K některým otázkám jazykovědy (Odpověď J. V. Stalina na otázky J. Krašeninnikové, uveřejněná v časopise Bolševik č. 12)

Josif V. Stalin

[Články]

(pdf)

-

Soudružko Krašeninniková! Odpovídám na vaše otázky.

 

*

 

První otázka. Ve vašem článku je přesvědčivě ukázáno, že jazyk není ani základnou, ani nadstavbou. Bylo by správné pokládat jazyk za jev vlastní jak základně, tak nadstavbě, nebo by bylo správnější pokládat jazyk za jev, který je mezi nimi?

 

Odpověď. Samozřejmě, že jazyku jako společenskému jevu je vlastní to společné, co je vlastní všem společenským jevům, včetně základny a nadstavby, a to: že slouží společnosti právě tak, jako jí slouží všechny ostatní společenské jevy, včetně základny a nadstavby. Ale tím se vlastně také vyčerpává to společné, co je vlastní všem společenským jevům. Dále začínají vážné rozdíly mezi společenskými jevy.

Jde o to, že společenské jevy mají kromě tohoto společného své specifické zvláštnosti, které je navzájem odlišují a které jsou nejdůležitější pro vědu. Specifické zvláštnosti základny spočívají v tom, že základna slouží společnosti ekonomicky. Specifické zvláštnosti nadstavby spočívají v tom, že nadstavba slouží společnosti politickými, právními, estetickými a jinými idejemi a že vytváří pro společnost příslušné [71]politické, právní a jiné instituce. V čem pak spočívají specifické zvláštnosti jazyka, které jej odlišují od ostatních společenských jevů? Spočívají v tom, že jazyk slouží společnosti jako prostředek styku mezi lidmi, jako prostředek výměny myšlenek ve společnosti, jako prostředek, který lidem umožňuje vzájemně se dorozumět a organisovat společnou práci ve všech sférách lidské činnosti, jak v oblasti výroby, tak i v oblasti ekonomických vztahů, jak v oblasti politiky, tak i v oblasti kultury, jak ve veřejném životě, tak i ve způsobu života. Tyto zvláštnosti jsou vlastní pouze jazyku, a právě proto, že jsou vlastní pouze jazyku, je jazyk předmětem studia samostatné vědy — jazykovědy. Bez těchto zvláštností jazyka ztratila by jazykověda právo na samostatnou existenci. Prostě jazyk nelze zařadit ani do kategorie základen, ani do kategorie nadstaveb.

Není možno ho zařadit ani do kategorie „mezijevů“, ležících mezi základnou a nadstavbou, protože takové „mezijevy“ neexistují.

Ale bylo by snad možné zařadit jazyk do kategorie výrobních sil společnosti, do kategorie, řekněme, výrobních nástrojů? Skutečně, mezi jazykem a výrobními nástroji existuje určitá analogie: výrobní nástroje, právě tak jako jazyk, projevují jakousi lhostejnost k třídám a mohou stejně sloužit různým třídám společnosti, jak starým, tak novým. Je tato okolnost důvodem k tomu, aby byl jazyk zařazen do kategorie výrobních nástrojů? Ne, není.

N. J. Marr, kdysi, když viděl, že se jeho formule „jazyk je nadstavbou nad základnou“ — setkává s námitkami, rozhodl se „přeorientovat“ a prohlásil, že jazyk je „výrobním nástrojem“. Měl N. J. Marr pravdu, když zařadil jazyk do kategorie výrobních nástrojů? Ne, rozhodně neměl pravdu.

Jde o to, že celá podobnost mezi jazykem a výrobními nástroji spočívá v analogii, o níž jsem právě mluvil. Zato však mezi jazykem a výrobními nástroji existuje základní rozdíl. Tento rozdíl spočívá v tom, že výrobní nástroje vyrábějí hmotné statky, kdežto jazyk nevyrábí nic, nebo „vyrábí“ pouze slova. Přesněji řečeno, lidé, kteří mají výrobní nástroje, mohou vyrábět hmotné statky, avšak tíž lidé, když mají jazyk, ale nemají výrobní nástroje, nemohou vyrábět hmotné statky. Není těžké pochopit, že kdyby jazyk mohl vyrábět hmotné statky, byli by žvanilové nejbohatšími lidmi na světě.

 

*

 

Druhá otázka. Marx a Engels definují jazyk jako „bezprostřední skutečnost myšlenky“, jako „praktické … skutečné vědomí“. „Ideje“, říká Marx, „neexistují odděleně od jazyka“. Do jaké míry se má podle vašeho mínění jazykověda zabývat významovou stránkou jazyka, sémantikou, a historickou sémasiologií a stylistikou, nebo má být předmětem jazykovědy jen forma?

 

Odpověď. Sémantika (sémasiologie) je jednou z důležitých částí jazykovědy. Významová stránka slov a výrazů má velký význam při studiu jazyka. Proto musí být sémantice (sémasiologii) zajištěno v jazykovědě náležité místo.

Avšak při zpracování otázek sémantiky a používání jejích údajů nelze nikterak přeceňovat její význam, a tím spíše nelze jí zneužívat. Mám na mysli některé jazyko[72]vědce, kteří se dávají přespříliš unášet sémantikou a pohrdají jazykem jako „bezprostřední skutečností myšlenky“, jež je nerozlučně spjata s myšlením, odtrhují myšlení od jazyka a tvrdí, že jazyk dožívá svůj věk, že je možno obejít se i bez jazyka.

Poslechněte si slova N. J. Marra:

„Jazyk existuje, jen pokud se projevuje ve zvucích; proces myšlení probíhá i bez vyjádření … Jazyk (zvukový) začal nyní již odevzdávat své funkce nejnovějším vynálezům, které bezvýhradně vítězí nad prostorem, kdežto myšlení stoupá od svého, v minulosti nevyužitého bohatství, a od svých nových zisků vzhůru, a má odstranit a úplně nahradit jazyk. Budoucí jazyk bude myšlení, rostoucí v technice, oproštěné od přírodní materie. Před ním nemůže obstát žádný jazyk, ani zvukový, třebaže je spjat s normami přírody“ (viz „Vybraná díla N. J. Marra“).

Přeložíme-li tuto slátaninu „práce-magie“ do prosté lidské řeči, pak můžeme dojít k závěru, že:

a) N. J. Marr odtrhuje myšlení od jazyka;

b) N. J. Marr má za to, že vzájemný styk mezi lidmi lze uskutečnit i bez jazyka, pomocí samotného myšlení, oproštěného od „přírodní materie“ jazyka, oproštěného od „norem přírody“;

c) N. J. Marr, odtrhuje myšlení od jazyka a „osvobodiv“ je od jazykové „přírodní materie“, upadá do bahna idealismu.

Myšlenky prý vznikají v hlavě člověka dříve, než jsou vyjádřeny řečí, vznikají bez jazykového materiálu, bez jazykového obalu, tak říkajíc, v obnažené podobě. Avšak to je naprosto nesprávné. Jakékoli myšlenky, které vznikají v hlavě člověka, mohou vzniknout a existovat jedině na základě jazykového materiálu, na základě jazykových termínů a vět. Obnažené myšlenky, oproštěné od jazykového materiálu, oproštěné od jazykové „přírodní materie“, neexistují. „Jazyk je bezprostřední skutečností myšlenky“ (Marx). Realita myšlenky se projevuje v jazyku. Pouze idealisté mohou mluvit o myšlení, nespojeném s „přírodní materií“ jazyka, o myšlení bez jazyka.

Prostě: přeceňování sémantiky a její zneužívání přivedly N. J. Marra k idealismu. Proto uchráníme-li sémantiku (sémasiologii) před zveličováním a zneužíváním takového druhu, jakých se dopouští N. J. Marr a někteří jeho „žáci“, pak může sémantika přinést jazykovědě velký prospěch.

 

*

 

Třetí otázka. Zcela oprávněně mluvíte o tom, že ideje, představy, mravy a mravní zásady buržoů a proletářů jsou přímo protikladné. Třídní charakter těchto jevů se nesporně projevil na sémantické stránce jazyka a někdy i na jeho formě — na slovní zásobě — jak je správně ukázáno ve vašem článku. Je možno při analyse konkretního jazykového materiálu a především významové stránky jazyka mluvit o třídní podstatě jím vyjádřených pojmů, zvláště v oněch případech, kdy jde o jazykové vyjádření nejen myšlenky člověka, ale i jeho vztahu ke skutečnosti, kde se zvláště výrazně projevuje jeho třídní příslušnost?

 

Odpověď. Stručněji řečeno, chcete vědět, zda třídy mají vliv na jazyk, zda vnášejí do jazyka svá specifická slova a výrazy, zda se stávají případy, že lidé přikládají [73]jedněm a těmže slovům a výrazům různý smyslový význam podle třídní příslušnosti?

Ano, třídy mají vliv na jazyk, vnášejí do jazyka svá specifická slova a výrazy. A někdy různě chápou jedna a tatáž slova a výrazy. To je nepochybné. Z toho však vůbec nevyplývá, že specifická slova a výrazy, právě tak jako rozdíly v sémantice mohou mít velký význam pro vývoj jednotného celonárodního jazyka, že jsou s to oslabit jeho význam nebo změnit jeho charakter.

Předně, takových specifických slov a výrazů, jakož i případů odlišnosti v sémantice, je v jazyce tak málo, že stěží tvoří jedno procento všeho jazykového materiálu. Všechna ostatní převážná masa slov a výrazů, jakož i jejich sémantika, jsou tedy společné pro všechny třídy společnosti.

Za druhé, specifických slov a výrazů, majících třídní odstín, se v řeči nepoužívá podle pravidel nějaké „třídní“ gramatiky, která ve skutečnosti neexistuje, ale podle pravidel gramatiky existujícího celonárodního jazyka.

Tedy existence specifických slov a výrazů a skutečnost, že se v sémantice jazyka vyskytují rozdíly, nevyvrací, ale naopak potvrzuje existenci a nutnost jednotného celonárodního jazyka.

 

*

 

Čtvrtá otázka. Ve svém článku hodnotíte zcela správně Marra jako vulgarisátora marxismu. Znamená to, že linguisté, mezi nimi i my, mládež, musíme odvrhnout celé linguistické dědictví Marrovo, který přece jenom má řadu cenných jazykovědných výzkumů (psali o nich v diskusi soudruzi Čikobava, Sanžejev a jiní)? Můžeme, přistupujíce k Marrovi kriticky, brát přesto z něho to, co je v něm užitečné a cenné?

 

Odpověď. Samozřejmě, díla N. J. Marra se neskládají jenom z chyb. N. J. Marr se dopouštěl nejhrubších chyb, když vnášel do jazykovědy prvky marxismu v překroucené podobě, když se pokoušel vytvořit samostatnou theorii jazyka. Avšak N. J. Marr má některá dobrá a s nadáním napsaná díla, kde zapomněl na své theoretické ambice a svědomitě, a třeba říci dovedně, zkoumá jednotlivé jazyky. V takových dílech můžeme najít nemálo cenného a poučného. Je pochopitelné, že toto cenné a poučné je třeba od N. J. Marra převzít a použít.

 

*

 

Pátá otázka. Mnozí linguisté považují za jednu z hlavních příčin stagnace v sovětské jazykovědě formalismus. Velmi ráda bych znala váš názor o tom, v čem spočívá formalismus v jazykovědě a jak ho překonat?

 

Odpověď. N. J. Marr a jeho „žáci“ obviňují z „formalismu“ všechny jazykovědce, kteří nesdílejí „nové učení“ N. J. Marra. To je ovšem neseriosní a nemoudré.

N. J. Marr považoval gramatiku za prázdnou „formalitu“ a lidi, kteří považují gramatickou stavbu za základ jazyka, za formalisty. To už je úplně hloupé.

Myslím, že „formalismus“ si vymyslili autoři „nového učení“, aby si usnadnili boj se svými odpůrci v jazykovědě.

[74]Příčinou stagnace v sovětské jazykovědě není „formalismus“, vynalezený N. J. Marrem a jeho „žáky“, nýbrž arakčejevský režim a theoretické poklesky v jazykovědě. Arakčejevský režim vytvořili „žáci“ N. J. Marra. Theoretickou motanici vnesli do jazykovědy N. J. Marr a jeho nejbližší spolupracovníci. Aby nebylo stagnace, je třeba likvidovat i to i ono. Likvidace těchto vředů ozdraví sovětskou jazykovědu, vyvede ji na širokou cestu a umožní sovětské jazykovědě zaujmout první místo ve světové jazykovědě.

 

Dne 29. června 1950.                                                                    J. STALIN

Slovo a slovesnost, ročník 12 (1950), číslo 2, s. 70-74

Předchozí Josif V. Stalin: O marxismu v jazykovědě (Článek J. V. Stalina v moskevské Pravdě 20. VI. 1950)

Následující Karel Horálek: K theorii překladu (O překládání marxistické literatury)