Jubileum Marie Těšitelové

Pavel Novák

[Chronicles]

(pdf)

The anniversary of Marie Těšitelová

PhDr. Marie Těšitelová, DrSc., se letos dožívá osmdesáti let. V redakci Slova a slovesnosti působila přes třetinu století: výkonné redaktorství, zavedené r. 1953, převzala od M. Dokulila v r. 1957, a od r. 1979 do r. 1990 byla vedoucí redaktorkou, jako další v posloupnosti V. Mathesius a B. Havránek. Výraz vedoucí redaktor/ka je ovšem třeba brát v dobovém kontextu: jiný valeur měl tehdy, když SaS „vydávala ČSAV péčí ÚJČ“ (od r. 1953) a jiný od r. 1980, kdy ředitel ústavu získal k časopisu zásadní kontrolní pravomoci. – Za podobných podmínek byla v letech 1978–1984 předsedkyní Hlavního výboru Jazykovědného sdružení při ČSAV.

M. Těšitelová se narodila 3. dubna 1921 v Poličanech (dnes část Kutné Hory) v rodině mlynáře. V r. 1940 maturovala na kutnohorském reálném gymnáziu a v r. 1941 složila doplňující maturitu na kutnohorském Lindnerově učitelském ústavu. Od r. 1942 do konce války působila na Kutnohorsku jako učitelka. Hned po válce studovala na pražské filozofické fakultě obory český jazyk a dějepis. Na radu prof. V. Šmilauera vypracovala státní práci Frekvence slov a tvarů ve spise „Život a dílo skladatele Foltýna“ od Karla Čapka. Praha 1947/48 (viz NŘ, 32, 1948, s. 126–130). To se jí podle jejích vlastních slov „stalo osudným pro celý další život“. Na jejím základě byla r. 1948 přijata do odd. českého jazyka (vedeného J. Jelínkem) Výzkumného ústavu pedagogického J. Á. Komenského (VÚP) pro přípravu toho, co známe pod zkratkou FSČ (Jelínek, J. – Bečka, J. V. – Těšitelová, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha 1961). Slovník byl téměř hotov na začátku 50. let, vyšel však o 10 let později. Jeho úvodní část ovšem neuvedla, že iniciátorem díla byl V. Příhoda (1889–1979), od r. 1927 soukr. docent experimentální pedagogiky (po válce profesor pedagogiky se zvl. zřetelem k experimentální pedagogice) na pražské filozofické fakultě (ten si z pobytu v USA přinesl behavioristické zaměření i smysl pro kvantitativní metody a modernizaci školství; od konce 20. let u nás zaváděl kvantitativní výzkum – kromě jiného – slovní zásoby žactva); a neuvedla ani to, že vedení VÚP mělo k práci na FSČ spíše negativní postoj, který vyústil až do jejího zákazu (kvantifikace se tehdy brala jako projev „objektivismu“). – V l. 1950–1956 byla M. Těšitelová výkonnou redaktorkou čas. Český jazyk.

M. Těšitelové si povšiml při svých návštěvách VÚP (jednání a diskuse o učebnicích a metodice výuky češtiny) akad. B. Havránek, ředitel ÚJČ. Nemůže být pochyb o tom, co ho vedlo k tomu, že M. Těšitelovou přijal v r. 1956 do ústavu: odhadl její oddanost vědecké práci, její cílevědomost, svědomitost, schopnost dlouhého intenzivního pracovního nasazení a nezklamal se. Naopak pro M. Těšitelovou znamenala spolupráce s B. Havránkem v redakci SaS „velkou životní školu po stránce vědecké i redakční“. S její obětavou pomocí mohl, upoután už na lůžko, působit jako vedoucí redaktor SaS až do své smrti (1978).

Zprvu, do r. 1959, pracovala M. Těšitelová v odd. lexikografickém (jako členka lexikografického kolektivu ÚJČ je uvedena v SSJČ II, 1964), v l. 1959–1965 v odd. pro současný jazyk a stylistiku (z té doby jsou její Útvary předponové čistého typu. In: Tvoření slov v češtině, 2. Odvozování podstatných jmen. Praha 1967, s. 695–727; viz dále její stať K slovotvorné produktivitě z hlediska kvantitativního. SaS, 33, 1972, s. 209–215), pak v odd. matematické a aplikované lingvistiky. Od té doby nebyla už nucena pěstovat kvantitativní lingvistiku jen „ve volném čase“, jak tomu bylo ještě s její kandidátskou disertací, vydanou v stručnějším znění pod názvem O morfologické homonymii v češtině (Praha 1966; srov. rec. J. Poráka v NŘ, 50, 1967, s. 219–221). B. Havránek sám jí jako téma kandidátské disertace navrhoval případy sporného autorství Baráka – Nerudy; to byla patrně jediná oblast, již tehdy z kvantitativně zaměřeného zkoumání uznával; později byl k celku kvantitativní lingvistiky tolerantnější (viz s. 47 nepublikovaného rkp. M. Těšitelové O historii české kvantitativní lingvistiky (Příspěvek k historii lingvistiky). Praha 1993).

Za pobytu vedoucího odd. matematické a aplikované lingvistiky L. Doležela v zahraničí byla M. Těšitelová v r. 1965 pověřena prozatímním vedením oddělení (jeho názvy a místo v ústavní hierarchii se v průběhu let vícekrát měnily), r. 1967 jmenována jeho vedoucí. Pro ně ihned začala kon[149]cipovat plán (dnešní výraz: projekt), který po projednávání a diskusích na různých fórech a úrovních ÚJČ a ČSAV nabyl výsledné formy koncem r. 1970: všestranná kvantitativní analýza současné spisovné češtiny, fonologická, gramémická, lexikální i gramatická.

Její Otázky lexikální statistiky (Praha 1974), jimiž získala hodnost doktora filologických věd, připravily půdu pro další frekvenční slovníky češtiny (vše interní tisky ÚJČ) – Těšitelová, M. a kol.: Frekvenční slovník současné české publicistiky. Praha 1980; Frekvenční slovník současné administrativy. Praha 1980; Frekvenční slovník současné odborné [včetně vědecké – P. N.] češtiny. Praha 1982; a syntetizující slovník zahrnující všechny styly předchozí – Frekvenční slovník češtiny věcného stylu. Praha 1983 (dále FSV).

Její monografie Využití statistických metod v gramatice (Praha 1980) předznamenala statistický výzkum v gramatice, morfologii i syntaxi, jehož výsledky byly publikovány jednak v sedmi interních tiscích ÚJČ (Těšitelová, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky. Linguistica II. Praha 1982; Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky. Tabulky a grafy. Linguistica III. Praha 1982; Současná česká administrativa z hlediska kvantitativního. Linguistica XV. Praha 1985; Kvantitativní charakteristiky gramatických jevů v současné administrativě. Tabulky. Praha 1983; Psaná a mluvená odborná čeština z kvantitativního hlediska (v rámci věcného stylu). Linguistica IV. Praha 1983; Kvantitativní charakteristiky současné odborné češtiny (v rámci věcného stylu). Tabulky a přehledy. Linguistica VII. Praha 1983; Kvantitativní charakteristiky gramatických jevů v češtině věcného stylu. Tabulky a přehledy. Praha 1984), jednak ve výsledném syntetickém díle – Těšitelová, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Academia, Praha 1985 (dále KvCh; viz podrobnou rec. J. Krámského v SaS, 47, 1986, s. 241–247), míněném jako „doplnění“ Mluvnice češtiny (MČ), které mělo původně vyjít jako její samostatný svazek. Některé výsledky KvCh pak byly uveřejněny i v popularizačním svazku Těšitelová, M. a kol.: O češtině v číslech. Praha 1987.

V r. 1985 byl úsek matematické lingvistiky (tak zněl zrovna název pracoviště kvantitativní lingvistiky v ÚJČ) zrušen. M. Těšitelová ještě vydala retrográdní frekvenční slovník (Těšitelová, M. – Petr, J. – Králík, J.: Retrográdní slovník současné češtiny. Praha 1986), postihující tvoření slov, které nebylo předmětem výše uvedených publikací. Patří ke koloritu doby, že slovník nezahrnuje adjektiva (příslušné množství papíru bylo totiž převedeno na vytištění jiné publikace, vypuštěná část vyšla jako interní tisk Těšitelová, M. – Petr, J. – Králík, J.: Retrográdní slovník tvarů adjektiv v současné češtině. Praha 1985).

Přehledová kniha Quantitative Linguistics (Prague – Amsterdam – Philadelphia 1992), jejíž počáteční verze vyšla jako skripta (Kvantitativní lingvistika. Lingvistické příručky. Praha 1977. Skripta FF UK v Praze; dotisk 1987), prezentuje koncepci kvantitativní lingvistiky, jak se M. Těšitelové vykrystalizovala během celého jejího vědeckého působení. Z bibliografie je vidět, do kterých oblastí kvantitativní lingvistiky M. Těšitelová zasáhla, např. do typologie (Das Tschechische als Sprachtyp aus quantitativer Sicht. Linguistica Generalia, 1, 1974, s. 157–165) a větné sémantiky (Sémantika a statistika. SaS, 41, 1980, s. 100–105; Ke kvantifikaci v oblasti sémantiky (substantiva) I. SaS, 49, 1988, s. 81–100; Ke kvantifikaci v oblasti sémantiky (adjektiva) II. SaS, 50, 1989, s. 97–108).

Z posledních publikací M. Těšitelové jmenujme aspoň On quantitative analysis of dialogue and monologue (In: Quantitative Linguistics, 52. Quantitative Text Analysis. Trier 1993, s. 271–279), Prague linguistics and quantitative linguistics (TCLP, 2. Prague – Amsterdam 1996, s. 73–81) a Die tschechische Fachsprachen im 20. Jahrhundert und ihre Erforschung: eine Übersicht (In: Fachsprachen / Languages for Special Purposes, 2. W. de Gruyter, Berlin – New York 1999, s. 1545–1551). Nejnověji zaměřila M. Těšitelová svou pozornost na kvantitativní výzkum současné české prózy (srov. stať v NŘ, 83, 2000, s. 1–9). V zásadě na témž materiále je založena její stať publikovaná v tomto čísle.

Nyní příklad, po mém soudu dost výmluvný a přitom zcela jednoduchý. K. Osolsobě – K. Pala – P. Rychlý (Frekvence vzorů českých sloves, SaS, 59, 1998, s. 262–277) srovnávají prvních padesát sloves ve FSČ a prvních padesát sloves ve frekvenčním seznamu svém (DESAM). To, že je jistých šest sloves v DESAM, a nikoli ve FSČ, vysvětlují tím, že se tato slova „dostala do popředí nepochybně díky celkové orientaci dneška na ekonomické otázky“ (s. 272). Avšak ve FSV jsou tři z nich v první padesátce sloves a jedno v padesátce druhé, takže uvedené vysvětlení padá. To svědčí o závažnosti výsledků obsažených i v obtížněji [150]dosažitelných publikacích M. Těšitelové a týmů, které vedla, a také o tom, že je dnes nezbytné pracovat nejen s FSČ, nýbrž i s pokračováními (viz výše), která výsledky FSČ rozšiřují.

Jiný příklad, zásadnějšího rázu a širšího dosahu: Vl. Šmilauer napsal (Kvantitativní lingvistika a Marie Těšitelová. NŘ, 64, 1981, s. 198): „Statistika pomáhá pochopit některé jevy jazykové. Dobrým příkladem je postupný přechod od vzoru „kost“ ke vzoru „píseň“. Nejprve přecházejí 3. a 6. pád množného čísla (hruď, myš), pak 7. pád množný (moc, noc), konečně pak ostatní pády množné a 2. pád jednotného čísla (ostatní pády byly se vzorem „píseň“ shodné od počátku). Vysvětlení je v tom, že 3. a 6. pád množný má frekvenci (v procentech) 1,03 a 2,37; 7. p. množný 2,22, kdežto 1. p. mn. 5,94, 4. p. mn. 4,87 a 2. p. jednotný 16,92 [percentuální údaje podle FSČ – P. N.]. Čím častěji se totiž některého tvaru užívá, tím pevnější má postavení. Jména na -ost si uchovala původní skloňování, protože je velké množství podstatných jmen tvořených příponou -ost.“

Máme zde popis postupu přecházení, údaje o frekvenci pádů, hypotézu (A) o vlivu frekvence pádů na takové přecházení a hypotézu (B) o vlivu produktivnosti derivačního afixu (derivačního vzorce) na míru přecházení. Pro přecházení substantiv od vzoru „kost“ ke vzoru „píseň“ obě hypotézy platí. Lze takto vysvětlit i podrobnější údaje o tomto přecházení v MČ, 2 (s. 330–331) nebo bychom potřebovali frekvenční údaje přesnější? Vysvětlíme takto i jiné případy kolísání a přecházení mezi flexivními skupinami slov v češtině? Nebo bychom pro to potřebovali přesnější statistické údaje? Co když i po doplnění údaje hypotézy neplatí? Jak situaci řešit? Hypotézu A modifikovat? Formulovat hypotézu zcela odlišnou? Platí modifikovaná hypotéza i pro příklad Šmilauerův? Atd. Jak dopadne taková podrobná konfrontace MČ, 2 a příslušných partií KvCh? Uvědomme si ještě, že jsme uvažovali jen o kolísání a přecházení mezi flexivními typy („vzory“), ale že je řada dalších možných souvislostí mezi MČ a KvCh – jejím kvantitativním „doplněním“. Výsledkem podobného srovnání celkového bude zhodnocení stupně kontaktu obou analýz, analýzy kvantitativní i kvalitativní, řečeno Trnkovým způsobem vyjadřování (Kvantitativní lingvistika. ČMF, 34, 1951, s. 66 a Kapitoly z funkční jazykovědy. Praha 1990, s. 20). Vyjeví se mezery v údajích, další problémy, potřeba dalších hypotéz atd.

Lze takovou výzvu v seriózním bohemistickém bádání opomíjet?

Odpověď by měla být nezávislá na momentánním přesouvání badatelského zájmu z empirických metod kvantitativních na metody kvalitativní v některých disciplínách či lépe řečeno v pracích na některých problémových okruzích. Je tedy vidět, že bez ohledu na vývojové posuny v současné lingvistice směrem k okruhům považovaným dříve za okrajové, závažné problémy chápané dříve jako jednoznačně centrální trvají.

M. Těšitelová zažila nejen tvrdou ruční práci, kdysi nezbytnou pro působení v lexikální statistice, nejen přechod k děrnoštítkovým strojům a nakonec k počítačům dalších a dalších generací. V různých obdobích jí bylo snášet protivenství různého druhu, srov. např. osudy FSČ (viz výše).

Také vzhledem k tomu všemu jsou výsledky jejího vědeckého a vědecko-organizačního úsilí imponující. V týmech, které vedla, byli J. Králík, J. Kraus, I. Nebeská, L. Uhlířová, P. Vašák. Jejíma rukama redaktorky SaS byly tvarovány – po stránce obsahové i formální – práce mnoha osobností naší tehdejší i budoucí lingvistiky.

Mnoga ljeta.

Ústav lingvistiky a ugrofinistiky FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 62 (2001), number 2, pp. 148-150

Previous Soňa Schneiderová: Jinakost, cizost v jazyce a literatuře

Next František Uher: Osmdesát let Přemysla Hausera