadarmo, aniž urychlily v-í, aniž zadržely p-u (1849)

… ale Řek léčil reky, jenž Solimana spojené moci vzdorovali, konečně o p-ce velikého císaře a o v-í křesťanů zmínku učinili (1840)

 2) Mluvčí chce zdůraznit, že S₀ může nabýt dvou protikladných hodnot: 

Celý náš dosavadní život nemluvil nám o jedné p-ce, ani o jednom v-í (Mahen)

Musila tvrdošíjně sledovati svou cestu až do úplného v-í nebo p-y (Vachek)

Ústavní strana měla v-í jisté, zatím však utrpěla p-u (Klicpera)[9]

Ať bohyně v-í vážek svých naklonila k tobě [králi] neb k nepříteli, vždy to byl národ tvůj, jenž zaplatiti musel krví i potom jak za v-í, tak za p-y (1871)

A třeba p-y přišly, stále dále a jednou přijde úspěch! (Dyk)

Milek vida, že jeho vítězný boj se obrací v potupnou p-u, vznesl se vzduchem a vletěl do háje Idalského (1814)

 3) Mluvčí chce vyjádřit, že boj skočil nerozhodně: 

… sem tam klonily se rozhodnutí vážky, až boj bez v-í skončil, bez porážky (1885)

2. Aktualizace denotativní totožnosti konverzív

Mluvčí používá pouze jednoho z konverzívních lexémů, ale pro vyjádření významu, který náleží do opačného sémantického okruhu. Tj. význam vyjadřovaný takovým slovním spojením představuje pro subjekt v první valenční pozici opačnou hodnotu než konverzívum, které spojení tvoří. Samotnému lexému přitom zůstává jeho primární Eh. Takový způsob výpovědi o S₀ volí mluvčí v následujících případech:

1) Eufemizace významu vyjadřovaného slovním spojením. Mluvčí nechce určitý význam vyjádřit přímo, pomocí lexému, který je primárním nositelem dané Eh. Vyjadřuje jej proto opisem, pomocí lexému s opačnou Eh. Je příznačné, že se takto nepřímo, pomocí lexému VÍT, vyjadřují především významy ze sémantického okruhu POR (s negativní Eh).

Nepřemožen český voj/Nechť s v-ím se rozloučí/proti němuž Český boj (Mácha) (ten, kdo se „loučí s v-ím“, vlastně očekává, že bude poražen)

Hrál [brankář] dnes pod psa a jisté v-í svému klubu prohrál (Čapek Chod) (tj. byl tím, kdo způsobil, že klub byl poražen)

Tu přiblíží se nízký „Arkansas“, prorazí celou řadu nepřátelských lodí, zničí jich několik a vyhlídka na v-í jest zmařena (Neruda) (tj. x může očekávat, že bude poražen)

Jak také ne? Kdo z nás věřil v jejím věku v klamy, porážky a nezdaření záměrů šlechetných? (Světlá) (autorka nepřímo říká, že v mládí člověk věří v úspěch svého konání, že věří ve v-í)

Islámští fundamentalisté obvinili nové alžírské nositele moci ze zrady a vyzvali včera k celonárodnímu boji, poté co byli připraveni o své volební v-í (S) (tj. poté co utrpěli p-u ve volbách)

[113](x) dát v-í z rukou: Marie Terezie [polohlasem ke Kounicovi]: Nechápu ho, že dal v-í z rukou (1874) (tj. dopustil vlastní porážku tím, že nechal zvítězit někoho jiného)

2) Mluvčí vyjadřuje, že boj pro x_ak neskončil vítězně/ porážkou (adresát se může domýšlet, že v takovém případě měla S₀ pro x_ak opačnou hodnotu, nebo že se jedná o nerozhodný výsledek zápasu). Často se užívá spojení výrazu bez vítězství/bez porážky s plnovýznamovým slovesem.

Ludvík, chtěje pokořiti jeho [Rostislava], vrátil se domů bez v-í a se škodou velikou (1861)

(x) být účastníkem turnaje bez v-í („být tím z účastníků, který nevyhrál“)

3) Mluvčí chce vyjádřit, že zápas skončil nerozhodně.

Náčelníci obou vojsk, z nichž žádné neodneslo v-í, se odebrali pro odměny (1851) (ačkoli se nejedná o situaci S0, konec zápasu je představen s negativní hodnotou: (x) neodnést v-í = „(x) nezvítězit“ má pro xak negativní hodnotu; v případě, že boj skončí nerozhodně, tedy mluvčí může chápat výsledek buď jako pozitivní, nebo jako negativní, nebo vně hodnotového kritéria).

 

5. Vliv konverzívnosti na vývoj denotativního významu lexémů VÍT, POR

Sémantická analýza substantiv VÍT, POR ukázala, že konverzívnost lexémů ovlivňuje změny v jejich významu a má vliv na rozvoj jejich polysémie. Oba lexémy, VÍT i POR, se vyznačují polysémií, přičemž lexém VÍT je významově homogennější než lexém POR. Jestliže lexém POR označuje v zásadě dva typy významů: konverzívní (tj. významy, v nichž daný lexém funguje jako konverzívum) a nekonverzívní, u lexému VÍT byly zjištěny pouze konverzívní významy.[10]

Analýza kontextů prokázala, že lexém POR výrazně omezuje svou sémantiku ve prospěch konverzívních významů. Je-li možné tuto tendenci pozorovat již v jazyce 19. století, pak v současných kontextech figuruje tento lexém takřka výlučně v konverzívních významech. Pouze konverzívní typ významů je také v současném jazyce sémanticky produktivní, tj. pouze v rámci tohoto typu vznikají nové významové přenosy. Dominance konverzívních významů na druhou stranu způsobuje zatlačování a postupnou ztrátu významů nekonverzívních. Např. porážka ve významu „peněžní srážka“ je doložena pouze u Jungmanna, v pozdějších slovnících se tento význam již neudává a dnes je zcela zapomenut. Z nekonverzívních významů lexému POR jsou dodnes živé pouze významy:

1) „zabití dobytčete pro řeznické zpracování“;

2) „jatka“ (produktivní typ homonymie: název činnosti – název místa, kde se činnost provádí).

[114]I v těchto významech se však lexém POR dnes používá velmi zřídka (v kontextech poskytnutých ÚČNK byly pouze dva výskyty ve významu „jatka“).

U lexémů VÍT, POR tudíž v současném jazyce zřejmě probíhají sémantické procesy pouze v rámci konverzívního typu významů. Při popisu těchto procesů budu vycházet z následující představy: Konverzívní významy každého z lexémů mají společné určité významové elementy, které vytvářejí konverzívní sémantické jádro daného lexému. Konverzívní sémantické jádro lexému určuje jednak aktanty, které tvoří označovanou situaci, a jednak vztah mezi nimi. Sémantickou specifikací („naplněním“) aktantů vzniká určitý význam v rámci konverzívního významového typu, sémantické jádro se projektuje do různých tematicko-sémantických oblastí a vytváří tak celou škálu významů. Třetí aktant konverzívního sémantického jádra (název zápasu, jehož je VÍT, POR završením) určuje tematizaci významu a jeho obměňování souvisí s metaforickým přenosem významu. Vzájemná asociativnost daných lexémů má za následek, že tematické projekce konverzívních významů si u obou lexémů vzájemně odpovídají (pokud není určitá tematická projekce pro jeden z lexémů doložena, je možné si ji domyslet). Za výchozí a lexémům VÍT, POR nejvlastnější považuji tematický okruh „ozbrojený boj jednotlivců nebo skupin (souboj, válečný konflikt)“. Ostatní významy vznikly metaforickým přenosem, i když některé z nich dnes již jako přenesené nevnímáme. Platí to např. pro tematický okruh „politika“ (VÍT, POR strany nebo politika ve volbách atd.), v němž lexémy VÍT, POR zcela zdomácněly (spolu se „sportem“ je „politika“ nejčastějším tematickým okruhem, v němž se dané lexémy užívají v současném denním tisku). Přenesenost významu se umocňuje, pokud v roli prvních dvou aktantů (zápasících subjektů) vystupují neživé nebo abstraktní jevy (srov. zcela metaforické [jeseň] celou a dokonalou vzala p-u a zima v celé síle a slávě své se ujala vlády (1899)).

 

Přehled základních významů lexému POR

I. Nekonverzívní významy:

Významy tohoto typu byly nalezeny takřka výlučně ve starších kontextech. Lexém POR je tu použit v rozmanitých sémantických okruzích a vyjadřuje obecný význam, který by bylo možné popsat jako „takové působení na předmět, které předmět poškozuje nebo narušuje jeho celistvost“. Přívlastek v genitivu (objekt tohoto působení) pak určuje, o jaký sémantický okruh se jedná a specifikuje i význam lexému POR. V následujícím přehledu, kromě bodu 1 a 7, uvádím pro větší jasnost význam celého slovního spojení (lexém POR a neshodný přívlastek s významem objektu).

1. „destrukce svahu“: pracovat na p-u = podkopávat hliněný svah, aby se hlína sesula (D)

2. „skácení stromu“: Ačkoli bouře vrcholky jejich [stromů] u strašlivém hučení ohybovala, přece pňové jejich neobyčejně mocné každé odolaly p-ce (D)

3. „oholení vousů“: Kabát měl modrý, nohavice černé, v levici s knoflíkem hůl a červené rukavičky, na bradě pak, na lícech a na nose několik velmi patrných jizev, jež při p-ce vousů byl utržil (1837)

4. „stočení medu“: Ti tři roje tedy po p-ce medu, kterého nesou v sobě ještěby byli těžký s 1/2 libry (1789)

[115]5. „srážka peněz“: p-a peněz, dluhu, žoldu (Jungmannův slovník)

6. „klesnutí na mysli“: Nad osudem španělským zdá se prostřen býti ten nejtruchlivější los, tak jest u všeho lidu španělského p-a mysli (1816)

7. „zabití, zabíjení“:

7.1. „zabití dobytčete pro řeznické zpracování“: Obyvatelé stanu dali se do p-y kozla a do přípravy obědu (D)

„místo, kde se dobytek poráží“: Půjde do Vídně, dělal tam v p-ce už jednou dvě léta (Čapek Chod)

7.2. „usmrcování, hromadné umírání“:

a) způsobené nemocí: Roku 1613 též škodná p-a lidů v Praze od morových hlíz byla (1780)

b) v boji: Dne 2. října přitáhl až ke Královému Dvoru, kde císařské znenadání přepadl, a v nich velikou p-u činil (D)

„bitva“ (epiteton constans: krvavá p-a): [kurýr] novinu přinesl, že se mezi Rusy a Turky krvavá p-a zběhla (1787)

 

II. Konverzívní významy

Konverzívní sémantické jádro: „podlehnutí, prohra x_gen v zápase s y_inst“

 

 

Tematické okruhy:

1. Konflikt má charakter fyzického zápasu (výchozí tematický okruh):

1.1. fyzický konflikt jednotlivců (souboj): Co vaše p-a mi na turnaji? Vše prominu, jen svůj chci míti květ (1885)

1.2. vojenský konflikt: jest postaven [kostelíček bělohorský] na památku p-y (Svět)

1.3. sportovní zápolení: Novotné se nepodařila odveta za p-u na turnaji v Novém Jižním Walesu minulý týden (S)

2. Fyzický charakter konfliktu je potlačen (přenesené významy):

2.1. politický konflikt (demokratické formy boje): Říká otevřeně, že jeho strana se bojí volební p-y (S)

2.2. zápas spol. tříd a formací (násilné formy boje): Absolutistický režim A. Bacha, který byl nastolen v Rakousku po p-ce revoluce z let 1848–49, se v mnohém podobal československé „normalizaci“ (S)

2.3. společenský konflikt jednotlivců: … mrzutě nesl, když byl usvědčen paní Blaženou, že si odporuje. Ale dobrý voják unese už nějakou p-u (Šmilovský)

2.4. citové vztahy mezi mužem a ženou:

a) „podlehnutí lásce“: Nepřišlo jí na mysl, aby to, co nazýval p-ou její, před ním skryla, aby vůbec to, co se v ní děje, za p-u považovala (1874)

b) „přemožení sokem v lásce“: P-a jeho přec ho [nápadníka] jen dopalovala (D)

3. Zápas člověka s neživým protivníkem: [lékař si někdy nevěděl rady] To potom zoufal nad svou zkušeností. A byla velká v-í a velké p-y (1949)

[116]4. POR je uštědřena neživému subjektu, konflikt neživých subjektů (v některých významech tohoto tematického okruhu dané lexémy nefungují jako konverzíva, ale jako antonyma):

4.1. konflikt abstraktních principů: Utrpěla soustava dogmat křesťanských tím větší p-u (1870)

4.2. konflikt přírodních sil: [jeseň] celou a dokonalou vzala p-u a zima v celé síle a slávě své se ujala vlády (1899)

5. Žádné tematické určení, POR je myšlena jako abstraktní pojem: Zajisté v nejhlubší hloubi každé p-y je něco hrozného a sladkého: ochromení, které tě [čtenáře] zprošťuje vůle (1917)

 

LITERATURA

 

APRESJAN, J. D.: Leksičeskaja semantika. Moskva 1974.

KUNO, S.: Functional Syntax (Anaphora, Discourse and Empathy). The University of Chicago Press, Chicago 1987.

MARKOVÁ, K.: Sémantická analýza substantivních konverzív VÍTĚZSTVÍ, PORÁŽKA a ПОБЕДА, ПОРАЖЕНИЕ. Diplomová práce. Ústav východoevropských studií FF UK, Praha 1998.

MEĽČUK, I. A.: Opyt teorii lingvističeskich modelej „Smysl – tekst“. Moskva 1974.

MEĽČUK, I. A. – ŽOLKOVSKIJ, A. K.: Tolkovo-kombinatornyj slovar’ sovremennogo russkogo jazyka. Vídeň 1984.

 

R É S U M É

Semantic and grammatical parameters of conversive lexems (illustrated on Czech nouns VÍTĚZSTVÍ and PORÁŽKA)

The article follows semantic and grammatical parameters of the conversive nouns VÍTĚZSTVÍ („victory“) and PORÁŽKA („defeat“). Conversivity is understood as one of semantic relations (besides synonymy and antonymy) and is interpreted on the background of the empathy theory and the category of voice. Conversive expressions designate the same situation, but each of them corresponds with a certain empathy perspective. The conversives VÍTĚZSTVÍ and PORÁŽKA thus ascribe the situation two various values: „desired“ (VÍTĚZSTVÍ) – „non desired“ (PORÁŽKA). Further the article follows the ways in which conversivity influences the contextual compatibility and the collocations of the given nouns, and the development of their meanings.

Ústav východoevropských studií FF UK
nám. Jana Palacha 2, Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 60 (1999), number 2, pp. 102-116

Previous Iva Nebeská: O předpokladech a očekáváních

Next Mirek Čejka: Přací imperativ