Poznámky ke složeným hybridním substantivům s prvním komponentem (členem) cizího původu v současné slovní zásobě

Patrik Mitter

[Discussion]

(pdf)

Some remarks on hybrid compounds with a foreign initial component (member) in contemporary lexis

Hybridní kompozita představují v posledních desetiletích hojně se rozšiřující soubor pojmenování. Dosavadní studium skládání slov v češtině, zvláště pak monografie I. Bozděchové Tvoření slov skládáním (1995), na uvedenou skutečnost poukazuje a naznačuje směr dalšího bádání v této oblasti. Zřetelný nárůst počtu kompozit tohoto typu potvrzuje i před časem vydaný slovník neologismů Nová slova v češtině (Martincová a kol., 1998), shromažďující lexikální materiál, který nebyl v předchozích výkladových slovnících českého jazyka zpracován, neboť jde o pojmenování nová. Z celkového počtu registrovaných neologismů v této publikaci (celkem 4591 hesel) jsou zhruba dvě stovky hybridních substantivních složenin s prvním členem cizího původu. V recenzi na tento slovník uvažuje M. Komárek o „důležitém posunu v hierarchii jazykových typů, které se podílejí na typologickém utváření češtiny“ (Komárek, 1999, s. 144).

Náš materiál byl získán excerpcí výkladových slovníků českého jazyka: Příručního slovníku jazyka českého, jednotlivých vydání Slovníku jazyka českého (SJČ) P. Váši a Fr. Trávníčka, obou vydání Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) i Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) a jejich doplňku (publikace Z. Sochové a B. Poštolkové Co v slovnících nenajdete), neologického slovníku (O. Martincová a kol., 1998, viz výše), slovníků cizích slov (Akademického slovníku cizích slov, Slovníku cizích slov L. Klimeše a kol., 6. vyd., 1998). Dále byly excerpovány současné velké všeobecné i naučné encyklopedie (Diderot, Universum) a texty současné psané publicistiky z Českého národního korpusu v letech 2000–2001 v rámci jejich veřejného přístupu. Tímto způsobem bylo získáno přibližně 1500 složených hybridních substantiv s prvním komponentem cizího původu. Materiál jsme omezili na substantiva, neboť se domníváme, že jsou reprezentativním vzorkem pro tvoření hybridních složenin (podobně tvořených adjektiv – neodvozených od základových složených substantiv – je pouze několik desítek).

Za hybridní považujeme takové složeniny, které mají vedle prvního komponentu cizího původu druhý komponent původu domácího, resp. komponent zdomácnělý. Při určování cizosti, resp. stupně zdomácnělosti se řídíme reprezentativním synchronním lexikografickým dílem v oblasti cizího lexika, a to Akademickým slovníkem cizích slov (1995).

Podnětem pro vznik hybridních kompozit je na jedné straně potřeba pojmenovat nové skutečnosti a jevy v oblasti odborného vyjadřování a na druhé straně potřeba vytvářet nová, aktualizovaná pojmenování v projevech stylu prostě sdělovacího a publicistického, ojediněle i uměleckého. Faktory mimojazykové i vnitrojazykové se vzájemně prolínají, takže někdy je obtížné je rozlišit.

 

I. Mimojazykové vlivy na nárůst počtu hybridních kompozit bychom mohli shrnout do šesti okruhů (k tomu srov. i Mleziva, 1996, s. 283–290):

[290]1) Vliv vývoje společnosti a ekonomiky se projevuje v potřebě pojmenovat nové technologie, jevy, předměty, výrobky. Svědčí o tom nárůst hybridních složenin v průběhu 20. století, včetně těch složenin původně slangových, které se již terminologizovaly, anebo jejich terminologizaci nelze do budoucna vyloučit.

Z analyzovaného materiálu hybridních složenin (přibližně 1500 výrazů) vyplývá, že téměř v 60 % jsou to termíny. Do tohoto počtu nejsou pochopitelně zahrnuty ty výrazy slangového charakteru, u nichž slovník uvádí pouze tuto slohovou charakteristiku. Hranice mezi termínem a slangovým pojmenováním je však mnohdy velmi neostrá, proces terminologizace původem slangových výrazů probíhá pouze individuálně a slovníky samozřejmě nemohou tento proces aktuálně reflektovat. Z tohoto důvodu není možné např. většinu složenin s prvním členem auto- (ve významu „automobil, automobilový“) z hlediska příslušnosti k útvarům (poloútvarům) národního jazyka jednoznačně klasifikovat. (Je např. výraz autostěrače jen slangový, nebo je to už termín?)

Nejvíce hybridních kompozit – termínů – se uplatňuje v oboru elektrotechnika. Je to dáno velkou produktivitou komponentů elektro- (elektrobuben, elektroocel, elektroléčba, elektrovodič, elektroměr, elektroodlučovač, elektroryt, elektrovod), video- (videopáska, videopřehrávač, videozáznam). V této oblasti můžeme také vysledovat asi největší počet slangových hybridních složenin, a to s prvním členem radio- (radiobudík, rádiobudík, radiohodiny, radioprůmysl, radiopřehrávač, radiosoučástka), stereo- (stereodeska, stereokotouček, stereopohádka, stereopohlednice, stereopřenoska), audio- (audionahrávka, audionovinky, audioprohlídka, audiopřehrávač, audiopřijímač, audiosouprava, audioukázka, audiověž, audiozařízení). Následuje odvětví automobilismu a motorismu, kde se uplatňují především komponenty auto- a moto-. Většina hybridních kompozit s těmito prvními členy jsou původně slangové výrazy, z nichž některé se terminologizovaly (motorobot zeměd., motostřelec voj.).

Vůbec největší počet cizích prvních komponentů se uplatňuje v oboru chemie. Z nich více než dvě desítky spoluutváří názvy chemických sloučenin, přičemž je to mnohdy jejich jediné využití. K těmto komponentům patří amino- (aminodusík, aminokyselina, aminomočovina, aminoskupina, aminoazobarviva), chloro- (chlorodusík, chloromravenčan, chlorouhličitan, chlorovodík), nitro- (nitrobarvivo, nitroskupina, nitrosloučenina, nitrotmel), t(h)io- (t(h)iomočovina, t(h)iosíran, t(h)ioskupina, t(h)iosloučenina), azo- (azobarvivo, azoskupina, azosloučenina), halogen- (halogenkyselina, halogensloučenina, halogenvodík), keto- (ketokyselina, ketolátka, ketoskupina). Komponenty nitrozo- a sulfo- jsou doloženy ve spojení se slovotvornými základy -skupina, -sloučenina, komponent hydroxy- ve spojení se základy -kyselina, -sloučenina, člen jodo- ve spojení se základy -škrob a -vodík. Komponenty r(h)odano-, tellur- máme doloženy ve spojení se slovotvorným základem -vodík, srov. r(h)odanovodík, tellurvodík. Rovněž ojediněle se spojují se slovotvornými základy domácího původu členy aceto- (acetooctan), azoxy- (azoxysloučenina), hydrát- (hydrátbuničina), methoxy- (methoxyskupina), methyl- (methylrtuť). Uvedené výrazy jsou vesměs termíny. Hranice mezi nimi a slangovými výrazy je u kompozit z oblasti chemického názvosloví daleko výraznější než např. u kompozit z oblasti automobilismu a motorismu.

[291]2) Společensko-ekonomické změny po roce 1989 se projevují v oblastech, v nichž jsme se otevřeli zahraničním vlivům. Vzniklo mnoho hybridních kompozit ve výpočetní technice a multimediální komunikaci, ve sféře komerční zábavy, módy, životního stylu a sportu, dále v reklamě a v neposlední řadě také v oblastech dříve tabuizovaných, jako je sex, pornografie a drogy.

Zvláště patrný je nárůst hybridních složenin ve výpočetní technice a multimediální komunikaci. Nejfrekventovanějším komponentem je kyber-, což potvrzují slangové složeniny jako kyberpovídka, kyberprostor, kyberprostředí, kyberspolečnost, kybersvět, kyberškola a některé další, mající charakter příležitostných pojmenování, jako kyberhračka, kyberkupka (sena), kyberpes, kyberútok, kyberválka. Kromě členu kyber- se ve sféře výpočetní techniky a multimediální komunikace objevuje také fragmentární info-, které vzniklo zkrácením ze slov informace, informační, o čemž svědčí výrazy infodálnice poč. Dále se uplatňují komponenty final- (finalsoubor), memo- (memopole). S rozvojem elektronické komunikace a rozšířením mobilních telefonů přibývají ve slovní zásobě výrazy psané se zkratkami e.-, m.- a spojovníkem jako e.-čeština příl., e.-obchod, e.-služba, e.-sportovec příl., e.-svět, m.-vzkaz.

V oblasti komerční zábavy, módy, životního stylu a sportu se můžeme setkat s některými velmi produktivními členy, jako je video- (videohra, videohračka, videonovinka, videoseznamka, videosoutěž, videotrh), disko- (diskodoprovod, diskohudba, diskopřehlídka, diskožebříček, expresivní výrazy diskonářez, diskopařba, diskorej). Zcela nově se začaly uplatňovat komponenty tele- ve významu „televize, televizní“ (telenoviny příl., expr., telepotíž příl., expr., telepracoviště příl., expr., telepracovník příl., expr., telerada příl., expr., teleradní příl., expr., telezážitek příl., expr., teležrout příl., expr.), demo- ve významu „demonstrace, demonstrační“ (srov. složeniny demonahrávka, demosnímek, demoukázka) a techno- (ve významu „hudební styl“, srov. výrazy technohudba, technospoušť expr., technovečírek, technovýboj expr.), cyklo- ve významu „cyklistika, cykloturistika, týkající se cyklistiky a cykloturistiky“ (srov. výrazy cyklojízda, cyklostezka a příležitostné složeniny cyklonadšenec, cyklorozcestník, cyklostránky, cyklotoulky, cyklovyjížďka, cyklovýpravy, cyklovýlet, cyklozážitky), afro- ve významu „Afrika, připomínající Afriku“ (srov. pojmenování afrohudba hud., afroúčes kosmet.). O složeninách s prvním členem fot-, top- jsme se zmiňovali již dříve. Zejména ve sportovní publicistice se hojně vyskytují kompozita s prvním členem profi- (profihráč, profistáj, profizápas, profizávod). Jde o komponent fragmentární povahy, podobně jako výše uvedené kyber-, info- apod. Některé z komponentů se vyskytují i ve formě samostatných slov (nesklonných adjektiv), takže dále uvedené výrazy se mohou objevovat i v podobě slovních spojení, např. vedle demosnímek, technohudba, afrohudba, afroúčes je i afro hudba, afro účes, demo snímek, techno hudba. (Tento způsob utváření pojmenování se označuje jako spřahování, juxtapozice.)

V oblasti reklamy došlo k velkým proměnám celkové výstavby (kompozice) a funkce reklamních textů i ke změnám jejich lexikální stránky. Slovník reklamy má za úkol přesvědčit potencionálního zákazníka o „naprosté výjimečnosti“ koupě nabízeného výrobku. Tomu odpovídá i výběr lexikálních prostředků. Nejčastěji se uplatňuje komponent super-, příp. i jako adjektivní přívlastek (super). Produktivitu tohoto typu po[292]tvrzují hovorové složeniny (nebo i slovní spojení) s expresivním příznakem, např. supercena (super cena), supernabídka (super nabídka), supernákup (super nákup), supersleva (super sleva), supersoutěž (super soutěž). V podobě složeného pojmenování se objevují v reklamních textech výrazy s komponenty mega- ve významu „(nadměrně) veliký“ (srov. hudební megapodnik expr., megapředstavení expr., megaúspěch expr.), monstr- (podobně monstrpodnik expr., monstrsoutěž expr.), giga- ve významu „velký, obrovský“ (gigaslavnosti expr.).

Nárůst počtu hybridních kompozit je zjevný také v oblastech dříve tabuizovaných, jako jsou sex, pornografie a drogy. V nich se nejvíce uplatňují členy sex(y)- (sexpodnik publ., sexyhrátky expr., sexykukadla expr., sexymuž, sexyprádélko expr.), porno- (srov. slangové výrazy s přesahem do hovorové češtiny jako pornočasopis, pornoherec, pornohvězda expr., pornokrálovna expr., pornonakladatel, pornoobrázky, pornopovídka, pornoprůmysl, pornosbírka, pornosešit, pornovydavatel), narko- (narkoobchod, narkopeníze, narkotrh). Se zcela novým významem se v současném lexiku objevují členy homo- „homosexuál, homosexualita, homosexuální“, hetero- „heterosexuál, heterosexualita, heterosexuální“, srov. příležitostné výrazy homomanželství, heterosvazek.

3) Vliv cizích jazyků se uplatňuje v četných případech i vznikem hybridních složenin vyčleněním první složky původně přejatých výrazů. Vyčleněný morfém se postupně stal více či méně produktivním, např. kyber- („kybernetika, kyberenetický“) (příklady viz výše), memo- z angl. memory „paměť, paměťový“ (srov. memopole poč.). O vlivu cizích jazyků při utváření uvedených komponentů svědčí i skutečnost, že vedle komponentu kyber- se objevuje i jeho pravopisná varianta cyber-. Výraz memopole se objevuje i v analytické podobě memo pole, a to na základě anglického slovního spojení memo field.

Utvářejí se tak morfémy fragmentárního „amorfematického“ charakteru zkratkového slova, které se stávají prvními členy složenin. Některé z těchto členů nebyly doposud v této podobě ve výkladových slovnících a ani v Akademickém slovníku cizích slov zachyceny. U dalších prvních členů se vyvinuly nové významy, které jsou zpracovány až v Nových slovech v češtině, např. u členů para- ve významu „paraplegie, paraplegický“), tele- ve významu „telepatie, telepatický“ (telemost), nebo je ještě ani tento slovník neuvádí, srov. význam „homosexualita, homosexuální“ u členu homo- (např. homomanželství příl.), „heterosexualita, heterosexuální“ u členu hetero- (např. heterosvazek příl.). Výše uvedené členy se v nových významech začaly spojovat i s druhým slovotvorným základem domácího původu. Vliv cizích jazyků se projevuje i ve vytváření polokalků, kdy jedna část složeniny je nahrazena českým ekvivalentem, srov. např. expresivní výrazy z oblasti komerční zábavy megastar – megahvězda, superstar – superhvězda, pornostar – pornohvězda.

4) V posledních desetiletích můžeme sledovat prohlubování již dříve započaté tendence ke zhovorovění mluvených i psaných projevů. Velmi početnou skupinu hybridních složenin tvoří výrazy expresivního charakteru. Tyto výrazy, mající často charakter příležitostných pojmenování, se uplatňují především v oblasti prostě sdělovacího stylu. Příklady těchto složenin, např. s prvním členem mini- ve významu „velmi malý“: minibaleníčko, miniceníček, miničlovíček, minimistička, minirybníček, minipostavička, [293]miniknížečka, minikraťasy, miniobchůdek, miniohůnky, minimanžílek, minipředpokojík; s prvním členem disko- ve významu „diskotéka, diskotékový“: diskonářez, diskopanenka (o zpěvačce Madonně), diskopařba, diskorej; eko- ve významu „ekologie, ekologický“: ekopitomost; giga-: gigaslavnost; extra-: extratřída; sexy-: sexyhrátky, sexykukadla, sexpodnik, sexnoviny, si podržují svůj expresivní charakter. U některých výše uvedených složenin je jejich expresivita spoluutvářena slohovým příznakem druhého slovotvorného základu, např. všechny výše uvedené složeniny s prvním členem mini- mají ve funkci druhého slovotvorného základu deminutivum s inherentní expresivitou, nebo i některé jiné expresivní slovotvorné základy, jako např. -pařba, -rej (diskopařba, diskorej). Expresivní (a také příležitostný) charakter má i většina složenin s prvním členem super- ve významu „skvělý, mimořádný, výjimečný“, např. názvy osob superčlověk, superpodnikatel, supersvalovec, superhrdina, superchlap, supermuž, superholka, superžena, supervypravěč, supersamec, dále ostatní názvy superbalík, superkřížovka, superdáreček, superden, superkůň, superlék, superhračka, supervýjimka, supermozek (o lidském orgánu), superskupina, superpočítač. Tyto výrazy však mají charakter příležitostných pojmenování. Naopak na ústupu je někdejší velmi frekventovaný první člen expresivních složenin arci-. Tvoření nových hybridních složenin s tímto prvním členem je dnes už ojedinělé.

Většina složenin původně expresivního charakteru však více či méně směřuje k hovorovosti. Tím se dostávají mimo oblast prostě sdělovacího stylu a začínají se uplatňovat i v oblasti reklamy a publicistiky. K takovým hybridním složeninám patří výrazy s prvním komponentem super- ve významu „skvělý, mimořádný, výjimečný“: supercena, superhvězda, supertřída, supersleva, supernabídka; maxi-: maxivejce, maxilžíce, maxiskládka, maxivýpěstek; monstr-: monstrsoutěž, monstrpodnik; mega- ve významu „velký, obrovský“: megapár, megapředstavení, megapodnik, megaúspěch, megahvězda.

5) Funkčnost nových pojmenování převažuje na úkor kdysi požadované „systémovosti“ tvoření složenin. Hybridní složeniny byly ještě začátkem 60. let z větší části odmítány, neboť byly považovány za nečeské, nesystémové, odporující typologickému charakteru češtiny.

Z analýzy složených hybridních substantiv s prvním komponentem cizího původu lexikograficky zpracovaných ve výkladových slovnících českého jazyka vyplývá, že nejméně byl tomuto typu pojmenování nakloněn SJČ P. Váši a Fr. Trávníčka. Jeho první vydání z r. 1937 např. hodnotí výraz autodílna jako nečeský, složeniny autodoprava a autoopravna jako chybné, kompozita autoolej a autoškola jako nesprávná a pojmenování autoneštěstí jako jazykovou nestvůru. Místo kompozita autoopravna navrhuje slovník opisné pojmenování „opravna aut, dílna na opravu aut“. Složeniny elektroprůmysl a elektrostatek jsou považovány za nečeské, ale ujímají se. Rovněž výrazy elektroléčba, elektroměr nejsou přijímány bezvýhradně. U složenin s prvním komponentem kino- a radio- se uvádí, že místo kompozit kinoherec, kinohvězda, kinopředstavení, kinoškola, radioprůmysl, radiosoučástka, radiostanice je lepší uvést opis, srov. filmový herec, filmová hvězda, filmové představení, filmová škola, radiový průmysl, radiová součástka, radiová stanice. Čtvrté vydání tohoto slovníku z r. 1952 mírně pozměnilo některá hodnocení. Téměř všechny hybridní složeniny s komponen[294]tem auto- považuje slovník za nečeské, výraz autoneštěstí za hrubě nečeský. Ubyla tedy dřívější hodnotící stanoviska chybné, nesprávné pojmenování. U kompozit s kino- slovník uvádí, že je správný opis, srov. výše uvedené případy.

Liberálnější postoj k hybridním složeninám zaujímá první vydání SSJČ z let 1960–1971. Zejména první svazek z r. 1960 je dobrým příkladem změny v jejich chápání. Slovník zpočátku ještě uvádí upozornění na jejich nesprávnost (srov. u výrazů autoolej, autoplášť, autopotřeby, elektropotřeby, elektroprovoz, elektroprodejna, elektrostrojírna, elektrovařič). Tím však jejich negativní hodnocení končí. Ve stejném svazku jsou již např. hybridní složeniny s komponentem foto- uváděny bez jakýchkoli výhrad. Totéž hodnocení se týká i kompozit se členem kino- a radio- (ve SJČ tak zamítaných) v dalších svazcích tohoto slovníku. Druhé vydání SSJČ odstraňuje některá doporučení z vydání prvního, např. hodnocení složenin elektrospotřebič, elektroúdržba jako nesprávných.

SSČ neuvádí už ani v jednom z obou svých vydání žádná hodnocení hybridních kompozit. Z tohoto zjištění lze usuzovat, že zde uvedená hybridní kompozita se již plně vžila do slovní zásoby a navíc mnohé složeniny, které předchozí výkladové slovníky hodnotily jako slangové, se zde vymezují buď jako termíny, nebo jako slohově bezpříznakové.

V současné slovní zásobě odrážejí tato pojmenování snahu o kondenzaci a ekonomii vyjadřování. Složená pojmenování jsou kratší a úspornější než jejich motivující slovní spojení. Ve větné struktuře je užití složeniny výhodnější než užití příslušného slovního spojení, neboť mají větší flexibilitu (snáze se od nich tvoří deriváty).

6) Do češtiny proniká velké množství nesklonných výrazů, které jako nesklonná adjektiva vytvářejí hybridní slovní spojení, např. live pořad, cargo přeprava, cash platba obch., cache paměť výp. tech., crazy pořad, záležitost hovor., expr., fleece kapsa/límec/podšívka, light pivo/mléčné výrobky obchod., live nahrávka/pořad hovor., open soutěž, profi volba, set polštář, singl domácnost/matka/počítač/účetnictví, skibus průvodce, sleep časovač, snowboard vázání, string kalhotky rekl. Některé z těchto adjektivních výrazů mohou více či méně směřovat ke spojování s druhým slovem v původním syntagmatu, a vznikají tak syntetické formy pojmenování, např. demosnímek, fitcvik. Tím se posiluje polysyntetický charakter (z hlediska typologie jazykových pojmenování) současné češtiny.

 

II. V rámci vnitrojazykových aspektů bychom si měli povšimnout především slovnědruhového charakteru prvních komponentů, jejich původu, kompozičního způsobu, charakteru sémanticko-syntaktického vztahu mezi komponenty složeniny a slohové příznakovosti hybridních složenin.

Většina prvních členů pochází buď z řečtiny, nebo z latiny. Vůbec mnohé členy pocházející z klasických jazyků (např. auto-, termo-, porno-, disko-, cyklo-, video-, moto-, audio-) se staly velmi produktivní právě vlivem současných západních jazyků (zvláště angličtiny). Rozšířily se i některé komponenty z angličtiny, např. fit- (fitcvik), hifi- (hifisouprava, hifivěž), memo- (memopole), kyber-/cyber- (kyberprostor apod., viz výše), play- (playlist) aj. Členy s původem francouzským, anglickým, německým, neindo[295]evropským či jiným tvoří jen asi desetinu všech těchto komponentů. Uplatnění kompozit s prvními členy řeckého a latinského původu je všestranné ve srovnání s kompozity s komponenty jiného původu, což je dáno právě jejich daleko větším počtem. Z tohoto pohledu mají specifické postavení složeniny s prvním členem německého původu. Tato skutečnost je podmíněna mnohasetletou symbiózou češtiny a němčiny na našem území. Relativně větší množství prvních členů německého původu spoluutvářelo kompozita dříve (srov. výrazy ferpflegsouřad, óbrhlupák, šlechtovláda, šprýmopis). Ojediněle se v oblasti terminologie (zvláště chemické) vyskytují první členy dvojčlenné nebo složené ze dvou jinak samostatných lexikálních jednotek, srov. azoxy-, hydroxy-, methoxy-, peroxo-.

Z pohledu slovnědruhového má většina komponentů cizího původu, které se spojují s domácími slovotvornými základy, nevyhraněný charakter, tj. neodráží přesně jeden slovní druh, ale je možné tento člen přiřazovat i ke dvěma slovním druhům, a to v naprosté většině k substantivu a adjektivu. Další početné skupiny komponentů mají vyhraněně substantivní, resp. vyhraněně adjektivní charakter (např. auto-, elektro-, foto-, bio-, eko-, cyklo-, porno-, video-, radio-, moto-, audio-, retro- aj.). Komponenty substantivního charakteru jsou ty, které ve své morfematické struktuře substantivum zahrnují (např. amino-, boro-, fluoro-, chloro-, halogen-, lumen-, tellur-, watt- aj.). Za členy adjektivního charakteru považujeme ty, které mají ve spojení s druhými slovotvornými základy substantivními funkci přívlastku a jejichž domácím ekvivalentem je v těchto spojeních adjektivum (např. mini-, super-, mikro-, pseudo-, kvazi- aj.). Navíc některé z těchto členů mohou vystupovat i jako nesklonná adjektiva, např. super cena, mini věž slang., mikro věž slang. Členů charakteru numerálního (mono-, di-, tri-, tetra-, poly-, multi- apod.) a interjekčního (herdek-, hurá-), které se spojují se slovotvornými základy domácího původu, je přirozeně menší počet než členů slovnědruhově nevyhraněných, substantivních či adjektivních.

Z hlediska kompozičního způsobu převažuje při tvoření hybridních kompozit čistá kompozice a juxtapozice. Některé komponenty vznikají zkrácením (viz výše), a do složenin pak vstupují v této zkrácené podobě. Tak se stává tento člen více či méně produktivním, proto uvažujeme i v uvedených případech o čisté kompozici, příp. juxtapozici, jakkoli zde přichází v úvahu i komplexní způsob abreviačně-kompoziční. V daleko menší míře se uplatňují další kompoziční způsoby, a to komplexní způsob kompozičně-konverzní (složeniny s produktivními druhými komponenty domácími jako např. -měr, -met, -pis, -ryt, -řez, -vod) a jen v některých případech komplexní způsob kompozičně-derivační (např. minolovka voj., minonoska voj., romanopisec aj.). Velké množství komponentů vzniklo zkrácením původního motivujícího pojmenování, resp. vyčleněním tohoto pozdějšího komponentu složeniny z původního motivujícího pojmenování, a proto uvažujeme u takových složenin i o komplexním způsobu abreviačně-kompozičním. Jedná se především o složeniny s prvním členem fragmentárního (amorfematického) charakteru. Ke dřívějším členům aku- (akuvozík slang.) a trafo- (trafostanice) přibyly kyber- (příklady viz výše), info- (infodálnice poč.), opo- ve významu „opoziční“ (oposmlouva příl., oposmluvce příl.), pneu- (pneuměřič), repre- (repremužstvo příl.).

[296]Z hlediska sémanticko-syntaktického vztahu mezi jednotlivými komponenty složeniny převládají mezi hybridními kompozity atributivní determinativa. Častá jsou i vazebná determinativa, a to u složenin s prvním členem cizího původu modifikační determinativa. V rámci modifikačních determinativ se mnohem častěji vyskytují atributivní determinativa. V těchto kompozitech plní první člen funkci přívlastku členu druhého. Častá jsou i vazebná determinativa (v nich je první člen vazebným určením členu druhého), a to především s prvním členem substantivního charakteru a druhým členem vzniklým odvozením od příslušného základového slovesa (např. biopěstitel, pornovydavatel, videopůjčovatel, iontoměnič odb., normotvorba odb.). Některé složeniny, jež vznikly juxtapozicí (např. ampérhodina fyz., lumenhodina fyz.), představují mutační determinaci. Koordinativa se vyskytují ojediněle (např. autojeřáb, autorypadlo, autovlak, autovrtulník), mohou být však z čistě formálního pohledu chápána i jako atributivní determinativa.

Z hlediska slohových příznaků a příslušnosti ke spisovným a nespisovným útvarům, resp. poloútvarům národního jazyka lze konstatovat, že podstatná část složených hybridních substantiv jsou termíny, které jsou buď původní, nebo se jimi staly terminologizací původně slangových pojmenování. Právě slangové výrazy tvoří další významnou část složených hybridních substantiv. Část slangových výrazů se dostává i do hovorové češtiny, příp. do projevů plně spisovných. Některé členy mají schopnost vytvářet expresivní pojmenování, např. velmi produktivní členy mini-, super-, produktivní ex-, mega- ve významu „(nadměrně) velký“, monstr- apod. Tyto členy a některé další (např. kvazi-, euro-, pseudo-) spoluutvářejí často i příležitostné výrazy.

Další bádání v oblasti hybridních kompozit by se podle našeho názoru mělo orientovat na následující typy pojmenování:

1) na komponenty nově zformované jejich vydělením z motivujících cizích slov;

2) na případné nové významy u prvních členů cizího původu (zatím např. u členů hyper-, para-, super-, tele- apod.);

3) na nesklonná adjektiva, která by mohla ve spojení se substantivem domácího původu směřovat k syntetické hybridní formě pojmenování, např. live vystoupení, crazy pořad, alko nápoj, copy obchod;

4) na nová pojmenování s prvním členem (zkráceným) v iniciálové podobě jako např. e-čeština, e-obchod, i-obchod, srov. již dříve např. α-částice, α-paprsky, α-záření (a vedle toho i αzáření);

5) na nově se objevující chrématonyma, a to především názvy firem (logonyma) a názvy sériových výrobků (tzv. sérionyma), např. propriální názvy s prvním členem Euro-, např. Eurokámen, Eurospol, Eurostav, Eurovlak apod.;

6) na složená hybridní substantiva s prvním členem domácího původu a druhým členem cizího původu, a to jak pojmenování apelativního, tak i propriálního charakteru, např. malobankovnictví, velkoklub, sebekultivace, spolumanažer, Plynoservis, Spolchemie, Stavoprojekt, Teploefekt apod.

Ponechali jsme zatím stranou vymezení statusu některých komponentů z hlediska distinkce prefix-radix. Všechny první členy, o nichž se v článku zmiňujeme, považujeme za radixoidní morfémy, přesto připouštíme – vzhledem k jejich velké produktivitě [297]a mnohdy mechanickému uplatňování (např. v případě morfémů jako mega-, mikro-, mini-, super-) – i možnost chápat některé tyto morfémy jako tzv. prefixoidy. Této otázce chceme věnovat samostatnou studii, a proto se jí v našem příspěvku zabýváme jen okrajově.

 

LITERATURA

 

Akademický slovník cizích slov A-Ž. Academia, Praha 1995.

BOZDĚCHOVÁ, I.: Nakupujeme v diaprodejnách. NŘ, 74, 1991, s. 109–111.

BOZDĚCHOVÁ, I.: Diskosloženiny. NŘ, 76, 1993, s. 103–104.

BOZDĚCHOVÁ, I.: Tvoření slov skládáním. ISV, Praha 1995.

BOZDĚCHOVÁ, I.: Vliv angličtiny na češtinu. In: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Academia, Praha 1997, s. 271–279.

DANEŠ, F.: Situace a celkový stav dnešní češtiny. In: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Academia, Praha 1997, s. 12–24.

KLIMEŠ, L. a kol.: Slovník cizích slov. 6. vyd. Praha 1998.

KOMÁREK, M.: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů. Recenze knihy O. Martincové a kol. SaS, 60, 1999, s. 141–144.

LOTKO, E.: Co odhaluje analýza neologismů v současné češtině? In: Studia z filologii słowiańskiej ofiarowane profesor T. Z. Orłoś. Kraków 2000, s. 137–141.

MARTINCOVÁ, O.: Problematika neologismů v současné češtině. UK, Praha 1983.

MARTINCOVÁ, O. – SAVICKÝ, N.: Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. SaS, 48, 1987, s. 124–139.

MARTINCOVÁ, O. a kol.: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů. Academia, Praha 1998.

MEJSTŘÍK, V.: Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost. NŘ, 48, 1965, s. 1–15.

MITTER, P.: Počátek a konec některých formálních prostředků hybridních substantivních kompozit. In: Počátek a konec v jazyce a literatuře. Acta Universitatis Purkynianae, Ústí nad Labem 2001, s. 77–79.

MLEZIVA, E.: Vliv společenských změn na vznik nových významů a výrazů v českém jazyce. Lingvisticko-sociologická studie. SaS, 57, 1996, s. 283–296.

Mluvnice češtiny, 1. Academia, Praha 1986.

Příruční slovník jazyka českého. Praha 1935–1957.

REJZEK, J.: Český etymologický slovník. Leda, Praha 2001.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1. i 2. vyd. Academia, Praha 1978, 1994 (SSČ).

Slovník spisovného jazyka českého. 2. vyd. Academia, Praha 1989 (SSJČ).

SOCHOVÁ, Z. – POŠTOLKOVÁ, B.: Co v slovnících nenajdete. H & H, Praha 1994.

Universum 1–10. Všeobecná encyklopedie. Odeon, Praha 2000–2001.

VÁŠA, P. – TRÁVNÍČEK, F.: Slovník jazyka českého. 1. vyd. a 4. přeprac. vyd. Praha 1937, 1952 (SJČ).

Katedra bohemistiky PF UJEP
České mládeže 8, 400 96 Ústí nad Labem

Slovo a slovesnost, volume 64 (2003), number 4, pp. 289-297

Previous Jiří V. Neustupný: Literární kritika jako jazykový management

Next Jiří Zeman: B. H. Jernudd (ed.): Language Management and Language Problems