K otázce jednoty jazyka a myšlení

Karel Horálek

[Chronicles]

(pdf)

-

Na základě zjištění, ověřeného skvěle Stalinovými jazykovědnými pracemi, že lidské myšlení je bezprostředně spjato s jazykem a tvoří s ním dialektickou jednotu, podnikají sovětští linguisté systematickou revisi celé dosavadní jazykovědné práce a usilují o přesné formulace základních poznatků v otázce vztahů jazyka a myšlení. Tak se znovu stávají předmětem odborných úvah otázky vztahu t. zv. pojmových (myšlenkových) a gramatických kategorií. Touto problematikou se zabýval také docent A. G. Rudněv z Gercenova leningradského pedagogického institutu za svého pobytu v Československu v přednášce Gramatické kategorie s hlediska Stalinových prací o jazyce, jež vyšla česky v 3. čísle 3. ročníku časopisu Sovětská věda — Jazykověda. Tato přednáška obsahuje také několik kritických poznámek o Meščaninovově učení o vztahu pojmových a gramatických kategorií. Formulace, k níž docent Rudněv došel, stala se předmětem živých debat na linguistické konferenci v Olomouci a někteří linguisté, k nímž patřil i pisatel těchto poznámek, zaujali stanovisko poněkud odchylné. V zájmu ujasnění celého problému podávám zde stručnou rekapitulaci svého stanoviska.

S. Rudněv odmítl správně názor, že kategorie myšlení nenalézají vždy jazykové vyjádření.[*] Jako stoupence toho názoru uvedl doc. Rudněv mimo jiné I. I. Meščaninova a uvedl z něho tento citát: „Gramatické kategorie se neztotožňují s obecnou představou o pojmových kategoriích. V gramatických kategoriích se nezrcadlí všechny pojmy, nýbrž jen ty pojmy, které se v jazyce formálně vyjadřují prostředky morfologickými.“ Z tohoto výroku, (a jiných podobných) vyplývá podle výkladu Rudněvova, že by mohly existovat „gramatické kategorie bez vyjádření v jazyce, že t. zv. ‚pojmové kategorie‘ jsou kategorií vědomí, že nespočívají na základě jazykového materiálu, nýbrž že jsou výtvorem myšlení samého, jež je oproštěno od materiálního jazykového podkladu“.

Domnívám se, že tento závěr z citovaného výroku Meščaninovova nevyplývá. Necháme-li stranou otázku, dopustil-li se Meščaninov uvedené chyby na jiném místě či v jiné souvislosti, nemůžeme považovat citovaný výrok sám o sobě za nesprávný. Neexistují žádné pojmové kategorie, jež by neměly své jazykové vyjádření, ale ne všechny pojmové kategorie bývají vyjádřeny pomocí kategorií mluvnických (morfologických nebo syntaktických). Jednotlivé jazyky světa se mezi sebou liší v počtu gramatických kategorií, i když vyjadřují v podstatě jeden způsob myšlení, a tedy také jednu soustavu pojmových kategorií. To, co jeden jazyk vyjadřuje pomocí kategorií gramatických, vyjadřuje jiný jazyk jen prostředky lexikálními. Rozdíl tu může být také ve využití kategorií obecnějších a speciálních. Některé jazyky (mezi nimi také bulharština) mají zvláštní gramatické prostředky pro vyjádření nejistoty či neurčitosti při reprodukci cizí výpovědi. Nelze však říci, že by vědomí této nejistoty neexistovalo u příslušníků jazyků, jež k jejímu vyjádření zvláštní mluvnickou kategorii nemají. Cítí-li se v těchto jazycích potřeba vyjádření nejistoty o pravdivosti reprodukované cizí výpovědi, vyjádří se pomocí prostředků lexikálních (v češtině na př. pomocí částic prý, asi a pod.).

[140]To platí ovšem jen s hlediska systému jazykových prostředků, nikoli s hlediska konkretních jazykových projevů. Nemůžeme připustit, že by existovaly nějaké myšlenky, jež by k svému jazykovému vyjádření nepotřebovaly gramatické prostředky. Myšlenky vyjadřujeme větami, jež vždy mají svou gramatickou formu (i když jsou to na př. věty interjekční o jednom slově). Avšak jednotlivé myšlenkové či pojmové kategorie, jež jsou v myšlenkách nějak obsaženy, nemusí mít a často nemívají v svém jazykovém vyjádření vždy nějaké vlastní gramatické formy.

Slovo a slovesnost, volume 14 (1953), number 3, pp. 139-140

Previous Jiří Daňhelka: Dvojí vydání Husových kázání

Next Miloš Dokulil: Sovětský Úvod do jazykovědy