O některých rozsahových novotách K. M. Čapka-Choda

Václav Křístek

[Articles]

(pdf)

-

Jazyk našeho předního naturalisty K. M. Čapka-Choda, který by se byl dožil v únoru roku 1950 devadesáti let, je hmatatelným svědectvím závislosti onoho „nástroje myšlení a dorozumění“ na vývoji jeho tvůrce, přetvařitele i nositele — společnosti. Neboť jazyk je do všech důsledků jevem společenským, sociálním. Hnacím pérem vývoje lidské společnosti je rozvoj vztahů mezi výrobními prostředky a výrobními silami. Je tedy vývoj společnosti určován činiteli hospodářsko-politickými. Týmiž činiteli je určována i kultura jakožto produkt této společnosti, jakožto ideová nadstavba společenských dějů. Odrazem těchto poměrů je nutně i písemnictví a jeho stavební materiál — jazyk.

Čapek-Chod vydával své první práce v devadesátých letech minulého století, tedy v době, kdy mladá třída společenská — průmyslový proletariát — počíná již uvědoměle bojovat o svá práva. V roce 1890 se u nás po prvé slavil 1. máj, nadšeně pozdravovaný všemi, kdo měli k lidu blízko. Obecně známé je nadšené vítání 1. máje Janem Nerudou, právě tím, jenž „vzal z ulice slova nemytá a nečesaná a učinil z nich posly věčnosti“.

Náš naturalismus stejně jako naturalismus vůbec vyrůstá z filosofické base materialismu, ne však materialismu dialektického. Tím se zcela nutně utápí v popisování společenských i individuálních zmatků a rozporů, poznamenaných počátkem imperialismu; z těchto zmatků nenachází spasný východ, a co je horší, ani se nesnaží tento východ najít. I Čapkovo dílo, svým způsobem ojedinělé, nečiní výjimku. Čapek-Chod je mistrným zobrazovatelem drobných lidských osudů, detailním kresličem charakterů a životů nejrůznějších postav a postaviček. Ale Čapkův člověk není ničím jiným než produktem prostředí. „Po každém pokusu prolomiti temnou osudovou klenbu nad hlavou a vzestoupiti k světlejším oblastem názorovým následuje u něho vždy nový pokles do beznaděje, která se projevuje krutým výsměchem líčeným postavám, k novému a nevývratnějšímu ujištění o bezúčinnosti soucitu, [161]o marnosti naděje v jakýkoliv korektiv lidského údělu“ (B. Václavek, Česká literatura XX. století, str. 41). Přesto však si Čapkova díla vážíme; už tím, že ukazuje na tyto rozpory, zmatky a nespravedlnosti, napovídá nepřímo, že takové poměry nejsou udržitelné, že je nanejvýš potřeba rázného zásahu a boje o lepší uspořádání lidských osudů.

Naskýtá se závažná otázka, jakým způsobem zobrazuje tyto nové skutečnosti jazyk, do jaké míry je jazyk zrcadlem těchto nových poměrů. Odpověď na tuto otázku je velice složitá. Vyžadovala by monografického zpracování jazyka našich naturalistů, především ovšem jazyka K. M. Čapka-Choda. Je možno říci předem, že Čapkův jazykový přínos je daleko větší než přínos ideový. Je v něm dobře patrna existence nové třídy, která vystupuje již zcela uvědoměle, je zjevná všude v literárních projevech. Doslova vtrhuje do zakázané zahrady písemnictví, střeženého dosud pro vrstvy vyšší. Tam jsou najednou poeticky „únosná“ slova tvrdé skutečnosti a není to jen problém estetického vkusu a módy, jak se s oblibou tvrdívalo, nýbrž nutný resultát společenského vývoje. U Čapka-Choda souvisí toto obohacení básnického jazyka s bohatou thematikou jeho děl, která vyžaduje citlivou charakteristiku prostředí i postav. A Čapek měl vzácnou dovednost charakterisovat své postavy především jazykově. Je pochopitelné, že nevystačil všude s běžnými jazykovými prostředky své doby, třebaže z nich dovedl vybírat citlivěji než mnozí jiní spisovatelé. Čapkův jazyk působí na první pohled jako hutný soubor výrazových prostředků plný novot a barvitých výrazů na dokreslení doby a prostředí. Při bližším rozboru se však ukáže, jak poměrně málo má skutečných novotvarů. Čapek-Chod projevuje všude obdivuhodnou znalost svého nástroje a stavebního materiálu, zná velmi dobře starší podobu spisovného jazyka, křísí velmi často dobrá zastaralá slova, především obrozenská, dovede velmi dobře čerpat ze svého rodného dialektu chodského, ale i z dialektů jiných, místních i sociálních. Jeho vlastní novotvary, které si tvoří tam, kde nemůže vhodnou formu nalézt, mají převážnou většinou povahu novot „rozsahových“, vytvářených vždy se vzácnou znalostí zásadních tendencí českého jazyka spisovného a básnického. Těmto novotám chceme věnovat trochu pozornosti.

„Rozsahové novoty“ je Trávníčkův termín pro jistý druh výrazových prostředků básnického jazyka, nikoliv novot úplných, nýbrž jen nových obměn hotových slov, tvořených podle ustálených jazykových konvencí, tedy rozsahové obohacení existujících výrazových prostředků. (Srov. na př. Trávníčkův článek „O jedné stránce slovesa v našem písemnictví“ v 5. roč. Naší řeči, 1921, str. 193 n.) Mnohdy se ukáže, že Čapkovy rozsahové novoty jsou jen novotami relativními; najdeme je v jazyce starším, často se s nimi shledáme u spisovatelů příbuzného charakteru nebo u Čapkových krajanů. Někdy se projeví i vliv Šaldovy slovní vynalézavosti, neboť Šalda měl jistě na Čapka vliv, a to nepřímý — jako jeho velký protivník.

 

Nesložená dějová substantiva. Sem patří podstatná jména jako hyb, kyv, hled, dále substantiva jako vid, srk, svist, vdych, třas, pal, hnět, kruch (= zkrušení), strůj atd. Jiného původu, ale tvarem shodné je Čapkovo subst. schvál (= schválnost). První skupinka jsou substantiva nesložená proti běžným složeným, druhá nesložená substantiva, která nemají proti sobě složené tvary běžné.

[162]Pronesla to tak čilým hybem hlavy, že se jí černý šátek svezl hluboko do týla (Řešany), — téhož substantiva užívá i Rais, Vrchlický a j.

Kyv jeho hlavy opět se vrátil k čtyřčtvrtnímu normálu. (Dar sv. Floriána, dále Dar).

… neodešel a zůstal, stigmatisován hledy napřed zvědavými a potom opovržlivými (Antonín Vondrejc dále Vond.).

Rudý vid zpod víček zaplavil mu na vteřinu celý obzor (Jindrové), — vid zaznamenává i Jungmann z Rukopisů a dále z Čelakovského.

… pil hltavě s tak bezohledně zvučným srkem … (Vond.), — srk zaznamenává Jungmann ve významu ‚ein Schlurf‘, Příruční slovník jaz. čes.[*] má dosti dokladů z Č.-Ch., Táborského i z denního tisku.

Máňa vdychla přerývavě, jako by vdych běžel po schodech (Turbina).

Tu vjel do ní třas teprve jak náleží (Ad hoc), — slovo obrozenské s významem ‚tremor, ‚strach‘.

Zažehl ho v očích pal jedné z těch slz (Řešany).

… nebylť tak úplně bez hnětu (Jindrové), — slovo obrozenské, PS má dosti dokladů z Vrchlického, Čecha a j.

Největším kruchem Rozkočova zkrušení byla však prázdná kapsa. (Řešany), — Čapkův novotvar, PS uvádí kruch jen jako slovo odborného jazyka ve významu kus nerostu.

… to všechno strůjem ďábelským. (Zvířátka a Petrovští, dále Zvíř.), — běžnější je strůj ve významu konkretním, na př. postroj koně.

Podobného typu je nedějové substantivum schvál ve významu schválnost: Byl to schvál, ale docela ve stylu otcově (Jindrové); Jungmann uvádí toto slovo ve významu veliká chvála, chlouba, na př. žena na schvál pěkná, dále ve spojení na schvál mu to udělal; PS má doklad také z Poláčka.

 

Dějová substantiva od sloves předponových. Patří sem na př. pozev (Psychologie bez duše, dále Ps); je to zase slovo obrozenské, Jungmann uvádí pol. pozew s významem ‚Vorladung‘, PS má doklady z Krásnohorské, Štecha a j.

Zástoj: zastával prý vždycky zástoj … (Řešany); zde ve významu ‚přesvědčení‘, Jungmann uvádí zástoj jako ‚místo, kde státi lze‘, dále ve významu ‚předmět‘; tak i Trávníček — předmět, věc, záležitost (vulg.), v lidové mluvě pak ve významu ‚zastání‘.

Běžnější je provod: … opakoval pokusy přiměti jej k slyšitelným provodům nepopíratelného už smíchu (Zvíř.); PS uvádí doklady od J. J. Kol., Machara, Baara.

Nátah na houslích (Vond.); Jungmann zná toto slovo pro označení ochranné pásky při poranění stromu, PS uvádí doklad jen z Č. Ch. Čapkovým novotvarem je slovo odkyv — pošinutí směrem od středu: … roura refraktoru provedla několik sotva znatelných odkyvů (Turbina). Běžněji se v básnickém jazyce užívá slova podar — dar (Vond.), ponuk (Jindrové); Čapkovo pohvizd (Povídky) je slovo obrozenské (Jungmann — hvízdání větru nebo člověka); postih zná PS jen z Čapka. Slovo prošleh (Turbina) je známo i z Jiráska.

Jiného typu jsou dějová substantiva jako obrozenské proslava (Rozkoč), typicky čapkovské příbytě (Turbina) jako žertovné opositum k úbytě (… na místě úbytí všestranné příbytě), dále obrozenské výbyt (tam jen ve významu výbava) s novým významem existence: … zápas za slušný výbyt rodiny (Rozkoč); Tyršova tělo[163]cvikářského slova výsed užívá Čapek ve významu ‚vysedávání‘ (rekonvalescentní výsedy — Turbina).

I jinak dosti běžná jsou substantiva se záporkou ne-: na př. nečas (Řešany), ovšem jen v předložkovém spojení v nečas — v nevhodnou dobu; nečest (Řešany); nepaměť (Řešany); nepříležitost (Ad hoc); netrefa (Vond.); nevdova (Ad hoc: … bral si nevdovu, a k tomu mladičkou); nezměna (Řešany).

Vedle starších substantiv na -ota, která se vyskytují jako dvojtvary (dublety) týchž substantiv na -ost (bystrota — Vond., mokrota — Vond., těsnota — Dar), vytváří Čapek substantiva nová, jako hmotnota (Turbina), šerota (Vond.), vlhkota (Ad hoc); obrozenského pevnota s významem ‚pevnina‘ užívá Čapek v abstraktním významu pevnost.

Pro Čapka-Choda jako zobrazovatele současnosti (m. j. ženského emancipačního hnutí) jsou velmi příznačná přechýlená substantiva jako souvěrka: Mánička Steinová pochodila lépe než souvěrka její (Ad hoc); šéfka: paní šéfka přistoupila z pozadí žehlírny k oknu (Ad hoc); vášnivka: největší vášnivky zvědavostí div se neohlížely po stěnách (Rozkoč); zaslíbenka: shledání slepého milence — vojína s věrnou zaslíbenkou (Jindrové); žertovné bratrnice — řádová sestra: bratrnice třetího řádu a kuchařka prvního řádu (Rozkoč); dveřnice: Byla to ohavná rčení, jakými oplývati mohla jedině ústa takové dveřnice děvína (Lén); nástupnice: A tu seděla Maryška na trůně panímámy Tiché, jako její pravoplatná nástupnice (Povídky); nevrlice: Nevrlice ukrojila ukrutný kus chleba a uhodila jím před Hupku (Humoreska); poslice: Byl vlastně rád, že nemohl groteskní poslice své … odvolat (Vond.). Ve sportovní terminologii je poměrně běžné, ale v básnickém jazyce řídké subst. borkyně: Soňa byla … borkyně třídy sama pro sebe (Odvážné povídky), dále tvořením obdobné sebevrahyně (Vond.) a j.

 

Velmi hojnými rozsahovými novotami Čapka-Choda jsou složená substantiva středního rodu, vzniklá z předložkových vazeb.

Není tenhle burácivý nářek vlastně oplakáním nutné rozluky pro jeho bezchlebí a počátky těžké choroby? (Vond.)

… reagoval … ostrým svraštěním meziobočí (Vond.).

… tuhý vryp z meziočí zmizel (Humoreska).

Řada skleněných zelených perlí lemovala sluncem opálené ohrdlí (Zvíř.). — V odborném jazyce je toto slovo známo ve významu ‚ozdobný límec‘ (Niederle, viz PS).

… byl přitisknut k … ostění portálu (Rozkoč).

Z podkamní vytáhla dřez, rýžový kartáč a spoustu hadrů (Vond.).

… chtivými chřípěmi hledal stopy sladké vůně Tyndina podramení (Turbina).

… měl dům v Praze a vilu někde v Předpraží (Jindrové).

(děvče) vzalo z příokní práci a jalo se plésti (Turbina).

… ventilátor v přístropí nad ním už dávno přestal svištěti (Jindrové).

Lén se šoural dál až za roh, za nímž číhala svítilna plamene z uličky neviditelného, prozrazujícího se toliko dštivým jasem přísvětlí (Lén), — slovo velmi řídké, doloženo v PS z Vachka a Lit. novin, s významem podobným obdobnému výrazu přítmí.

Hned ze zádveří vyvedl ven stařenu … (Ad hoc).

Rozkoč … jako by měl oči v záhlaví … viděl (Rozkoč), — zcela běžné ve smyslu přeneseném: záhlaví knihy a pod.; v našem významu řídké.

[164]… tu se rozlehl drkotavý rachot kol vozíku, vyrazivšího z ohbí silnice, domky a zahrádkami záhumení zakrytého (Odv. povídky) — PS má doklady také z Holečka a Šlejhara.

… dříve dech nenabyl, až na své židli v temném zákamení v „Kufru“ (Vond.).

Těchto výrazů užívá Čapek-Chod s oblibou tam, kde mu jde o zhutnění výrazu. Některá z nich, jako na př. Předpraží — krajina před Prahou — překvapují svou smělostí.

Svým skloňovacím typem jsou příbuzné jiné rozsahové novoty jako bolaví ve významu bolák (… měl na kolenou ukrutné bolaví … — Rozkoč); je to slovo obrozenské, dokládá je už Jungmann: „Má bolaví na noze“; dále soudruží (Povídky), výborství (Jindrové) a j.

 

(O adjektivních rozsahových novotách zde nepíše; viz o nich můj článek Několik poznámek k adjektivu K. M. Čapka-Choda, v Listech filologických, roč. 73.

 

Některé slovesné rozsahové novoty. Proti běžnému počínavému (inchoativnímu) slovesu rozšiřovati se má Čapek nedokonavé sloveso II. třídy šírnouti: ruce … nasazujou v ramenou ztenka a k lokti šírnou (Turbina); zde v kontextu hovorové pražštiny. Proti stavovému třypytiti se dějové třpytnouti: Zlatá jiskřička třpytla (Vond.); proti běžnému ztemněti má Čapek ztmíti se: Přišel stín a daleké ty figurky zdrobněly, ztměly se (Nejzápadnější Slovan).

Řídká jsou také denominativa IV. tř. Obrozenské deštiti (Thám má „deštiti výmluvnosti“): … od půlnoci deštilo nemnoho (Jindrové); hrdliti (doložené u Jungmanna už z Husa): neodolatelná síla hrdlila ji při tom k udušení (Jindrové); smutniti (Jungmann rozděluje smutněti — traurig werden a smutniti — traurig machen; zde ve významu stavovém): … firma měla stonásobnou příčinu, aby smutnila (Ad hoc); mřížiti: mřížené ploty ostnitých překážek (Jindrové); dále obrozenské vdoviti: … vdovil vytrvale od synova malička (Ad hoc).

Podobně i předponová slovesa rozdiviti (Dar); vyvěžiti: když je někdy vyvěžila na hlavě, … bylo zřejmo, že útlé hrdlo nese toto břemeno s námahou (Ad hoc); zahloubiti: … v podstavci, na němž zahlouben refraktor inženýra Moura (Turbina); zvarhaniti: Na nebi vypadal velmi vážně, na řece se drobnými vlnkami zvarhaněný jeho obraz smál. (Jindrové).

Některá nová slovesa s příponou -ovat: flétnovati: … vznikly by z toho povídačky! … flétnovala Tynda (Turbina); jamaikovati: … čaj naléháním hostitelky silně jamaikovaný … (Vond.), t. j. čaj se silnou dávkou rumu zn. Jamaica; … značně již naalkoholovaný básník Vondrejc (Vond.); spanovati: … bylo na ní mnoho kratších vlasů, nedbalým účesem nespanovaných (Lén); šavlovati: … dva tuční nesmírní mrakové … šavlovali proti sobě blesky (Řešany); zášijkovati: … zášijkovala jej … krutě a bezohledně (Zvíř.) (Jungmann dokládá toto sloveso již z Blahoslava: zašijkovati — za šiji koho bíti); dále slangové hanzlovati — mně hanzloval skrz ty moje spolčata (— dvojčata; Lén); běžnější docírovati (Turbina) a j.

Některá pozoruhodná předponová slovesa: odemstíti (častější sloveso, doložené v PS z Holečka, Šrámka, Vrby): Paní Mariana podnikla vše, aby odemstila nejhroznější urážku (Ps); odoperovati (běžnější v odborném jazyce technickém): … dala si svůj strabismus na klinice odoperovat (Ps); odviniti: … očekávalo se, že porota [165]jednomyslně odviní churavého hranáče (Lén) — (PS dokládá toto sloveso také ze Světlé); odženiti se: … naskytuje se vám příležitost, abych tak řekl odženiti se (Rozkoč); ostruniti: Vondrejc konečně zase jednou ostrunil své zaprášené varyto (Vond.); podestáti (patrně jihočeský dialektismus, užívaný Holečkem, Baarem v původním významu „zastoupiti v práci“; zde však ve významu podstoupiti něco): … ještě podestál příhodu s mlynářovýma … Zvíř.); rozsivěti: … tma noční se už rozsivěla tak, že bylo zřetelně vidět ploužení bílé mlhy (Ad hoc); lid. vybývati (zbývati, přebývati): … potom až vybývalo (Vond.); vypáchati (zbavovati se zápachu): Vypáchala však také dýmka Jiřinina strýce (Jindrové); vyšuměti (vydělati peníze šumařením): … dám vám ještě dvě, za tu chvíli víc nevyšumíte; odtud dále prošuměný: … vždy mu byla dvě léta, prošuměná v Bavořích nejsladší vzpomínkou (Humoreska); dále ještě vzúpěti (Humoreska), osyknouti (Turbina); sřečiti se (— dohodnouti se — Humoreska), udolati (zdolati — Nejzápadnější Slovan), uschopňovati (Jindrové), uznamenati (Zvíř.), vystražiti (dáti výstrahu): … ovšem jej sám vystražil, úmysl jeho není tedy zásadně vražedný (Jindrové), zečtveřiti: Galerie rozuměly její mimice patrně v tomto smyslu a zdvojily své úsilí, ano zečtveřily je … (Turbina); obrozenské zpáčiti — k dobrému obrátiti: … dá se všechno ještě zpáčit (Humoreska), ztulačiti: jeho otec také nadobro ztulačil (Humoreska); Jungmann uvádí toto sloveso jen ve významu faktitivním ‚tulákem učiniti‘.

Některá předponová slovesa, u nichž předpona omezuje míru děje. Tato slovesa jsou již běžnějším výrazovým prostředkem básnického jazyka vůbec. Nakročiti — poněkud vykročiti (k odchodu) (Odvážné povídky); ozkusiti (Řešany); pokrotiti — poněkud zkrotiti (Řešany); popravěti (o pověsti, vyprávěti — Řešany); poulevili (Dar); přiuprsknouti (Dar); ulitovati (Ad hoc); zavzíti: zavzal ho štipcem za rukáv i odváděl z kuchyně (Humoreska).

 

Adverbiální rozsahové novoty. Některá adverbia jsou tvořena běžnými příponami, avšak z neběžných základů, jiná jsou tvořena zcela nově:

běhutě — v běhu: Anda běhutě obrátila a týmž chvatem přiběhla (Vond.); končitě (tvořeno od obroz. končitý — špičatý): … svou bání a končitě z ní vyhnaným hrotem označovala původní objekt (Turbina); kotálivě: Poslední opálka (t. j. poslední lidé ze společnosti „Opálka“) snad ještě kolotala kotálivě po silnici (t. j. kolébavě, co noha nohu mine — Odvážné povídky); lilově — jako lilie: … chvíle dětské lásky, jedině lilově čisté (Humoreska); nedohlédavě (krátkozrace): Lonský … zamhoural nedohlédavě po Vondrejcovi (Vond.) (nedohlédavý ve významu krátkozraký uvádí i Jungmann); neodmluvně (tvořeno z obroz. adjektiva neodmluvný, -ě, ‚bez odmluvy‘): … přece jen neodmluvně cítí, že se tu děje cosi jako rouhání (Humoreska); pozývavě (tvořeno patrně podle běžného vyzývavě): Ukazováček zatřepetal se pozývavě (Humoreska); rokotavě (po způsobu slavíků): … potichoučku rokotavě zahvízdal vzájemný signál (Humoreska); sošně (jako socha): V tom Jiřina sošně povznesla se se židle (Jindrové) — (PS uvádí doklady z Řezáče a Čes. slova); švihle (se švihem, svižně): … jiskřičky švihle přeletují (Vond.); úkojně: přijala úkojně lijavec s výkřikem rozkoše (Vond.); vervně (s vervou): … dr. Černý pokračoval vervně … (Jindrové); vynikavě: … vůči zjevu tak vynikavě svůdnému [166](Odvážné povídky); obrozenské hlasno (dolož. u Jungmanna z Rukopisů): … zastavila se za Máňou s ústy jako na tragické masce kulatými a hlasno znějícími (Turbina); lunavo: … nebylo tak lunavo jako včera (Ad hoc); slyšno: … kolena jí slyšno bouchala do naškrobené sukně (Turbina); děvěnsky (jako dívka): Paní Pivková tleskla děvěnsky rukama (Rozkoč); šibeničnicky: … vyprskl v posměšek, který měl znít šibeničnicky (Vond.); šeptmo: … nadávky, jimiž se šeptmo častoval (Humoreska); rusismus po vlčímu (jako u vlků): … jeho čelist po vlčímu zacvakala (Vod.); podobně po červímu: Oddal se svému osudu po červímu, ovšem jako lidský červ (Jindrové).

 

Vybral jsem jen malou část čapkovských rozsahových novot, ale snad i tak je dobře patrno, že Čapek-Chod značně obohatil naši básnickou mluvu. Snad se mi také podařilo materiálem ukázat, že Čapek obohacoval básnickou řeč se znalostí současné i starší spisovné normy i dialektů, dále že toto obohacování není u něho samoúčelné, nýbrž vyplývá zcela přirozeně z bohaté thematiky jeho děl. Tuto novou thematiku si ovšem vyžádala nová doba, lišící se podstatně od období předchozího především novou strukturou společenskou.

Slovo a slovesnost, volume 12 (1950), number 3-4, pp. 160-166

Previous František Svěrák: Starší a mladší vrstva nářečí svatobořického

Next Miloš Pohorský: Pokus o ideovou koncepci vývoje Nerudova díla