Zemřel Jan Firbas

Redakce

[Chronicles]

(pdf)

Jan Firbas deceased

Dne 5. května 2000 zemřel prof. PhDr. Jan Firbas, DrSc., významný český anglista, bohemista a obecný jazykovědec, jehož životní vědecké dílo je ve světě známé především díky tomu, že je zakladatelem, hlavním představitelem a propagátorem jedné z variant teorií aktuálního členění výpovědi a textu, tedy lingvistické disciplíny, která patří bezesporu k nejvýznamnějším přínosům české lingvistiky jazykovědě mezinárodní a která v kontextu aktuálních vývojových proudů jazykovědy nabývá na významu a svým způsobem se stává integrujícím faktorem řady složek, jež spoluvytvářejí současné bádání o textu a diskursu. Firbasova teorie výpovědního dynamismu gradualizovala a dynamizovala původně binárně chápanou klasickou nauku o aktuálním členění a zároveň vytvořila podmínky pro to, aby celá řada gramatických a sémantických prvků výstavby výpovědi a textu byla interpretována z funkčního hlediska se zřetelem k informačním principům stojícím u kořenů teorií aktuálního členění. Právě Firbasovy anglicky psané práce se do značné míry zasloužily o to, že tento systémový a komunikační fenomén je stále častěji zkoumán i u typologicky odlišných jazyků a touto cestou univerzalizován.

Vědecké a především pedagogické působení profesora Firbase je neodlučitelně spjato s brněnskou univerzitou. V Brně absolvoval jako žák profesora Vachka, dosáhl postupně – i když s časovými prodlevami u osobnosti Firbasova rozměru těžko ospravedlnitelnými – všech vědeckých a vědecko-pedagogických hodností. Je třeba připomenout i jeho zahraniční pobyty a působení: na sklonku čtyřicátých let u profesora O’Connora a profesora Gimsona v Londýně, v letech 1969–1970 byl hostujícím profesorem na erlangenské univerzitě, přednášel i na prestižním letním lingvistickém institutu v Buffalo, ve školním roce 1973–1974 působil v Holandsku, přednášel také v Indii. V osmdesátých letech uskutečnil přednáškové turné po německých univerzitách, rok působil na londýnské University College. Byl nositelem dvou čestných doktorátů, v Lovani a v Leedsu.

Profesor Firbas byl řadu let členem redakční rady Slova a slovesnosti. Nejen z jeho redakčního působení jsme ho znali jako člověka vlídného, laskavého, vnímavého a citlivého, ale také jako člověka, který dovedl své myšlenky – ať už se týkaly vědeckého poznání, záležitostí vědeckoorganizačních a v neposlední řadě i občanských – vyjádřit v pravou chvíli a na pravém místě.

Slovo a slovesnost, volume 61 (2000), number 4, p. 317

Previous Michal Šulc, Vojko Gorjanc: Korpus slovinského jazyka FIDA

Next Stanislav Žaža: Za Rudolfem Zimkem