Souborné vydání K. H. Máchy

Rudolf Havel

[Kronika]

(pdf)

-

[*]Literární odkaz K. H. Máchy, který déle než 100 let je předmětem literárněvědného zkoumání, byl vydáván s větší nebo menší přesností a úplností snad nejčastěji ve srovnání s díly jiných autorů. Usnadňoval to poměrně malý rozsah Máchova díla, ale především stálý a obdivný zájem čtenářstva. Nejen Máj, který podle Janského dosáhl již 160 vydání a který zůstává básnickým klenotem českého obrození, ale celé Máchovo dílo je organickou částí české literatury, kterou si bez něho nedovedeme představit. Během více než jednoho století bylo stále doplňováno a ucelováno většími nebo drobnějšími nálezy, a první kritickou edicí, která zahrnovala také zápisníky a korespondenci, pořídil až Fr. Krčma u Borového v knihovně Pantheon (1928 a 1929). Již při tomto vydání pomáhal Krčmovi máchovský sběratel i badatel Karel Janský, který byl po smrti Krčmově jediný z našich editorů povolán k tomu, aby po dvaceti letech dal české veřejnosti do rukou znovu kritické vydání Karla Hynka Máchy.

Hned na začátku budiž ke cti Janského řečeno, že ponechal nejen Krčmovo vnější rozdělení Máchova díla, na něž si zvykli čtenáři i vědečtí pracovníci, ale že se přidržel i jeho členění vnitřního, že ponechal i názvy svého předchůdce tam, kde jde o označování vydavatelem, a že ponechává také již vžité označení zkratek rukopisů, jejichž seznam je zároveň seznamem pramenů. Tím je odložen starý nešvar, že každý vydavatel se snažil uspořádat dílo vydávaného spisovatele stůj co svůj jinak, než to činil jeho předchůdce. Janský pokračuje v dobrém vydání svého předchůdce, doplňuje je, často se od něho liší a zdokonaluje je podle potřeb současnosti.

Janského vydání má tři svazky: I. Básně — Dramatické zlomky (1948 ještě u Borového), II. Próza (tamtéž 1949), III. Deníky — Zápisníky — Dopisy (Československý spisovatel 1950). Rozsahem materiálu se Janský neliší mnoho od Krčmy, neboť nepřibylo nového materiálu. Ve svazku básní je nově otištěna jen báseň Zpěv u hrobu p. Josefa Jungmanna mladšího (str. 210). Dále je tu po prvé rozšířeno dosavadních 8 znělek o devátou Jest pěvcův osud. Jinak jsou změny jen v tom, že Janský otiskuje podle jiného pramene než Krčma, na př. báseň Ivan, kterou Krčma otiskuje podle M₁, otiskuje Janský podle R₃, báseň V chrámu je u Krčmy otištěna podle K, u Janského podle H a pod. Nebo jde u Janského o jiné zařazení, na př. z Krčmova oddílu „Básně bez nápisů a zlomky“ přešlo č. 11 u Janského do Znělek (Jest pěvcův osud …) a č. 19 (Prolog k Pouti krkonošské) do zcela nového oddílu „Básní z prací prozaických“; proti Krčmovi naopak má zde Janský navíc č. 2 (O harfo dávnověká, u Krčmy v oddílu „Písně mimo cyklus“) a č. 3 (Zbor bludic neviditelný, které Krčma považoval za část Ukončení [190]Mnícha a otiskl je v Poznámkách na str. 327). V „Básních příležitostných“ shrnuje Janský Krčmova č. 2, 3 a 4 pod název Do památních listů. Nový oddíl „Básně z prací prozaických“ obsahuje Prolog k Pouti krkonošské, píseň Marinčinu, písně z Cikánů, píseň z Křivokladu a překlad z Byrona; je sporné, zda je nutno zaváděti tento nový oddíl, když stejně nezahrnuje všechny veršované vložky Máchovy v prozaických pracích; některé z nich totiž Janský zde neotiskuje, poněvadž nechtěl „tyto příliš známé básně zařadit do oddílu, kde by je nikdo nehledal“. Veršované vložky v próze jsou myšleny jako její část a jejich pravá fuknce i jejich estetický účin plně vynikne jen v prozaickém rámci, nikoliv jsou-li isolovány. Zcela určitě bych z těchto důvodů neosamocoval a do zvláštního oddílu nedával Píseň z Křivokladu (231) a Úryvek z Obležení Korintu (232). Proti Krčmovi má Janský nový oddíl „Rúznočtení a dodatky“, kde shrnuje to, co má Krčma uvedeno v poznámkách. Zcela správně označuje čtyřverší Co zde sním a co zde vypiju za pochybné a jeho domněnka, uvedená v poznámkách (416), že je Mácha někde četl nebo slyšel a potom volně v Zápisníku zaznamenal, je jistě správná. Proti Krčmovi otiskuje zde navíc z Nitry Píseň (283, Pokraj skály jinoch sedí) a Prolog k Pouti krkonošské (294 podle M₁). Německé básně Máchovy rozhojňuje Janský o dvě, Die Trümmer (ze Zápisníku, u Krčmy III/86) a Pensum (u Krčmy v poznámkách 306).

Druhý svazek, svazek próz, rozdělil Janský na rozdíl od Krčmy na prózy historické a prózy ze současného života, a vyloučil z nich Kata (otiskl jej na prvém místě) a Obrazy ze života mého (otiskuje je před prózami ze současného života), samostatně klade pak Návrat a Cikány. Rozdělení, které nebylo zvlášť nutné, je tedy jen thematické, kdežto Krčma se přidržoval více uspořádání chronologického. K povídce Valdice připojen zlomek Deník mnichův podle H. I zde má Janský samostatný oddíl „Různočtení“, jenž přináší nově začátek povídky Vasil Vasilovič podle R₁₀, variant Valdic podle R₁₁ a z Opisu variant Pouti krkonošské.

Třetí svazek, obsahující deníky, zápisníky a dopisy Máchovy, je proti Krčmovi rozšířen o mnoho tím, že Janský otiskuje všechny Máchovy výpisky z cizích autorů. Krčma se zde spokojil s tím, že uvedl místo, z něhož je opis pořízen, a poznamenal, odkud až kam je opisováno. Na př. (Krčma III, 188): „celkem 71 veršů (od verše Meph.: Ungern entdeck ich hoheres Geheimnis — až k verši: Und sehe wohl, daß du den Teufel kennst …)“, kdežto Janský otiskuje všechny tyto verše. Tak především výpisky, které u Krčmy jsou na str. 235 až 245, jsou u Janského na str. 227 až 270. Že Janský takto podává čtenářům zcela věrně Máchův Zápisník, má své oprávnění; Máchovy výpisky nebyly, jak známo, pouze výpisy nahodilými, nýbrž jsou pevně spjaty s jeho dílem původním již proto, že je to dílo zlomkovité, z něhož pouze tušíme, co Mácha napsat chtěl a jak se ke svým pracím připravoval. Máchovy zápisky nám tu hodně napovídají; „duševní dílna“ Máchova je nám také příliš drahá, abychom z ní vynechávaly to, co by se u jiných autorů zdálo zbytečné. Ale abychom měli opravdu Máchovo dílo úplné, neměly by v tak pečlivém vydání chybět ani reprodukce Máchových kreseb; tak se musíme spokojiti jen s poznámkou (na př. III, 195), že na str. 45 v Zápisníku jsou dvě kresby tužkou: Dol sv. Alberta u Housky a Houska; a jinde podobně. Snad se jednou dočkáme i takového vydání. — Dopisy jsou proti Krčmovi rozhojněny o dopis XXXII, psaný Vincencem Náhlovským Václavu Štulcovi, který zachycuje poslední chvilky Máchova života.

Pravý význam edice Janského je v jeho poznámkách. Ty jsou tak hojné a vyčerpávající, jak si jen můžeme představit, a podávají nezbytný materiál k budoucímu studiu Máchova díla. Nejenže přinášejí přesné záznamy o pramenech a variantech, nejenže uvádějí co nejúplněji různočtení, uvádějí, co bylo v textu opravováno, jak a podle čeho, nýbrž přinášejí data vzniku, vysvětlují narážky Máchovy (na př. v prózách), podávají nejdůležitější literaturu o každé jednotlivé básni nebo próze, upozorňují na názory literárních historiků; při Zápisnících snaží se Janský buď v poznámkách nebo v závorkách při textu najít přesné údaje o výpiscích Máchových a srovnává opisy s originály, z nichž Mácha opisoval. Zde vykonal Janský práci tak záslužnou, jako dosud žádný náš editor. Jistě by nebylo možno každého českého klasika vydávat podobným způsobem, ale alespoň to, že Janský otiskuje současné kritiky Máje, mohlo by se při vydávání klasiků vžít. Že Janský tyto neblaze proslulé posudky otiskl, je záslužné, ale měl být vedle nich otištěn i současný hlas ze Slovenska, a to z článku Karla Kuzmányho v Hronce z r. 1837, kde se autor rázně postavil proti pod[191]ceňování básnického nadání Máchova Chmelenským. Odsoudil Chmelenského za to, že nepochopil ducha posuzovaných spisů: „Pakliže musíte recenzovati, račtež to aspoň vlídněji činiti než ste to i s Wesnou učinili. Nežádejmež pouze díla dokonalá, jest to věc nemožná, šetřimež si více ducha než litery a mějmež se k sobě uctivě, vděčni jsouce coby jen i za dobrou vůli.“

Pokud jde o jazykovou stránku textu, ponechával Janský pokud možno autentické znění Máchovo. Bylo toho potřebí především v básních, kde porušení Máchova pravopisu znamená často porušení struktury verše. Správně neodstranil na př. ani zdvojenou souhlásku ve slově sinný ve verši „mrtvá hvězda sinný svit“, poněvadž, jak uvádí v poznámkách (I, 348), „má zde zdvojené n své oprávnění v nepatrně prodloužené slabice“. Ostatně i zde Janský vždy uvádí v poznámkách, co opravil podle dnešních edičních zásad, jimž se snažil zcela správně podlehnouti co nejméně. Jak dopadne Máj, když editor odstraní „chyby“ Máchovy, ukazují četná vydání, na př. „první kritické vydání“, pořízené J. Karáskem pro nakladatelství Kropáč a Kucharský v Praze 1940. Při zápisnících zachovával Janský opět zcela správně znění Máchovo do všech podrobností, takže nám podal znění diplomatické; na př. (III, 187): Ve Walt. Sk(o)tta románu „Quentin Durward“ dává kral Ludvíg poručení Quentinovi aby před ženskými v Galleryí se stavěl jakby neuměl francouzsky a tedy jejích řeči vyslechl …, kdežto Krčma upravuje na král Ludvig a pod. Německé zkratky Máchovy Janský doplňuje v hranatých závorkách na př. R(ie)s(en)g(e)b(i)rges a pod., ponechávaje chyby Máchovy a upozorňuje na ně. I v češtině ponechává zřejmé Máchovy omyly, vzniklé rychlostí psaní, na př. (III, 407) cestu jsem, kdežto Krčma opravuje na cestu sem. Někdy čtenář neznající rukopisu a srovnávající obě vydání nebude vědět, má-li pravdu Krčma nebo Janský; na př. dopis psaný „Dem Herrn Anton Šimák“ (III, 380) končí u Janského Buď s bohem, u Krčmy (III, 359) Buď s Bohem. Takových „maličkostí“ najde se jistě ve vydáních víc a recensent se přiznává, že s rukopisy Janského edici nesrovnával. Vetší rozdíl se najde na př. při srovnání variantu básně Ivan (Janský I, 279, Krčma I, 322), který je u Janského jiný než u Krčmy; Janský otiskuje podle R₉, Krčma podle M₄, kde je o jednu porušenou strofu víc, o které se Janský nezmiňuje ani v poznámce (i některé verše jsou jiné).

Celkem je vydání Janského záslužné, takové, jaké si Mácha zasluhuje a jaké si jistě vyžádají i jiní čeští klasikové.

Slovo a slovesnost, ročník 12 (1950), číslo 3-4, s. 189-191

Předchozí Miroslav Drozda: Studie o N. G. Černyševském

Následující Josef Hrabák: Nový pohled na české básnictví