Střediska ruského literárně historického bádání v SSSR

B. Hk. (= Bohuslav Havránek)

[Chronicles]

(pdf)

Centres des recherches sur la littérature russe en URSS

Vědecky se pracuje v SSSR., jak je známo, především v speciálních badatelských ústavech, zvláště v ústavech Akademie nauk SSSR. Toto osamostatnění zájmů a úkolů badatelských a jejich uvolnění od potřeb vyučovacích prospívá výzkumné činnosti a umožňuje její plánovitý kolektivní postup. Práce literárněhistorická je soustředěna dosud převahou v Leningradě.

Ústředím pro literární historii je Ústav ruské literatury, dřívější Puškinský dům (Institut russkoj literatury). V tomto ústavu Akademie nauk jsou uloženy rukopisy ruské literatury a archivní materiál literární v rozsahu a v pečlivém moderním uspořádání, jaké lze jen záviděti. Svůj přední úkol vidí tento ústav právě v soustředění archiválií, v jejich třídění a vědeckém zpracování a ve vzorných edicích klasiků ruské literatury. Nyní jest zájem ediční i badatelské práce jeho obrácen na vědeckou přípravu Puškinova jubilea: vydávají se spisy Puškinovy, rozpočtené na 20 svazků, s kriticky zpracovaným tekstem a novým materiálem, Puškinská bibliografie od r. 1910, za iniciativní účasti J. Oksmana chystá se Puškinskij vremmenik, časopis věnovaný otázkám puškinským, ale vedený nikoliv ve formě sborníku jen speciálních prací odborných, nýbrž jako živý časopis, jenž by měl stálý styk s čtenářskou obcí Puškinových děl, která dnes zabírá všechny vrstvy. Jinak v pracovním programu tohoto Ústavu je vydávání spisů L. Tolstého, Saltykova-Ščedrina a Někrasova, korespondence nepodepsaných a anonymních článků Turgeněvových, pokračování v materiáliích Gorkého, monografie o Gogolovi a jeho době a j. Velký zájem vzbudí jistě projektovaný časopis věnovaný teorii literatury.

Z publikací tohoto Ústavu vyšlých v poslední době uvádím kromě vzpomenutých edicí ještě sborník věnovaný akad. Orlovovi (Sbornik statej k sorokaletiju učenoj dejateľnosti Akad. A. S. Orlova, 1934, 594) s příspěvky z literatury nové i staré a z folkloru a dva svazky Literárního archivu: M. Gorkij, Materialy i issledovanija I. (1934) a F. M. Dostojevskij, Materialy i issledovanija (1935); oba tyto spisy obsahují příspěvky k historii tekstů, korespondenci, zapomenuté a nevydané práce a pod.

 

Výmluvnými doklady rostoucího zájmu o starou ruskou literaturu jsou vedle význačné monografie Orlovovy o překladech beletrie v staroruské literatuře (Perevodnyje povesti feodaľnoj Rusi i Moskovskogo gosudarstva XII—XVII vekov, 1934), nově založený sborník, Trudy otdela drevne-russkoj literatury, z něhož vyšly dosud dva svazky (I, 1934, 389 a II, 1935, 300), věnované hlavně literární produkci Kijevské Rusi a světské literatuře 16. a 17. století. Z památek Kijevské Rusi stále nejvíc vábí badatele Slovo o pluku Igorově; nedávno vyšlo ve dvou vydáních, z nichž jedno má ráz uměleckobibliofilský, druhé však, redigované Šambinagem a Ržigou, obsahuje důležitý materiál pro badatele, zejména pokusy o přesný překlad, komentář přihlížející hlavně k otázkám materiální kultury a rozbor básnických překladů a ohlasů Slova. Z jiných památek tohoto období jsou nově vydány: Slovo Daniila Zatočnika (akademií všesvazovou 1932) a Ruská Pravda (akademií kijevskou 1935); jazyku této poslední památky věnoval speciální studii Obnorskij (v Izvestiích Akademii nauk 1934), který v ní hledá prvky západoslovanské ve shodě s nedávnou teorií Nikoľského, pátrajícího po stopách českého vlivu v nejstarších ruských literárních památkách. Bohatý materiál, zvláště pro staroruskou literaturu světskou, poskytuje dobrá nová vysokoškolská příručka N. Gudzije, Chrestomatija po drevnej russkoj literature (1935, str. 390). Neobyčejně ulehčuje všechnu práci o staré literatuře ruské i církevněslovanské to, že ohromné bohatství rukopisné, dříve značně rozptýlené, je nyní snadno přístupné ke studiu (event. k získání fotografií) skoro jen na čtyřech místech: jsou to bibliotéky Akademie nauk v Leningradě a Ukrajinské akademie v Kijevě, Publičnaja biblioteka im. Saltykova-Ščedrina v Leningradě a především Istoričeskij muzej v Moskvě.

 

Moskevským střediskem literárněhistorické práce se poznenáhlu stává nová a čilá instituce Muzej literatury, vedený Vl. Bonč-Bruevičem; toto museum má již nyní jedinečnou sbírku rukopisných materiálů literárněhistorických hlavně ze století 19. a 20., tuto sbírku stále doplňuje neúnavným získáváním archivů, pozůstalostí a soukromých sbírek. Velmi cenný je také speciální folkloristický archiv [251]musea. Jedním z úkolů musea je co možná zevrubně vyčerpati literární a kulturněhistorická rossica, nalézající se v cizině; leccos se podařilo museu koupiti v cizině, na př. velký neznámý Puškinův rukopis v Bělehradě, z ostatních materiálů se opatřují fotografie a opisy. O své činnosti vydává Bulletin a vědecky zpracovává získaný materiál pro svazky Letopisu. Pro živý styk se širší veřejností pořádá dočasné literární výstavy velmi instruktivní, na př. poslední dobou výstavu Gorkého a Čechovovu.

Slovo a slovesnost, volume 1 (1935), number 4, pp. 250-251

Previous J. Č. (= Josef Čada): Debatní linguistické schůze na Vysoké škole obchodní ve škol. r. 1934—35

Next Jan Mukařovský: Postavy a díla