Dotazník o mluvnické normě spisovné češtiny

rd (= Redakce)

[Chronicles]

(pdf)

-

Již po několik roků provádí Ústav pro jazyk český ČSAV průzkum mluvnické normy současné spisovné češtiny tím, že zjišťuje jednotlivé mluvnické jevy v psaných projevech literárních, novinářských i jiných.

Získávání materiálu excerpcí textů má však jednu nesnáz: nelze totiž vždy spolehnout na to, že vytištěný jazykový projev má touž podobu, kterou mu dal nebo by byl chtěl dát jeho tvůrce. Je to nejen důsledek toho, že se pisatel často podřizuje běžným normativním příručkám i tam, kde jsou v rozporu s jeho vlastním jazykovým cítěním, ale i toho, že tištěné slovo je někdy jen výrazem různých vnějších zásahů do textu, redakčních, korektorských atp., autorem často ani dodatečně neschválených. Tato skutečnost má značný společenský dosah, neboť právě ona jazyková podoba, v níž je projev zveřejněn, působí na jazykové povědomí čtenáře a působí zpětně i na jazykové povědomí autora samého; proto má i excerpce textů svou nespornou cenu, i když trpí redaktorskými zásahy.

Aby bylo možné eliminovat toto skreslení, je nutno obraz získaný metodou excerpce text doplnit a korigovat přímým zjištěním jazykového povědomí autorů. Proto se Ústav pro jazyk český počátkem tohoto roku obrátil na přední aktivní uživatele spisovného jazyka, především na spisovatele, překladatele a novináře s Dotazníkem o spisovné mluvnické normě. Tento dotazník je ve své první rozeslané části zaměřen na ony jevy spisovného tvarosloví, kde se dnes projevuje nejistota, kolísání, nebo i zjevný rozpor mezi usem a kodifikací. Většinou se po vyplňovateli žádá, aby ze dvou, po př. i více tvarů označil ten, jehož by v dané souvislosti sám užil, řidčeji má vyplňovatel příslušný tvar v dané souvislosti sám doplnit, po př. má určitý isolovaný tvar slohově zařadit.

První desítky vyplněných dotazníků, které se v ÚJČ scházejí, svědčí o tom, že vyplňovatelé dobře pochopili význam této akce, a zároveň potvrzují, že dosavadní kodifikace v běžných příručkách nesouhlasí v řadě případů s jazykovým povědomím uživatelů spisovného jazyka, a to i tam, kde v textech redakční a jiné jazykové úpravy tento rozpor zastírají.

Přispěje tedy dotazník o spisovné mluvnické normě významnou měrou k tomu, aby příští mluvnická kodifikace přesněji vystihovala skutečnou kolektivní normu a podporovala tak ustálenost mluvnické stavby spisovného jazyka, zejména v oblasti hláskosloví a tvarosloví, jíž spisovný jazyk právě v našem období prudkého rozvoje slovní zásoby naléhavě potřebuje.

Slovo a slovesnost, volume 16 (1955), number 2, p. 128

Previous Zdeněk Tyl: Česká jazykověda v letech 1953—1954, část první

Next Jaromír Bělič: K otázce pomezních nářečí