Společnost a kniha

Jiří Hrubeš

[Chronicles]

(pdf)

-

[*]Jednou z otázek, která stojí na pomezí literární vědy, historie a knihovědy, je vztah čtenáře ke knižní produkci určité doby, jeho čtenářský zájem a vkus, [107]a tím schopnost vykonávat do určité míry vliv na linii knižní produkce. Rozřešení této otázky bude jednou kladným přínosem i pro lit. historii v určování historického významu určitého díla či literární osobnosti. A nejen to: Zjištění takového bádání mnoho osvětlí z problémů stylových, na př. otázku takového druhu, zda se v komposici jednotlivých částí Krameriových kalendářů odráží zřetel k naslouchajícímu čtenáři a j. Bohužel dosavadní práce věnované vnitřním dějinám institucí, které produkovaly, distribuovaly a rozšiřovaly knihu, tedy nakladatelstvím, knižnímu trhu, půjčovnám, kolportáži (myslím zejména na záslužné pramenné práce Josefa Volfa) čtenáře a jeho problémy opomíjely a tak se staly pouze příspěvkem k historii knihovnictví a nakladatelství. Materiál, který byl v těchto studiích snesen, nemohlo být literární historií doposud výrazně využito. Thonova kniha Osvětou k svobodě jde cestami Volfovými. Jako takovou ji třeba v hlavních rysech a pojetí posuzovat. Úkolem těchto poznámek je poukázat jen na literárně historický význam uvedeného materiálu. Vstupní kapitola je věnována vývoji školních knihoven, jejich forem, rozšiřování jejich působnosti na širší veřejnost a rozvoji čtenářských spolků a společností. Obě instituce se staly od let dvacátých ohniskem šíření a propagace české knihy. V těchto dvou institucích Thon vidí počátky rozvoje našeho lidového knihovnictví. Druhá kapitola práce přináší data o organisaci těchto knihoven, ukazuje, že vliv na jejich vedení míval farář, dotýká se nákupu knih a v oddílu o rozdělení knih naznačuje obsah některých knihoven. Další kapitola přináší materiál o finančním zajištění knihovny a ukazuje, jak prosperita knihovny byla spojena s intensitou a rozvojem společenského života. Cenný je pro lit. historii materiál v dalších kapitolách, a to o čtenářských problémech z let třicátých, pak z doby růstu naší buržoasie od let šedesátých až do let osmdesátých. Pro tuto dobu zjišťuje Thon, že tehdejší literární rozvoj a znovu se rozvíjející politický život není podepřen extensivním čtenářským interesem nejširších vrstev. Zatím co v měšťanských rodinách trvá zájem o módní plytký německý časopis a romány na pokračování typu „Tajnosti popraviště“ a někde končí už u posledního čísla novin, na venkově je mnohde v této době česká kniha nedostupná. Za této situace nastává vzpruha vydavatelské činnosti z iniciativy českých spisovatelů vytrvalou propagací našeho lidového knihovnictví, zejména formy veřejných obecních knihoven. V čele tohoto úsilí je V. Hálek, J. V. Sládek, J. Holeček. Pro dějiny čtenářských zájmů pražských občanů je významný fakt, že Praha byla pozadu za českým venkovem a její městská rada o osvětu lidových mas nejevila příliš zájem. Zvláštní pozornost věnuje Thon vzniku Matice lidu, edičním zásadám i rozšíření této knižnice v náznaku i obsahu jednotlivých svazků a tím osvětluje význam této knihovny, paralysující vliv edicí Dědictví sv. Prokopa, Dědictví sv. Jana, vydávaných reakčnímí katolickými spolky nejširší veřejnosti. Touto kapitolou Thonova kniha končí.

Materiálový přínos prvních kapitol je v poznámkách, které ukazují na početnost zájemců o českou knihu. Škoda, že tyto první zájemce nespecifikují doklady společensky. Důležitá je poznámka o robotních povinnostech, které do r. 1848 zpomalovaly zájem venkova o českou knihu. V propagátorech české knihy, učitelích a kněžích, vidíme, jak se v jejich činnosti prolíná propaganda nových produktivnějších hospodářských metod a způsobu života s propagací krásné literatury, která plní svými specifickými prostředky za tehdejší společenské situace úkol politický a výchovný. Dlužno také poznamenat, že v tehdejší situaci, jak materiál Thonem upotřebený ukazuje, noviny nebrání zájmu o knihu, naopak ho podporují a utvrzují jako tehdejší časopisy. Diferenciace zájmová nastává až v letech šedesátých. Dlouho do čtyřicátých let se časopisy a knihy čtly. Jaký vliv měly na lidovou slovesnost, jak se některý motiv vniklý do kolektivu touto cestou obměňoval? Takové podněty vyvolá snesený materiál, který by pro budoucnost měl být ještě rozhojněn. To by se mohlo stát úkolem regionálního bádání.

Z materiálu Thonem shromážděného dále vysvítá, jaký měl v době předbřeznové Tyl správný odhad kulturní situace českého venkova, jak dovedl vyjít jako redaktor Posla z Prahy z čtenářských zájmů širokých vrstev a dovedl jej vést. V dosavadním rozboru činnosti Tylovy bylo na to zapomenuto, ani jeho prozaické dílo nebylo na pozadí těchto skutečností oceněno.

Z materiálu spadajícího do let šedesátých až osmdesátých, mají pro literární historii význam kulturně politické úvahy Hálkovy i doklady ukazující, jaké publikum tento básník hledal. Totéž možno říci o vystoupeních Sládkových. Jsou protikladná k thesím Ferd. Schulze a samozřejmě V. Vlčka. Citát z Vávry-Haštalského (kritika vydavatelského programu České matice) vybízí k pokusu podat [108]souhrnně literární a literárně kritické názory českých radikálů. Taková studie by pak mohla být základem k vysledování profilu Sabiny, literárního publicisty, kritika a částečně i literárního historika. Tyto složky Sabinova životního díla, pro dnešek ještě podnětné, nebyly dosud takto osvětleny.

Z těchto poznámek vysvítá, že Thonova kniha dodala literární historii podnětný materiál, bohužel ne úplný, nikoli vinou autora, zejména pro řešení otázek literárního vývoje v době předbřeznové. Jde nyní o využití takového materiálu k vlastnímu literárně historickému bádání, zvláště k postižení historického významu literárních děl a osobností.

Slovo a slovesnost, volume 13 (1952), number 2, pp. 106-108

Previous Jaroslava Tlustá: Julius Fučík a literární výchova

Next Rudolf Havel: Co se literárnímu historikovi nemá stát