Slepý o barvách

BHk (= Bohuslav Havránek)

[Chronicles]

(pdf)

-

V Listech filologických čteme v posledním čísle vyšlém v únoru t. r. (v 1. č. 73. roč.) referát Frant. Březiny o válečných ročnících Revue des etudes slaves (o sv. 19—21, vyšlých r. 1939 až 1944). Referent se domnívá, že jeho přehled přijde „možná vhod především našim ruštinářům“. Musím ho zklamat; nepřijde jim vhod a nebude jim k užitku, protože i průměrný ruštinář hned na samém počátku pozná, že recensent píše o věcech, které sám naprosto nezná.

Hned na počátku totiž resumuje stati Mazonovy o domnělé podvrženosti Slova o pluku Igorově; resumuje je tak, jako by jimi otázka ta byla více méně řešena — píše doslova: „Mazon pokračuje v důkaze (podtrženo zde) o podvrženosti Slova o pl. Ig.“ (tedy ani ne v dokazování, ale přímo v důkaze). — Pro recensenta ovšem je to možné — vždyť on nezná ani vlastní knihu A. Mazona Le Slovo d’Igor, vyšlou v Paříži r. 1940 jako 20. sv. Travaux publiés par l’Institut d’Études slaves, která je běžná v našich knihovnách (píše jen, že kapitoly … „byly podle autorova ohlášení vydány samostatně“), tím méně zná literaturu jinou. Končí proto své poznámky takto: „Je nepochybné, že tyto úvahy Mazonovy dají podnět k novým bojům o pravost Slova. Nedávno bylo oznámeno, že R. Jakobson vydal v N. Yorku knihu, bránící Slovo.“ — Uklidňuji autora — nemusí být prorokem — literatura reagující na neudržitelné vývody Mazonovy je již rozsáhlá a začíná hned r. 1939, a to dokonce i u nás: v 19. roč. časopisu Slavie (1939/40) je již obšírná stať o té otázce, r. 1941 vychází v Bělehradě speciální sborník a především v Sovětském svazu vyšlo poslední dobou mnoho studií týkajících se hlavně dílčích otázek Slova o pl. Ig. a prokazujících jeho pravost i několik souborných prací. Protože pro slavistickou redakci Listů filologických dosud patrně platí „rossica non leguntur“ (srov. zde již na str. 48), odkazuji p. recensenta alespoň na Revue des études slaves, kde by našel slušný jejich výčet ve sv. 22, 1946, str. 229 n., ve sv. 23, 1947, str. 194 n. a 24, 1948, str. 215 n.,[1] a upozorňuji jej, že převážnou většinou práce ty u nás jsou. Tam by také našel ve sv. 24 už reakci Mazonovou na jedinou knihu, o které jen z doslechu ví. Rozsáhlou knihu tu, podnětnou a přesvědčivou obranu slova o pl. Ig., nazvanou La geste du prince Igor, épopée russe du XII^e siècle, vydal s R. Jakobsonem H. Grégoire, M. Szeftel a J. A. Joffe v N. Yorku r. 1948 a je již dlouho v rukou našich slavistů a v našich knihovnách. Recensent by byl našel podrobný referát Tesnièrův o ní také v Bulletin de la Société de linguistique, sv. 44/2, 1948, str. 144—148, abych ho opět upozornil na západní pramen, když sovětské patrně neuznává. Kdyby byl kdy jen zlomek celé příslušné literatury, zejména sovětské, viděl, nebyl by se mohl vyjadřovat tak lehkovážně. Vždyť by bylo stačilo, kdyby si byl jako pomocník ruštinářů alespoň všiml 1. čísla časopisu Ruština v škole (str. 16n.) anebo vzal do rukou knihy běžně známé průměrným ruštinářům, jako je Orlovova kniha Slovo o polku Igoreve (v 2. vyd. z r. 1946) anebo Obnovského Očerki po istorii russkogo literat. jazyka (1946).

Sotva se už mohl dotknout někdo otázky Slova o pluku Igorově s větší neznalostí věci. Ptáme se proto vážně, proč vůbec redakce Listů filologických podniká exkurse do slavistiky a neomezuje se účelně na thematiku jí bližší? Komu a k čemu, domnívá se, že slouží tak jednostranné a skreslující zprávy o věcech ruských?

Slovo a slovesnost, volume 11 (1949), number 3, p. 144

Previous Přednášky v Pražském linguistickém kroužku v době od března 1947 do května 1947

Next Vladimír Skalička: O analogii a anomalii