Symposium o dětské řeči v Bělehradě

Jiřina Novotná-Hůrková

[Kronika]

(pdf)

Симпозиум о детской речи в Белеграде / Symposium consacré au langage enfantin (Beograd 1972)

Ve dnech 20.—23. listopadu 1972 konalo se v Bělehradě symposium o dětské řeči. Jeho organizátory byly dva bělehradské ústavy: Institut za eksperimentalnu fonetiku i patologiu govora a Institut za pedagoška istraživanja. Šlo o mezioborové setkání jugoslávských pracovníků, kteří se z různých aspektů zabývají dětskou řečí, tedy lékařů, pedagogů, sociologů, lingvistů, psychologů apod.

Jednání na symposiu se dělilo celkem do tří tematických okruhů. V prvním byly předneseny referáty věnované problematice rozvoje dětské řeči, a to jak z hlediska fyziologického (vznik, vytváření a formování hlasu, péče o hlas dítěte), tak i lingvistického (sem patřila např. přednáška M. Pavloviće „Tři principy struktury fonému a význam zkoumání dětské řeči pro lingvistiku“).

Jádrem druhého tematického okruhu byly otázky vývoje dětské řeči z hlediska rozvoje slovní zásoby (např. ref. V. Lukićové o frekvenčním slovníku dětí základních škol), osvojování gramatických a syntaktických pravidel mateřského jazyka (ref. M. Mikešové o rozvoji syntaxe u dětí dvouletých až tříletých), dále o vlivu bilingvismu na řeč a myšlení dítěte (ref. L. Gence o bilingvismu jako o faktoru objektivizace některých aspektů myšlení).

Třetí tematický okruh byl věnován otázkám kultury řeči a výchově ke kultuře mluveného projevu. Mnoho se na symposiu mluvilo i diskutovalo o úrovni kultury mluveného projevu jugoslávských dětí a mládeže. Referáty se týkaly výchovy ke kultuře mluveného projevu jak u dětí předškolního věku, tak i u dětí sedmiletých až patnáctiletých. Řeči předškolních dětí byl věnován ref. A. Marjanoviće o vztahu mezi rozvojem řeči a hrou u dítěte předškolního věku, dále referát M. Anduse (ze záhřebské university) o recitaci dětí tříletých až sedmiletých. (M. Andus zkoumal vztah rytmu, intonace, mluvního tempa a pauzy. Došel k závěru, že dítě ve věku tří až sedmi let vnímá především rytmus — jakožto pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik. Rytmu podřizuje nejen intonaci a tempo, ale i pauzy, které často klade bez ohledu na smysl textu. Výzkumnými objekty mu bylo 48 dětí ze záhřebských mateřských škol.) Autorka zprávy přednesla referát o vztahu dětské recitace k české spisovné normativní výslovnosti. Dětskou recitaci chápe jako jeden z prostředků výchovy ke kultuře mluveného slova.[1] A. Peco (z bělehradské university) mluvil o problémech osvojování výslovnostní normy spisovné srbštiny na srbských školách. B. Prokić se zabýval vlivem slovní zásoby učebnic a čítanek na výběr a bohatství vyjadřovacích prostředků srbských dětí.

Šířeji byl pojat ref. D. Kostiće a S. Vasićové (z bělehradského Institutu za eksperimentalnu fonetiku i patologiu govora);[2] oba [272]se již řadu let zabývají výzkumem stavu dětské řeči v srbské oblasti a péčí o kulturu mluveného projevu jak na školách, tak i v bělehradském rozhlase, televizi a divadle. Ve své přednášce zdůraznili oba pracovníci nutnost začínat s výchovou kultury mluveného projevu již u dítěte v předškolním věku; na základních školách by pak měla být výuka výslovnostní normy a kultura řeči vůbec součástí učební látky. Dále poukázali na vliv, který mají na úroveň mluvní kultury a vyjadřovacích schopností dítěte masové komunikační prostředky, jako je rozhlas, televize, ale i kino, zábavní střediska apod.

Slovo a slovesnost, ročník 34 (1973), číslo 3, s. 271-272

Předchozí Jiří Kraus: Příručky nakladatelství Pinguin o sociolingvistice a o sociální komunikaci

Následující Václav Křístek: Josef Jungmann 1773—1973