Legendy o českých patronech

Bohuslav Havránek

[Chronicles]

(pdf)

-

Soustavný zájem, který věnuje náš časopis skvělému gotickému období české literatury, zavazuje nás k tomu, abychom čtenáře upozornili na cennou novější publikaci, která učinila obecně přístupný dokument obdobně vyspělého a rozšířeného umění ilustračního téže doby. Je to kniha Legendy o českých patronech v obrázkové knize ze XIV. století, kterou společně zpracovali A. Matějček, J. Šámal a Boh. Ryba a vydalo nakladatelství Jandovo (Praha 1940, 172 str., mezi nimiž je 48 stránek reprodukcí, za 98 K). V knize té jsou reprodukovány obrazy legendárního cyklu o sv. Václavu, o sv. Ludmile, o sv. Prokopu a úryvek z obrazové legendy o sv. Oldřichu (setkání se sv. Václavem), vzaté z gotické knihy, zvané Liber depictus (‚kniha malovaná‘), která vznikla v Čechách kol. 1350.

Je to zajímavý doklad uměleckého tvaru, v němž dominantní složkou je obraz a slovo jen složkou průvodní, majíc úlohu výkladu; v naší knize je zastoupeno latinskými titulky nad kreslenými obrazy. A pro nás je tento druh tím významnější, že dva rozsahem největší a obsahem nejbohatší takové soubory z gotické doby jsou oba českého původu. Je to známá Velislavova bible a tento Liber depictus. V něm objemný obrazový svod životů svatých následuje po nejrozšířenějším typu obrazové středověké knihy, po t. zv. „bibli chudých“. Legendární její svod začíná životem sv. Václava a sv. Ludmily; již to je dostatečným svědectvím o místě původu, o němž uměleckohistorické bádání vůbec nepochybuje. Určením místa původu není ještě ovšem určen i domácí původ kreslíře a původce latinských titulků, ale domněnka Rybova, že původce těchto titulků „byl nejspíše cizinec“ (str. 120), plyne víc z tradičně [217]vkořeněné skepse k domácímu původu našich kulturních jevů než z přesvědčivých důvodů. Ryba soudí tak ze dvou omylů skladatele titulků legendy svatováclavské, ale obou omylů mohl se dobře dopustiti i skladatel domácí, zvl. při mechanickém a značně řemeslném postupu, jakým byly právě tyto obrazové knihy zhotovovány. K tomu k prvnímu z nich dal podnět již tekst latinské literární předlohy titulků, jak Ryba sám upozorňuje.

V naší edici jsou reprodukce těchto legendárních cyklů doplněny jednak Matějčkovým výkladem uměleckohistorickým a Šámalovými výhledy kulturně historickými, jednak otiskem a překladem latinských titulků a Rybovým rozborem jejich poměru k domácí latinské tradici legendární a jeho kritickým překladem redakcí latinských legend o sv. Václavu, sv. Ludmile a sv. Prokopu, nejbližších k těmto titulkům. Tímto rozborem Rybovým je dokumentována souvislost tohoto drobného umění výtvarného s literární tradicí, jakou poučně doložil Ryba i pro vrcholné malířství gotické na cyklu svatojakubském ve svém nedávném článku v časopise Věda a život (7, 1941, 62n.).

Mezi obrazovými knihami gotického období je doložena i kniha česká; je to Zrcadlo člověčieho spasenie, zachované jednak ve zlomcích z poloviny 14. stol., jednak ve skvělém provedení ze samého počátku 15. století. Tato obrazová kniha česká se přimyká k obrazovému cyklu, doprovázenému latinskou veršovanou skladbou a nazývanému ‚Speculum humanae salvationis‘, který byl ve 14. stol. značně rozšířen; cyklus ten je i v této originální versi latinské zastoupen prací českého původu, kterou je klásti do polovice 14. století.[1] Liber depictus si právem zasloužil ediční pozornosti, jaké se mu dostalo, již i jako obrazová kniha tématem do jisté míry česká; zasloužilo by jí však také Zrcadlo jako obrazová kniha i jazykovým doprovodem česká a výtvarně mnohem vyspělejší.

Slovo a slovesnost, volume 7 (1941), number 4, pp. 216-217

Previous Karel Teige: Marten a Šalda

Next Jiří Veltruský: Česká estetika Mirka Nováka