Gejza Wimmer – Gabriel Altmann: Thesaurus of Univariate Discrete Probability Distributions

Ludmila Uhlířová

[Book reviews]

(pdf)

Gejza Wimmer – Gabriel Altmann: Thesaurus of Univariate Discrete Probability Distributions

Gejza Wimmer – Gabriel Altmann: Thesaurus of Univariate Discrete Probability Distributions. Stamm, Essen 1999. XXVII + 838 s.

 

Altmannův a Wimmerův Tezaurus jednorozměrných diskrétních pravděpodobnostních rozdělení není kniha určená v prvé řadě lingvistům, ale rozhodně by o ní měli lingvisté vědět, zejména ti, kterým je blízká metodologie matematické lingvistiky. I jim může s prospěchem posloužit při modelování pravděpodobnostních vlastností jazyka a řeči (textu), při ověřování pravděpodobnostních hypotéz, experimentů, procesů a při odhalování skrytých mechanismů řídících jazykové chování, z nichž mnohé mají status zákonů. Vždyť sama myšlenka, že přirozený jazyk se neřídí „absolutními“, tedy přísně deterministickými zákony, že v řeči každého jednotlivce existuje kolísání, oscilace „v určitých mezích a s určitou tendencí“, jinak řečeno, že jazyk jakožto systém účelných prostředků určovaných rozmanitými funkcemi je systémem pravděpodobnostní povahy, patří k důležitým myšlenkám funkcionalistických přístupů k jazyku, ať už jde o přístup Mathesiův, z něhož bylo citováno výše (Mathesius, 1911), Hallidayův (1991) nebo o přístup synergetiků (Köhler, 1986). Už v Pražské škole byl pojem kvanta vykládán jako nutná, konstitutivní složka jazykové skutečnosti, a tudíž [306]jako pojem, který vstupuje do definic základních lingvistických opozic. Ostatně můžeme připomenout i ještě univerzálnější slova slavného skotského fyzika J. C. Maxwella (1831–1879) o tom, že „opravdová struktura tohoto světa je v pravděpodobnostním kalkulu“, která jsou v Tezauru vepsána jako motto.

V posledních desetiletích se studium pravděpodobnostních rozdělení a jejich aplikací v různých vědních oborech rozvinulo tak rychle, že vyvolalo naléhavou potřebu vytvořit shrnující publikace, tezaury pravděpodobnostních rozdělení spolu s jejich podrobným popisem. Altmannův a Wimmerův Tezaurus je nejrozsáhlejší encyklopedie diskrétních rozdělení, která byla kdy vydána; rozsahem podstatně převyšuje všechny dosud vyšlé publikace podobného typu od různých autorů z let šedesátých až osmdesátých (nejdůležitějších tezaurů, vydaných v různých zemích, bylo do té doby celkem pět). Přináší 750 rozdělení a typů „rodin“ rozdělení, takže celkový počet rozdělení dosahuje zhruba jednoho tisíce. U každého rozdělení se udává vzorec pro pravděpodobnosti rozdělení, definuje se jeho obor, parametry a jejich obory, zmiňují se rozdělení příbuzná a uvádějí se referenční odkazy na jeho využití, zjištěná v literatuře, na konci svazku je velice obsáhlá bibliografie (přes 1400 položek) a abecední seznam všech rozdělení. G. Altmann je matematický lingvista, typolog a orientalista, vědec světového renomé, nyní emeritní profesor matematické lingvistiky na univerzitě v Bochumi, autor deseti knižních publikací a asi sto padesáti statí, zakladatel a koeditor úspěšných, dnes už mnohasvazkových sérií Quantitative linguistics a Glottometrika (vydávaných v Bochumi, později v Trieru), člen redakční rady mezinárodního časopisu Journal of quantitative linguistics, spiritus agens mnoha mezinárodních, interdisciplinárně pojatých vědeckých projektů a neúnavný inspirátor mezinárodní vědecké spolupráce, v níž významné místo zaujímá spolupráce (a mnohdy i hluboké osobní přátelství) s lingvisty a matematiky v České republice a na Slovensku. Matematik G. Wimmer je vědeckým pracovníkem Matematického ústavu SAV a docentem na bratislavské univerzitě, napsal dosud tři knihy a asi šedesát statí. Oba autory spojuje nejen desetiletá intenzivní spolupráce na tezauru, ale také řada společných publikací (v současné době například chystají společnou knihu o textové analýze) a v neposlední řadě také to, že u základů jejich matematického vzdělání stál týž vysokoškolský pedagog, nyní profesor olomoucké univerzity L. Kubáček; jemu je dílo dedikováno.

Tezauru předcházelo před několika lety dvojí vydání významného softwarového produktu, Altmannova Fitteru (1994), který umožňuje pracovat s více než 200 diskrétními rozděleními na počítači, testovat data, graficky porovnávat teoretická a empirická rozdělení a vyhodnocovat jejich statistické parametry. Fitter je dnes mezi kvantitativními lingvisty běžně rozšířen jako základní statistické vybavení. Rovněž zcela nový Tezaurus dochází – právem – ve světě významného ocenění jako dílo ve své oblasti skutečně jedinečné. Na některých vysokých školách se ho začalo využívat při výuce teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky a zdá se, že náklad prvního vydání bude brzy rozebrán.[1]

 

[307]LITERATURA

 

ALTMANN, G.: Altmann-Fitter. Ram-Verlag, Lüdenscheid 1994.

HALLIDAY, M. A. K.: Towards probabilistic interpretations. In: Functional and Systemic Linguistics. Ed. E. Ventola. Mouton, Berlin – New York 1991, s. 39–61.

KÖHLER, R.: Zur linguistischen Synergetik: Struktur und Dynamik der Lexik. Brockmayer, Bochum 1986.

MATHESIUS, V.: O potenciálnosti jevů jazykových. Věstník Královské české společnosti nauk, 1911, s. 1–24.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 61 (2000), number 4, pp. 305-307

Previous Ludmila Uhlířová: Jan Kořenský – František Cvrček – František Novák: Juristická a lingvistická analýza právních textů (právněinformatický přístup)

Next Petr Sgall: Jakobson entre l’Est et l’Ouest, 1915–1939