Sovětský úvod do srovnávacího studia indoevropských jazyků

Petr Sgall

[Kronika]

(pdf)

Советское введение в сравнительное изучение индоевропейских языков / Introduction soviétique à l’étude comparative des langues indoeuropéennes

Ti, kteří se zajímají o indoevropský srovnávací jazykozpyt, najdou jednu z potřebných úvodních příruček v práci A. V. Desnické, Voprosy izučenija rodstva indojevropejskich jazykov, Moskva-Leningrad 1955, 331 stran.[1] Kniha je úvodem ke studiu srovnávacího jazykozpytu, nepodává sama soustavné vědomosti o faktech indoevrop. jazyků (jako třeba Meilletova Introduction nebo Baudišova Struktura jazyků indoevropských), nýbrž vybírá jen některé hlavní teoretické problémy, při kterých je pro začátečníka taková pomoc nezbytná.

Po krátkém přehledu indoevropských jazyků, rozdělených do dvanácti skupin, a stručné charakteristice vývoje těchto skupin, uvádí nás autorka do otázek dějin indoevropského jazykozpytu. Při dnešním nedostatku příruček dějin jazykozpytu je tato část knihy zvlášť potřebná. Není tu věnována pozornost jen rozboru díla největších jazykovědců od F. Boppa po A. Meilleta, ale také obdobím, v kterých se drobnou prací a dílčími úspěchy připravovaly velké objevy příštích epoch. V další kapitole autorka kriticky informuje o některých hlavních otázkách novějšího bádání. Zabývá se tu nejdříve problémy nejstarší zjistitelné morfologické struktury indoevropštiny, jak byly řešeny hlavně v předválečných pracích J. Kuryłowicze, E. Benvenista a H. Hirta (k jehož glottogonickým hypothesám se staví odmítavě). Druhá část této kapitoly je věnována vzájemnému vztahu jednotlivých skupin indoevropských jazyků; bohužel tu nemohly už být probrány nejnovější práce hlavně německých jazykovědců (viz o nich nyní stať V. V. Ivanova Novaja literatura o dialektnom členenii obščeindojevropejskogo [57]jazyka v čas. Voprosy jazykoznanija 1956, č. 2, s. 111—121; jde hlavně o práce W. Porziga a H. Krahe; ostatně autorka nepřihlíží ani k některým důležitým zpracováním této otázky, kterých užít mohla, na př. k názorům T. Milewského z 2. dílu jeho Zarysu językoznawstwa ogólnego). Při výkladu otázky, proč se indoevropské jazyky ve svém vývoji tolik rozrůznily, odmítá autorka různé pokusy o vysvětlení toho předpokladem substrátů a zdůrazňuje proti tomu působení vnitřních zákonitostí vývoje jazyků; to však samo nestačí k vyřešení dané otázky. V závěrečných částech práce se ukazuje, co jazykozpyt, archeologie a další vědy mohou říci o způsobu života nositelů rekonstruované indoevropštiny.

Kniha je psána přístupným stylem, který snad někde mohl být více zhuštěn; a také stavba knihy měla být zbavena nesoustavnosti a nepřehlednosti, pro začátečníka dost nepříjemné. Práce A. V. Desnické bude jistě, i při svých nedostatcích, prospěšná studentům i jiným zájemcům o otázky indoevropského jazykozpytu.

Slovo a slovesnost, ročník 18 (1957), číslo 1, s. 56-57

Předchozí Viera Budovičová: Aktuálne otázky lexikológie

Následující Pavel Trost: Německá věta jako „pole napětí“