Názvy základních nářečních skupin českého jazyka

Jaromír Bělič

[Articles]

(pdf)

Названия основных диалектных групп чешского языка / Les désignations pour les groupes fondamentaux des dialectes de la langue tchèque

V článku K české dialektologické terminologii (SaS 33, 1972, s. 169n.) jsem upozornil, že dosud nejsou plně stabilizovány základní termíny postihující hierarchii nářečního členění od tzv. mikrodialektů přes různá menší i větší seskupení navzájem si blízkých mikrodialektů až k makrodialektům, tj. velkým nářečním skupinám. V závěru článku jsem navrhl, aby se upevněním a doplněním převládajícího dnes úzu jednotlivé mikrodialekty označovaly termínem nářečí (v jednot. čísle), dílčí seskupení mikrodialektů v rámci makrodialektů pak termínem nářeční podskupina a makrodialekty termínem nářeční skupina. Termínu nářečí v množ. čísle se přitom ovšem může nadále užívat pro označení různých souborů nářečí, a to zejména v případech, v kterých není potřebí hierarchické zařazení nějakého takového souboru explicitně vyjádřit.

Plně stabilizována není však v české dialektologii ani nomenklatura, tj. nejsou ustálena pojmenování všech jednotlivých nářečních skupin, dále též pojmenování dílčích podskupin uvnitř těchto skupin a konečně ani pojmenování různých jednotlivých nářečí. V tomto článku se omezíme jenom na názvy nářečních skupin, protože jejich rozlišení podle určitých nářečních znaků je v odborné literatuře celkem již jednotné.

Sám název nářečí česká má, jak známo, tu nevýhodu, že není jednoznačný: může znamenat jednak soubor všech nářečí českého jazyka, jednak jenom nářeční skupinu zaujímající oblast bývalé země České s přilehlým okrajovým pruhem na jihozápadě Moravy a vyznačující se dvojhláskovým ej proti spisovnému psanému ý (zčásti též í) a dvojhláskou ou ve shodě se spisovnou češtinou (např. starej mlejn, sejtko; houser, 3. os. pl. nesou). Proto např. B. Havránek ve svém vynikajícím syntetickém pojednání Nářečí česká[1] na místech, kde cítil nezbytnost zřetelného rozlišení, blíže označuje uvedenou nářeční skupinu jako „nářečí česká v užším smyslu slova“ (např. na s. 103); a tohoto pojmenování se dnes podle potřeby užívá obecně, zpravidla ve zkráceném znění nářečí, nářeční skupina česká v užším smyslu.

Pro nářeční skupinu zaujímající převážnou, střední část býv. Moravy a vyznačující se téměř po celém území hláskami é, ó proti spisovnému ý(í), ou (staré mlén, sétko; hóser, nesó) zavedl už F. Bartoš pojmenování „nářečí hanácké“ (v jedn. čísle), ačkoli si byl vědom, jak uvádí s odvoláním na A. V. Šemberu, že za Hanáky se považují obyvatelé jenom na menší části tohoto území.[2] Bartošovo označení přejal ve svých starších pracích F. Trávníček[3] a také B. Havránek v cit. díle setrval „pro stručnost“, jak říká, u označení „nářečí hanácká“ (v množ. č.), třebaže jako výstižnější název nejprve uvádí pojmenování „nářečí středomoravská“ (s. 103); Trávníček pak ve své Historické mluvnici nově pojmenoval tuto nářeční skupinu „skupina středomoravská neboli hanácká“.[4] Protože významový rozpor mezi geografickým a lidopisným označením Haná, Hanáci a dialektologickým názvem nářečí hanácká nadále vyvolává jisté rozpaky, šíří se v posledních desítiletích Havránkovo - Trávníčkovo pojmenování nářečí, nářeční skupina středomoravská stále víc.

[135]Nářeční skupinu v širokém pásu při východních hranicích Moravy, vyznačující se převážně hláskou í, na značné části území však též vyslovovaným ý v souladu se spisovným psaným ý(í), a hláskou ú proti spisovnému ou (starí młín, sítko / starý młýn, sýtko; húser, nesú), začal pojímat jako jeden celek rovněž teprve Bartoš v 2. sv. své Dialektologie (o. c. v pozn. 2) a pojmenoval ji „nářečí slovenské“. Toto označení zase přejal Trávníček, ale na odlišení od vlastních nářečí slovenských užíval pro celou skupinu také názvu „nářečí moravskoslovenské“,[5] v Historické mluvnici pak „skupina moravskoslovenská“ (s. 25). Se změnou na množné číslo, „nářečí moravskoslovenská“, toto označení v české dialektologii dosud převažuje. Z hlediska čistě dialektologického má snad jistou výhodu v tom, že naznačuje přechodový ráz uvedených nářečí k nářečím slovenského jazyka,[6] nevýhodou však je, že budí u neinformovaných mylnou představu o příslušnosti těchto nářečí do svazku národního jazyka slovenského. Protože pak v minulosti bylo označení „moravskoslovenská nářečí“ nacionalistickými kruhy českými i slovenskými různým způsobem demagogicky zneužíváno, nadhodil jsem r. 1954 otázku, zda by nebylo lepší zavést např. pojmenování „nářečí východomoravská“, které by zároveň tvořilo vhodnou paralelu k názvu „nářečí středomoravská“.[7] Název nářečí, nářeční skupina východomoravská se od té doby v odborné literatuře dost rozšířil.[8]

Nářeční skupinu zaujímající většinu československé části někdejšího Slezska, s vklíněným severovýchodním cípem býv. Moravy směrem k Ostravě, a vyznačující se mj. systémem veskrze jen krátkých samohlásek, tedy též krátkým y(i) proti spisovnému psanému ý(í) a krátkým u proti spisovnému ou (stary młyn, sytko/śitko/šytko; huser, ňesu) označil Bartoš názvem „nářečí lašské“, ačkoli věděl, že příslušníci oněch nářečí svou mluvu takto neoznačují a že se pojmenování Lach na daném území zčásti dokonce pociťuje jako nadávka.[9] Trávníček při svém základním třídění nářečí podle dřívějšího zemského zřízení užil pojmenování „nářečí slezské“, dále však říká, že „toto nářečí se nazývá lašské“, a setrval u tohoto názvu, třebaže jej považoval za umělý.[10] Podobně tomu bylo také u jiných dialektologů. V Historické mluvnici (s. 25) zavedl pak Trávníček název „skupina slezská neboli lašská“, toto pojmenování se však prozatím celkem neujalo. Okolnost, že název Lach má v dané oblasti pejorativní přídech, působí ovšem přece jen potíže, proto se zvlášť v posledních desítiletích místo označení „nářečí lašská“ porůznu hledá vhodnější pojmenování jiné. Např. A. Lamprecht užívá názvu „nářečí slezskomoravská“[11] zřejmě především se zřetelem ke skutečnosti, že oblast těchto nářečí zasahuje i na Moravu. Domnívám se však, že by postačilo vrátit se k obměněnému Trávníčkovu označení nářečí, nářeční skupina slezská, protože podobně mluvíme pouze o českých nářečích v užším smyslu, třebaže rovněž přesahují na území býv. Moravy.[12]

Pokud jde o oblasti staroosedlé, zbývá ještě pojmenování nářečí v nevelkém pohraničním pruhu na česko-polském jazykovém pomezí východně od Ostravy a Frýd[136]ku-Místku. Už v cit. článku jsem upozornil, že tu neběží o relativně uzavřenou nářeční skupinu, nýbrž o okrajový, resp. přechodový pás mezi oběma jazyky, jehož mluva se vyznačuje základními hláskovými znaky polského typu, ale zároveň různými prvky českými, hlavně četnými výrazy odlišnými od polských; obyvatelstvo na tomto území se pak už od dob před první světovou válkou zčásti považuje za Čechy, zčásti za Poláky a podle toho svou mluvu pokládá buď za nářečí českého, nebo polského jazyka. Polský badatel K. Nitsch, ačkoli si byl vědom složitosti situace, řadil nářečí tohoto území prostě k polským nářečím slezským,[13] z naší strany zase Ad. Kellner je pojmenoval „nářečí východolašská“, tj. přičlenil je k nářeční skupině českých nářečí slezských.[14] Obojí toto řešení je ovšem jednostranné, neboť nářečí této oblasti patří de facto jak do sféry českého, tak i polského národního jazyka, tj. také zároveň do české i do polské dialektologie. Plně uspokojivé východisko tu po mém soudu neposkytují ani čistě geograficky orientovaná označení „nářečí těšínská“, popř. „západotěšínská“ nebo dokonce „východotěšínská“ (podle města Těšína nebo podle někdejšího Knížectví těšínského) a jiná, která se porůznu objevují.[15] Domnívám se, jak jsem už řekl v uvedeném článku, že se zřetelem na složitost poměrů na daném území je vhodnější užívat pro označení tamních nářečí např. pojmenování nářečí polsko-českého, resp. česko-polského smíšeného pruhu.

Druhou výjimku, kde nemůžeme mluvit o zvláštní nářeční skupině nebo o nářečních skupinách, tvoří mluva v oblastech nově doosídlených po druhé světové válce. Jak známo, do jednotlivých míst tu mnohde přišlo obyvatelstvo z různých částí jazykového území, místy v dost velkém počtu také obyvatelstvo slovenské a jiné. Stálý mezinářeční i mezijazykový styk vede v těchto oblastech k hojnému kolísání, v mladších generacích však zároveň též k poměrně rychlému vyrovnávání a sjednocování mluvy. Celkově je už zřejmé, že v pohraničních oblastech býv. země České vítězí typ mající základní znaky nářeční skupiny české v užším smyslu, ba zčásti se vyskytují i diferenční znaky jednotlivých podskupin; není však dostatečně prozkoumáno, jak se utváří hranice mezi českými nářečími v užším smyslu a nářečími středomoravskými na území dřívějších německých národnostních ostrovů a výběžků na česko-moravském pomezí. V oblasti moravskoslezské podobně nejsou dosud jasné tvořící se nové hranice na doosídleném území mezi nářeční skupinou středomoravskou a východomoravskou na jihu Moravy a zvlášť hranice mezi skupinou středomoravskou, východomoravskou a slezskou na severu Moravy a v západní části býv. Slezska.[16] I se zřetelem k dosud přece jen nejednotné mluvě obyvatelstva na celém nově doosídleném území je proto snad nejvhodnější označovat je prozatím jako oblasti s obyvatelstvem nářečně různorodým.

Nepřihlížíme-li k oběma těmto výjimkám, mají uvedené nové názvy proti dřívějším označením také tu výhodu, že všechny základní nářeční skupiny v rámci českého jazyka jsou pojmenovány z jednotného hlediska historickogeografického. Těchto názvů je již použito na mapce č. 30 v Atlase Československé socialistické republiky (Praha 1966), jejíž česká část byla vypracována v dialektologickém oddělení Ústavu [137]pro jazyk český ČSAV; pro zřetelnost se zde ovšem v závorkách uvádějí také odchylné názvy starší. Podobně si počínám též ve svém Nástinu české dialektologie (Praha 1972).

 

R É S U M É

Названия основных диалектных групп чешского языка

Автор рассматривает имеющиеся не вполне стабилизировавшиеся названия, применяемые по отношению к основному диалектному членению чешского языка, отмечая попутно недостатки отдельных названий. Вместо изолированных попыток заменить отдельные названия другими, автор предлагает ввести единую номенклатуру на базе историко-географической, т. е. диалектная группа (1) чешская в собственном смысле слова, (2) среднеморавская, (3) восточноморавская, (4) силезская. В качестве исключения автор отмечает пародную речь небольшого пограничного участка на восток от Остравы и города Фрыдек-Мистек, население которого, говорящее в основном на том же диалекте, считает себя отчасти чехами, отчасти же поляками. Народную речь этого участка, автор предлагает называть диалектами польско-чешской, или же чешско-польской смешанной полосы. О территориальных участках, вновь заселенных после второй мировой войны, автор предлагает говорить как об областях с населением в диалектном отношении разнородным.

Slovo a slovesnost, volume 34 (1973), number 2, pp. 134-137

Previous Kolektiv odd. pro dějiny českého jazyka ÚJČ ČSAV: K lexikálnímu vývoji spisovného jazyka českého v době Karlově

Next Slavomír Utěšený, Jaroslav Voráč: Základní izoglosy severovýchodočeské nářeční oblasti