Milena Hajnšek-Holz – Primož Jakopin: Retrográdní slovník slovinského jazyka

Michal Šulc

[Recenze]

(pdf)

Milena Hajnšek-Holz – Primož Jakopin: Retrográdní slovník slovinského jazyka

Milena Hajnšek-Holz – Primož Jakopin: Odzadnji slovar slovenskega jezika po Slovarju slovenskega knjižnega jezika (Retrográdní slovník slovinského jazyka). Ljubljana 1996. 851 s.

 

Každý nový slovník je v menších jazycích, jako je slovinština nebo i čeština, přivítán s radostí. Na slovník autorského týmu Mileny Hajnšek-Holzové a Primože Jakopina „Odzadnji slovar slovenskega jezika“ je však třeba upozornit i z mnoha podstatnějších důvodů.

Jeho význam pro slovinskou kulturní obec a pro lingvisty zvláště docenila Slovinská akademie věd a umění a její Vědeckovýzkumné centrum ho spolu s Lexikografickou sekcí Institutu slovinského jazyka Frana Ramovša vydalo v roce 1996 za podpory Ministerstva pro vědu a technologii Slovinské republiky.

Je prvním retrográdním slovníkem slovinštiny zpracovaným zcela na počítači. Možnost poučit se po stránce technické měli autoři doma snad alespoň částečně, neboť prvenství co do zpracování na počítači drží v slovinské jazykové oblasti slovník Veliki nemško-slovenski slovar, který sestavili Božidar, Doris a Primož Debenjakovi. Retrográdní slovník byl vytvořen na základě jednodílného Slovarju slovenskega knjižnega jezika, s jehož elektronickou verzí vznikal současně; ve stejné [73]době také obě díla vyšla. (Knižní podoba Slovarju slovenskega knjižnega jezika vyšla v Ljublani roku 1994 jako jednosvazková verze původně pětidílného stejnojmenného díla z let 1970–1991.)

Autoři se poučili z nedostatků některých předcházejících retrográdních slovníků (především slovanských jazyků), které výběrově jmenují jako svou inspiraci, a předkládají zájemci bohatý a dobře zpracovaný materiál, čítající 115 355 hesel; jde tedy o rozsah větší, než je průměr takovýchto děl.

Makrostruktura slovníku je pro lingvistu přijatelná a dobře vede v práci i laika a náhodného zájemce. Po Úvodním slovu, které seznamuje čtenáře s tím, jak je sestaveno heslo (způsobem sice nepříliš přehledným, ale dostatečným), následuje Seznam zkratek a použitých znaků a především samotný Slovník, jehož dodatky, totiž Tabulky a grafy, jsou snad tím nejzajímavějším, co slovník nabízí (150 s.).

Retrográdní slovník slovinštiny vznikl, jak již bylo řečeno, na základě jiného slovníku. Výběr heslových slov je tedy logicky ovlivněn zdrojovým materiálem, s nímž má shodné typy písma (jimi jsou např. diferencována hesla a podhesla: goríščen -čna -o prid. (î), koríščen -a -o del. korístiti, _{okoríščen del. okorístiti se}), a uvádí jak typ tónového přízvuku a výslovnost (tu výběrově, mách -a [mah] m. (a)), tak i některé základní gramatické informace o třídě (např. slovním druhu, jmenném rodě, genitivu sg., slovesném vidu), se kterými se běžně setkáváme právě ve výkladových slovnících. Díky tomuto úzkému vztahu k výkladovému slovníku slovinštiny nebyl pro autory problém převzít a uvést také varianty, a pokud dochází ke stylovým odlišnostem, pak na tento fakt upozornit (vlakovódja -e tudi -a m. (ộ), resp. bráda -e stil. -é ž. (á)). U participií uvádějí slovo základové (vladajóč -a -e del. vládati), u sloves zvratných také jejich nezvratnou podobu (presúvati se -am se tudi -sújem se dov. presúvati).

Abecední řazení hesel je, jak se ukazuje, jen zdánlivě věcí triviální a samozřejmou. Autoři sice seřadili nomenklaturu a tergo, avšak co se týče samohlásek, neupřednostnili jejich kvalitu, ale v algoritmu řazení slov tomuto rysu nadřadili místo přízvuku. Při bližším prozkoumání úvodní stati tedy zjistíme, že proklamované řazení přízvuků (a, á, à, e, é, è, ê … atd.) sice platí (mézda, mèzda, mêzda), ale na některých místech se s upřednostněným místem přízvuku nevhodně kříží a vznikají tak posloupnosti, ve kterých jsou slova řazena zpředu co do kvality hlásek; na ukázku uvádím příklady přímo z Úvodu: snubačíca, snubáčica.

Velmi zajímavou částí bude pro mnoho lingvistů jistě oddíl Tabulky a grafy. V názorných přehledech zde naleznou mnoho důležitých informací statistického rázu, které v dnešní době počítačů mohou autoři podobných slovníků získat poměrně snadno. Dozvědí se, jaká jsou nejfrekventovanější písmena (a, i, e, o, n, t), nejčastější první (p, s, z, o, n) a poslední (i, n, a, e, t) písmena, ale také dvojice písmen (kombinatorika slovinštiny dovoluje 365 různých dvojic (bigramů), z nichž nejčastější jsou ti 15,39 %, en 12,40 % a st 5,92 %), trojice (2785 různých, nejčastější jsou ati 8,72 %, iti 5,33 % a ost 4,10), čtveřice (10037 různých, nejčastější jsou nost 3,04 %, anje 2,95 %, vati 2,01 %, autoři dali na první místo čtyřkombinaci nikoli písmen, ale typografických jednotek: i se 3,57 %) a pětice (21465 různých, nejčastější irati 1,62 %, vanje 0,95 % a acija 0,74 %, autoři dali na první místo kombinaci [74]typografických jednotek: ti se 3,60 %), což je zvláště cenný zdroj pro řadu navazujících programů, které se zabývají zpracováním přirozeného jazyka. Dále uvádějí již jen výběrově kombinace šesti, sedmi, osmi, devíti a desíti písmen, a to většinou dvě stě nejčastějších.

Jako zajímavost jsou zpracovány také délky hesel a seznam 25 z nich, skládajících se z více než 20 písmen (nejdelší je dialéktičnomaterialístičen). Statisticky je zpracována též frekvence přízvuků a jejich umístění, uveden seznam hesel bez přízvuku a hesel se 3 nebo 4 přízvuky a některé další zajímavosti. Za upozornění jistě stojí přehled tonémů a jejich kombinací.

Velmi důležitá je pro každý jazyk informace o distribuci slovních druhů, v tomto případě získaná z materiálu o 115 355 heslech (např. mask. 20,41 %, fem. 19,53 %, neut. 7,50 %). Retrográdní slovník slovinského jazyka však slovní druhy nedefinuje, neupozorňuje na překrývání různých termínů a práci s materiálem tak poněkud komplikuje. Zatímco tradiční slovinská gramatika zná jen 9 slovních druhů, v tabulce nazvané Slovní druhy, absolutně a v procentech (č. 29, s. 839) jich najdeme dohromady 24. Stává se, že ze dvou zde samostatně uvedených „slovních druhů“ je podle současné slovinské lingvistiky jeden vlastně součástí druhého (števnik – numerale je totiž součástí kategorie pridevnik – adjektivum). Pokud by šlo jen o podrobnější dělení, celé věci by to jistě nemohlo nijak uškodit – spíše naopak, bohužel jsou však uvedena i označení, vztahující se k syntaktické funkci slova ve větě (sam. raba = samostalniška raba – „ve funkci substantiva“), takže zastoupení S, A, V a ADV, které bych chtěl na tomto místě citovat, je tedy třeba brát s určitou rezervou: 47,44 % – 19,82 % – 18,56 % – 4,79 %.

Výborným nápadem, který napovídá, že autoři mají asi zkušenosti s výukou slovinštiny pro cizince, je zpracování relace: poslední písmeno slova x slovní druh. Také seznam prvních částí složenin bude vítanou pomůckou při výuce i zkoumání jazyka.

Je otázkou spíše teoretickou, zda by při práci daného zaměření a rozsahu, zvláště pak při dnešních možnostech korpusové lingvistiky, nestálo za to myslet i na morfologii a spolu se slovotvornými sufixy (jejichž distribuci si můžeme vyhledat v závěrečných tabulkách) předložit lingvistické obci i přehled sufixů tvaroslovných. Doufám, že autoři, pokud budou tento text číst, nebudou brát předchozí věty jako ostrou výtku, ale spíš jako postesknutí. Podobná práce by totiž předpokládala existenci korpusu slovinského jazyka nebo alespoň jeho pilotního předstupně – nevhodného sice pro zkoumání lexikologická, dostatečného však pro zjištění percentuálního zastoupení tvaroslovných sufixů. Námitka, že pak by šlo o spojení slovníku retrográdního a frekvenčního a o to že autorům nešlo, je sice možná, pouhý pohled do oddílu Tabulky a grafy nám však ukazuje, že obojí přístup v této práci už použit byl a že jde o spojení přínosné. Podobný typ lingvistického zkoumání by navíc o krůček postoupil směrem k parole a přinesl by poznatky jistě zajímavé. S pomocí počítačů to snad v blízké budoucnosti nebude úkol neřešitelný (problémy s počítačovým zpracováním tvaroslovných i jiných homonym teď pomiňme).

Celkově tedy vychází Retrográdní slovník slovinského jazyka z porovnání s dalšími dnes existujícími slovníky tohoto typu velmi dobře a autorům můžeme [75]rozhodně poblahopřát. Slovník této kvality a rozsahu nemá dodnes ani leckterý mnohem větší jazyk a bude jistě hozenou rukavicí všem následujícím projektům podobných děl.

Ústav Českého národního korpusu UK FF
nám. Jana Palacha 1, Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 60 (1999), číslo 1, s. 72-75

Předchozí František Čermák: Dana Bittnerová – Franz Schindler: Česká přísloví

Následující Oľga Schulzová: Konštantín Palkovič: Záhorácky slovník