„Za marxistickú jazykovedu“

Eva Tlustá

[Chronicles]

(pdf)

-

je název sborníku, který pod redakcí profesora A. V. Isačenka vydala Slovenská akadémia vied a umení na podzim 1950.

Na prvním místě přináší sborník překlad tří Stalinových statí o jazykovědě, dále překlad všech diskusních příspěvků, které byly uveřejňovány v květnu a červnu 1950 v moskevské „Pravdě“; sborník uzavírají články profesora A. V. Isačenka a Júlia Šefránka. Ke sborníku je připojen seznam termínů a jmen, s kterými se čtenář v knize setkává.

Článek profesora A. V. Isačenka „Hlavné črty Marrovho učenia o jazyku“ přináší stručný rozbor a informativní výklad Marrova učení. Zmiňuje se o první fázi jeho linguistické práce, o studiu kavkazských jazyků; profesor Isačenko správně poznamenává, že i v této činnosti (kterou hodnotíme nejkladněji z Marrovy celé vědecké činnosti vůbec) projevil Marr neukázněnost ve vědecké práci, že velmi často měnil nejzákladnější these své vlastní theorie, byl nedůsledný v užívání terminologie. Dále vysvětluje Marrovy názory o vzniku jazyka a jeho t. zv. čtyřelementovou analysu. Ukazuje na Marrův přezíravý postoj ke tradiční komparatistice a porovnává její metodický postup v oblasti etymologie s rozbory Marrovými. Dále vykládá profesor Isačenko Marrovo pojetí jazykového vývoje (t. zv. jednotný glottogonický proces) a uvádí správně Marrovu theorii o křížení jazyků v souvislost se starou theorií substrátu. Konečně podtrhuje hlavní mylný názor Marrův, že jazyk byl od prvopočátku třídní.

To je ve stručnosti hlavní obsah stati profesora Isačenka. Nezmiňuje se však blíže o hlavní opoře celé Marrovy koncepce, o tvrzení, že jazyk je nadstavba. Z toho potom vyplývaly závěry celého t. zv. nového učení o jazyce. Proto také postoj profesora Isačenka k Marrovým žákům a stoupencům (Měščaninovovi, Kacneľsonovi), není zcela přesný; zdůrazňování důležitosti syntaxe, které profesor Isačenko hodnotí jako jejich zásluhu, vyplývalo u marrovců do značné míry právě ze spojování jazyka s ideologií. Konečně nemůžeme uznat za správné ani závěrečné hodnocení Marra, jehož význam podle profesora Isačenka by nakonec spočíval v tom, že svým omylem přivedl jazykovědu na správnou cestu. Potom by všechny theorie v základě chybné měly zásadní význam pro rozvoj [51]vědeckého bádání, poněvadž právě tím, že obsahovaly nějaký nedostatek, nás přivedly ke správnému řešení. Jestliže bychom hodnotili věc pouze s tohoto hlediska, odvraceli bychom se pak od škod, které špatné theorie způsobily (jmenovitě marrismus v linguistice) a tím právě i od cesty k jejich napravení.

Július Šefránek ve své stati rozbírá Stalinovy články o jazykovědě a zdůrazňuje jejich význam pro slovenskou linguistiku. Ukazuje na dva hlavní směry ve slovenské jazykovědě: 1. purismus, jehož hlavní snahou bylo co možná nejvíce oddálit slovenštinu od češtiny; 2. theorie jednotného československého jazyka. J. Šefránek odhaluje ideologické kořeny obou těchto koncepcí. Dále podává kritiku dosavadní práce o dějinách spisovné slovenštiny a kritiku strukturalismu. Nakonec vybízí slovenské linguisty, aby v duchu Stalinových thesí rozvinuli práce jak v oblasti lexika (důležitá je zvláště nová odborná terminologie), tak i ve slovenské gramatice, jejíž vývoj v poslední době ustrnul. Konečně zdůrazňuje význam spolupráce českých a slovenských odborníků v jazykovědné práci na novém podkladě.

Úkolem tohoto sborníku bylo přiblížit moskevskou jazykovědnou diskusi a její význam širšímu okruhu čtenářstva. Tuto důležitou úlohu sborník čestně splňuje. V tomto smyslu skutečně slovenská jazykověda předběhla českou; vinu na tom však nese nakladatelství, které nemožným a nepochopitelným způsobem zdrželo český překlad celé diskuse moskevské i první českou diskusi o významu Stalinových prací z června 1950.

Slovo a slovesnost, volume 13 (1952), number 1, pp. 50-51

Previous Karel Hausenblas: V. Vinogradov o programu marxistické jazykovědy

Next K. H. (= Karel Horálek): Nová mluvnice spisovné slovenštiny