Josef Filipec osmdesátiletý

Miloš Dokulil

[Kronika]

(pdf)

The 80th birthday of Josef Filipec

21. února t.r. dožívá se náš přední jazykovědec PhDr. Josef Filipec, CSc., významný lexikograf a zakladatel české lexikologie, v plné životní síle a svěžesti svých osmdesátin. O jeho osobnosti a díle přinesli jsme v našem časopise jubilejní příspěvky k jeho šedesátinám (SaS, 36, 1975, s. 163–166) a sedmdesátinám (SaS, 46, 1985, s. 156–158). Chceme se tedy nyní zaměřit na poslední decenium jeho dělného a plodného života, připomenout jeho hlavní práce v tomto období a pokusit se o náčrt jeho vědeckého a lidského profilu.

I po svém odchodu do důchodu zůstává Filipec v těsném spojení s Ústavem pro jazyk český, který téměř 40 let spolubudoval a na jehož vědeckých úspěších má výrazný podíl. Neskládá ruce v klín, ale se stejným zaujetím a pílí pracuje na předsevzatých úkolech a účastní se odborného života. Stále vede lexikologickou sekci Jazykovědného sdružení, kterou v r. 1960 založil, pracuje v lexikograficko-lexikologické sekci komise při Komitétu slavistů a je aktivním členem Kruhu přátel českého jazyka, Pražského lingvistického kroužku a Societas Linguistica Europaea.

Přes značné potíže dal v r. 1994 do rukou veřejnosti druhé, přepracované vydání jednosvazkového Slovníku spisovné češtiny (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha. Srov. autorův výklad o něm v 1. čísle 78. ročníku Naší řeči), jehož je redaktorem a hlavním autorem. Lze jen litovat, že nemohl být pro redukci oddělení realizován i Filipcem po léta připravovaný slovník sémantických okruhů, který vydané dosud synonymické slovníky nemohou nahradit.

I nadále propracovává jubilant teorii lexikografie. V závažné stati Typologie slovníků a otázka typů dnes aktuálních (Tipologija na rečnicite i văprosăt za săvremennite tipove rečnici. Bălg. ezik, 38, 1988, s. 289–294) prohlubuje Ožegovovo vnější, rozsahové pojetí typů slovníků a jejich klasifikaci zřetelem k metajazyku, k onomaziologii a k sociolingvistice. Konfrontující zaměření má rozsáhlý slavistický příspěvek Meziválečná slovanská lexikografie (ve sborníku Słowianoznawstwo w okresie miedzywojennym (1918–1939), Wrocław 1989, s. 163–193). Neméně horlivě pracuje Filipec v sledovaném období na poli lexikologie, kde dosavadní činnost vyústila v souborné dílo Česká lexikologie (Academia, Praha 1985, obsahující i Frazeologii a idiomatiku od Fr. Čermáka; Filipcův oddíl, nazvaný Lexikologie, je na s. 13–165) a znamená skutečný mezník v této disciplíně. Je neodpustitelné, že vnější příčiny vynutily si zkrácení původního rozsahu na polovinu a že zcela znemožnily připojit část porovnávací. Jen zčásti mohly zaplnit tuto mezeru průkopnické stati Problematika konfrontace v lexikální zásobě (SaS, 46, 1985, s. 201–214), Strukturní významové souvislosti v mezijazykové polysémii (JČ, 37, 1986, s. 21–28) a výhledový příspěvek Konfrontace a typologie (Slavia, 62, 1993, s. 77–84). Poslední studie tohoto druhu, Kommunikativ-pragmatische Aspekte der Lexikologie (in: Beiträge zur Phraseologie, Wortbildung, Lexikologie (Festschrift für W. Fleischer zum 70. Geburtstag), Frankfurt M., 1992, s. 179–188) obohacuje systémový pohled na slovní zásobu o zřetel k funkci komunikační a pragmatické.

Ani v tomto deceniu nezůstává stranou pozornosti jubilantovy odborný jazyk, zvl. terminologie. Mezinárodní veřejnosti je určena cenná stať Les rapports du lexique specialisé et courant dans le texte et dans le système (in: Terminologie et linguistique, Halifax 1994/95, s. 349–359), domácí pak referát na liberecké konferenci Funkce odborného a běžného lexika v odborných textech [154]a v jazykovém systému (in: Sborník Pedagogické fakulty Vysoké školy strojní a textilní, Liberec, v tisku), aplikující i na odbornou slovní zásobu protiklad centra a periferie a objevně prokazující korelaci termínů – netermínů s pozicemi tématu a rématu.

Oblasti syntaxe pak je věnován přínosný příspěvek Zur Beziehung von Wort und Satz (in: Studia linguistica in honorem E. Coseriu, sect. III. e, Linguisticà 37/38, Universitàtii Al. I. Cuza, s. 321–326), upozorňující na implicitní a explicitní vyjadřování obsahu a na sepětí slovníku s gramatikou.

V souvislosti s obrodou českého společenského života zaměřil jubilant svou pozornost na sociolingvistické pojetí současné slovní zásoby a její popis v slovníku. Toho se týkají články Naše současná společnost, slovní zásoba a slovníky (NŘ, 75, 1992, s. 1–11) a Entwicklungstendenzen des heutigen tschechischen Wortschatzes in soziolinguistischer Sicht (Heidelberg 1993). Do diskuse o využití počítačů v bádání o slovní zásobě a problematice výkladových slovníků zasáhl jubilant pronikavou statí K dialogu o české lexikografii a lexikologii, předpočítačové i počítačové (SaS, 55, 1994, s. 132–141). Šťastným završením jubilantovy vědecké činnosti je jeho obzíravá charakteristika a nepředpojaté zhodnocení českého přínosu k lexikografické teorii i praxi a k nauce o slově Lexicology and lexicography v sborníku věnovaném vývoji a stavu bádání v Pražské škole (The Prague School of Structural and Functional Linguistics. Ed. P. A. Luelsdorff. J. Benjamins, Amsterdam 1994, s. 163–183).

Poznamenejme, že nic z pozoruhodných výsledků nedosáhl jubilant lehce. Vyvzdoroval své dílo na osudu a okolnostech, které k němu nebyly příznivé. Zabránily mu i v dosažení vyššího vědeckého gradu, nezlomily však jeho vůli k realizaci vědeckých plánů. Ve vědecké osobnosti jubilantově se harmonicky spojuje teorie s praxí: z lexikografické praxe vyšel (a do svého odchodu z ústavu plnil svědomitě své úkoly na slovníku jako ostatní, řadoví členové kolektivu), aby významně přispěl k teorii lexikografie a své bohaté zkušenosti na tomto úseku zúročil v originální koncepci lexikologie (jíž se stal u nás zakladatelem) i v pozoruhodném přínosu k terminologii. Promýšlení otázek stylu se stalo odrazovým můstkem k podnětným příspěvkům k teorii překladu. Se schopností abstraktního, teoretického myšlení snoubí se u jubilanta úcta ke konkrétním faktům. Erbovním znamením jubilantovým je zanícenost, hluboké zaujetí pro vědecké poznání a pro obor, který si zvolil za předmět svého studia. Toto své zaujetí dovedl jubilant přenášet na mladší pracovníky, pro něž pořádal pravidelné semináře, i na posluchače svých četných přednášek.

Svým bytostným založením je Filipec duch univerzální. Jeho zájem platí nejen vědě o jazyce a jejím různým oblastem a aspektům i disciplínám soumezným, především literární vědě (pod jejíž egidou svou badatelskou činnost vlastně započal), psychologii, sociologii a vůbec vědě o člověku, ale také slovesnému umění, zvláště poezii. Už Goethe však věděl, že „in der Beschränkung zeigt sich der Meister“, a proto si jubilant ukládá dobrovolné omezení: soustřeďuje se na jeden vědní obor – nauku o slově a jeho významu. Rozhodlo o tom především vědomí společenské potřeby na tomto úseku. A této potřebě Filipec svou prací slouží ze všech svých sil. Mnohé z odborných ctností jubilantových mají svůj základ v jeho vlastnostech povahových, obecně lidských. Je nejen vzdělaný, ale především moudrý a hluboce lidský. Jeho skromnost, srdečnost a upřímnost, ale také cílevědomost a rozhodnost vyplývají z jeho hluboce prožívaného křesťanství.

Takový je Josef Filipec. Naturalizovaný Pražan, nikdy se nezpronevěřil svému rodnému kraji na slovácko-hanáckém pomezí, ale jeho moravanství bylo a je mu jen stupněm k češství, evropanství a světoobčanství. Je radostné, že i po své osmdesátce je jubilant stále v plné tvůrčí síle a pohodě. Přejme jemu i sobě, aby si dlouho ještě uchoval svůj příslovečný elán a vtip a aby se mu podařilo uskutečnit všechny své záměry a plány.

Slovo a slovesnost, ročník 56 (1995), číslo 2, s. 153-154

Předchozí Oldřich Uličný: František Daneš – Světla Čmejrková (ed.): O Čapkových Hovorech s TGM

Následující Olga Müllerová: Další konference o češtině