Poznámka ke dvěma konferencím o fonologii a fonetice

Ctirad Bosák

[Chronicles]

(pdf)

-

První z obou konferencí, o něž nám zde jde, se konala v červnu 1953 v Praze, druhá v červnu 1954 v Liblicích.[1] Obě se zabývaly otázkami zvukové stránky jazyka,[2] ale přece byl mezi nimi nápadný rozdíl.

První, pražská konference byla věnována zásadním fonologicko-fonetickým otázkám; diskuse pak ve své značné části zabíhala do otázek přesahujících rámec fonologie a fonetiky (kritika strukturalismu a j.). Bylo tedy celkové zaměření příliš obecné a celkový výsledek dost mlhavý. — Pokud se týče druhé, liblické konference byly naopak jejím jádrem zcela konkrétní otázky (vývoj čes. vokalismu, rytmický zákon ve slovenštině).

Tento vývoj směrem k větší konkrétnosti jistě není náhodný. Organisátoři liblické konference si zřejmě vzali poučení z nedostatků konference minulé a chtěli se jich vyvarovat. S tímto jejich záměrem nutno souhlasit. Přece však si musíme položit otázku, zda byl výsledný poměr mezi obecným a konkrétním nakonec správný, zda nevznikla opačná disproporce s převahou konkrétního a potlačením obecného.

Obecně teoretickou základnu měl zřejmě vytvořit Romportlův referát o sovětské a naší fonologické diskusi. Ten však byl pojat příliš informativně, málo podnětně. V samé diskusi pak na zásadní otázky prostě nedošlo a vedení konference o jejich prosazení nijak neusilovalo.

Nebyla na konferenci diskutována, ba ani položena otázka vymezení pojmu fonému. Přitom se s pojmem fonému všude zcela běžně operovalo, ovšem představy jednotlivých diskutujících byly často značně odlišné. Existovaly zde — to ovšem často vycházelo najevo jen náhodně, v individuálních roz[112]hovorech atd. — alespoň čtyři názory na podstatu fonému:

1. foném je soubor relevantních vlastností (prof. Trnka);

2. foném je odrazem artikulačně akustické reality; není tedy fysiologicko-akustickou realitou (prof. Horálek);

3. foném je fysiologicko-akustickou realitou; je totožný s t. zv. hlavní variantou fonému;

4. foném není fysiologicko-akustickou realitou (a není tedy totožný s hlavní variantou); není v podstatě ani odrazem akustické reality; je — jakožto obecnina — objektivní realitou, která se projevuje ve variantách, t. j. fysiologicko-akustických realitách — (je tedy mezi fonémem a variantami poměr podstaty a jevu, obsahu a formy).

Jestliže ponecháme stranou první názor (kde jde o definici s jiného hlediska), vidíme, že poslední tři názory — třebaže se všechny snaží uvésti foném ve vztah k fysiologicky akustické realitě — jsou si v jistém smyslu přímo protichůdné: jde konec konců o gnoseologickou otázku reálné existence obecného.

Je jistě velmi důležité, aby foném — jakožto základní jednotka zvukové stránky jazyka — byl správně definován. Bez vyjasnění této základní otázky nemohou být úspěšně řešeny ani otázky další (na př. otázka o poměru fonetiky a fonologie, tolikrát na obou konferencích málo plodně diskutovaná, otázka o obsahu a oprávněnosti pojmu hlásky atd.).

Již v Liblicích vyšel najevo i praktický význam tohoto teoretického problému, a to při zpracovávání rusko-české mluvnice.

Jsou ovšem situace, kdy základní otázka ještě není jasná, není zralá k řešení. Nelze-li však otázku vyřešit, je nutno ji alespoň položit; vymezit stanoviska a dát tak možnost k jejich plodnému střetnutí; dát perspektivy a směrnice pro další práci. To se mělo stát na liblické konferenci s otázkou fonému. V každém případě mělo být zaujato stanovisko aspoň k Horálkově originální koncepci formulované na první konferenci, a to tím spíše, že právě před druhou konferencí byl jeho referát publikován. Tím by byla — mimo jiné — získána i nutná kontinuita mezi oběma konferencemi.

Shrnuji: Byla-li první konference o fonologii a fonetice příliš obecná, pak na druhé, liblické konferenci byly zásadní otázky naopak potlačeny. Bude na prospěch věci, jestliže v další naší práci budou obě složky — obecná i konkrétní — přiměřeně vyváženy.

Slovo a slovesnost, volume 16 (1955), number 2, pp. 111-112

Previous Karel Horálek: Nový pokus o fonetický výzkum českého verše

Next Slavomír Utěšený: Slovansko-německé vztahy v zrcadle místních jmen