Nové vydání Čelakovského Mudrosloví

Karel Horálek

[Rozhledy]

(pdf)

-

[1]Nové vydání Mudrosloví přivítají ctitelé Čelakovského i milovníci lidové moudrosti nejen proto, že je toto dílo na knihkupeckém trhu již dlouho velkou vzácností, ale také proto, že jde o edici pečlivou a pěkně vypravenou. Od druhého vydání, jež pořídil r. 1893 J. V. Novák, liší se Dvořákova edice hlavně tím, že celkem věrně reprodukuje vlastní text a omezuje se tu jen na úpravu stránky pravopisné. Proti prvnímu vydání jsou tu navíc především poznámky, jež vysvětlují nejasná místa a sledují provenienci českých přísloví, dále orientační rejstřík a doslov. Na rozdíl od svého vydání Čelakovského Slovanských národních písní,[2] jež bylo opatřeno dosti obsáhlou studií o české lidové písni, omezil se vydavatel v doslovu k Mudrosloví více méně jen na charakteristiku Čelakovského sběratelské činnosti a na výklad jeho názorů o povaze slovanských přísloví po stránce obsahové.

Jako se projevilo bohemistické založení vydavatelovo v doslovu k Písním (srovnávací slovanský zřetel byl by mu umožnil vidět některé otázky v správnějším světle), tak i poznámky k Mudrosloví poněkud trpí soustředěním pozornosti na materiál český. To je ovšem celkem pochopitelné, protože stejná pozornost i k příslovím jiných slovanských národů by vyžadovala nejen velkou erudici slavistickou, ale také mnoho času, a tím by se stalo nové vydání pro dohlednou dobu nerealisovatelné. Musíme být tedy vydavateli vděčni i za to, co nám v novém vydání podává. Naše poznámky mají být proto spíše doplňující než kritické v pravém slova smyslu. Čím mohl vydavatel vyjít dnešnímu čtenáři vstříc poměrně snadno a v čem by si snad přece jen zasloužil výtky, spočívá spíše v stránce technické. Bylo by bývalo dobře jednotlivá přísloví očíslovat, aby se tak usnadnilo hledání podle rejstříku i srovnávací studium. Celkem zbytečně byly vynechány informace o Čelakovského pramenech přísloví jiných slovanských národů než českých. Zde je třeba pamatovat na to, že všechny publikace, v nichž je možno tyto věci nalézt (Hanušova studie, Novákovo vydání Mudrosloví a Flajšhansova Česká přísloví), jsou poměrně nesnadno přístupné. U odkazového rejstříku mohlo být u hesel s velkým počtem odkazů připojováno aspoň někde bližší určení, aby tak bylo usnadněno hledání (na př. čert-baba, čert-prst [96]a pod., ne pouze čert, baba, prst atd.). O příslovích jiných slovanských národů mohlo být v doslovu uvedeno, že v Čelakovského překladě u nás často zdomácněla.[3]

Čelakovského překlady jsou skutečné básnické dílo a zaslouží si bližší pozornosti. O tom, že jsou literárním dílem českým, není třeba pochybovat. Nepatří do české literatury o nic méně, než různé staročeské překlady latinských sentencí, jež do své sbírky Českých přísloví Flajšhans přijímá, Čelakovského překlady odmítaje. Zde nemůže rozhodovat ani okolnost, že u staročeských dokladů jde o skutečné citáty, že tu bylo překladů skutečně prakticky užíváno. Vždyť Čelakovského sbírka byla také míněna jako soubor praktické lidové moudrosti a nikoli jako snůška mrtvého musejního materiálu. Právě tím si vysvětlíme, že Čelakovský věnoval slovesné stránce svých překladů tolik péče. Často rytmisuje a rýmuje tam, kde originál je nerýmovaný a nerytmický. Bývá pak také někdy jadrnější a s českého hlediska i lidovější. To je vidět na př. na těchto příslovích:

Není květu bez odkvětu (za rus.: Skoľko cvetu ni cvesť, a byť opadať).
Zlaté lůže nemocnému nezpomůže (rus.: Boľnomu krovať i zolotaja ne pomožet).
Bez porodu nemáš syna, a bez platu čeledína (rus.: Ne rožen ne syn, ne kuplen ne cholop).

Někdy jeho překladem dostane lidový ráz i sentence původně zřejmě knižního rázu. Tak je tomu na př. v tomto případě:

Vlídnou řečí více získáš nežli sečí (pol.: Zhołdujesz każdego swoją rychlej wymową niż zbroją).

Česká záliba pro rým je u Čelakovského tak veliká, že se nevyhýbá ani rýmovým schematům v lidových příslovích poněkud nezvyklým:

Pro dobrého dosti, a pro zlé hosti i toho škoda (rus.: Dlja dobrogo dovoľno, a dlja chudych i togo žaľ).

Podobnému vyznění bez rýmu se na jiném místě Čelakovský vyhýbá:

Ze školy hospodář, a vůdce z knih — nemnoho po nich (pol. Szkolne gospodarstwo, a z ksiąg hetmaństwo, oboje niepewne).

Tím, jak se Čelakovský díval na příbuznost slovanských jazyků, si vysvětlíme, že se někdy přidržuje příliš originálu a volí tak jakýsi polopřeklad nebo silně archaisuje svou češtinu, na př. Vdovy za muž hotovy (to je jen hláskově přizpůsobené znění polské), Měj ty naději v boze, chléb pro tě v voze. Někdy tak vznikne i znění nesrozumitelné a Čelakovský musí připojit vysvětlení (na př. u přísloví Horší poval, nežli odval, str. 300), podobně musí připojit vysvětlivku tam, kde tvoří nová slova, někdy [97]při tom vycházeje z původního znění (na př. Sestra bratru není osednice, v orig. je votčinica, Čelakovský vysvětluje: otcovského gruntu neosedá; slovo osednice má Příruční slovník jazyka českého doloženo právě jen tímto místem z Mudrosloví). Někdy při mechanickém překladě vysvětlení připojeno není, patrně se tu Čelakovský spoléhal na to, že lze z celkového rázu přísloví význam aspoň přibližně uhodnout (na př. Bůh přistane i pastýře přistaví — rus. Bog pristanet i pastyrja pristavit).

Jinak je pro Čelakovského překladatelskou techniku charakteristické, že se přidržuje ve svých překladech běžné stavby českých přísloví i ve slovosledu: srov. na př. Skoupý život ošuměle chodí (ruský originál je tu proti Čelakovského překladu rýmovaný: Žiťje skupoje, plaťje nosit chudoje; podobná situace je také v případě Práce nebývá křiva, jenom zrovna přihlížej, rus. Delo pravo, toľko razsmatrivaj prjamo), Pokorné slovo hněv ukrocuje (rus. Laskovoje slovo ukroščajet gnev; sloveso na konci má také paralela charvátská), Kde dva rozmlouvají, tam třetí kost v hrdlu bývá (srb. De dvoe govore, tu e trečij kost u grlu) atd. Jen zřídka pro rým nebo pro rytmickou symetričnost Čelakovský koncovou polohu slovesa potlačuje, na př. Stará panna čeká na starého vojáka (pol. Stara panna na starego żołnierza czeka), Zajíc utíká před liškou, a žába před zajícem (rus. Zajac ot lisicy, a ljaguška ot zajaca bežit).[4]

Z těchto věcí je vidět, že všechny Čelakovského překlady přísloví jiných slovanských národů nemají vždy stejný charakter a že je třeba jisté opatrnosti při jejich užívání k ilustraci zvláštností češtiny, ať již v slovnících, nebo v mluvnicích. Není tedy tak docela samozřejmé, bylo-li do Příručního slovníku přijato z Mudrosloví připomenuté slovo osednice nebo dokládá-li mluvnice Gebauerova-Ertlova (vyd. z r. 1926, II. díl str. 61) zvláštnosti českého slovosledu příslovím Kdo v úmyslu stálý, čert ho neošálí, jež je překladem ruského ‚Kto vo nrave tverd, ne obmanet čert.‘

Jinak však není pochyby o tom, že odlišovat přísně český a nečeský materiál v Čelakovského sbírce by nemělo dobrého smyslu, a to již prostě proto, že některé překlady Mudrosloví u nás zdomácněly. Je však také víc než pravděpodobné, že k mnohým příslovím, jež Čelakovský zachytil jen z pramenů jinoslovanských, bylo by možno najít paralely i z původního českého podání, Mudroslovím neovlivněného. Z nověji sebraného materiálu by bylo možno uvádět také paralely slovenské a u nich je možno častěji počítat i s paralelami českými. Tu se nesmí zapomínat na to, že se Čelakovský ani u českých přísloví neopíral o šíře založenou sběratelskou akci a že tedy podává z české lidové zásoby jen část. K příslovím, jež Čelakovský dokládá jen z ukrajinštiny nebo polštiny, má slovenskou paralelu Záturecký na př. v případech Krása se na talíři nekrájí, ukr. hal. Krasy na taleri ne krajuť, sloven. (Mudrosloví str. 386): Krása na tanieri nekrája sa (Zát. str. 92b); Když pes spí, žid přísahá, žena pláče, nevěř (pol. Kiedy pies śpi, żyd przysięga, kobieta płacze, nie wierz, sloven. Psovi, keď spí, cigánovi, keď sľubuje, a ženě, keď plače, never (Zát. 95b). Také k dokladům lužickým existují u Zátureckého slovenské paralely a tu jsou obdoby české ještě pravděpodobnější. Sem patří na př. překlad hluž. přísloví Nenavozí muž na řebřinovém voze do domu, co žena po zástěrkách vynésti může, slovenská paralela Zátureckého (95a) zní Nenavozí muž na rebrinovém voze do domu, čo žena v zásterke z domu vyvláči (snad je to jen ohlas Čelakovského znění). K hluž. přísloví Komu ženy mrou a koně se množí, tomu přibývá zboží (Mudrosloví 395), jež u Zátureckého (97a) má podobu Komu ženy mrú a včely sa rojá, zbohatne, existuje přímo staročeská verse Komu koni stojie a ženy mrú, nelzě mu chudu býti a také varianta novočeská, zachycená přímo z lidového [98]podání (srov. Flajšhans, Česká přísloví I, 558; tyto paralely Dvořákovi ušly, protože věnoval hlavní pozornost jen dokladům, které uvádí Čelakovský přímo z českého pramene). U Zátureckého je také kusá paralela k polsko-ukrajinskému přísloví U vdovy chléb hotový, ale nekaždému zdravý (Mudrosloví 395; tím je možno doplnit výklad Flajšhansův, Čes. př. II, 737, o Kottově chybném přejetí Čelakovského překladu).

A na konec drobnou poznámku k Dvořákově úpravě pravopisu slovanských textů. Bulharské přísloví (Mudrosloví 14) Vůl hází prst do nebe, a na hřbet mu padá bylo zbytečně zbaveno nářečních zvláštností a upraveno na znění spisovné (jde vlastně o text makedonský). Někdy bylo možno připojit ve vysvětlivkách informaci o spletitých poměrech u přísloví ukrajinských. Zde místy rusifikující pravopis Čelakovského pramenů zastírá správnou výslovnost a tím i rýmy, na př. v případě Gosť peršogo dnja zoloto, drugogo — srěblo, a tretëgo — měď: choč do domu iď (zde rým vznikne normální ukrajinskou výslovností slova měď; Čelakovský (Mudr. 416) překládá: Host první den zlato, druhý den stříbro, a třetí — měď: honem domů jeď).

Nové vydání Čelakovského Mudrosloví by se mělo stát podnětem k oživení studia nejen přísloví českých, ale slovanských vůbec. Zatím je to náš nejvýznamnější příspěvek k jubilejnímu roku Čelakovského (†1852, téhož roku vyšlo 1. vydání Mudrosloví.[5])

Slovo a slovesnost, ročník 13 (1952), číslo 2, s. 95-98

Předchozí Josef Hrabák: Spisovatel a skutečnost

Následující Jan O. Fischer: Kopalovy Dějiny francouzské literatury