Monografie o prvcích mezinárodního biologického názvosloví

Miroslav Roudný

[Chronicles]

(pdf)

Монография об элементах международной биологической терминологии / Monographie sur les éléments de la terminologie biologique internationale

Clemens Fritz Werner, profesor zoologie v Lipsku, vydal v roce 1956 velmi podrobný soupis latinských a řeckých jazykových prvků biologického názvosloví. Jeho spis má název Wortelemente lateinisch-griechischer Fachausdrücke in der Biologie, Zoologie und vergleichenden Anatomie a v jeho úvodu se praví, že je určen především studujícím biologie, medicíny, zvěrolékařství a zemědělství a vůbec všem těm, kdo přicházejí ve styk s biologickými názvy, i když neovládají klasické jazyky. Ale i učitelům biologie a badatelům, kteří sami nové názvy tvoří, chce být tento spis užitečnou pomůckou.

Spis je rozvržen v několik rozsahem nerovnoměrných částí. Těžiště je v kapitolách věnovaných 1) rozkládání složených slov, 2) koncovkám, 3) příponám, 4) předponám a 5) slovním základům. Kdo hledá poučení o nějakém odborném názvu, užívá nejvíce části o slovních základech („Die Wortstämme“), která zaujímá z 397 stran celého díla 309 stran. Tak na př. chceme-li zjistit význam slova Phototropismus, najdeme v části „Die Wortstämme“ kořen phot- a u něho v příslušném významovém odstavci je hledaný termín uveden ve významové skupině „Verhalten gegenüber dem Licht“. Tím zjistíme ovšem jen význam první části slova a význam druhé části najdeme u kořene trop-. Hledá-li někdo důkladnější poučení slovotvorné, může najít ještě v oddílu „Die wichtigsten Nachsilben“ příponu -ism a v oddílu „Die Flexionsendungen“ koncovku -us; mezi těmito koncovkami najdeme i spojovací samohlásku -o-. Takovéto uspořádání způsobuje, že vlastně úhrnné poučení o hledaném slově si musíme sestavit sami po dosti složitém a zdlouhavém pátrání. Abecední slovník biologické řecko-latinské nomenklatury a názvosloví s vysvětlením o způsobu tvoření a o základech každého slova by patrně byl užitečnější, i když je jisto, že by tím rozsah díla vzrostl. Pro toho, kdo klasické jazyky vůbec nezná, je velmi těžké poznat, zda slovo začíná předponou nebo kořenem, a tím se hledání ještě dále komplikuje. Potom je totiž nutno vyhledat způsob složení slova v oddíle „Zusammengesetzte Wörter und ihre Zerlegung“ a postupně si po částech vyhledat příslušné slovo, jak už bylo výše uvedeno. Také pro toho, kdo chce vytvořit nový název, není použité uspořádání nejvhodnější. K tomuto účelu by bylo jistě nejvhodnější uspořádání věcné (srov. též recensi Jána Horeckého o této knize v Slovenském odborném názvosloví v č. 11, 1956).

V úvodu k svému spisu se autor stručně vyrovnává s některými obecnými názory. Přijímá tři základní požadavky kladené na odborné názvosloví. Za prvé prý každý odborný název má odpovídat jednomu jednoznačně vymezenému a jasně pochopitelnému pojmu a každý název má označovat zcela určitý objekt nebo zcela určitou skupinu objektů pevně charakterisovanou stanovenými znaky. Za druhé pak má názvosloví obsahovat stejný počet názvů, kolik objektů a pojmů vědní obory zahrnují. Za třetí pak autor požaduje, aby názvosloví bylo i mezinárodně srozumitelné. Splnění těchto tří požadavků může být podle autorova názoru nejlépe uskutečněno použitím slovního materiálu latiny a řečtiny. Dále pak autor uvádí několik způsobů a příkladů, jak se latinská a řecká slovní zásoba v moderním vědeckém a technickém názvosloví mění a rozhojňuje. Při těchto úvahách se však autor dopouští jedné základní chyby; nečiní totiž rozdíl mezi vlastní latinsko-řeckou nomenklaturou existující samostatně mimo národní jazyky a „mezinárodními“ slovy uvnitř národních jazyků.

V úvodě se též zdůrazňuje význam jazykového objasnění názvů latinsko-řeckého původu, neboť tyto názvy tvoří určitý jazykový systém; proto se nemůžeme spokojit s tím, abychom taková slova chápali jako jen značková. Při tom není třeba zdůrazňovat starou etymologii, nýbrž především „významovou analysu dnešních moderních slov“. Autor zde upozorňuje, že východiskem k významové analyse mu je analysa formální a odůvodňuje tento postup praktickými zřeteli.

[125]Tím, že autor nevychází ve své práci ze slovních významů staré latiny a řečtiny, nýbrž že se opírá o významy dnešních odborných názvů, stává se jeho práce též významným přínosem k řešení problému mezinárodnosti odborného názvosloví.

Slovo a slovesnost, volume 18 (1957), number 2, pp. 124-125

Previous Karel Hausenblas: Fráze s hlediska logiky

Next Vilém Fried, Bohuslav Havránek: Zásadní poznámka k Tylovu bibliografickému přehledu českých jazykovědných prací v roce 1955