Dvě nové práce ze sovětské psycholingvistiky

Iva Nebeská

[Chronicles]

(pdf)

Две новые работы о советской психолингвистике / Deux ouvrages récents soviétiques traitant la psycholinguistique

Při vnímání řeči je velmi důležitým faktorem předchozí zkušenost mluvčího; některé jevy člověk očekává s pravděpodobností větší, jiné s menší, tedy při verbálním chování má významnou úlohu tzv. pravděpodobnostní předpověď. Tento obecný předpoklad a jeho experimentální ověřování jsou náplní dvou nových sovětských prací: monografie R. M. Frumkinové Verojatnosť elementov teksta i rečevoje povedenije a sborníku Verojatnostnoje prognozirovanije v reči, který je dílem kolektivu autorů vedeného R. M. Frumkinovou (obě publikace vyšly v Moskvě v r. 1971). Obě práce vznikaly současně a je mezi nimi těsná souvislost. Sborník přináší v řadě předběžných, vesměs experimentálních studií, pohled na široký okruh otázek, které se týkají pravděpodobnostní předpovědi trigramů a slov, naznačuje se hledání a nalézání nových metod pro zhodnocení pravděpodobnostní struktury řečové zkušenosti mluvčího. Naproti tomu monografie je prací ucelenou a je propracována spíše do hloubky než do šířky.

Vzhledem k tomu, že pravděpodobnostní organizaci verbálních jednotek v paměti mluvčího nelze studovat přímo, je nutno zvolit takový přístup, který by se cíli maximálně přiblížil. R. M. Frumkinová se ve své knize rozhodla pro dva základní přístupy: subjektivní odhady frekvence (F_sub) a stanovení prahů rozpoznávání při vizuálním vnímání slov a trigramů. Vychází ze zkušeností zejm. amerických a francouzských psycholingvistů (Howes, [185]Noizet, Fraisse, Flament),[1] kteří experimentálně dokázali, že člověk je schopen adekvátně zhodnotit svou předchozí řečovou zkušenost. Autorka předpokládá, že v paměti mluvčího existuje jistý „frekvenční index“ pro každé slovo a F_sub se mu blíží více než objektivní hodnota uvedená ve frekvenčním slovníku (F_ob). Sama si však uvědomuje, že tento názor je do jisté míry sporný, protože srovnává dvě ne zcela souměřitelné hodnoty. Zatímco F_ob obvykle vyjadřuje míry pro psaný jazyk (Frumkinová vycházela z údajů v slovníku Štejnfel’dtové[2]), F_sub vyjadřuje míru pro jazyk mluvený. Kromě toho F_sub se nutně mění podle růstu zkušeností mluvčího. V dalších pokusech se dokonce ukázalo, že F_sub neodráží jen zkušenosti verbální; např. vysoké hodnoty F_sub byly připisovány názvům předmětů denní potřeby apod.; mluvčí se často setkává s těmito předměty, nikoli se slovy, která je označují. Popis a interpretace experimentů zaměřených na získání subjektivních odhadů frekvence slov a srovnání údajů pro F_sub a F_ob jsou jádrem první části knihy. Z frekvenčního slovníku ruštiny vybrala autorka dvě skupiny slov častých a jednu skupinu slov řídkých. Hodnoty pro F_ob a F_sub se v zásadě shodovaly; výjimkou byla některá slova hovorová, z hlediska F_ob řídká, která se podle F_sub chovala jako slova s frekvencí vysokou (interpretaci srov. výše). Uvádějí se tabulky s hodnotami F_sub pro 100 substantiv.

Druhá kapitola v první části knihy (s. 28 až 44) je věnována otázkám metodologickým. Autorka shrnuje základní psychometrické metody vhodné pro získání F_sub, uvádí jejich výhody a nevýhody a nakonec volí metodu následnostních intervalů: pokusným osobám je předložena škála o sedmi kategoriích (se slovem jste se setkal nikdy, velmi zřídka, …, na každém kroku) a soubor slov-stimulů; pokusná osoba má za úkol každé předložené slovo zařadit na základě své zkušenosti do jedné z kategorií škály. (Konstrukce škály je detailně popsána ve sborníku, s. 7.) Pro posouzení centrální tendence rozložení odhadů F_sub se počítá pro každý stimul jeho medián, pro určení míry souhlasu mezi odhady jednotlivých osob charakteristika Q. — Získání hodnot F_sub je součástí širšího výzkumu zaměřeného na zjištění vzájemných vztahů mezi charakteristikami stimulů a povahou reakcí s cílem přiblížit se poznání zákonitostí a mechanismů fungování řeči. Z tohoto hlediska je pojata část druhá, která se zabývá prahy rozpoznávání při vizuálním vnímání slov a trigramů. Prahem rozpoznávání se označuje nejmenší časový úsek, který je nutný k tomu, aby pokusná osoba správně identifikovala verbální jednotku předvedenou na tachystoskopu. Experimentálně se zjišťoval vztah mezi frekvencemi slov a trigramů a prahy jejich rozpoznávání. V prvním pokuse šlo o slova s přibližně stejnými hodnotami F_sub (nejmenší charakteristika Q). Po vyloučení vedlejších faktorů (délka slov, opakování grafémů, vyslovitelnost, emocionální zabarvení slova, gramatická kategorie — vybrána byla pouze substantiva) ukázaly výsledky těsnou korelaci mezi oběma údaji. Rozbor chyb dal podnět k dalšímu experimentu, který byl zaměřen na tzv. hypotézy, tj. slova, popř. části slov, která pokusné osoby údajně viděly na tachystoskopu při dostatečně krátké expoziční době. Ukázalo se, že hypotézami byla vesměs slova častější než stimuly a slova smysluplná, ač to nemusí být pravidlem. Frumkinová se zabývala i otázkou pevnosti hypotéz (pokusná osoba často trvá na své původní nesprávné odpovědi i po prodloužení expoziční doby) a otázkou, jak instrukce ovlivňuje chování pokusné osoby; ukázalo se, že je to velmi výrazné, protože změna instrukce je změnou očekávání, a proto pokusná osoba reaguje zcela jinak.

V dalších experimentech zvolila autorka jako stimuly trigramy. Vycházela opět ze zkušeností amer. psychologů (Underwood, Schulz),[3] kteří experimentálně dokázali, že i frekvence trigramů jsou zafixovány v řečové zkušenosti člověka. Frumkinová ověřila tento závěr na rus. materiále prostřednictvím dvou hypotéz: (1) zda jsou prahy rozpoznávání trigramů ve vztahu k jejich frekvencím, (2) platí-li první [186]hypotéza, korelují hodnoty pro prahy rozpoznávání lépe s hodnotami pro F_sub než s hodnotami pro F_ob? Celkové zhodnocení výsledků potvrdilo obě hypotézy v plném rozsahu. Experimentálně se ověřovaly i další údaje, které mohou mít vliv na stanovení prahů rozpoznávání: asociační síla m (měří se délkou času potřebného k nalezení alespoň jedné asociace), srov. dále, entropie H (udává rozložení odpovědí na daný trigram, např. většina pokusných osob udala na trigram zeb asociaci zebra, zatímco jiné trigramy měly rejstřík bohatší), charakteristika I (udává, zda je daný trigram v asociovaných slovech na začátku nebo na konci) a vyslovitelnost Pr. Charakteristiky m, H a I byly sloučeny v jedinou (Lek); charakteristika Lek má pouze dvě hodnoty, kladnou a zápornou, např. kladná hodnota Lek (+) byla stanovena pro trigramy s m ⩾ 85 %, H ⩽ 0,49, I ⩾ 1,92. Nebylo však prokázáno, že by prahy rozpoznávání trigramů byly hodnotou charakteristiky Lek ovlivněny. Významnou však byla shledána grafická podoba slova. Vzhledem k tomu, že jde o experimenty opírající se o vizuální vnímání, je třeba s faktorem grafické podoby vážně počítat, stejně jako při vnímání sluchem by bylo nutno vzít v úvahu faktory jiné.

Sborník obsahuje články kolektivu osmi autorů a je rozdělen do čtyř částí. V první části najdeme dva obecnější články metodologické a jednu stať souhrnnou. M. S. Mackovskij (s. 28—44) se zabývá teoretickými otázkami, které se týkají měření subjektivních hodnot a navrhuje tři nejvhodnější metody: párového srovnávání, následnostních kategorií a rovnoměrně vypadajících intervalů. — R. M. Frumkinová a A. P. Vasilevič (s. 7—28) hledají optimální metodu pro měření rozdílů v subjektivních odhadech frekvence; škála, kterou sestrojili a ověřili, je užita právě v rec. monografii. Ve svém samostatném článku shrnul A. P. Vasilevič (s. 44—69) výsledky několika experimentů a vypracoval slovník sestavený na základě odhadů F_sub. Slovník obsahuje 407 slov a je určen k experimentálním účelům jako pomůcka pro výběr slov-stimulů. — Tématem druhé části sborníku je studium pravděpodobnostních předpovědí trigramů při vizuálním vnímání. R. M. Frumkinová, A. P. Vasilevič a E. N. Gerganov (s. 70—93) experimentálně ověřili dvě hypotézy: (1) i jednotky menší než slovo — v tomto případě trigramy — jsou v paměti mluvčího organizovány na základě jeho předchozí zkušenosti, (2) charakteristiky F_sub jsou v těsnějším vztahu s údaji pro prahy rozpoznávání než charakteristiky F_ob (srov. druhou část monografie). — Ve svém dalším příspěvku se Frumkinová a Vasilevič (s. 94—107) zaměřili na vztah mezi vyslovitelností trigramů různých typů (CVC, VCV, CCV, VCC, CCC) a prahy jejich rozpoznávání při vizuálním vnímání. Ačkoli se pojem vyslovitelnosti obtížně definuje, pokusné osoby se v hodnocení shodují. V provedených experimentech byly výsledky stabilní, koeficient korelace se pohyboval v intervalu 0,8—0,9. Jak se očekávalo, snadno vyslovitelné trigramy měly výrazně nižší prahy rozpoznávání než trigramy vyslovitelné obtížně. Dosud byly známy práce tohoto typu uskutečněné na materiále angličtiny (o. c. v pozn. 3); důležitým přínosem těchto experimentů je právě to, že byly uskutečněny poprvé na rus. materiále a interpretovány se zřetelem k zákonitostem dělení rus. slov na slabiky. — E. N. Muravjevová (s. 107—116) se zabývá problémem, který v dalších experimentech již není rozváděn — grafickou podobou písmen při tachystoskopickém předvedení. Pozornost věnuje zejména zaměnitelnosti a čitelnosti písmen z hlediska jejich pozice v trigramu. — Předmětem třetí části sborníku je odhad asociační síly trigramu. Asociační síla je definována jako stupeň obtížnosti, s nímž člověk převede stimul-trigram v obvyklou jednotku jazykového kódu - slovo. E. N. Gerganov (s. 117—134) uvádí čtenáře do problematiky, osvětluje její podstatu a souvislost s celkovým pojetím sborníku, shrnuje zkušenosti získané zejména amer. badateli (Glaze, Krueger, Noble aj.).[4] — Vlastní experiment provedený poprvé na rus. materiále je popsán v stati A. P. Vasileviče, E. N. Gerganova, O. E. Zagustiny a A. V. Jarcha (s. 134 až 144). Jeho cílem je nalézt a ověřit nejvhodnější metodu a nejvhodnější popis výsledků, které jsou uvedeny v tabulkách udávajících aso[187]ciační hodnoty. V zásadě jsou známy dvě základní metody: (a) vyvolávání asociací (Glaze), která záleží v tom, že pokusná osoba má za úkol na daný stimul uvést jednu asociaci, popř. více; (b) škálování (Noble), kdy pokusná osoba zařazuje stimul do jedné z kategorií pětimístné škály podle toho, kolik má podle jejího názoru asociací. — Poslední, čtvrtou část sborníku tvoří jediný článek, jehož autory jsou R. M. Frumkinová, A. P. Vasilevič a A. B. Dobrovič (s. 145—169). Srovnává se tu pravděpodobnostní organizace verbálních jednotek u zdravých mluvčích a u schizofreniků. Po překonání nemalých metodologických obtíží (např. stanovení normy) se autorům podařilo experimentálně dokázat, že hodnoty pro určení F_sub jsou u zdravých a nemocných uživatelů jazyka výrazně odlišné. Pro vztah mezi klinickou diagnózou a hodnotami F_sub našli kvantitativní vyjádření a dokázali, že u schizofreniků dochází k rozpadu předchozí zkušenosti v závislosti na povaze choroby. — Výsledky celé řady experimentů jsou uvedeny v příloze, kde najdeme základní charakteristiky 200 rus. trigramů: F_sub, F_ob, Pr, m, H, I.

Závěrem můžeme říci, že obě práce mají velmi dobrou teoretickou úroveň, přinášejí nejen řadu nových výsledků, ale i mnoho podnětů pro další výzkumy. Celá šíře naznačených problémů ovšem zdaleka není touto zprávou vyčerpána. Výraznou předností obou prací je zejména popis experimentů provedených poprvé na rus. materiále a jejich interpretace se zřetelem k fonologickému systému ruštiny. Skutečně mimořádná pozornost je v obou pracích věnována otázkám metodologickým. Týká se to jednak výběru metody nejvhodnější pro každý konkrétní experiment (na základě zkušeností popsaných v literatuře), jednak vyloučení vedlejších faktorů, které by mohly výsledky experimentů zkreslit a v neposlední řadě ověřování výsledků — statistickým testem nebo kontrolním experimentem. Způsob, jakým jsou obě práce napsány, umožňuje čtenáři, a to i takovému, který není s problematikou seznámen, sledovat krok za krokem, jak jsou obecné předpoklady vytyčené v úvodu potvrzovány, popř. zamítány, výsledky ověřovány a hodnoceny. Postup experimentů je velmi detailně popsán, čtenář má dobrý pocit, že není nic zamlčováno. Detailnost popisu jak ve sborníku, tak v monografii je však v několika případech duplicitní. V obou pracích je v závěru připojena velmi obsáhlá bibliografie, zahrnující zejména práce sovětské a americké.

Slovo a slovesnost, volume 34 (1973), number 2, pp. 184-187

Previous Jiří Kraus: Sovětská práce o frekvenci slovních spojení v angličtině

Next Jan Králík: Další sovětský sborník kvantitativní lingvistiky